Vyhrajte moji novou knihu Ať to dobře dopadne! s osobním věnováním!
Každou adventní neděli zde zveřejním jeden příběh. Vy poproste někoho ze svého okolí (ideálně ve věku ZŠ), aby ho dovyprávěl s dobrým koncem (pozor: není jasně definováno, co je dobrý konec). Zkuste vypravěče nebo vypravěčku pobídnout k tomu, aby se do svého příběhu pokusil(a) zapojit alespoň jednu náhodně vylosovanou Zápletkovou kartičku (nepovinné). A pak se podělte o svoji zkušenost dole v komentářích (důležitá podmínka pro účast v soutěži).
Navigace
23. prosince 2024 potom vylosuji ze všech komentářů pod tímto článkem jednoho náhodného výherce, kterému knihu pošlu přes Zásilkovnu. Čím více úkolů splníte, tím větší šanci na výhru máte!
Tip! Tyto výzvy publikuji ještě na svém Facebooku a Linkedinu.
Zadání prvního úkolu
Tvá nová matikářka je mimozemšťanka (jak vlastně vypadá?) a dnes ji čeká první pracovní den. Navíc musí vyřešit jeden velký a nepříjemný problém, který nedokázali vyřešit ani předchozí tři učitelé…
Co dělat, když se zaseknete?
- Pokuste se společně vymyslet, jak vlastně taková mimozemšťanka vypadá…
- Skrývá se na Zemi, nebo je to přiznaná mimozemšťanka?
- Odkud pochází?
- Úkol, který má vyřešit, se týká její planety (nebo nás)?
- Co nebo kdo jí brání ve vyřešení tohoto úkolu?
- Kdo nebo co jí s tímto úkolem pomůže?
O čem to celé je?
Pozorujte, jaký vztah má vypravěč(ka) k autoritám ve škole. Projekce vzhledu mimozemšťanky a úkolu, který tady má matikářka řešit, vám napoví, jak vypravěč(ka) vnímá své učitele + jak se ve škole vlastně cítí. Jestliže si bude na matikářce například vybíjet svoji zlost, zahajte s ní(m) diskuzi o důležitosti vzdělávání. Další ukazatel je schopnost vcítit se do „protistrany“, tj. do role učitelky. Je to oddělená část příběhu, nebo s žáky nějak spolupracuje? Jak?
Zadání druhého úkolu
Dokouš je nesmírně podlé stvoření – leze lidem do hlavy a nutí je dělat věci, které by třeba sami nikdy neudělali.
Radek má tu smůlu, že si ho jeden takový Dokouš vyhlédl a teď mu kvůli tomu hrozí propadnutí z češtiny. A také ho třeba donutil se pohádat s paní prodavačkou v potravinách (což ho velmi mrzí, každopádně síla Dokouše byla prostě větší). Sám Radek o Dokoušovi neví, ale jeho mladší bráška si začal něčeho všímat…
Co dělat, když se zaseknete?
- Proč si Dokouš vybral zrovna Radka?
- Jaké povahy je Radek bez Dokouše?
- Jak konkrétně Dokouš zhoršuje Radkovi život (a vztahy)?
- Jaký vztah má Radek se svým mladším bratrem?
O čem to celé je?
Toto vyprávění vám pomůže nenásilnou formou odhalit hranici čestnosti vypravěče nebo vypravěčky. Pravděpodobně se v příběhu objeví nějaké činy, kterých sám(a) lituje nebo které odsuzuje u druhých (většinou jsou to činy, u kterých bylo dítě vyloženě přítomno). Když se dobře zaposloucháte, můžete mu/jí pomoci smířit se s něčím, co ještě nemá zpracované. V druhém plánu je v zadání ukryta případná sourozenecká (ne)soudržnost.
Zadání třetího úkolu
Pepa se jednou v noci probudí a zjistí, že je celý chlupatý. Podívá se do zrcadla a zhrozí se – dokonce mu narostly obří tesáky a čenich!
Začne křičet, až přiběhnou rodiče. Ti mu vysvětlí, že je to normální, že se to v jeho věku stává, jsou to přeci vlkodlaci (dobří vlkodlaci-vegetariáni, podotýkají).
Jenže Pepa nesnáší toto své úplňkové tělo, vůbec se mu nelíbí.
