Ano, psaní není legrace. Psaní vyžaduje sebekázeň, odhalování sebe sama, citlivé pozorování svého okolí, nekonečné přemýšlení o lidech a o věcech a samozřejmě i trpělivost a odvahu.
Pokud jste ve stavu, kdy ztrácíte nějaké ideály o psaní, tak vězte, že s následujícími sedmi body se setká dřív nebo později skoro každý.
1. Psaní není pouze o zábavě
Přepisování a hledání vhodného způsobu, jak něco uchopit (jak pokračovat, jak příběh zakončit atd.) může trvat i několik měsíců. A bude vás to trápit, bude se vám zdát, že jste uvízli na mrtvém bodě, ale je to přirozené. Stává se to.
2. Někdy vám bude fantazie proudit v tempu Niagarských vodopádů, jindy to bude poklidná lesní tůňka
Neočekávejte, že vám to vždycky půjde samo. Nepůjde. Navíc spisovatelský blok není nic neobvyklého a většinou sám odezní (pokud se mu nebudete zuby nehty bránit). Jednou budete svým výplodem nadšeni a jindy ho ihned po dopsání smažete. Opět – tento pocit zná mnoho aktivně píšících lidí a není na něm nic špatného (až na tu jeho otravnost).
Tip! Podívejte se na Bojovníka s tvůrčím blokem.
3. Ne všechno, co napíšete, musí být zákonitě publikováno
Ano, ve výsledku se do knihy dostane jen zlomek vašeho psaní a je to tak normální. Toto zjištění vás může osvobodit.
4. Ne všichni budou sdílet vaši vášeň
Můžete se setkat s pohrdáním, výsměchem, předsudky (a to zejména pokud rádi píšete červenou knihovnu či fantasy příběhy). Pravděpodobně budete nosit jisté spisovatelské stigma. Ale je to vaše rozhodnutí, jste to vy. Jestliže děláte svoji práci nejlépe, jak umíte, nenechte se tím zbytečně odradit. Navíc hateři jsou známkou toho, že něco děláte. Patří k dnešní době a rozhodně nemá cenu s nimi bojovat, protože byste nikdy nevyhráli. Maximálně skončíte natolik demotivovaní, že možná již nikdy nic nenapíšete (a to by byla asi škoda, ne?).
5. Budoucnost nebude jednodušší
Běžný myšlenkový model “v budoucnu to bude lepší (budu mít víc času, peněz, geniální nápady, zajímavější psací software)” prostě nefunguje. Zbavte se ho co nejdříve. Ano, musíte být trpěliví, ale ve smyslu pracovitosti, ne čekání.
6. Revize opravdu znamenají přepisování a škrtání
Tohle trvá poměrně dlouho, než se to naučíte, ale je to tak – přepisování a škrtání první verze rukopisu jsou nutné kroky k dokončení téměř jakékoli knihy. A revize už nejsou o radosti ze psaní, ale o racionálním kritickém myšlení. A většinou i bolí…
7. Musíte milovat psaní
Psaní není povolání (poslání, chcete-li) pro lidi se slabým srdcem. Je o konkurenci, mnohdy vyčerpává a vyžaduje hodně práce s malou návratností (a tím nemyslím jenom peníze). Někteří autoři psali své knihy roky a vy byste měli počítat i s touto variantou. Psaní musíte milovat, jinak pravděpodobně neuspějete.
Takže hlavu vzhůru! ;)
Tenhle článek v podstatě shrnuje to, co momentálně při každodenním psaní zažívám. Myslím, že to všechno stojí a padá právě na bodě číslo sedm, touze něco dokázat a pevné vůli. Kdo to s psaním nemyslí vážně a píše si jen pro zábavu a když “to na něj přijde”, by s tím vším mohl nesouhlasit. ;)
Díky za tento článek. Dovolím si jen malou poznámku. V textu mi trochu vadí používání vazby „být o něčem“. Nešlo by místo „Psaní je o sebekázni“ napsat „Psaní vyžaduje sebekázeň“ či místo „Psaní není o legraci“ napsat zkrátka „Psaní není legrace“?
Přiznám se, že obrat „být o něčem“ nemám obecně rád, ale v souvislosti s psaním mi přijde ještě o něco víc matoucí. Psaní skutečně může být o něčem, pokud to něco je tématem psaného textu.
Honzo, díky! V článku střídám obě zmíněné polohy (celý text se jmenuje Psaní není legrace).
Přiznávám, je to vliv angličtiny. A také to, že jsem tento příspěvek psal velmi rychle…
Každopádně ještě jednou díky za pochavalu i za malou poznámku! ;)
Honzo, dobře rozumím duchu Tvé poznámky o neoblíbenosti obratu. Zdůrazňuji slovo “duchu”.
Mě třeba tento obrat nechává zcela chladným (rozuměj: nevadí mi ani trochu). Stačí ale přečíst nebo uslyšet cokoliv ve smyslu “to je výzva” a podvědomě zatínám pěsti a kudla se mi samovolně otvírá v kapse…
Ukazuji tím na fakt, že samotný obrat může být nevinen. Pokud je ale nadužíván nebo používán idioty (minochodem, ti se snad množí dělením), je o výsledný pocit postaráno.