Jestli rádi píšete a datum 23. – 25. srpna vám nic neříká, pak je to jasné znamení toho, že jste něco propásli. Tím něčím byl sraz nadšenců z Fóra (nejen) o tvůrčím psaní Reného Nekudy. Tři dny inspirace, výborného jídla, skvělé společnosti, nadšení pro věc a pro každého i chuť do další tvorby.
Nejen psaním živ je pisálek
V pátek jsme se sjeli ze všech koutů České republiky a zamířili do vesničky Tříč, která nás přivítala nádhernými zelenými svahy, božským klidem a grilem čekajícím na pořádnou baštu. Prostě tvůrčí atmosféra. Jako skupina pisálků jsme možná víc jedli, než psali, zato vydatně posíleni jsme se pouštěli do debat o tvorbě, vesmíru a o životě. Co jiného dokáže podnítit k hovoru než šťavnaté klobásky a pořádná flákota masa spláchnutá nápojem dle vlastního výběru?
Věk je jen číslo
V chatě v Krkonoších se sice sešla směsice různorodých lidí, to však bylo tím posledním, co by nás trápilo. Spojuje nás přece jedna věc – láska k tvůrčímu psaní. A to už samo o sobě napovídá, že ačkoli jsme lidé různí, zase až tak rozdílní nejsme. Starší generace obohatila tu mladší stejně jako naopak, a co bychom to byli za spisovatele, kdybychom si z této zkušenosti nevzali nové náměty a náměty pro svou tvorbu?
Sraz intelektuálů?
Když se řekne sraz spisovatelů, mnozí si možná přestaví houf důležitě vypadajících brejlounů a podivínů, kteří zuřivě kritizují každičký detail kolegova výtvoru. Tak takhle to vážně nebylo. Na intelektuální debaty z hájemství filozofie, vojenské terminologie či fyziky také došlo, ale my pisálci jsme spíše veselá kopa, takže jsme to prokládali vtipy a historkami ze života slušnějšími i neslušnými. O zábavu i potravu pro mozek prostě nebylo nouze.
Sportovec, který vytrhává poslední stránky knih
Jak se pozná nadšenec pisálek? Chvíli to sice bez psaní vydrží, čas si vyplňuje debatou o něm, ale dříve nebo později si zaleze do koutku se zápisníkem a tužkou a zmizí ve svém vlastním světě. A co by to bylo za sraz psavců, kdybychom ho nevyužili k psaní? Za pomoci Povídkáře, geniálního online nástroje k potrápení múzy z dílny Reného Nekudy, jsme vygenerovali zadání a pustili se do soutěžního klání.
Úkol: napsat povídku, která odpovídá na otázku, proč sportovec se zraněnou nohou vytrhává poslední stránky v zapůjčených knihách. Mnohým z nás pracovaly mozkové závity přes noc, jen abychom ráno vstali osvěžení a v plné kreativní síle. Pak už jsme se každý nenápadně rozprchli do všech zákoutí uvnitř i vně chaty a rozhostilo se ticho doprovázené jen zuřivým čmáráním na papír či bušením do klávesnice.
Večer nás čekalo autorské čtení, při kterém jsme jeden po druhém přečetli své výtvory a sdíleli s ostatními, co toho sportovce vlastně popadlo. Kdo by to byl řekl, že na to bláznivé zadání jde vymyslet tolik skvělých příběhů? Všechny je najdete na fóru i spolu s námi zvoleným vítězem klání a s videem z Mikovy dílny, které vám alespoň částečně zprostředkuje tu tvůrčí atmosféru víkendového srazu.
Tak co, pojedete příští rok s námi?
Osobní poznámka RN na konec: Tento článek pochází z pera moderátorky Fóra (nejen) o tvůrčím psaní Markéty Růžičkové. Mám velikou radost, že se zdejší komunita pisálků rozrůstá a že na fóru vládne velmi přátelská atmosféra. Kdybych nebyl tou dobou v Keni, taky bych se určitě zúčastnil. Příště – těším se na to! ;)
Tak tohle mě hodně mrzí, že jsem nevěděla dříve a propásla…
Pevně věřím, že brzy bude nějaký další sraz. ;)
Určitě bude, v Krkonoších padly i návrhy na Silvestra, takže možná brzy. ;-) Nějak bez sebe nemůžeme být. :-D
Pravda, na Silvestra asi něco bude, netuším kdy, netuším kde a netuším jak velký, ale určitě něco spácháme. No a Krkonoše jsou v plánu zase příští rok, ve stejnou dobu. Pravda, opravdu bez sebe nemůžeme vydržet dýl, než čtyři měsíce. To je nejzazší hranice :-) A přivítáme mezi sebou kohokoliv, kdo sdílí naši vášeň ke psaní :-)