Co dělat, když se zaseknete?
- Co konkrétně Pepovi na svém novém těle vadí?
- Zkuste vymyslet více způsobů, jak se tyto „nedostatky“ dají odstranit…
- Jak se Pepa cítí, když přichází další úplněk?
- Mohou mu s jeho problémem nějak pomoci rodiče? Nebo někdo jiný?
O čem to celé je?
Tento příběh je o přijmutí svého těla a změn, které se projevují (nejen) v pubertě. Pozorujte, jaké řešení vypravěč(ka) přináší, zdali se odkazuje na vnější pomůcky (např. holicí strojek), nebo na práci s vnitřním úhlem pohledu (např. smíření). Vyprávění o Pepovi také dokáže odhalit případné nedostatečné sebevědomí a traumata spojená s fyzičnem.
Zadání čtvrtého úkolu
Alexandr žije v době antických bohů, kdy v lesích ještě pobíhali kentauři, v jeskyních se ukrývaly hydry a ve městech byly věštírny.
Do jedné z nich náš hrdina zavítal, protože by se rád dozvěděl, jak uzdravit svoji těžce nemocnou ženu Kasiopeu. Slepá vědma mu řekla, že musí do úplňku ve světě napravit alespoň tři nespravedlnosti.
Dokáže to Alexandr? Co všechno musí udělat, aby Kasiopeu zachránil?
Co dělat, když se zaseknete?
- Jak vypadá svět, ve kterém Alexandr žije?
- Kolik času má na napravení nespravedlností?
O čem to celé je?
Poslední příběh letošní adventní výzvy se zaměřuje na křivdy a nespravedlivosti. Kromě podpory představivosti (vypravěč se musí přenést na jiné místo a do jiného času) se můžete dozvědět, jak vybalancované má vnímání dobra a zla. Čím snadnější pro něho/ni bude najít tři nespravedlivosti, tím jasnější pohled na svět by měl(a) mít utvořený. Dále pozorujte, jak bláznivé a fantazijní úkoly Alexandr plní (drží se při zemi a řeší běžné mezilidské problémy či krádeže? nebo bojuje s ohavnými nestvůrami mýtického světa plného magie a kouzel?).
Jak soutěžit?
Soutěž byla ukončena a vylosovaná výherkyně byla označena dole v komentářích – díky všem za vaše úžasné příběhy!
Splňte jeden až čtyři úkoly a napište mi dolů do komentářů pod tímto článkem, jak vám to šlo + třeba i ukázku vyprávění. Není nutné publikovat dlouhé texty, bohatě stačí krátká reflexe. Celkem můžete vložit až čtyři komentáře (jeden ke každému úkolu), čímž samozřejmě zvyšujete svoji šanci na výhru.
23. 12. 2024 odpoledne pak náhodně jeden komentář vylosuji a domluvím se s výhercem na osobním věnování a zaslání Ať to dobře dopadne! přes Zásilkovnu.
Upozornění: Počítejte prosím s tím, že kniha dorazí pravděpodobně až v novém roce 2025. Výhru pošlu kamkoliv na pobočku Zásilkovny v ČR/SK.
Dobré vědět!
V knize Ať to dobře dopadne! nejsou hlavní kouzla vyloženě napsaná, ta se totiž musí zažít na vlastní jazyk a uši. Tak se do toho pusťte, najděte si na sebe chvíli společného času a vyprávějte si – držím vám všechny palce a těším se na vaše jedinečné zážitky!
Poznámka na konec: Knihu vydalo nakladatelství Labyrint a ilustroval ji úžasný Nikkarin. Koupit ji můžete u všech dobrých knihkupců, třeba tady.
Ladislav Hakl 2.c
Príbeh o Pepovi
Ahoj jmenuji se Pepa. Chci se Vám sveřit se svým velkým tajemstvím o kterém ví máma, táta, brácha i ségra. Abych tedy začal. Nechci Vás desit a vubec se nelekejte, já jsem vlkodlak. Řeknu Vám kdy jsem začal být tajuplným a desivým stvořením. Stalo se to přesne v pondelí. Já vím, dnes už je nedele a začíná nový týden, ale je tomu tak. Den byl jako každý jiný, posnídal jsem, naobedval jsem se a pohrál jsem si s bráchou. Šel jsem zrovna spát, usnul jsem a v noci jsem se probudil. Honila me mlsná a tak jsem šel do lednice. Pak jsem si šel ješte vyčistit zoubky po noční svačince. Koukl jsem se do zrcadla a najednou jsem se lekl. Myslel jsem že mám halucinaci, protože jsem uvidel obrovské, ale obrovské stvoření. A tak jsem se polil studenou vodou.
