20 výmluv, které vám brání dopsat knihu

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

20 výmluv, které vám brání dopsat knihu

Dopsat knihu je jeden z nejtěžších úkolů, se kterým jsem se ve svém životě setkal. A z reakcí mého okolí moc dobře vím, že je to obecně velký problém. A problémům se všichni moc rádi vyhýbáme, že ano? Proto jsem sestavil, jako takové malé varování, seznam dvaceti výmluv, kterými se (zcela zbytečně) bráníme před dopsáním svých knih.

Poznáte se v některém bodě?

  1. Můj hlavní hrdina se zamkl v pokoji a nechce ven. A já nevím, co s tím…
  2. Opustila mě múza a šla pracovat pro Stephena Kinga. Prý tam dostane víc peněz a slávu…
  3. Už je to sice hotové, ale budu muset počkat, až se zase vrátí do módy romány o třpytivých upírech…
  4. Je to vůbec pravda, že se dá někdy skončit?
  5. Nějak mi blbne klávesnice – písmena e, o, c, k, n nefungují a já pořád zkouším napsat „KONEC“, ale nejde mi to…
  6. Pořád se snažím, aby byl můj první odstavec naprosto perfektní. Radil jste to tak, že? (pozn.: neradil :))
  7. Nemohu si vzpomenout na název souboru…
  8. Znáte tu super věc? Internet se jmenuje a najdete tam Facebook, Twitter, Youtube, seznamku a…
  9. Nestanovil(a) jsem si žádný deadline, takže nikam nespěchám…
  10. Já sice deadline mám, ale bylo to už včera…
  11. Zamiloval(a) jsem se do klávesy „Delete“…
  12. Mám nemocného partnera a musím chodit do práce a zvíře mi taky stůně a…
  13. Trpím syndromem karpálního tunelu. Nebo malomocenstvím. Jedno z toho…
  14. Napsal to už někdo jiný, takže budu muset začít znovu. Nesnáším Dostojevského!
  15. Moje máma říká, že si prvně musím uklidit pokojíček…
  16. Čtu už potřetí Obraz Doriana Graye, abych něco od toho Čechova odkoukal(a). Děsně mě tam zaujala postava Romea…
  17. Došel mi Redbull…
  18. Kamarádi mě pořád někam zvou. Znáte to: kino, párty, hospoda. A přece je nezklamu, že?!
  19. Asi mám nějakou fóbii z bílé stránky (obrazovky)…
  20. Můj román? No, mám to tady v hlavě. Ještě jsem sice nezačal(a) psát, ale vím jistě, že to bude skvělý!

A jaké originální výmluvy se zabydlely ve vaší hlavě? Nemějte strach a podělte se o ně s ostatními dole v komentářích! Moc se na ně těším! :)

Poznámka: Jestliže se z těchto chyb poučíte a seberete všechnu svoji odvahu, můžete zkusit můj jedinečný e-mailový kurz tvůrčího psaní Jak napsat knihu (← v tomto odkazu najdete více podrobností).

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

79 komentářů u „20 výmluv, které vám brání dopsat knihu“

  1. Moje hlavní výmluva – není škoda vymýšlet vlastní příběhy, když se toho děje kolem mě tolik neuvěřitelného?

    Odpovědět
    • Tak to je dobrý! Myslím, že není, protože se to nevylučuje. ;)

  2. Já mám celý příběh dopodrobna vymyšlený ale nemám čas to sepsat moje nejčastější výmluvy jsou asi ta 1 a poslední .

    Odpovědět
  3. Moje výmluvy jsou:
    – musím se psem na procházku, dneska byl jen 36x venku
    – musím vynést smetí, který jsem vynesla už včera
    – musím navštívit babičku, kterou jsem týden neviděla

    Odpovědět
  4. Asi nejvíc mě děsí, kolik je s knihou práce… a to je přímo… hororové. Myslím, že pomůže si celek rozdělit na menší části a na těch částech postupně pracovat… Uvidíme, jak to půjde.

