Škatulkování, třídění, zobecňování – potřebujeme to dělat, protože jinak bychom se nedomluvili. Potřebujeme to dělat, protože jinak bychom nemohli učit široké spektrum lidí.
Vždycky mě (v dobrém slova smyslu) fascinovaly různé přístupy k třídění příběhů a zápletek. Na dalších řádcích uvádím pár dělení, se kterými se osobně nejvíce setkávám (nejsou všechna, ale pravděpodobně jsou to ta nejčastější).
1. Na tři skupiny podle konce od Harrise Fostera
- šťastný konec
- tragický konec
- literární konec tzv. “do ztracena”, kdy vlastně nezáleží na tom, jestli to skončí dobře, nebo špatně
2. Na sedm skupin pomocí zápletek od Jessamyna Westa
- člověk vs. příroda
- člověk vs. člověk
- člověk vs. prostředí
- člověk vs. stroj/technologie
- člověk vs. napřirozená síla
- člověk vs. on sám
- člověk vs. bůh/náboženství
3. Na devět skupin podle zápletek od Františka Hrdličky
- boj o přežití
- boj o moc a vliv
- touha po penězích
- sklon k asociálnímu chování
- hledání partnera
- hledání spravedlnosti
- potřeba uznání a obliby
- návrat k tomu, co jsme kdysi ztratili
- mizantropie
4. Další dělení
Existují ještě dělení na dvacet (od Ronalda Tobiase) a třicet šest skupin (od Georga Poltiho). Pak ještě třídil pan Vladimir Propp, ale ten se zabýval pouze pohádkami (a dospěl k výsledku třicet jedna skupin). Nicméně kdo by takové škatulky potřeboval, když už se mnozí před nimi vyjádřili mnohem úsporněji, že? Ne, trochu to zlehčuju – o tom snad napíšu někdy jindy… :)
Poznámka: Už znáte rozdíl mezi zápletkou a příběhem?