Jste pokladní v supermarketu. Jak hodiny ubíhají, prochází skrze vaši pokladnu spousta zboží. Odbavujete jednoho člověka za druhým. Všichni drží v ruce svůj nákupní košík, spěchají, telefonují, poslouchají hudbu. Někteří platí za dvě věci, jiní za dvacet.
A na řadu přichází další nákup: jablečný džus, vložky, balení kuřecích párků ve slevě, prací prášek, 6 piv.
Co vám tento nákup prozradí o platící osobě?
Je to spíše muž, nebo žena? Věk? Vzdělání? Zaměstnání? Jak tráví svůj volný čas? Jaké může řešit životní problémy? Jaké jsou jeho/její nesplněné sny?
Představte si, že dokážete vymyslet reálnou a uvěřitelnou postavu pouze na základě jejího běžného nákupního seznamu.
A už je to tady zas! Nový zákazník, který měl v košíku následující zboží: kávovou zmrzlinu, kukuřičné lupínky, čokoládu, dezinfekci na ruce a neparfémovaný deodorant.
Kdo je tohle?
Krátká pauza, protože tento zákazník nemůže najít platební kartu a nemá u sebe žádné bankovky, pouze pár drobných. A to je přeci jenom trochu málo.
Uff… vyřešeno. Další člověk…
Bože můj, zase přichází ten podivín! Dobře si ho pamatujete, jelikož nakupuje pouze krabicové trvanlivé mléko. V pondělí plnotučné, ve středu polotučné a v pátek nízkotučné. Co je tohle za zvláštního týpka? Proč tohle vlastně dělá? Nevybavujete si, že by někdy nakoupil něco jiného. A dělá to už celá léta. Vlastně od doby, co jste nastoupili do této firmy.
Dopřejte si chvilku času a zkuste si dotvořit představu o těchto třech postavách.
Máte to?
Skvělé!
Nyní se pokuste napsat kratičký příběh, ve kterém se vyskytují alespoň dvě z těchto tří postav. Zhruba dvě stránky by měly stačit.
Jestliže vás nic nenapadá, začněte úvahou, proč se zrovna tyto dvě (až tři) osoby setkaly ve stejné frontě v supermarketu…
Uvedené cvičení tvůrčího psaní by vás mělo ujistit, že máte dobře fungující představivost.
Ano, možná z vás vyřešení tohoto úkolu neudělá nositele Nobelovy ceny za literaturu, ale mělo by důkladně procvičit vaši fantazii a naložit vaší múze dvě desetikilové činky.
A pokud na dnešní cvičení nemáte čas (vím, půlhodina se těžko shání), tak si ho vyzkoušejte přímo ve svém oblíbeném supermarketu a zkuste si v hlavě dotvořit životy lidí, kteří stojí ve stejné frontě jako vy. Jednoduše je posuzujte podle toho, co právě vyskládali na pokladní pás.
Hodně štěstí!
Tip! Další cvičení tvůrčího psaní najdete zde.
Aha, baculatý pán ve středních letech se pomalu blíží k pokladně, k Janě za pokladnou. Pečlivě prochází papírek od manželky, brumlá si nahlas: jablečný džus, vložky, kuřecí párky – „Dovolíte? Já budu hned.“ – předčasně vyschlý dlouhán s brýlemi a řídkou kšticí tu bývá pravidelně v pondělí, ve středu a v pátek. Divný člověk už od pohledu, pokaždé předbíhá ve frontě. V košíku střídavě vždycky jen plno, polo a nízkotučné mléko. Ach, jo. „Tak jděte, co s Vámi“.“ Děkujííí pěkně“, dlouhán předvede náznak úklony. Posmívá se mu? „Další prosím.“ No prosím. Kávová zmrzlina, čokoláda, kukuřičné lupínky… Pokladní namarkovala celý obsah košíku a přijala platbu kartou, kterou ten člověk poměrně dlouho hledal. Ale bral neparfémovaný deodorant a to se jí líbilo, palec nahoru! Nezlobila se. Chlap nemá smrdět, ani šířit levný vůně. „Další“. „Dobrý den, jak se máte? Takovou maličkost pro Vás.“ „Pane Váňo, to jste si neměl dělat škodu. Ale děkuji a pozdravujte paní!“ Baculatý pán zaplatil. Rychle ukládá zboží do tašky. Neví, že celý zrůžověl, když jí dával dárek, je mu hezky na světě.