    Odpovědět
  5. Moje výmluvy jsou většinou právě ten čas. Obvykle, když mám odpolední směnu, přijedu domů, rychle se najim a letím pak do postele, abych mohla pokračovat. Teď třeba má výmluva je auto, které tak moc zlobí, že každý den trnu, zda se dostanu do práce i zpět.
    Pokud jde však o mou knížku, píši ji dlouho, protože během psaní přijdu vždy na něco, o čem se musím trochu poučit. Prokládám psaní učením. Když nemám zrovna nápady, vrátím se zpět a pročítám to, co jsem již napsala a rovnou třeba i upravím, pokud se mi věta nelíbí. Protože jde právě o tu “prvni” knížku, chci ji napsat pořádně. Třeba zrovna včera jsem narazila na informací, která je pro mě důležitá. Děj se odehrává v jednom konkrétním městě a ulice jsem už vymýšlela. Dočetla jsem se, že toto má být autentické. Čeká mě proto přepis one části s ulicemi. Tak to jelo příklad. Když nemám múzu, píši tak, jak mě napadne. Však mě čeká přeci revize, tak proč nad tím moc přemýšlet. Nebo situace, kdy jsem věděla, co chci, aby se odehrálo, i konec, jak by měl být, jen jsem nemohla přijít na to, jak hrdiny dostat na ono místo. Text nenaskakoval ani omylem. Onu část jsem prostě přeskočila a píši co se má dít. Moje výmluvy jsou proto jen ten čas. Já to řeším tak, i kdybych měla napsat tři věty, napíši je. Každá věta se počítá. Dvě normostrany opravdu nedávám každý den, ale rozhodně to nevzdám, už jen proto, že mi přítel nevěří, že to dám. Bere to jako zbytečnost.

    Odpovědět
  6. Pro mě je to nejčastěji mrška Únava
    nebo kdy jsem měla fantastický den a cítím prostě příliš mnoho vzrušení a nadšení, které by mohly pokazit děj knihy.

    nebo si říkám – to napíšu zítra, nebo se ospravedlňuju: “včera jsem se pěkně rozepsala, dneska si můžu dát pohov.”

    Odpovědět
  7. Napadá mi len jedna výmluva, a to, že mi začali zase tí upíry…..:DDD

    Ale zistila som, že ani na nich nemám čas… Inak je to z mojej strany skôr o múze, o nálade, nie vždy ju mám a vtedy radšej ten rukopis nechám zatvorený, aj tak by som tam popísala samé hovadiny, ktoré by som na druhý deň mazala. Tak si to nechám uležať v hlave, niekedy sa to tam ukladá aj pár dní, ale nakoniec, keď si za ten PD znovu sadnem, tak vždy tie dni “voľna” doženiem, predvčerom som písala sedem hodín v kuse. O druhej ráno som zistila, že sú dve hodiny ráno :D

    Odpovědět
  8. No, já píšu román už 3 roky. Poprvé mě to tak moc chytlo, že jsem psala každý den. Pak pročítám a zjiš’tuju, že z jednoho příběhu se mi vyklubalo příběhů tak deset. Tak moc jsem se do toho zamotala a ponořila! Nikde žádný konec a miliony dalších začátků a nových postav. Má pointa celé knihy šla ta tam. Tak jsem se naštvala, vymazala všechno z počítače. A začala malovat. Musím podotknout, že jsem hrozně kreativní člověk, jen u ničeho nedokážu vydržet. Chci dělat všechno na světě. Hrozně moc čtu, maluju a vyrábím různé věci…A už zase odbočuju!!!:-) Tak je to se mnou pořád. To, co jsem chtěla říct je, že svou knihu mám v hlavě pořád. Když usínám, vymýšlím další a další zápletky. Lítám po netu a hledám, co neznám. A jak už jsem říkala, tři roky o tom přemýšlím, mám vše poskládané. Mám příběh, mám postavy, zápletky i konec knihy. Jen se ne a ne dokopat to dát na papír (počítače:-)). Tak jsem se zapsala na Váš e-kurz a tak nějak mě to nakoplo, že tu zatracenou knihu, co mě trápí už tři roky napíšu. Včera jsem si sedla k PC, že začnu a to jsem nevěděla, jak těžké je napsat první větu. Jak těžké je začít. A to jsem si myslela, že všechno už mám parádně vymyšlené. Doufám, že až chytnu dech a rozsvítí se mi v hlavě, budu litovat, že nemám čtyři ruce, dvacet prstů a dvě klávesnice:-) Hodně štěstí všem, co jste na tom podobně jak já

    Odpovědět
  9. Drahý René,
    Já tvrdím, že se mi prostě teď nechce… Na začátku dubna jsem se přihlásila do e-mailového kurzu, Jak napsat knihu… Víte lépe než já, kdy jsem mela knihu dokončit. A tak jsem říkala, ze do konce srpna, … Dobře, tak do konce září…
    Máme půlku října a ono furt není hotovo.
    Na moji obranu musím uvést dbve skutečnosti: celý příběh jsem psala perem na papír a je již dokončen. Trpím, ano je to tak, tím, že nejsem schopna přepsat zbývajících 20 stran. Dělám takřka dvojí práci, když to vlastně celé přepisuji, ale při přepisování opravuji spoustu chyb, škrtám i tři stránky na jednou, protože jsou na nich nesmysly… Takže si vždy velmi dobře odůvodním, prtoc nemám hotovo…

    A stejně mám pocit, ze jednotlivé části a zápletky jsou brilantně napsané, ale příběh samotný postrádá život.. A stále mi nesedí první odstavec…

    Takže děkuji za vaši veškerou inspiraci a mnohdy užitečné rady… Bez vás bych to asi nikdy nezvládla… A já dokončím, co jsem 8.4. slíbila. Já tu knihu dopíšu. A nejen to.
    Já ji vydám!

    Odpovědět
  10. Dobrý den.

    Jsem naprosto nadšená ze všech těch krásných a vtipných komentářů! A ve většině těch výmluv, proč knihu nedopsat, se spolehlivě nacházím. Jak je příjemné vědět, že v tom nelítám sama! :-)

    Děkuju, René, za stránky a věnované úsilí a čas. Moc pěkné místo k životu. :-)

    Odpovědět
  11. Musím přiznat, že jsem zatím dopsala téměř všechno, co jsem začala – a že to původně bylo 1400 stran, než mě napadlo velkou část od základů přepracovat… Nu hlavně když to člověka baví, že…

    Upřímně řečeno mi bylo nějprve strašně líto, že to nikdy nikdo nečetl. Ale když se tak konečně stalo, tak mě to téměř zcela odradilo (jeden by řekl, že fantasy žánr je od toho, aby člověk trochu popustil uzdu fantasii, ale pak vám je vyčiněno za to, že jste stvořili svět, kde vycházejí noviny – to se přece nesmí!). Takže sice dokončit, ale následně jen uložit a zavřit soubor…

    Odpovědět
  12. Dobrý de, chtěla jsem se zeptat, chodí mi Vaše emaily a Vaše rady Jak napsat knihu, je to moc fajn, ale mám docela veliký problém, NEVÍM jak začít….Strašně moc bych chtěla napsat svoji knihu ze života, přemýšlím, snažím se, ale prostě nevím jak začít, nevím také jaké období, či být vypravěčem, nebo hl. postavou. To ještě vymyslím, ale poradte mi jak začít, prosím…..

    Velmi děkuji

    Odpovědět
  13. 1. Zlato, nemám inspiraci pro milostnou scénu, pomůžeš mi?
    2. Mmmm, to se mi líbí. Ukážeš mi to ještě jednou?

    Odpovědět
  14. Moje výmluvy:
    * hrdina mění partnery tak rychle, že se to nedá stíhat zapisovat,
    * co když to někdo, jehož historky si půjčuji, bude číst?
    * chtěla jsem psát pro púotěšení čtenářů – toto nejen nepotěší, ale nedá se to ani číst….

    Odpovědět
  15. Tak jsem se potěšila, že tu nejsem letos sama, že jsem odložila psaní a četla všechny tyhle komentáře. Druhé potěšení přišlo právě při tom čtení. Mohla bych mnohé k nich opakovat, snad kromě toho psa. Žadného nemám.
    Moje nejčastější výmluva: když chci psát o golfu a golfistech, tak přece musím hrát a trénovat. Až se vrátím z hřiště, tak…
    Ale chtít začít psát knihu uprostřed golfové sezóny, když už še konečně udělá krásné počasí, není zrovna nejlepší nápad. Tak uvidíme..,

    Odpovědět
  16. Můj problém nastává ve chvíli, kdy musím na několik dní přestat psát (kvůli spoustě chození do práce a nunosti alespoň někdy i SPÁT) a zjistím, že jsem zapomněla jména svých postav, kdo je kdo a kde se zrovna nachází… U posledního románu se mi tohle stalo natřikrát (proč jsem si musela vymyslet 20 HLAVNÍCH POSTAV, které se objevují v celém románu – tedy přesněji řečeno umírají v průběhu románu…???). Dále se k tomu přidala ztráta inspirace. Děj se odehrával v jeskyni a od října jsem se do žádné nedostala. Najednou jsem si neuměla vybavit ten jeskynní chlad, vlhkost, strach ze situace, kdy zhasnu baterku a nevím, jak se dostanu z bludiště ven… Měla jsem pocit, že tu chodbu z Málčiny jeskyně a krápníky ze Sloupské už jsem tam popsala 3x. :-( Než to přepíšu, musím se dostat do Punkevní! :-D

    Takže výmluvy nevýmluvy:
    – zapomněla jsem jména postav
    – odcizilo se mi prostředí, o kterém píši…

