Cvičení, které vám pomůže najít si hodinu denně na vlastní tvorbu

René Nekuda

Tvůrčí psaní

cvičení

René Nekuda

Tvůrčí psaní

cvičení

Cvičení, které vám pomůže najít si hodinu denně na vlastní tvorbu

Věčně si stěžujeme, že nemáme čas. Nemůžeme si jít koupit nové ponožky (ve skříni máme jenom samé pravé a ještě k tomu způlky děravé), nemáme čas na opravení police. A už vůbec nám nezbývá čas na naše psaní, malování, sochaření apod. Kdežto volno na televizi a hodinové ranní líčení si vždycky rádi najdeme.

Nevím, co je lepší či horší varianta, ale rád bych vám dokázal, že volný čas se dá najít vždycky. Následující třídenní cvičení jsem převzal od Erica Maisela. Nezabere vám ani hodinu denně a možná vám pomůže si ledacos uvědomit.

První den

Nastavte si mobil nebo kuchyňskou minutku na přeně dvacet minut. Pokud vás ruší tikání, dejte ji do jiné místnosti, ale musíte si být jisti, že uslyšíte její zvonění.

Konec přípravy, nyní vás čeká samotné cvičení – po celou dobu, než minutka nebo mobil zazvoní, nic nedělejte. Nic znamená vskutku NIC. Nedrbejte se na hlavě, nešťourejte se v nose, nehrajte si se židlí, nemeditujte a už vůbec ne, aby vás napadlo číst si časopis, pozorovat hádající se sousedy z okna, začít vařit dnešní večeři nebo telefonovat! Jediná povolená činnost je nic nedělat. Jednoduše řečeno máte “čumět do blba”.

To je doba, co? Dvacet minut a jak to neutíká. Pokud čekání vydržíte (a já pevně věřím, že ano – je to přece jenom dvacet minut, ne?), máte dneska padla. Gratuluji vám k prvnímu úspěšnému kroku!

Den druhý

Další den je zlomový a řekněme, že i dvojnásobně těžší než den první. Máte za úkol totiž absolutně to samé, ale tentokrát se snažte vydržet rovných 40 minut.

Nevzdávejte to a bojujte s tím. Zítra vás čeká sladká odměna, slibuji.

O ooo

Třetí den

Poslední den je nejlepší. Je to třešinka na dortu po tom únavném a útrapném časovém mučení z předcházejících dvou dnů. Nyní máte celou jednu hodinu na to, abyste tvořili. Pusťte se do toho s chutí a dělejte jenom to, co vás baví!

Tančete, začněte psát román, ztvárněte toho nepřítele v podobě kuchyňské minutky ve tvaru nevinné kačenky. Hrajte na klavír nebo složte novou píseň. Ale pozor! I když bude vaše hodina extrémně krátká, nemyslete na to. Prostě to ze sebe vypusťte a radujte se z toho, že jste si vyhradili tak vzácný čas pro takovouhle slavnostní činnost.

Cvičení je u konce. (Možná byste ani neřekli, že tahle třetí část byla stejně dlouhá jako obě dvě předchozí dohromady, co?)

Závěr

Sami to přeci znáte z praxe – stojíte frontu na lístky na městskou hromadnou dopravu a ta vůbec neubývá. Minuty se vlečou a jste nervózní. A zase na druhou stranu – máte vyhrazené dvě hodiny na nákupy s kamarádkou, kterou jste půl roku neviděli. Pfff – a jsou pryč!

Čas je nespravedlivý. Zdánlivě. Přeci jenom všichni na této modré planetě máme přesně jeden den (tj. 24 hodin, nebo také 1.440 minut, případně 86.400 sekund) denně. A bohužel si nevymýšlím. ;)

Tento drobounký pokus je jenom důkaz toho, že časovým nedostatkem trpíme jenom iluzorně. Kdybychom chtěli, vždycky si dokážeme vyhradit alespoň hodinu na naši tvůrčí práci. Hodinu, které si budeme vážit a užívat si ji naplno.