Nepomohlo to a tak jsem začal panikařit. Mel jsem dlouhé psí špičaté uši, šedý kožich až na zem, dlouhé černé drápy, jak na rukou tak na nohou a velké špičaté zuby. Červené vykulené oči a dlouhý psí ocas. Muj řev vzbudil úplne všechny. A táta se me zeptal. “Pepíčku jsi to ty?” A já jsem mu řekl “ano aúúúúuuuuu” Rodiče mne vysvetlili, že se mením protože dospívám a jsem v takovém zvláštním období které se jmenuje puberta. Nekteré veci se mi líbit nebudou a budu potřebovat čas si na to zvyknout.
Osa příběhu: Pepa je z rodiny vlkodlaků-vegetariánů s dlouhým rodokmenem – každý úplněk se promění v chlupatého vlkodlaka – tuto proměnu nesnáší, protože sní o tom, že je krasavec – navíc vždy na svou proměnu zapomene, a proto je pokaždé proměnou zaskočený a vyděšený – jednou na cestě ze školy dostane nápad: bude vyšívat – vyšívání se pro něj stává smyslem jeho života, naplňuje celou jeho duši, proti své každoúplňkové proměně už není proč bojovat, vždyť vyšívat může i jako vlkodlak
Závěr příběhu: maminka budí Pepu ze sna polibkem na čelíčko, protože spolu jdou na výstavu výšivek do kdysi opuštěné knihovny
Osa příběhu: Dokoušovou slabinou je veliká zvědavost – Radek a bráška jsou v nákupním centru, kde je hlava na hlavě a je tu toho hodně k vidění – Dokouš v nákupním centru podlehne své slabině, stále z Radkovy hlavy vykukuje poklopem – chytrý Radkův bráška ho uvidí, přiskočí, Dokouše vytáhne a poklop zaklapne – Radek a celá rodina odteď mají klid, ale do nákupního centra už raději nechodí, co kdyby tam Dokouš ještě čekal…
Osa příběhu o mimozemšťance matikářce: stojí před třídou, váhá, bojí se, že ji poznají – potřebuje proud pro nasycení a vyživení obyvatel své planety – proud získá od žáků, pokud se tím proudem stanou – pomůže jí v tom pálivá zmrzlina – konec příběhu: učitelka matiky se vzpamatuje a dá si předsevzetí, že už nebude konzumovat žádné drogy
Eva Kadlečková
Pepa
To bylo tak, mladým krásným manželům se narodilo hezké a zdravé děťátko. Vytoužený hošík jménem Pepa.
Jeho rodiče před ním úzkostlivě tajili, že jsou vlkodlaci ,kteří se vždy večer v době úplňku mění do ohyzdného vzezření.
Jenže, jednou v době puberty, se Pepa probudil a zděšeně se díval na svoje tělo porostlé od hlavy, až k patě hustou srstí. V šoku vyskočil z postele a utíkal k zrcadlu. Sám sebe se lekl. Navíc mu narostly obří tesáky a čenich. Začal řvát jak o život.„ Mamiiiii, tatiiiii, pomóóóc!” Jeho srdceryvný křik se rozléhal celým domem.
Vyděšní rodiče, když uviděli, co se stalo, museli s pravdou ven.
„ My jsme ti to nechtěli předčasně říct. Jsme vlkodlaci a ty jsi se v něho právě přeměnil, tak jako my v době puberty. Tuto podobu na sebe budeš brát vždy jen při úplňku. Jak jsi se všiml, jsme vegetariáni a nikdy žádné maso, ani to lidské nejíme!”
Pepa v šoku vyběhl z domu rovnou do lesa. A tam přeměněný ve vlkodlaka zoufale vyl na měsíc.
Když se z prvotního šoku začal pomalu vzpamatovávat, vracel se z černočerného lesa domů a přemýšlel, co dál.