    Odpovědět
  17. To já jsem na sebe až krutě přísný. Z nějakého důvodu od sebe ve všech oblastech tvorby, ať jde o psaní, o zpěv nebo třeba hru na klavír, čekám strhující výkon. A pak mi všechno, co napíšu, připadá přímo ubohé… A možná čím nadšenější ohlasy, tím přísnější metr an sebe mám a o to trapnější mi moje texty připadají… typický kolotoč. asi trochu víc sebevědomí by to chtělo. Mimo to kladu možná až přehnaný důraz na každé slovo, aby to bylo právě to nejlepší slovo, které zrovna na tomto místě zní nejlépe, aby se kdesi v pozadí proplétaly tenké zlatavé nitky pocitů a dojmů… ale tolik se babrám s každým slůvkem, že pak nemám energii dopsat aspoň článek, natož knihu. Jsem tím tak posedlý, že zvažuji každé slovo i na Facebooku či v smskách. :D

    Odpovědět
  18. 1.Najednou zjistim že se mi to vlastně nelíbí, že to sklouzlo kam jsem nechtěla a tak opravuju, ale při opravování nepříbývaj stránky a to mě odrazuje, navíc je mi vždycky líto mého starého já, které se s tím dalo takovou práci. :)

    2. Potřebuju mít informace (třeba z určité doby), abych nepsala o něčem o čem nic nevim, ale než se člověk stane natolik odborník, tak psaní nechá bejt.

    Odpovědět
  19. Je to skoro týden, co jsem začala psát. Je to fakt dřina, ale já se nevzdám. Taky se někdy nemůžu dokopat, abych psala, ale jelikož jsem teď daleko od domova, tak se nemám na co vymlouvat. Ve svém volném čase se učím Angličtinu nebo píšu. Je strašně zajímavé, že když píšu raději bych se učila angličtinu a když se učím angličtinu raději bych psala. Držím všem tady pěsti ať dopíšou to co začali, nebo ať začnou to ještě nenapsali.

    Odpovědět
  20. – Právě mě napadlo, že musím dát jíst psovi. Že jsem mu dávala už před dvěma hodiny.
    – Nemůžu najít desky, ve kterých mám knihu uloženou.

    Odpovědět
  21. Moje klasiky: 1) Nemůžu najít správnou hudbu.
    2)Hlasité naříkání: “Když já nevim, co udělá.”
    3) Jsem přejedená/hladová/unavená/mám na něco chuť.
    4) Je mi teplo/zima.
    5) Píše kamarádka (i když nepíše).
    6) Zrovna teď musí jít umýt nádobí/dohrát hru/jít nakoupit/jít se smetím.

    Odpovědět
  22. Mojí výmluvou se stala původní motivace – mám půlroční dceru. Jsem s ní pořád doma a mám spoustu času, říkala jsem si. Můžu začít psát třeba pohádkové příběhy, které jí budu pak číst. Začnu s něčím menším, třeba pár krátkých povídek o postavách z jednoho místa, nemusím se hned pouštět do propleteného románu…

    Už bych měla začít psát, říkám si. Ale to nejde, vždyť mám půlroční dceru! Když chci něco začít dělat, ať už psát nebo si jenom uvařit oběd, vzbudí se a chce si hrát.
    Fajn, můžu psát po večerech. Zamyslím se, čím začít. Pár postav mám, jednoduché zápletky taky….teď jenom krátkou historii místa, kde se všechno odehrává. Tohle by celkem šlo.
    Ale to nejde! Vždyť ta historie sama by vydala na celou knížku. Musím ty původní povídky překomponovat na navazující děj.
    Fajn, děj máme. Ale v jakém pořadí ho prezentovat, aby byl příběh zajímavý a napínavý? Tohle je jako výčet z učebnice dějepisu “slyšel tohle, šem támhle, a protože se stalo tamto, našel už jen toto”…
    A tak to pokračuje dál a dál, dokud se zase malá nevzbudí nebo se nenajde další “překážka”, která mi nedovolí začít psát můj částečně připravený příběh, který mi případá pořád ne dost propracovaný.

    Odpovědět
  23. Já už mám hotové 3 kapitoly. Ale dnes mi teprve došel e-mail, že mám začít psát úvod, tak si dám nejspíš pauzu :D

    Odpovědět
    • To jsme na tom stejně! :D Když jsem si přečetla “Dnes začněte s psaním úvodní části”, chvíli jsem opravdu nechápala, co je špatně. Jaká úleva to byla, když mi došlo, že jsem jenom napřed. :)