A když se to ještě dobře naplánuje, dá se i během této relativně krátké doby stihnout dost práce. Chce to jenom trošičku vůle, zvyku a hlavně parádní kus odvahy! ;)

Dobrá rada na konec: Doporučuji vám cvičení skutečně vyzkoušet. Jsem si plně vědom toho, že to svádí k představě “Teď jsem si o tom přečetl(a), tak si dokážu představit, jaké to je.” – špatně! Vlastní prožitek je 100x účinnější!

Tip! Další kreativní cvičení najdete třeba zde. Podívejte se také na mé online kurzy tvůrčího psaní, které vám pomohou uspokojit všechny možné tvůrčí potřeby a spisovatelská přání.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

31 komentářů u „Cvičení, které vám pomůže najít si hodinu denně na vlastní tvorbu“

  1. Jak snadné je přistihnout se při čumění doblba! A nemožné, zdá se mi, do blba hledět vědomě.
    Usadila jsem se za domkem do židle, nohy přizvedla na malou stoličku, natáhla mobil a čuměla do blba. Nestačila se divit, co všechno se před mýma očima děje. Poletující hmyz, jakési částice jindy nevídané, samotného vzduchu tetelení a paprsky slunce problikávající větvemi našich smrků a vrchol všeho, pes asi dva metry ode mě vyhrabával uschovanou kost. Po chvíli ke mně dorazil jemňounký oblak hlíny, jaký kolem mě za pět let, co máme Amíka, neletěl nikdy, pokud vím.
    Uvolnění přidává na vnímání. Prázdno vídám pouze v té chvíli, kdy čekám na zjevení 3D obrázku, tak nevím. Nějaký kurz na čumění do blba?
    ———–
    Včera jsem si písemně slíbila a uložila pod sklo na stole, vstávat v osm hodin a čtyři měsíce pak dvě hodiny psát. Ráno se mi zdálo, že to nepůjde, ale pak se něco spustilo a dvě hodiny utekly jako voda. Psala bych dál, ale napadlo mě jako výhodnější těšit se na zítra. Jak to máte vy prosím?

    Odpovědět
    • Ljubo, to je moc fajn metoda to postupné těšení se a pravidelnost. Držím palce a moc zdravím!

  2. Cviceni vypadá lákavě. Má představa však je svým způsobem děsivá. Vlastně je to vše ovlivněno naším bydlením. Představím si, že si naplanuji čas, kdy zahájíme prvních 20 min. Jen dosednu, tak jako pokaždé, někdo něco bude chtít. Doma nemám jistě pochopení pro psaní. Přítel se mi směje. Myslí si, že to co dělám je stejně o ničem. Vůbec nemá představu, co se mi honí hlavou a kam až sahá má inspirace a představivost. Už jen pro tento přístup chci můj cíl dotáhnout do konce. Už jen to, když jsem chtěla přeinstalovat noťas kvůli nefunkčnímu Windows a Wordu, který jsem chtěla konečně používat, tato akce trvala přes rok. Vše sice stejně píši v mobilu, protože ten mám vždy při sobě, ale ty opravy, to už chtělo něco víc. Nemyslím si, že by byl příběh špatný, aby nezapůsobil, ale přesto nemám sebevědomí, že to dokážu. Já si vždy najdu alespoň těch 10minut na psaní, přesto se najde doba, kdy nenajdu chvilku. Není třeba myšlenka, není nápad, přijde blok a já se chytím rady, psát každý den, napíši větu, možná dvě, nedává to smysl a nakonec to raději vymažu. Nevzdávat to, jen nechci psát, když to opravdu nejde. Když není inspirace, tak se alespoň vrátím o pár stránek zpět a přečtu si, co jsem napsala a případně udělám nějakou úpravu. Myšlenek je spousta. Čas se také vždy najde. Však jen vezměte ten čas, za který jsem napsala tento příspěvek? Kolik vět bych nyní vložila do příběhu? Když vás něco tlačí dopředu, čas si najdete i bez cvičení, ač je určitě prospěšné.

