Na slovíčko, prosím

Přemýšlejte chvilku o slovech, která nemáte rádi. Jasně, mohou to být slova zcela běžná jako “křídový” či “zmrzlý”, ale zkuste se zaměřit na něco ostřejšího, na něco, co byste vy sami nikdy nevypustili z úst.

Máte alespoň jedno? Dobře, uklidněte se a pohodlně se usaďte. Vaše vybrané slovo si s vámi nyní chvilku popovídá…

Slovo: Čus!

Vy: Ehm. O co jde?

Slovo: Víš, proč seš tady?

Vy: Ne tak docela.

Slovo: Musíme si promluvit. Musíme si promluvit o mně.

Vy: Nemyslím si, že musíme.

Slovo: Ale jó! Jsme tu proto, abys mi řekl, že mě nepotřebuješ, že mě nikdy nebudeš potřebovat.

Vy: Ehm. No tak dobře…

Slovo: Protože existují miliony slov, který nikdy nebudeš potřebovat nebo je vlastně ani nechceš potřebovat. Je to tak?

Vy: Ano.

Slovo: Ale co když jsem správný slovo?

Vy: Nevěřím na správná slova.

Slovo: Jo? Aha. Ale dovol mi poznamenat, že jsi včera strávil hodiny hledáním správnýho slova pro barvitý popis hrdinových vlasů.

Vy: To je něco jiného.

Slovo: Ksakru, jak “jinýho”?

Vy: Líbí se mi slovo, které jsem nakonec našel.

Slovo: Kaštanový. Fakt kaštanový? Ale proč ne třeba “jako jezevčí srst” nebo “barvy uniformy UPS doručovatelů”?

Vy: UPS uniforma není slovo. Kaštanová je fajn.

Slovo: Občas jsem taky fajn.

Vy: Ale nelíbíš se mi. Proto mám při psaní vždycky po ruce slovník.

Slovo: Takže místo “sračky” použiješ “kecy”? Něco takovýho?

Vy: Ano.

Slovo: Máš ty vůbec rád psaní?

Vy: Jasně, že mám rád psaní!

Slovo: A máš rád dobrý příběhy?

Vy: Ale teď už vážně plýtváš mým časem. Jdi, prosím tě, k hlavnímu tématu svého – tak trochu – monologu, ano? Už nemám moc času a ještě mi zbývá přečíst pár blogů, a pak bych si ještě rád uvařil kafíčko, které potřebuji ke psaní, abych se lépe soustředil, protože mi pomáhá překonat strach z prázdné bílé stránky a blikajícího kurzoru.

Slovo: Ale co když jsem já to správný slovo?

Vy: O tom jsme se už snad bavili, ne?

Slovo: Jasně, přeformuluju to – co když ten tvůj příběh potřebuje právě mě?

Vy: Jak jsem ti již řekl, už jsem našel jiné slovo.

Slovo: Ale to znamená, že děláš kompromis. Kaštanová je tak nudná.

Vy: Ano. Vlastně jsem chtěl říct ne! Teď už se mnou tak trochu manipuluješ.

Slovo: Hele, podívej se, občas tě příběhy nutí dělat obtížný věci. Někdy to znamená použít slova, který se ti nelíbí, nebo psát o zápletce, která ti není sympatická. Možná chtějí odhalit něco negativního na tvých postavách. Jasně, vždycky máš na výběr – vždycky můžeš nahradit sračky kecama. Můžeš ignorovat nestoudné akce svých postav, protože nemáš rád nestoudnost. Můžeš svůj příběh uhlazovat a rozmazlovat, až se stane nepříjemným. A nebo můžeš napsat pravdu.

Vy: Zbytečně to komplikuješ. Když budu chtít, mohu říct pravdu.

Slovo: No tak dobře. Napiš příběh o spisovateli, který mě nenávidí.

Vy: Dobrý pokus. Nutíš mě, abych tě začal používat ve větách. A kromě toho by to bylo něco jiného.

Slovo: Ksakru proč?

Vy: To by už nebyl příběh, který právě píši.

Slovo: Tak se podívej na příběh, který právě píšeš. Jsou všechny postavy, který tam používáš, tebou samým?

Vy: Samozřejmě že ne.

Slovo: Skvělý. Myslíš, že všechny věří v to, co dělají? Že opovrhují stejnými slovy jako ty?

Vy: Ehm… asi ne.

Slovo: Proboha, tak proč chceš, aby vyprávěly živý příběh, když používají jenom tvoje slova?! Zkus použít jejich slova. Zkus odhalit pravdu. Ten příběh si to určitě zaslouží. Tvoji čtenáři si to zaslouží.

Vy: Ale…

Slovo: No jak chceš. Ale nechoď na můj hrob, až tvůj příběh skončí úplně na hovno.

Vy: Mizerně…

Slovo: Grrr. To je jedno.

# Někdy příběhy vyžadují dělat těžká rozhodnutí a psát o nesympatických věcech. Udělejte to!