  24. Ten internet na mě úplně přesně sedí. Taky mám svoje vlastní výmluvy:

    – JAK můžu psát, když ten debil (= můj brácha) furt hraje na klávesy?
    – Stejně tam az chvíli půjde mamka… (tohle je pro mě docela nevýhoda – máme jen jeden počítač)
    – Zítra budu psát o to víc!
    – Sakra, vždyť už budu mít Kobru 11! (To dokud to dávali)
    – Jak mám pokračovat? Musím si to pořádně rozmyslet! (Tohle se mi stává nejčastěji, když někoho s někým dávám dohromady. Při rozchodu je to snadné, když chci, aby se pohádali, tak se pohádají. Když chci, aby rozchod proběhl v klidu, tak probíhá v klidu. Ale když chci, aby někdo začal s někým chodit, tak to nejde – možná proto, že jsem ještě s nikým nechodila)
    – Stejně to nikdo číst nebude, nevím, proč to vůbec píšu…
    – Dnes se mi nechce…

    A takhle bych mohla pokračovat až do nekonečna :))

    Odpovědět
  25. Doplním taky svou výmluvu – je to hlavní příčina toho, proč mě inspirace vždy po čase opustí :D
    …a nešlo by to udělat až zítra?!

    Odpovědět
  26. Dobrý den, René,
    Váš seznam 20. výmluv mě pobavil a zároveň připravil na chvíle, kdy to třeba příjde, takže mnohokrát děkuji. Zatím funguje moje vnitřní motivace a píšu. Taky ale mezitím čtu i jiné knihy, protože neustále rozšiřuji slovní zásobu. (Test před několika dny mi vyšel na pouhých 380 slov… )

    Odpovědět
  27. Můj velký problém, proč mi nejde dopsat knihu, je ten, že to neumím dát na papír. Dokážu v hlavě vymyslet úžasný příběh, který by všechny zaujal. Dokonce i kamarádce se líbí, když jí ho odvyprávím(stručně), ale jakmile to mám dát na papír, nevím, kde začít, jak pokračovat a různě. Potřebovala bych pomoct, od někoho, čím mám začít, a jak pokračovat dál, aby se mi podařilo příběh dopsat. Předem děkuji.

    Odpovědět
  28. Dneska jsem došla k jednomu problému. Prostě jsem před pár dny začala zase po dlouhé době psát, chci psát zatím jen něco kratšího třeba krátké příběhy a zdokonalovat se na nich, a tak jsem začala psát aniž bych si předem ujasnila, o čem to bude a teď jsem narazila na problém:
    Moje hlavní hrdinka utekla do lesa (já ani nevím proč, ale to není ten hlavní problém). Je tma. Bude to vypadat asi směšně, ale já mám o ni vážně strach. Cítím za ní zodpovědnost. Co když se jí něco stane?
    Myslíte si, že to může být zrovna ona zodpovědnost za hlavní hrdinku, proč mi něco brání v tom, abych to dopsala? Já osobně si myslím, že je tolik možností, co se s ní může stát, že si snad ani nedokážu vybrat. Vážně jsem nad tím přemýšlela několik hodin, zpočátku mě nenapadlo, jak by to mohlo pokračovat a později jsem vymyslela spousty možností, jak dál. Kterou z nich ale vybrat. Mám si hodit kostkou?

    Odpovědět
    • To je normální, já je zase nedovedu většinou zabít. Nepřipomíná její charakteristika trochu Vás samou? Že byste si třeba nechtěla (byť nevědomky) ublížit? Mě se to jednou stalo (i když jinde se klidně nechám bolestivě zabít). Teď si přijdu divná já :-/

  29. “Jsem” mě také neustále otravuje, češtinář na střední mi řekl, že se nepočítá jako chyba, a že se to nedá nijak napravit. Naštval jsem se na něj a přestal jsem psát v ich-formě. Nicméně vyhnout se tomu dá. “Stačí” zaměňovat osoby, např.: namísto uviděl jsem, bylo vidět… atd.
    mj. stránky vážně chválím. doteď jsem se věnoval “pouze” (proč jen pořád ty uvozovky?:D) poezii a občasně jsem zkusil kratší povídku. Až vaše stránky mě nakoply k napsání knihy, zatím ji nemám hotovou, ale řídím se vašimi radami z kurzu (Lucce: namísto jsem příhlášen :) ) a věřím ve zdárný konec! Děkuji

    Odpovědět
  30. V létě moc horko, v zimě je moc zima, na jaře je moc krásně venku, na podzim moc prší, málo prší…

    Odpovědět
  31. Ahoj, mojí omluvitelnou výmluvou je dvouletý capart. Jakmile zasednu k PC, už ho mám na klíně a chce pouštět písničky z youtube. Takže mám notebook schovaný na kuchyńské lince, přikrytý ručníkem. A když je dítko v jiné části místnosti, tak honem přidám pár vět a doufám, že neuslyší cvakání kláves :-)
    Jinak píšu knihu o holce a zdá se mi, že je to pořád: já jsem….něco udělala, někam došla. prostě je tam pořád to slovíčko JSEM a už mi leze na nervy. Nevíte jak se ho taktně zbavit?
    Moc díky. Lucka

    Odpovědět
    • Já jsem…? Píšeš v první osobě asi. Já teď náhodou taky, ale s tímhle problém nemám. Možná, že si toho příliš všímáš a nebo text nevypňuješ něčím co by to zakrylo. Jinak poradit neumím. Jedině konkrétně.