    Odpovědět
  3. „Zlato, nařídíš mi budík na 20 minut? Já mám vybitý telefon.“
    „Co jdeš zase dělat?“
    „Takový motivační cvičení, nebudu dělat NIC.“
    „Aha. Tady to máš, už to běží.“

    Jdu do obývacího pokoje. Sedím na pohovce.
    -20 minut. Koukat do blba. Tak jo. Mohla bych čumět třeba do stropu. Je bílý. Nějaký praskliny tam máme. Budu sledovat tamhleten důlek.-
    -Už je to aspoň minuta? Nebo dvě?Asi bych neměla ani na nic myslet, přemýšlení je taky činnost. Když nic, tak nic.-
    -Sakra, bolí mě za krkem z toho zírání do stropu. Budu radši koukat na zeď. Fialová zeď.-
    -Ne! Na poličku nekoukej! Jen na zeď smíš. A neškrábej se. Víš, že psal, že to taky nemáš dělat.-
    -Sakra ta první lekce. První článek. Studovala jsem dost? Fakt jsem toho dost přečetla? Četla jsem dost? Někteří určitě čtou víc. Třeba máma, četla prý moc. Vždycky to říkala. A já tak dobrá nejsem.-
    Do pokoje přišel přítel.
    -Asi chce kouřit. V ložnici nemůže. Zamračím se, ale nemůžu říct, aby šel pryč – dělám NIC.-
    Sleduje mě.
    „Jo aha ty děláš to NIC. Tak promiň.“ Odešel a zavřel dveře.
    -Pochopil! Dík lásko, miluju tě.-
    -Nicnedělání. Otrava. Připomíná mi to brigádu ve fabrice. Deset hodin dávat rohlíky do krabice a počítat je. 36, 24…jak kdy.-
    -Nemáš přemýšlet! Pozoruj zase ten důlek na stropě! Fialová je moc inspirativní.-
    -Je to aspoň deset minut? Mohla bych počítat. 1,2,3,4,5,6, ta vteřina je ale dlouhá… 7.-
    -Vždyť jsem četla. Třeba Děti z Bullerbynu, Kytici… Remarqua, Čapka… Harryho Pottera, Robinsona, Hru o trůny…Ženy, co běhaly s vlky…101 dalmatinů. Třeba mám naději. Třeba nemají pravdu a nejsem tak děsná.-
    -Na nic, chápeš? Čum na ten důlek!-
    -Měl pravdu ten kluk. Nelituji, že jsem si to vážně vyzkoušela. Je to vážně dlooouhýýý. Jak to vydržím 40 minut? Proboha.-
    -Prý do toho mám dát sebe. Copak můžu jinak? Každý by měl dát ze sebe to nejlepší. Jít svojí cestou. Žít podle sebe. Trvalo mi to. Tvrdá lekce. Pár ztracených let. Ale nikdy není pozdě. Říká se to.-
    -Co když mi ten budík nařídil špatně a já už tu sedím třeba hodinu? Zkontrolovat to nesmím. To bych to celé zkazila. Ale, co když…-
    „CRRRRRRRRRRRRR!“
    -Uf, 20 minut. Fakt hustý. Musím něco napsat!-

    Píšu.
    Přišel přítel.
    „Co to zase vytváříš?“
    „Neruš mě prosím.“
    „Tak já jdu na pivo.“
    -Pochopil! Dík lásko, miluju tě.-

    Odpovědět
  4. Tak jsem si řekla, že to taky vyzkouším. Vzala jsem z kuchyně minutku, nastavila si dvacet minut, posadila jsem se do obývaku a nevšímaje se udivených výrazů všech členů mé domácnosti včetně psa jsem začala koukat takzvaně do blba. Nevím jak dlouho to trvalo, nicméně najednou mě vytrhla z hlubokého spánku minutka.
    Pro mě bohužel toto cvičení není, v mém uspěchaném světě, kde když spím čtyři hodiny denně tak jsem ráda, každou chvilku, kdy nemusím nic dělat, okamžitě (chtě nechtě) věnuji spánku.

    Odpovědět
    • Mám to také tak. Když by se našlo těch 20 minut, věnují je psaní. Pro mě je ideální večer Ulice. Ideální výmluva na nicnedělání. Ulice běží, já si pak uvědomím, že vlastně nevím, o co tam dnes šlo, ale ta odměna, že mám třeba půl normostrany napsané….bohužel však jsem dost unavená a také většinou ještě upadnu do spánku. Tento týden mám noční. Většinou musím vypravit syna a když pak ulehnu do postele, snažím se něco napsat, nebo když mi mi to nemyslí, tak čtu.

