Jakmile začnete něco tvořit a vystrkovat růžky na veřejnosti, začne se okolo vás motat ohromná spousta lidí. Dost pravděpodobně to bude neuvěřitelně pestrá směsice lidí nejen z vašeho oboru.
Mnoho z nich vám bude fandit (pár z nich třeba až slepě), někteří se nad vámi budou povyšovat, z jiných se stanou hateři nebo trollové a jen málo z nich zůstane vašimi kamarády (a jen o trochu víc z nich zůstane ve vašich očích profesionály).
Zkušenost mě naučila rozlišovat opravdové profesionály od rádoby profíků.
V zásadě k tomu používám naprosto jednoduchý fígl – jakmile s vámi daný člověk jedná jako dřív, je to opravdový profesionál.
Co tím myslím?
Mám jednoho kamaráda režiséra, který sesbíral desítky zahraničních i českých cen. V tomto směru je ve svém oboru rozhodně profesionál.
Když se bavíme o jeho nebo o mojí práci, dokážeme se do krve pohádat (hlavně když oba pijeme víno). Ale jakmile diskuze skončí, řekneme si „vole“, naplánujeme si další společnou akci a život jde dál.
To znamená, že dokážeme naši práci hodnotit s odstupem, dávat si zpětnou vazbu (pozitivní i konstruktivně kritickou), ale v žádném případě to neohrožuje naše dlouholeté přátelství. V tom je ten fór.
Podle mě je tento kámoš opravdový profík.
Pak znám pár lidí, kterým se třeba úplně nelíbí to, co dělám. Vídáme se skoro každý týden, třeba se i na sebe usmíváme a někdy i klábosíme o běžných věcech. A pak se odněkud ze třetí, páté, druhé či desáté ruky dozvím, jak moc mě daný člověk nesnáší a co o mně kde napsal. Něco z profesního života si spojí i na úrovni člověk-člověk a nechává se unášet emocemi (možná i závistí, což ale také není známka profesionálnosti). A ještě k tomu se přetvařuje.
A to je podle mě špatně. Od těchto lidí dávám ruce pryč.
Tito lidé jsou pro mě maximálně „profesionálové“ v uvozovkách.
Od „profesionála“ se můžete tu a tam něco málo přiučit, ale opravdový profesionál vás bude znát se vším všudy, dost možná se budete potkávat celý život a vzájemně se obohacovat, což mi přijde jako jedna z nejlepších věcí, které se vůbec mohou stát.
Přeci jenom jsme lidé. A i když milujeme svoji práci nade vše a máme k někomu nějaké připomínky, není nutné zapomínat na základní lidské hodnoty.
A pak je to samozřejmě i o tom chtít (a vědět jak) komunikovat a mít koule si případné neshody vyříkat z očí do očí a nevyužívat k tomu podlé kanály a temné tunely.
Určitě tento fígl neplatí pro všechny profese, ale v tom mém malém světě tvůrčího psaní se rozhodně osvědčil.
Nechť máte ve svém okolí co možná nejvíc opravdových profesionálů (já jich znám naštěstí dost)!