Konzum.

Peníze. Kupovat si předražené věci neustále dokola jenom proto, že došlo k pár vylepšením a úpravě názvu (např. ze 4 na 4S).

Móda. Být posedlý značkami a novými kolekcemi, které se začínají měnit rychleji než roční období.

Jídlo. Nevařit (a když, tak z pytlíku). Jíst raději v restauracích s tzv. „rychlým občerstvením“.

Bydlení. Být zavalen věcmi s nálepkou „co kdyby se to někdy hodilo“.

Přátelé a rodina. Být za každou cenu na každé (náhodné) akci a zapomínat na své přátelé, se kterými sdílíme mnoho krásných zážitků a vzpomínek. Být unavený a nevěnovat se sám sobě.

Práce a psaní. Místo neustálého brouzdání po zbytečných internetových adresách se více soustředit na důležité (a nové) projekty v práci a ve své vlastní tvorbě.

Život. Mít vše. Mít od všeho všechno. Ne! Raději být klidnější, radostnější a spokojenější.

Minimalismus je cesta, životní postoj, „náboženství 21. století“, slovíčkaření, nutné pojmenování (opravdu nutné?). Jak se to vezme – mnoho lidí dnes cítí potřebu nalezení jednoznačného postoje v životě (nebo jako já spíše stmelujícího prvku). To vše kvůli prostředí, kde jsme obklopeni reklamami, konzumem, penězi, mnoha druhy všeho (úplně všeho, včetně potravin, rychlovarných konvic, aut, počítačů, knih či oblečení), minimem kvality a poctivosti.

Ano, jedná se skutečně pouze o pojmenování, pojmenování něčeho. Ono To není všeplatné, definic existují stovky, ale cíl je jasný a jeden – žít spokojenější, intenzivnější, smysluplnější, zodpovědnější a zároveň i radostnější život.

Od doby, co jsem začal cestovat a viděl na vlastní oči umírat lidi z hladu, jsem cítil potřebu neplýtvat vodou, pomáhat druhým, nekupovat stejné (nebo velmi podobné věci) dvakrát. Ano, tuto potřebu jsem cítil a v mnoha situacích i aplikoval, ale…

… i když jsem procestoval mnoho zemí tzv. „rozvojového světa“, vždy jsem se časem vrátil k typickému evropskému způsobu života (tedy ne úplně, ale prakticky skoro úplně). Vždy mě zdejší, podle mého názoru nezodpovědný, systém převálcoval.

Dlouhou dobu mě fascinuje minimalismus. Čtu blogy a knihy nejen v češtině, ale i v angličtině a vždycky jsem šťastný spolu s lidmi, kteří dokázali změnit svůj život k lepšímu.

Na druhou stranu jsem člověk od přírody tak trochu skeptický. Nevěřím všemu za každou cenu.

A tak jsem se rozhodl, po dlouhém uvažování, že se pokusím žít ještě lépe (nyní nejsem nespojený či nešťastný; a pokud potřebujete pojmenovat tento můj krok, tak by se asi nejvíce hodilo spojení „žít podle minimalistických zásad“).

Bude to můj osobní životní experiment.

Pokusím se přetavit zkušenosti z cest, z České republiky, ze psaní a z poznatků ostatních a jít trochu jiným směrem.

Proto jsem přidal na RenéNEKUDA.cz novou rubriku s názvem Minimalismus, kde bych se s vámi rád postupně dělil o své zážitky, radosti či zklamání.

Budu tedy tak částečně stát po boku různých blogů a projektů, které se v Čechách zabývají minimalismem. Nicméně chci být svůj, skeptický, upřímný a otevřený. Nechci být pozér a nechci vás poučovat.

První krok, který jsem udělal, je další (a na dlouhou dobu snad poslední) změna designu stránek RenéNEKUDA.cz – navrátil jsem je k jejich (trochu upravené) původní minimalistické verzi z roku 2009.

Doufám, že se tedy ten trochu patetický název článku stane mojí novou zajímavou realitou!

Uvidíme, co bude dál… ;)

PS: Předem děkuji za vaše postřehy, nápady, důvěru, zájem a podporu!

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

13 komentářů

  1. Karlinho 3. 6. 2012 – 18:41

    Tento krok schvaluji :) Minimalismus je krásný. Protože méně je více… Nejvíc se mi na něm líbí to, že si z něj každý odnese právě tolik informací, kolik on považuje za užitečné.

    A tento vzhled je mi sympatičtější než ten minulý… I když – je slovo „minulý“ to správné? :D Když tento vzhled tam byl ještě před tím… No, snad chápeš :)

    1. René Nekuda 7. 6. 2012 – 20:55

      To mám radost, to rád slyším! ;)

  2. Joa 4. 6. 2012 – 14:14

    Hmm, to zní moc zajímavě, už se těším na články. :-) Minimalismus jsem objevila díky renenekuda.cz a snažím se žít podle jeho zásad. Dost mě zaujaly myšlenky Leo Babauty. Minimalismus mi dopomohl víc se přiblížit k heslu don’t worry, be happy, takže mě zajímá, jak bude probíhat Váš minimalistický přístup k životu. :-)