Přišla kolegyně na střídání. Cestou do šatny si Jana s úsměvem otevřela balíček. Tentokrát to byly tři sedmikrásky pod sklem malého obrázku.
Krásná situace i krásná postava!
“Né, že budeš utrácet, slyšíš, jinak uvidíš!” slyší Eva z dálky hlas manžela, když bere schody po dvou, aby byla z obchodu co nejdříve zpět. Vůbec ji nedochází v jakém kruhu se točí, a že by si zasloužila lepší zacházení. “Vezmu Terezce džus, snad se to nedoví a nebude zle, pár nezbytných věcí a hlavně, aby měli párky ve slevě, to si vždy Pepa řádně zkontroluje, tak ať není zle, nesmím zapomenout 6 piv.” Nejraději by poslední položku vynechala, pokud má šetřit, zrovna na tom by se dalo, ale to by to schytala. K pokladně je dnes pořádná fronta, závistivě nakukuje pánovi v pruhovaném tričku, do košíku. Ten si žije, jak ráda by dopřála Terezce kukuřičné lupínky, čokoládu, kávovou zmrzlinu….. Povzdechne si a všimne si, že pán ji pozoruje a usmívá se. No tak to je trapas a rychle uhýbá pohledem. Platí, věci rovná do tašky, snaží se rychlo zmizet, ještě se jednou ohlédne a vidí, že Pruhované tričko hledá platební kartu a též se po ní ohlíží. Ve chvíli, kdy jí rupou uši od igelitky a piva se rozlévají na zem, ji dobíhá:”Paní zapomněla jste si na pultě něco z nákupu.” Celá se červená, protože jí podává vložky. Nesměle děkuje. Pomáhá jí uklidit pohromu na chodníku. Eva se nubrání pláči:”Pepa mě zabije, bez piv mě snad ani nepustí domů, hlavně, že jsem vzala Terezce džus.” Sedají se na patník a Eva si vylévá všechnu bolest co má v srdci. Pán v pruhovaném triku naslouchá dobrou půlhodinu a pak jí podává lupínky a čokoládu – “To je pro Terezku a tady něco pro vás.” a podává ji kávovou zmrzlinu, Eva se usmívá a přijímá všechny dary, je jak v sedmém nebi, už dlouho se k ní nikdo nechoval tak hezky. Neví, kdy naposledy ji někdo vyslechl a takto obdaroval. Celá zasněná se ohlédne, v srdci má pokoj a radost, ale pán v pruhovaném triku najednou zmizel, nezahlédla ani jeho stín. Usměje se a vesele vykročí domů:”Asi to byl anděl.”
Ilona běžela do obchodu. Jak to pro ni bylo typické… Zase na poslední chvíli před zavíračkou.
“Hned to bude, jen si nasbírám svůj nákup, za 10 minut jsem pryč.”
Prodavačky protočí panenky, ale pustí ji. Ona už ví, co má hledat: Kávovou zmrzlinu, kukuřičné lupínky, čokoládu a dezinfekci na ruce. Nojo, je pěkně zpocená a tak když si všimne ještě deodorantu bez vůně, sáhne hned po něm. Rychle k pokladně, Uff, stihla to a může si oddechnout a spokojeně se plouží domů. No, měla vzít ještě červené víno, ale nerada pije alkohol sama a sama je bohužel večer dost často… Jako manažerka nemá na svůj soukromý život čas a její práce je přece velice důležitá… A tak strávila svůj další večer s kávovou zmrzlinou.