  5. Skúšala som dnes zatiaľ 1. deň, teda 20 minút a musím povedať, že v pohode. Prvá polovica sa mi možno trochu vliekla, stále som mala nutkanie niečo robiť. Potom som sa zamyslela nad príbehom v mojej knihe a čas uplynul momerne rýchlo. Jediné, čo mi vadilo bolo, že si svoje nápady nemôžem zapísať.

    Odpovědět
  6. To vůbec nezní špatně a myslím, že to vyzkouším. Bohužel se na to budu moct vrhnout až o víkendu, protože můj denní harmonogram se skládá z hodně věcí a všechny stíhám jen tak tak. Když se mě kamarádka ve škole zeptá co jsem minulý den dělala, řeknu: ” Co myslíš?” a teď už se mě vlastně ani neptá. Už ten můj program zná. Také si snažím na psaní vyhrazovat co nejvíce času, ale nevím jestli bych zvládla psát v jednu určitou dobu. Musím mít zkrátka náladu a ta nejde přivolat například na 18:00. Každopádně byl tento článek velice zajímavý a vašich rad si moc vážím :) Určitě mi pomůžou :)

    Odpovědět
  7. Tedy já cvičení zkoušet nebudu. Důvod? V čekání a nic nedělání mám velký trénink z práce. A netušíte jak je hrozné, když třeba 2 hodiny čekáte a nemáte do čeho píchnout. Stůl je uklizený, na netu jste všechno nastudovali, máte našprtáno a přesto Vás čeká ještě hodina čekání. Nemluvě o tom, že jsem člověk, který má velký problém s nic neděláním. Loni jsem jela po 8 letech na opravdickou dovolenou a už druhý den volala hystericky domů, že jsem lautr nic neudělala. Takovému psychickému stresu mě nemůžete vystavit René :)

    Odpovědět
  8. Smím si dovolit jednu technickou, Rendo? Říká Vám vůbec někdo Rendo? Jsem si to tedy dovolila. Nebo to nemáte rád? Ani Vám tu nikdo netyká…zvláštní…. Smí se v literárních kruzích (jsem celkem velký začátečník) nabídnout takto v “Komentáři” tykání? A tykají si třeba literáti mezi sebou nějak automaticky, nebo je toto odvětví lidské působnosti jaksi “na vyšší úrovni” a bez nabídky se to nenosí? Mezi motorkáři je to automatické, ale srovnávat psaní s ježděním na motorce by mohlo být dost divné, i když…..psaní je velká odvaha a v určitém slova smyslu i troufalost. Jezdit na motorce je to samé a jde tedy jen o to, užít si tu jízdu….tak si to zkusím užít. Tedy k té technické: První den si nastavím mobil ne přeně, ale přesně…….snad to nebude až tak troufalá připomínka….budu doufat…projekt korespondence je ale velmi zajímavý, moc mne zaujal…

    Odpovědět
    • Rendo mi říkají doma a tykání mi vůbec nevadí. Srovnání psaní s jízdou na motorce je velmi zajímavé. ;)
      Díky za komentář a přeji mnoho inspirace!

  9. Já osobně nemám ani tak problém s časem, píšu ráda, spíš je problém s tím, jak si utřídit představy o tom, co chci napsat. O tom, co postavy budou dělat, co prožijí, co vše chci říct a v jaké části knihy. Dřív, než jsem znala všechny spisovatelské rady a pučky (cca do 16 let), jsem napsala tři knihy… Tři. Jsou doceal dlouhé, nikdo by je nevydal, ale neměla jsem problém. Bavilo mě to. Teď by stačilo je vzít a přepracovat, ale trpím ohromnou nejistotou, jestli ten příběh vůbec stojí za to. Přitom dřív se mi moc líbil.