  32. Výmluvy jsou báječná věc. Vždycky když se snažím něco začít dělat tak mě napadne tolik věcí proč to nedělat, že nakonec začnu psát o těch výmluvách. Jinak s těmi problémy že po deseti větách stranách je to o ničem je to poddobné jako u např. kreslení.
    Představuju si jak dělám tahy tužkou a vidím to co chci nakreslit přímo před sebou, stejně jako vidím postavu utíkající z hořícího domu. Pak začnu…a je to v háji. Pár tahů a už jsem bezpodmínečně přesvědčený o tom že to stojí za prd. Jako u psaní. První dvě slova a už opotřebovávám tlačítko Del nebo backspace. Vypnu program zavřu to a ponořím se do nekonečného přesvědčování o tom jak mi to nejde a měl bych se na to vykašlat.

    Odpovědět
  33. Moje výmluvy: 1/ To co píšu, zní zajímavě jenom pro mě. 2/ Mám už 10 tou stranu a cože bylo na té první? 3/ Mé psaní je spontánní, nemá pravidla. 4/ Kdysi jsem psala lépe, pak jsem toho nechala a už je mi 27. 5/ Tyhle stránky jsou geniální, co potom můžu napsat já? :-D Díky za Váš kurz a to co poskytujete nám ostatním.Je to báječný pocit:-) Pavlína S.

    Odpovědět
  34. Už jsem měla několik opravdu skvělých nápadů na knihu a většinou to skončilo u 20 stránek textu a v čem teď s odstupem času vidím problém, jsou to asi má vnitřní přesvědčení? Zkusím to shrnout:
    – to, o čem chci psát, už přece někdo napsal a navíc léke
    – vím, o čem chci psát, ale nic o tom problému nevím, nemám to zažito
    – jsem na psaní příliš mladá, měla bych nejdříve něco zažít a pak teprve psát
    – měla jsem začít psát dřív, mohla jsem se učit ze svých chyb, měla jsem psát v době, kdy by mě lidi kolem chválili za chyby, protože by to přece bylo skvělé, kdybych psala knihy tak mladá
    – měla jsem vždy hodně snů, co chci dělat, ať už v oblasti psaní nebo i čehokoliv jiného, ale pak jsem třeba potkala někoho, kdo (z mého pohledu) měl větší šanci na úspěch, než já a tak jsem to vzdala a našla si nový cíl a tak to šlo stále dokola, až mi žádný cíl asi ani nezbyl
    – měla jsem psát, když jsem na to měla čas, měla jsem psát pořád a pořád, dokud by mi neupadla ruka, promarnila jsem čas, kdy jsem mohla psát, teď už to nedohoním a vůbec, má to cenu?
    – kdo by četl, co bych napsala?
    – má smysl, abych psala, když existuje takové množství knih?
    – měla bych nejdříve žít a pak teprve psát o životě, který jsem prožila, neměla bych strávit všechen čas psaním a zahodit tak svůj život
    – dalším důvodem byly rozhodovací problémy, nejsem rozhodný člověk, takže jsem považovala za mnohem lepší nápad všechno smést hezky ze stolu, plány atd..
    – za své sny se nepostavím, po svých snech si nechám šlapat, věřím tomu, co mi řeknou druzí, i kdyby to bylo “na to nemáš, vykašli se na to a dělej něco jiného”….
    – nic nedotáhnu do konce, proč bych měla vůbec začít psát, když už teď vím, že ani tu knihu nedopíšu? nebyla by to škoda času?
    – nejdříve vzdělání, pak zábava=psaní

    PS: Tyto stránky jsou snad ty nejlepší na světě, když chci psát nebo to alespoň plánuju, vždy tu najdu obrovské množství cenných informací, když znovu pověsím psaní na hřebík a jen tak sem zabloudím, příjemně tu strávím svůj volný čas, takže jen tak dál:)

    Odpovědět
    • I když jsem zde už svůj komentář psala (viz výše), dovolím si reagovat (snad se autor stránek nebude zlobit:-)).
      Mluvíte mi z duše!! Nejen s těmi pochybnostmi – jako bych se slyšela – ale i s tím P.S. Myslím si to hodně podobně a pravidelné zasílání článků od pana Nekudy, které jsem si zadala, mě “NUTÍ”, abych je četla a pak i ty další a nacházela inspiraci a spoustu zajímavého materiálu pro duševní trávení a když už u toho “compu” sedím, tak abych taky něco napsala…
      Čímžto se připojuji k Vaší chvále, protože jsem to zatím v žádném komentáři nenapsala a tak si přihřeju polívčičku :-))

    • Mnohokrát vám oběma děkuju za vaše PS! Je to jeden z důvodů, proč na RenéNEKUDA.cz pravidelně pracuju.

