Dlouho jsme se tu nebavili o budování příběhů.
Rád bych vám představil jeden fígl amerických autorů, který také najdete prakticky v každém průměrném hollywoodském filmu. Není to ani tak o nějaké pravidlu tvůrčího psaní, je to spíše o psychologii vnímání příběhů.
Tento záhadný a zcela jednoduchý fígl se jmenuje bod zlomu.
Bod zlomu je k nalezení obvykle mezi 50 až 70 % délky příběhů (tj. někde mezi polovinou až dvěma třetinami).
A jeho hlavní funkce je přinést do příběhu novou informaci či situaci, která změní dosavadní vývoj děje.
Klasické příklady bodu zlomu:
- Zamilovaný páreček, který více či méně překonává nástrahy nepřející společnosti a plánuje tajnou svatbu. Nicméně ve dvou třetinách dívka náhodou objeví něco, co způsobí, že začne o svém milém pochybovat. A to něco je právě bod zlomu. (Samozřejmě to dobře dopadne.)
- Vyšetřovatel hledá obchodníky s lidskými orgány. Trochu se mu to daří, a trochu taky ne. A najednou v polovině příběhu zjistí, že nejvíce důkazů směřuje k nemocnici, kde se právě léčí jeho manželka z těžké nemoci. (Tady to může dopadnout buďto dobře, nebo špatně. Nejspíš asi dobře. :))
- Známý a úspěšný psycholog se již nějaký čas doslova pere s podivným pacientem. Dalo by se říct, že si už na něj zvykl, když tu se náhle objeví nová informace, která doslova změní celý jejich vztah. (Tenhle příběh může dopadnout jakkoliv.)
Důležitá podmínka: Aby bod zlomu úspěšně fungoval, musí změnit dosavadní chování hlavního hrdiny (a článek o nutnosti změny hlavní postavy si můžete přečíst zde).
Více informací o bodu zlomu se můžete dozvědět třeba ze zajímavé knihy Story Engineering od Larryho Brookse.