Kdysi slyšel, že lidi s tělesnými vadami jsou zaměstnáni jako rarita u cirkusu. Tam by tedy nechtěl, to by se mu všichni smáli.
Ohavné srsti se může zbavit žiletkou, nebo kosmetickým laserem, zuby mu může vytrhnout zubař, tak jako rodičům. Ale, co s tím čenichem? Od toho mu nikdo nepomůže! Ten mu zůstane. Jeho rodiče čenich nemají!
Co , jen bude dělat?
Napadlo ho podivné řešení. Stane se hajným, nebo raději loupežníkem a venku bude jen v noci za naprosté tmy.
Ladislav Hakl 2.c
Ahoj jmenuji se Radek. Chci vám říct příbeh co se mi stal minulý týden. Jako každý den jsem šel s maminkou na nákup do obchodního centra. Tentokrát bylo dost přeplnené. Maminka šla vybírat veci na vaření a mne řekla ať si jdu vybrat nejakou sladkost. Šel jsem do uličky s dobrotami a vybíral jsem si lízátko. Meli hrozne moc druhu, ruzne barvy a i chute.
Meli červené, zelené i modré. Nakonec jsem si vybral červené. Najednou jsem ucítil nejaké tížení na pravém rameni. Koukl jsem se a videl jsem maličkatého ale velmi maličkatého skřítka. Myslel jsem, že špatne vidím a tak jsem si sundal své brýle a hadříkem jsem si je očistil. Víte totiž já od mala nosím brýle. Kvuli špatnému videní. A pak jsem šel za maminkou ke kase, už tam na me čekala. Máma vykládala zboží na pás a já už jsem si načínal své lízátko. Když tu paní prodavacka zakřičela. Aaaaaaaaaaaaaaa! Maminka se jí zeptala co se deje. A když jsem se otočil, videl jsem paní prodavačku celou pocákanou kečupem. Tak se mi chtelo smát ale máma se me zeptala proč jsem po paní prodavačce hodil konzervu s kečupem. Že ted bude muset ho zaplatit a paní prodavačce vyprat oblečení. A já jsem máme vysvetloval, že já jsem to nebyl. A v tu chvíli jsem videl skřítka jak je na mé dlani a chce po máme hodit tři shnilá rajčata. Zakřičel jsem mami pozoooor! Máma se zeptala proč křičím. A já máme říkám, že chce po ní hodit, ten zlý skřítek shnilá rajčata. Vznikla velká hádka mezi mámou, paní prodavačkou a mnou. Skřítek Dokouš, tak se jmenoval, se mi smál na mém rameni. Pak hádka ustala a šli jsme domu. Už jsem se moc tešil až si pohraju s bráchou. Nejvíc jsem se ale tešil až budu svému bráškovi Vikoušovi vyprávet co se v obchode semlelo. Sedel jsem s bráchem venku a v tu me neco popadlo. Najednou jsem vstal, odhodil jsem židli a začal jsem křičet a polil jsem Vikouše vodou. Maminka se zlobila co dnes celý den provádím. Vysvetloval jsem máme, že to já nedelám. Večer jsme si s bráškem povídali a on se mi sveřil,že Dokouš chodí nekdy i za ním. Brácho, me se jednou stalo ve školce na obídku, to jsme melo zrovna špenát, tak jsem najednou vyjel po paní učitelce. Hodil jsem po ní talíř a rozházel všechny hračky a křičel jsem na celou školku, že ten špenát jíst nebudu! Každý delá občas nejakou špatnost ale i velká špatnost se dá napravit dobrým skustkem. Řekl jsem Vikoušovi. A to je celý muj příbeh. Uvidíme se příšte. Ahoj. A nezapomente, my s bráchou se Dokouše nebojíme a vy taky nemusíte.
