Jeden můj student se mě v tomto týdnu zeptal, proč se k některým knihám vracíme a rádi si je znovu přečteme.
Přiznám se, že jsem se nad tím nikdy nezamýšlel. Moje odpověď byla souhrn následujících možných důvodů:
- Příběh má nějaký zajímavý či netradiční nápad. Pamatuji si, že jsem přečetl jednu povídku od Cortázara, která je založená na tom, že si hlavní hrdina na dvaceti stranách obléká svetr. Nic jiného mi neutkvělo v hlavě a jednou jsem se k textu rád vrátil, protože mi přišlo zajímavé, že jsem kdysi přečetl dvacet stran o oblékání svetru a chtěl jsem to znovu zažít.
- Napsal ji váš oblíbený autor. Jestliže máte rádi nějakého autora, pak je přirozené (a pravděpodobné), že se k jeho textům čas od času vrátíte.
- Potřebujete podpořit nějakou náladu. Pokud se například chcete dostat z partnerské krize, můžete opět sáhnou po osvědčené komedii typu Deník Bridget Jones. Chceme-li se bát, Kingovy horory vás mohou v tomto směru dobře uspokojit.
- Zpracováváte nějaké téma. Ať už v sobě, pro potřeby výzkumu či školy. Vím, že spousta lidí nasává atmosféru jisté doby z dobře napsaných historických románů. Proč se tedy znovu nevrátit k již vyzkoušeným titulům, že ano?
- Knihu máte spojenou s něčím z reality. Například vám ji věnovala babička a skrze tento darovaný příběh si ji více připomenete. Byla to její oblíbená kniha, nyní je to i vaše oblíbená kniha.
- Jazyk a styl autora. Má to blízko ke druhému bodu, ale zároveň to nemusí být to samé. Prostě máte náladu rochňat se ve slovech a v jazyce a víte, že tato a tato konkrétní kniha vám to umožní.
Zapomněl jsem na něco? Proč vy znovu čtete některé knihy?
Manžel si vždy po nějaké době poslechne alchymistu od Paula Coelha, protože v něm vždy objeví něco, co před tím neslyšel. Líbí se mu ta životní filosofie příběhu, ale vždy ho překvapí něčím novým. Proto se k němu vrací.
Já jsem zase dostala jednu knihu, kterou jsem občas někde zahlédla a věděla jsem, že v ní je něco, co se mám dozvědět, ale odmítala jsem si ji pořídit. Ona ke mě ale stejně přišla. Mám ji v knihovně, a přijdou chvíle, kdy si mě kniha ,zavolá.´ V té chvíli se k ní vracím a čtu ji. Nedělám to dobrovolně, protože ve mě kniha otevírá bolestné ztráty snad za tisíce životů a je pro mě těžké to unést, proto zvládám jen ,kousky,´ kdy si knihu nahodile otevřu, jak si mě zavolá. To, co mi dá, vždy zapadne do mé jakéhosi prázdného místa ve mě, o kterém jsem neměla ani tucha, a zaplní ho.
Pěkné, líbí se mi, že vás občas kniha „přivolá“ zpátky k sobě.
Mám trilogii, ke které se neustále s oblibou vracím. Hlavní hrdina je vlastně takový ňouma, ubožák, když to popíši jednoslovně. Což nemyslím zle, je to naprosto srdeční záležitost. Jsem tím příběhem a hrdinou okouzlená. Připsala bych to ke ztotožnění s postavou a textem, který pohladí po duši. Quentin je jediný, kdo by měl v určitých chvílích pochopení. A styl (jazyk) autora je můj oblíbený. :-)
The Magicians, Lev Grossmann
Díky moc za tip!
Někdy jde i o atmosféru, oblíbení si slohu, postav nebo promítnutí se do jedné z postav.
HLedání návodu nebo pomoc při rozhodnutí/rozhoupání.
Nostalgie – kdysi jsem to prožíval
Např. Léto s kovbojem vysloveně pohladí (knížka je fakt lepší).
Souhlas, máte pravdu.
Ještě, když zažíváme nějakou situaci hledáme v knihách porozumění a jistotu, že nejsme jediný, kdo to prožívá.
Protože vždy objevím něco nového i ve ‘staré’ knize :-)
Protože hezky voní.
– Pochopení příběhu (systému) knížky více do hloubky, například takhle jsem četl několikrát Kmotra
– Někdy musí člověk pro některou knížku “dozrát” aby pochopil hlubší smysl
– Přečtení knížky v angličtině :)
Děkuji! Myslím, že tohle všechno se schová pod bod „zpracováváte nějaké téma“.