Milada také běžela do obchodu. Ne těsně před zavírací dobou, ale přes to spěchala. Z práce na nákup, pak rychle uvařit, děti už budou doma ze školy. A manžel chce své pivo. Zrovna včera mu došlo a bývá nevrlý, když nemá svou obvyklou zásobu k televizi. Tak rychle, kde to mají… Jablečný džus pro děti, šest lahvových piv pro manžela, mají slevu, tak rychle koupí balení kuřecích párků a prací prášek. Má to dostat, hořce si pomyslí, proto ještě přihodí menstruační vložky. Má to, rychle k pokladně! Nervozně postává, fronta je příliš dlouhá a prodavačce to trvá příliš dlouho. Je zoufalá a nervózně postává ve frontě. Jestli ji manžel zase vynadá, že jde pozdě s pivem, tak napříště vynadá té pokladní, že je pomalá…
…………………………………………..
“Milado, kde jseš? A proč jsi koupila nechlazené pivo? Víš, že mám rád chlazené? Dnes je horko a bude trvat dobu, než se to zchladí. Jsi neschopná!”
“Tak si na ten nákup choď sám! Dám ti jich pár do mražáku, uvidíš, že budou chlazená dřív, než se naděješ.”
Nespokojeně práskne dveřmi a unavené nohy ji nesou do kuchyně, kde vykládá nákup a vymýšlí, co bude vařit k večeři.
Úkoly, večeře, televize, spánek, budík, snídaně, práce, nákup a zase úkoly a večeře. A takhle pořád dokola. Pak přijde víkend a to znamená, že manžel potřebuje o něco víc piva a ona musí ještě navíc uvařit oběd. Děti jsou líné a dávno nemají chuť jezdit na výlet. Manžel také ne a navíc na to nemají ani čas. To je teda život. Občas má chuť brečet, ale její manžel slzy nesnáší, tak si je občas “dopřeje” jen v koupelně. Stejně neví, co by měla jiného dělat. Tohle je přeci normální život. Takhle žijí všichni, none?
Když vidí, jak se její manžel ničí, tak se alkoholu vyhýbá, hlavně pivu, ale dnes musí upustit trochu páru. I když to bude stát další energii a peníze, rozhodne se, vezme posledních pár drobných a běží do supermarketu pro bílé víno.
Utíká, protože je těsně před zavíračkou… Nekompromisní zaměstnavatel jí jemně, ale rázně sdělí, že už je pozdě a že zavírají za 5 minut. Teď už se vyřízují poslední zákazníci.
Protože je unavená a psychicky vyčerpaná, s pláčem se zhroutí na chodník před supermarketem.
“Paní, co se Vám stalo? Může Vám nějak pomoct?”
Unaveně vzhlédne, od koho ten hlas jde. Mladší žena v kostýmku s nadváhou.
“Víte já jsem jen chtěla trochu vína. Jsem unavená a víno jsem potřebovala.”
“Víno tu nemám, ale co takhle kávovou zmrzlinu? Mám tu dokonce i plastové lžičky, můžeme si sednout do parku a a vy mi můžete říct, co Vás tak trápí,” navrhne žena, které se také nechce jít domů samotné.
“Já jsem Ilona.”
“Já Milada.”
Ženy se jedna druhé představí a vypráví své životní příběhy. Nejdřív Milada napjatě poslouchá Ilonu, jaký žije život s tím neandrtálcem, co pořád jenom pije chlazené pivo…
“Já bych chtěla od života víc, ale vlastně ani nevím co a jak toho dosáhnout. Každý den je stejný. Když jsem byla mladší, měla jsem ideály a taky jsem si myslela, že mě rodinný život naplní štěstím, ale nenaplnil. Netuším, kde jsem udělala chybu.”
“Já mám také každý den stejný, ale trochu jinak. Jsem spokojená s tím, co dělám, můj život je dostatečně vzrušující, ale jsem zase úplně sama a nevím, jak z toho ven.Trochu ti i tvůj rodinný život závidím. Tedy ne toho manžela, ale přece. Já se asi nikdy nevdám.”
“No, nesmíš mít přehnané nároky.”
“Přehnané nároky? Právě nechci skončit s takovým neandrtálcem jako ty.”
Ten den nenašly řešení ke svým životům, ale probrat to spolu a vypovídat se, jim ohromě prospělo.
A tak začalo jedno velké přátelství dvou zcela odlišných žen.