      Má poklona … ;)

  35. Jak mám dokončit něco, co jsem ještě ani nezačala? Ten 2795 nápad, co jsem si zapsala na účtenku ze supermarketu je fakt super…ale, kdo bude hledat všechny ty podrobnosti a souvislosti…a pojmenovávat ty postavy a dávat pozor, aby se ve druhé půlce tetička nezměnila na strýčka…a vždyť je to všechno tááák složité.Tak radši dočtu napřed tuhle knížku…byla vážně úžasná a ten příběh! A ta zápletka! A ta pointa! Sakra, proč to nenapadlo mně? Vždyť já jsem stejně neschopná cokoli takhle vypilovat…a tak se moje sebevědomí a kuráž potácí jak zraněná duše maniodepresivního chovance psychiatrické léčebny od jedné vypolstrované zdi ke druhé…že bych začala s něčím kratším? Už na tom pracuju…

    Odpovědět
  36. – Přestal jsem kouřit a nemyslí mi to. Že jsou to už čtyři roky?

    – Zrovna jsem se ukrutně přežral. Veškerou energii budu potřebovat na trávení.

    – Je tu přetopeno. To fakt nejde.

    – Pořád tady něco pípá

    – Na téhle klávesnici se nedá psát. Co? Děláte si srandu? Tahle je ještě horší!

    – Až dočtu tuhle knihu, hned se do toho pustím.

    – Jsem nějaký unavený nebo co.

    – Už dlouho jsem si neposlechl Chopina. Dneska by to šlo.

    – Rýma! Rýma! Rýma!

    – Měl bych se oholit. Raději hned, než na to zapomenu.

    – Proč bych to vůbec zapínal? Aby se mi se znělkou nabíhajícího systému všechno vykouřilo z hlavy? Škoda elektřiny.

    – Hele, co to bylo venku?! Týjóó, Robocop!

    – Musím jít spát. Zítra mě čeká náročný den.

    – Ten týpek odvedle zase poslouchá tu zrůdnost, kterou nazývá hudbou. Copak neví, že přemíra country nevratně poškozuje mozek?

    – Herdek! Ještě před chvílí bylo o pět hodin méně.

    – Musím pořád myslet na to jedno. Jó, kdybych psal porno, nevadilo by to.

    – Zhasnul jsem v práci v kanclu? A vypnul jsem počítač? A zamknul jsem. A okna jsem zavřel? A vrátnýho jsem pozdravil? A byl tam vůbec vrátnej? Kdo měl vůbec dneska službu?

    – V práci mě napadlo, že si musím něco moc důležitého najít na Wiki. Ale co to jenom bylo?

    – neviděl jsem před chvílí v lednici kus uzenýho?

    Odpovědět
  37. Já mám obvykle příliš vysoká očekávání, jak to bude super. Ale po několika desítkách stran mi dojde, že to v žádném případě není tak super, jak bych si přála. Tak snížím očekávání a pokračuju. Chvíli to funguje, ale pak zase přijde tak chvíle, kdy si říkám, kde je ta energie a “šťáva”, kterou jsem oplývala na začátku. Ale zapřu se a snížím očekávání. A píšu. No, ale (jak já to slovo nesnáším :-)) potom zjistím, že se mi ani trochu nelíbí žít (a psát) s tak nízkým očekáváním, a že to moje dílo vlastně za nic nestojí. A bum. Konec. :-) Však já to jednou pokořím!

    Odpovědět
  38. U mě je to hlavně strach. Bojím se, že zjistím, že nedokážu dobře psát. Když už náhodou začnu něco delšího psát, protože dostanu výborný nápad, tak se v průběhu psaní vždycky hrozně zklamu tím, jak špatně ten svůj nápad realizuju. Takže pořád dokola přepisuju a přepisuju první strany, až se na to vykašlu úplně.
    To, že nikdy nedokončím žádnou knihu, a když ano, tak že to nebude dost propracované, je jedna z největších obav mého života. Divné, že.

    Odpovědět
    • To není divné, nýbrž naprosto normální.