Ladislav Hakl 2.c
Matikářka
Den byl jako každý jiný. Šel jsem jako vždy do školy. Přišel jsem do naší třídy 8.B, meli jsme zrovna hodinu matematiky. A přišla za námi paní ředitelka a řekla nám, že dnes je velmi ale velmi vyjímečný den. Příjde totiž nová matikářka. Otevřely se dveře a do třídy vešla nová paní učitelka, ale nebyla to jen tak ledajaká paní učitelka. Vypadala tak divne, místo rukou chapadla, místo nohou taky. Hlavu mela velkou, šišatou, nemela vlasy a hlavu mela plnou šupin a byla celá červená. Mela na každém nožním chapadle botu. Jmenovala se Jupiterka Merkurová. Ptali jsme se jí odkud se tady vzala. A ona nám vyprávela jak si koupila letenku na kometový expres a přiletela na planetu zemi. Začlo zvonit a šli jsme jako každý den na obed. Všichni jsme meli špagety, rajskou a masové kuličky. Jen paní učitelka Merkurová mela pálivou zmrzlinu. Zeptali jsme se jí, proč má takové divné a exotické chute. Paní učitelka Merkurová nám řekla, že ty divné chute má už od detství. Prý tam na Jupiteru, kde bydlí mají každý den ke snídani stejne tak i k obedu a k večeři pálivou zmrzlinu. Ptali jsme se jí proč k nám přiletela a ona nám řekla, že paní ředitelka jí volala, jak nekteré deti se smejí tem druhým. A tak priletela ukázat, ze být jiný je nekdy super.
Pepovi nejvíce vadí jeho hustá srst jež pokrývá jeho jindy tak vytvarované tělo a také ostré tesáky které byli důvodem k velkému úleku. Jednou Pepa dokonce našel způsob ba dokonce tři, jak se nepříjemné proměny zbavit. Dva z nich dokonce zkoušel první však dopadl nanejvýš katastrofou a v té druhé v líbivé lidské podobě zdolal nejvyšší horu ve Fantazréně což je město snů či fantazie a také neblahých přeludů nebo klamů. Ani druhý pokus se však nezdařil, a tak už mu zbývala jen poslední naděje která mu však nedala spát ani snít natož se plně soustředit. Při posledním úplňku bylo však vše jinak než normálně a místo obvyklého pocitu dostal Pepa dechberoucí znamení od zářivé luny vládnoucí obloze a následující událost mu jen utvrdila myšlenku kdy nastal pravý čas pro zproštění a odstranění pro něj chmurné transformace. K onomu rituálu je zapotřebí Estefano je to nejvyšší že všech vlků i vlkodlaků a je si roven s celým vesmírem. Pepa si však myslel že nemá šanci a tato teorie k němu doléhala z různých břehů každodenních činností i od všech lidí či zvířat. Když mu však vše šeptalo v realitě i ve snu že by to měl vzdát dokonce se odloučit od šance a doufání
Naděje mu zašeptala zkus to ještě jednou.
Eva Kadlečková
Dokouš
Radek je hodný a všemi oblíbený desetiletý kluk.Bez problémů vychází s rodiči, i s bratrem, kterého miluje. Je neustále obklopený kamarády a ve škole podává ty nejlepšíi výkony.
Ale poslední dobou se s ním něco děje. Vypadá to, jakoby se mu něco zakouslo do mozku. Rodiče to něco nazvali Dokoušem. A proč? Protože se začíná chovat podivně. Přestal se učit, dokonce z českého jazyka mu hrozí propadnutí. Odmlouvá, neplní školní a domácí povinnosti, ke spolužákům se chová arogantně a poťouchle a vše co dělá je tak trochu za hranou. Dokonce více, nebo
spíše přespříliš za hranou. Vždyť začal i krást v samoobsluze a přistižen prodavačkou se hádal to té doby , než byl usvědčený díky kamerovému záznamu. Prodavačka o incidentu informovala rodiče.
Ti s Radkem navštívili psychologa. Psycholog po rozhovoru s Radkem došel k závěru, že Radek je velmi inteligentní hoch, ale silně s ním cloumá, ten rodiči zvaný,
Dokouš. A ten Dokouš se projevuje jako porucha v dospívání a odborně se nazývá puberta.
Filip a Jonáš, 6. A
Radek a zlobivý Dokouš
Jednoho rána se Radek vzbudil a začala ho bolet hlava. Řekl to mámě, ale ta mu nevěřila. Prý že si to vymýšlí. Když si šel vyčistit zuby, všiml si divného hlasu, co mu vlál vzadu v hlavě. Sáhl si tam, ale nic tam nebylo. Myslel si, že má halucinace.
Ve škole začal strašně zlobit. Pohádal se s učitelkou na češtinu. A tím to jenom začalo.