  3. Karel Petráň 4. 6. 2012 – 14:39

    Každá hůl má dva konce, platí to i pro klacek minimalismu. Odpusťte, dnes je populární vše kritizovat, takže já raději diskutuji, hledám a žiju, proto předkládám jeden subjektivní pohled. Člověk je jediným tvorem (z živočišné i rostlinné říše), který nezná míru, hranici, kdy má tzv. dost. Má-li jeden pecen chleba, pošilhává po dalším. Má-li jednu miliardu korun, touží po pěti miliardách. Ačkoliv jeho život vyšší počet čehokoli nemůže v podstatě ovlivnit. Prostě je ani nepotřebuje. Proč je tedy hromadí? Proč má pět, deset, sto aut ve své garáži? Najednou se těžko sveze ve stovce aut, hm, ale každý den se může vozit vždy v autě jiném. Proč? V člověku je rozpuštěna touha mít. Předvádět se. (Lovci mamutů se také chlubili svými jizvami nabytými v boji s lítými šelmami, jejich krky zdobily drápy z medvědů, zuby šavlovitých tygrů.) Touha něco dokázat je příliš silná. Odtud je už jen krok k maximalismu. Ano, řada lidí chce být maximalisty. Nespokojí se s minimální léčbou pacienta, přeje si být maximalistou a vrátit pacienta do života úplně zdravého. Někteří nechtějí nasytit na planetě jenom minimální počet lidí, ale usilují o maximální cíle, bojují za svět bez hladu. Atd. Minimalismus je opakem maximalismu. Ano? Tedy extrémem. A jako každý extrém v sobě skrývá nejedno nebezpečí.

    1. René Nekuda 7. 6. 2012 – 20:54

      Ano, extrémy aplikované ve všech oblastech života mohou být nebezpečné. Nicméně současné pojetí minimalismu vnímám jako vyvažování některých principů „moderního“ světa okolo nás.

    2. Karlinho 8. 6. 2012 – 05:49

      Nad pojmem minimalismus jsem se taky zamýšlel. Můžu tě ujistit, že tvůj postoj chápu. Žádný minimalista to ovšem nemyslí opravdu extrémně (nebo by aspoň neměl) – http://blog.karlinho.cz/antiminimalismus/

  4. Gabča 4. 6. 2012 – 23:46

    Hurá, starý, dobrý, designe. Po všech experimentech vítej zpět!

  5. Magdaléna Katolická 22. 6. 2012 – 23:24

    Minimalismus má své kouzlo a je skvělé, že si toho všímá čím dál více lidí. Sama jsem mu propadla… Držím pěsti, ať se pokus „žít ještě lépe“ vydaří!
    Překlady článků Leo Babauty o minimalismu jsou k dispozici na http://www.mnm-list.cz.

  6. ladyesik 15. 2. 2013 – 21:31

    Minimalismus taky sleduji – minimaliste.cz a e-knihu, kterou autoři přeložili, jinak na konzum celkově netrpím, takže se k minimalismu ani nemusím uchylovat. Zatím, nebydlím ve vlastním, to by to mohlo změnit (snad ne). Akorát ta položka Jídlo mi přijde hloupá, minimalista by mohl myslet na svoje zdraví :)

  7. ladyesik 15. 2. 2013 – 21:31

    Áha, už jsem to s tím Jídlem pochopila. V pořádku ;) Vařím ráda.

  8. Petr Urban 11. 6. 2014 – 17:20

    PROČ NECHCI BÝT MINIMALISTOU
    Souhlasím s Vámi, že minimalismus má své určité kouzlo. Proč tedy paličatě odmítám, i po přečtení haldy článků obhajujících tento světonázor, označiti se minimalistou? Vysvětlím s následujících bodech:
    1) Minimalismus a finance – Finanční ukázněnost jest mou druhou přirozeností. Zbytečné věci si nepořizuji ani nepronajímám (jen je občas dostávám) a vždy hledám dlouhodobější a šetrnější variantu. Ten, kdo mě zná, ví, že ve své felicii na LPG podnikám jen cesty nezbytné, že bydlím v podnikové ubytovně, místo, abych si pořizoval drahý byt, že věci používám, do jejich rozthání … Taky jsem za to dost často kritizován, ale hřeje mě pocit, že nejsem otrokem bankovních institucí, a že kdykoliv mohu zvednout plachty a jít dál… To ovšem znamená i to, že přijímám tento cejch šetřílka dobrovolně a nechci být glorifikován jako minimalista.
    2) Minimalismus versus multitasking – abych řekl pravdu, tohle je kámen úrazu. Určitě bych dokázal tu a tam vyhodit i nějakou věc, nebo zredukovat svoji sbírku „zbytečností“ (podle mého názoru jsou to věci, které se mi hodí, nebo mohou hodit). Ale určitě nehodlám redukovat svoje úkoly. Dost často jsem znuděný a pouze nová činnost, nová výzva nebo úkol ve mně probudí opět mého ducha a chuť se se světem poprat… Rozhodně nehodlám seškrtávat svoje ambice!
    3) Minimalismus a vlastnictví – toužím vlastnit a nebýt vlastněn. Toužím rozhodovat a vést a ne být veden (dost často v této zemi na porážku). A po čem opravdu toužím je mít zajištěné a tím i svobodné živobytí.
    To jsou hlavní důvody, proč nechci být minimalistou.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *