V judaismu prý existuje jedna moc hezká tradice – když chlapec začne studovat a poprvé přečte nějaké slovo z Tóry, dají mu ochutnat medu nebo něčeho sladkého. Dělá se to zejména proto, aby si spojil vzdělávání s velmi uspokojivou sladkou chutí.
Podobné by to mělo být se psaním. Hned ze začátku byste si ho měli spojit s něčím příjemným. Nebojujte s ním, udělejte si z něho svého dobrého kamaráda.
Ono totiž vaším věrným přítelem skutečně může být. Nikdy vás nezradí, i když vy ho pravděpodobně zradíte hned několikrát. Tvůrčí proces je navíc trvalým zdrojem života a životní síly, což je něco, co vás může mnohdy pěkně nakopnout i nastartovat.
Když přijdete z práce domů zcela vyčerpaní, zkuste si říct: „[Vaše jméno], ty víš, co musíš udělat. Ty musíš psát, ty musíš tvořit.“
Pokud budete chytří, poslechnete se. Jestliže budete líní a odmítaví, špatná nálada vás pravděpodobně jen tak neopustí.
Psaní je skvělá cesta seberozvoje a vnitřního uspokojení. Jak každý autor (a vlastně i čtenář) ví, dobré psaní je nejlepší výlet na světě.
A klidně se ze začátku vykašlete na dobré psaní, protože už jen samotné psaní, pouhé hraní si se svým tvůrčím potenciálem, je sladké jako nebe samo. Zkuste to. :)