Doma si toho všiml i mladší bratr. Věděl, že se něco děje. Radek byl vždycky hodný a pozorný. Kouknul se tedy do knihovny a našel tam knihu o zvířatech. Našel tam i Dokouše. Dočetl se, že si Dokouš vybírá jen hodné děti jako byl Radek.
Malému bratrovi se stýská po Radkovi, chce ho zpět. Protože si s ním dříve hrál a dělil se o věci. Teď je na něj nepříjemný. I ve škole ho přestávají mít rádi, přestávají se s ním bavit. Rodiče na něj začínají být zlí.
Mladší bratr vymyslí plán, jak ho zachránit. Odtrhne mu ho ve spánku od hlavy. Plán provede, když Radek usne.
Když se Radek ráno vzbudil, všem se omluvil, doma i ve škole. Radek byl zpět.
Dokouš si vybral Radka především kvůli dojmu lhostejnosti kterého si Dokouš ihned všiml a osvěžila mu myšlenku díky které by mohl Radka využít k dost zajímavé též lstivé věci pro svůj prospěch. Obyčejně byl Radek přátelský, nápaditý a laskavý, když si ho však Dokouš vzal do parády jeho chování se z mírumilovnosti transformovalo v líté někdy až výbojné. To vedlo k několika hádkám či konfliktům což neuniklo Radkova mladšímu bratru Liamovi. Liam však byl velkým nadšencem pro mytologii a legendy kam spadal i vlivný Dokouš a tak ho ihned odhalil a podnikl tak odvážný krok k záchraně svého drahého bratra. Ihned po tomto uvědomění Liam rychlostí blesku běžel právě do právě přeplněného nákupního centra, kde podle starého plánku budovy, který dostal od dědi vyhledal zmalátnělý poklop a s námahou ho otevřel. Když vklouzl dovnitř přivítala ho tajemná atmosféra vznášející se ve vzduchu a on s předstíranou odvahou započal svůj pozoruhodný plán. Pomocí starých runových hodin se ponořil do intenzivní meditace ve které podnikne nebezpečnou cestu aby došel až k Dokoušovi a navždy ho uvěznil a znemožnil mu spatřit světlo světa jenže runové hodiny se náhle rozzářily a s magickými oblaky kolem sebe vtáhly Liama do svého nevyzpytatelného nitra.
Evelína a Petra, 6. C:
Do školy přišla nová paní učitelka Tucková, která učí matematiku. Když přišla do naší třídy, vypadala a mluvila trošku jinak. Občas používala jiná slova a vypadala tak trochu zeleně. Prozradila nám, že je z jiné dimenze. Zjistili jsme, že její planeta se za chvíli zboří a potřebuje od nás pomoc. Ale je možné, že už se nevrátíme… Přesto jsme souhlasili. Zařídili jsme si letenku do atomové elektrárny, abychom se odtud dostali na její planetu. Když jsme tam přiletěli a planetu jsme poskládali, našla paní učitelka Tucková portál, kterým jsme měli šťastně vrátit. Cestou se ale něco pokazilo, všechno začalo pípat. Otevřel jsem oči. Zaspal jsem. Utíkal jsem do školy. Po příchodu jsme nevěřil svým očím – před třídou stála učitelka Tucková…
Anička a Eliška, 6. A:
Paní učitelka matematiky první den přijde do školy. Nikdo neví, že je mimozemšťanka. Musí vyřešit jeden velký a nepříjemný problém, který nedokázali vyřešit ani tři předchozí učitelé. Je to chování dětí ve třídě. Berou si například do školy pálivou zmrzlinu, ve které se koupou. Paní učitelka se zamyslí a řekne: “Tohle je přeci na mé planetě úplně běžná věc.” A začne přemýšlet nad tím, že děti jsou také mimozemšťani. A má pravdu. Problém vyřešen.
Moc vás zdravím a hlásím, že tento příspěvek byl vylosován jako výherní. Prosím, pošlete mi přes kontaktní formulář pobočku Zásilkovny, kam má být kniha doručena (pokud chcete vepsat věnování, prosím o jeho upřesnění). Díky, gratuluji a přeji inspirativní nový rok! ;)
Eva
Učitelka
Dveře 6.B. se rozlétly. Do nich energicky vstoupila podivná, tmavovlasá ženština v modrozeleném hávu. Rozhlédla se svými obrovskými kukadly po třídě. Představila se.„Jsem vaše nová učitelka matematiky a jmenuji se Masaříková.”