      Má rada (ze zkušenosti): vím, jak je to těžké, ale doporučuji text dopsat, ať se děje, co se děje. Úpravy se dají dělat nejlépe až po dopsání, stejně tak jako zkoumat vyznění a vytvořit závěrečné hodnocení. Takže znovu – radím dopsat, a pak se v textu patlat, upravovat a zlepšovat.

      Chce to jenom trochu odvahy a sebezapření, a pak to půjde. Držím pěsti! ;)

  39. 1. Napřed musím mít všude uklizeno (včetně všech adresářů v počítači) a pak se do toho dám.
    2. Napřed musím mít vyřešeny všechny urgentní záležitosti, a pak…
    3. Napřed si to musím pořádně promyslet, aby to stálo za to (jednu věc promýšlím už sedm let)
    4. Jak můžu psát, když mě moje rodina potřebuje?
    5. Stejně to nikdo nebude číst. Kdo by četl mě, když je tu tolik jiných, zavedených autorů!

    BTW Díky za inspirativní stránky!

    Odpovědět
  40. Jinak já docela často psaní románu odsunuju na dobu, než dostanu tu správnou náladu (což trvá někdy týden, někdy měsíc!)

    Odpovědět
  41. 1.V tom bordelu psát nemůžu.Uklidím a pak –
    2.Musím se dát do pořádku.Nalakuju si nehty a pak –
    3.Vůbec mi to nemyslí.Najím se a pak –
    4.Napadají mně samá blbá klišé,co už někdo napsal.Jdu ven a pak –
    5.Jejda,už pípl stažený film,co dnes o něm psali v LN,třeba bude
    inspirativní,takže zhlédnu,vyspím se a pak –

    Pěkný den.
    P.S.Na youtube,pod názvem Sámo 1,2,je moje hra Jsem ta,co čte.

    Odpovědět
  42. Já teda dopsal vždycky všechno, co jsem chtěl. Max. jsem nedopsal romány, u kterých jsem došel k závěru, že jsou to hovadiny a vzdal to!

    Odpovědět
    • Před první větou se upřímně klaním (myšleno skutečně vážně).

      U druhé věty by mě zajímalo, proč jsou romány hovadiny … ;)

    • Dostal jsem nápad na povídku a napsal jsem ji tak briliantně a krásně, že jsem si uvědomil, že se moje psaní posunulo směrem kupředu a pak zjistím, že román, co jsem psal půl roku před tím je proti té nové povídce hrozně špatně napsanej… Někdy se spisovatel vyvíjí rychleji než jeho romány! ;-)

  43. Dobry den,

    v tomhle formatu bych cekal spise vice ci mene hluboky vhled,

    ktery odhali vymluvy a ukaze na strach, ktery za nimi stoji.

    Ne sbirku vymluv – vtipu. Ale jak vime ocekavani je

    prevlecene zklamani. Moje vymluva je, ze nemam motivaci.

    Kdo by to cetl? Ktere tema stoji za to?

    Navic cas neni nafukovaci, ze.

    Preju pekny den

    Jan Houdek

    Odpovědět
    • Vážený pane Houdku,

      budu upřímný (a opět v několika bodech):

      1) Divil byste se, kolik “vhledu” je obsaženo v těchto dvaceti bodech (je tam strach, lenost, ztráta inspirace, malá sebekontrola atd.); jen jen to podané s humorem.

      2) Co se (ne)nafukovacího času týče, prolistujte zdejší blog, jsou tam o tom již minimálně tři články.

      3) Přiznávám, že téma motivace tu ještě nepadlo. V chystaném kurzu Průvodce: Jak napsat knihu jsem mu věnoval dvě nebo tři krátké kapitoly, takže nyní jsem se s ním vyčerpal. Ale v budoucnu se tu jistě něco objeví …

      OVŠEM PŘECE JENOM MALÝ TIP: Osobně (tedy je to jenom můj názor) dělím motivaci na vnitřní a vnější – vaše příklady jsou ukázky vnější motivace, protože záleží na ostatních lidech (“Kdo by to četl?”). Jenomže umění musí jít z vás, takže je mnohem důležitější a účinnější, když najdete motivaci sám v sobě (například: “Chci tu knihu dopsat, protože si splním slib a sen + se vyrovnám s jedním traumatem z dětství.”). Cítíte ten rozdíl?

      Každopádně děkuji za komentář a přeji hodně štěstí (nejen) v profesním životě! ;)

  44. Mé výmluvy aneb proč to nejde:

    1. Špatná konstelace hvězd na obloze
    2. Nechci, aby se moje špatná nálada podepsala na knize a následně na čtenářích
    3. Možná bych si to měl ještě jednou nechat projít hlavou…
    4. Nemůžu vymyslet jméno pro hlavního hrdinu

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.