Ve třídě to puberťácky zašumělo. „Ty vole, Masařka!” ozvalo se z poslední lavice.
Učitelka dělala, že nic neslyší, zamnula si ruce a řekla: „Musím si vyzkoušet vaše vědomosti. Dětem nesmlouvavě rozdala papíry s předepsaným zadáním. „Já si na vás dohlédnu. Nešvindlujte! Připravte si tužky a začínáme.”
Učitelka si po muším způsobu promnula ruce, vzala do nich ukazovátko, třikrát se před katedrou na podpatku zatočila z prava do leva, proměnila se v obrovskou masařku a k velkému úžasu dětiček vzlétla i s ukazovátkem ke stropu.
Z poslední lavice se opět ozvalo: „ Ta úča je fakt masařka!” Užaslé děti nechápaly, co se to děje.
Podivná učitelka ke konci hodiny sebrala z lavic testy, opět si promnula ručičky a v masařkovské podobě je na místě začala opravovat. Místo známek, ze svého obrovského těla, tak jako z tuby zubní pasty, vymačkávala mušince a známkovala jimi matematické práce.
Za jedničku jeden mušinec, za dvojku dva, za trojku tři, za čtyřku čtyři a za pětku pět.
Potom se před katedrou třikrát otočila z leva do prava a z masařky se opět stala učitelka Masaříková. Za naprostého ticha užaslých dítek, odkráčela triumfálně ze třídy.
„Co se to stalo? Co to má znamenat? Odkud se tady vzala? A to bude napořád?” ptaly se vyděšené děti.
Ráno jako každé jiné. Sychravé, zašedlé, ve vzduchu je cítit kouř od kolem projíždějících aut. Po ulicích spěchají neurčité postavy za svým dnešním cílem. O pár set metrů dále desítky nohou prochází od šaten do tříd, aby úderem osmé ranní započala výuka na ZŠ Okrouhlá. Avšak pro někoho přeci jen je toto ráno něčím ojedinělé. Pro Anušu, respektive Andělu Novákovou, jak stálo v záhlaví životopisu budoucí matikářky. Byla jediná kandidátka, tak ředitel René neměl tehdy před dvěma měsíci, o čem přemýšlet. Přijal Andělu na výuku a tajně doufal, že zvládne to, na čem ztroskotali tři její předchůdci.
Anuše je mimozemšťanka, ale to ví jenom ona sama a Kongres 107. paprsku z Galaxie Eta, který ji vyslal na pozemskou misi. Anděla Nováková se stalo jejím krycím jménem pro lidi z planety Země, protože Anuše XY34557 by znělo kapku podezřele.
Její vzhled nepůsobí mimozemsky, žádná zelená pleť s dvěma anténkami na hlavě. Inu,Kongres 107. paprsku myslel na vše a život na Zemi si důkladně zmapoval před tím, než vyslal Antuši na misi. Proto nová matikářka vypadá jako běžná pětatřicátnice sledující trendy poslední módy. Blonďaté vlnité vlasy pod ramena lemují mladistvý obličej s tmavě modrýma očima. Mimozemšťané mysleli na všechny detaily, a to včetně vínového laku na nehtech Antuše.
„Prosím, posaďte se!“ řekne zvonivým hlasem Antuše a upře své nádherné oči na dvacet žáků a žákyň 8.B, problémové třídy na ZŠ Okrouhlá. Ředitel René ji taktně, anebo snad záměrně, neprozradil, na čem její předchůdci ex-matikáři pohořeli. A tak Antuše netuší, že ta zmrzlina na přivítanou od žáků, je nechutně pálivá, vyvolává svrbění nejprve v okolí pusy, které se postupně šíří do celého těla, dokud jej nezastaví kapka Fenistilu či prášek proti běžné alergii. Všichni tři ex-matikáři měli to neštěstí postupně ochutnat pálivé jablko, dotknout se květiny, jejíž listy byly napuštěny stejnou pálivou látkou a sáhnout na hubu nasáklou svědící tekutinou. Žáci 8.B jsou čím dál vynalézavější a není snadné najít viníka. Jak to asi dopadne s mimozemšťankou? (…)
(Vymýšleno společně s deváťačkou, kapku dohlazeno slovně. Bavilo nás to obě.)
Jasmína, 9 let: Mimozemšťanka Aňa pochází z planety Nedar, která je celá zelená. I Aňa je celá zelená, má dračí oči, dlouhé blond vlasy a růžové oblečení. Pochází z chudé rodiny, proto začala na Zemi pracovat jako matikářka. Každý večer se promění na draka a odletí zpátky za svou rodinou i s penězi, které si zde vydělala. Aňa umí nabýt lidskou podobu. Vlastní krystal štěstí, který jí umožňuje čarovat. První den v práci byla svědkem rvačky děti, které se praly ustavičně každý den a nikdo z učitelů tomu neuměl zabránit. Mimozemšťanka použila svůj krystal, aby děti znehybnila. Poté je přemístila do lavic a do pusy jim dala pálivou zmrzlinu. Nakonec děti probrala a ty měly z toho takový šok, že už se nikdy nepraly.
Matikářka je normální učitelka. Není poznat, že je mimozemšťan. Možná se skrývá? Má ale zvláštní schopnosti. Dokáže vypočítat úplně všechno rychlostí blesku a žádný příklad nebo úloha pro ni není těžká. Na Zemi je proto, aby zjistila k čemu vlastně lidé potřebují počítat. Proč tu není nikde k dostání pálivá zmrzlina, přičemž si nemůžou koupit letenku do vesmíru a nebo k čemu slouží atomová elektrárna. Tyhle poznatky by se jí mohly hodit, protože takové věci na jejich planetě neexistují. Včetně matematiky. Já to vím, odhalil jsem ji. A jak jsem to poznal? Řekněme, že matikářky jsou většinou takové podivínky ale ta naše, je extra podivná. Nakonec vše zjistila, jelikož se nějakým způsobem spojeným s matikou dokázala na všechny zy věci nenápadně zeptat. Potom zmizela, a nahradila ji nová, ještě podivnější učitelka. Tahle ale byla člověk, to vím, poznal jsem to podle lesku jejich očích.
Marianna, 9 let:
Mimozemšťanka vypadá jako normální úča, má hnědé vlasy na mikádo, ale má na zádech skrytá čtyři chapadla.
Předešlí učitelé matematiky nemohli už druhý den najít žádné křídy. Brala jim je totiž chapadly současná učitelka, aby se zmocnila jejich místa.
Proč potřebovala infiltrovat ZŠ je zatím zahaleno tajemstvím.
Matikářka má téměř nadpřirozené rysy půvabného obličeje také z ní vyzařuje energie v euforických vlnách a její inteligentní pohled doplňuje velká porce elegance a šarmu v naprosto běžných činnostech.Ve škole není však jen tak její předkové se spojili s lidmi,aby vytvořili velmi abnormální a opravdu nevšední stavbu, když však podnikly svou první spolupráci,kdy se lidé staly poprvé kosmonauty, nepřátelé velmi zákeřnými šedými paprsky luminiscence stavbu transformovali v nekonečný proud neznámých tajemství.Již tři její stoupenci se pokusili osudnou chybu svých předků napravit, avšak nepřátelé se jich nebezpečnými paprsky zbavili a využili je pro svůj prospěch.Proud se kvůli tomu prohloubil a celému vesmíru hrozí nebezpečí pouze Alaris jež je pravé jméno matikářky to může zvrátit, než proud pohltí všechen čas světa což by vedlo k zániku existence.Ve škole se totiž podle prastaré legendy ukrývá člověk, díky němuž postaví osmý div světa a vyzdvihne bájnou Atlantidu která paprsek obnoví a zničí tak největší tajemství světa a vesmír se tak navždy stane cestou mezi realitou a snem.
Dobrý večer, pane Nekudo.
Já bohužel nebudu moci vaši výzvu přijmout, i když téma je zajímavé. Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by byl chopen zareagovat.
Já to mohu klidně zkusit. Jen tak z legrace. Baví mě trošku trápit mozek. Mohl bych se zúčastnit tzv. mimo soutěž. Pokud by to nevadilo.
Hezké vánoční dny.
Určitě můžete, Rostislave. Díky a těším se na vaše příběhy! ;)