    Odpovědět
  10. Vy vůbec nevíte, co po mě chcete :D Nedokážu ani sedět a koukat na televizi. Musím aspoň plést, nebo něco podobného. Ale na jednu stranu mě to hrozně láká. Třeba si to užiju a nebudu si vyčítat, že jsem nebyla užitečná :)

    Odpovědět
  11. Hodně kvalitní cvičení i článek ! Určitě to cvičení vyzkouším,věřím Vám,že je to účiné ;-)) !

    Odpovědět
  12. Když se můj věk přehoupl přes takovou tu pomyslnou hranici (vzhledem k tomu, že jsem žena, tak si nechám pro sebe číslo, které tu pomyslnou hranici představuje – i když mezi námi – je to přece jenom číslo a nic víc, že? :-)), začala jsem si uvědomovat, že je na světě opravdu strašně hodně věcí, které chci vidět, zkusit, zažít, poznat, plno míst, které chci navštívit. Prostě mám teď pocit, že toho musím stihnout nějak mnohem víc. A CHCI toho stihnout mnohem víc. A když chci stihnout všechno, tak na to potřebuju čas. A vzhledem k tomu, že si ho ani nemůžu koupit, ani vyrobit, ani ho s někým za něco jiného směnit, tak co mám dělat? Já už jsem odpověď našla. Vše je otázkou priorit. Pokud někdo stráví ráno stráví hodinu v koupelně, tak ať si potom nestěžuje, že nemá čas si ráno zajít do tělocvičny a něco udělat pro své tělíčko. Když někdo raději stráví hodinu sledováním Ordinace v růžové zahradě, tak prosím, ale ať si potom nestěžuje, že nemá čas si zajít s kámoškou na čaj. Jak říkám – otázka priorit.

    Takže René promiňte, Vaši dnešní radu beru pouze „z polovic“. Hodina nicneděláním je strašně moc – takže tohle cvičení vynechám (otázka priorit :-)). Ale hned teď si udělám „psací rozvrh“ na příští týden. Je pravda, že tohle mě nenapadlo, ale máte pravdu,je to asi nutné a dost praktické (a to už vzhledem k tomu co všechno jiného musím stihnout :-)).

    Ale stejně………… kdybychom měli víc času, bylo by to fajn, ne?

    K.

    Odpovědět
    • Souhlas s Kateřinou, mezi dětmi, vlastním Krámkem, přípravou věcí k prodeji vlastně vytvářených a občasnou výpomocí muži se zvířenci kořeněnou stavbou domu… prostě není na mrhání vteřinami natož hodinami… tedy pro mne cestou je vynalézt miniaturní časoprastor urvaný spánku, neb jindy sama jistojistě nebudu a vrhnout se do psaní… vím, jak by dopadlo dělání nic, spánek by vyhrál svůj zasloužený boj o existenci… ;o)

  13. Múza je jedna věc, ale pak je tu i lenost. Tímto kurzem procházím podruhé. Poprvé jsem spousty rad ignorovala, nebo je jen vstřebala a nevyužívala jich natolik, aby mi mohli pomoc. Podruhé se snad polepším :)
    Takže… Mám naprostou představu, o čem psát a vše je v hlavě skvěle naskládané, jen to vyklopit na papír (v mém případě Word). Jsem však šílený tvrdohlavec, který si ne a ne nechat poradit, teď jsem to však zkusila, abych sama sebe nějaké disciplíně naučila…

    Po prvním přečtení tohoto cvičení mě tak napadlo, že sedím ve škole mnoho hodin po 45 minutách, takže chápu, co je to nic-nedělání. Posléze mi však došlo, že není nic- nedělání jako nic- nedělání.

    Dnešek je tedy první den pokusu, trvalo do od 23:00 do 23:20, zhruba po pěti minutách jsem měla pocit, že mám už 3/4 za sebou, jaké překvapení po deseti minutách, ale pak to šlo vcelku dobře, jen na konci mě tak napadlo, že zítra to bude jednou tolik, nicméně to nevzdám, je to cenná rada a příležitost se něco naučit a pochopit.

    Mockrát děkuji za možnost tohoto kurzu :)
    Pěkný den.

    Odpovědět
  14. ..šmánkote..to dnes zkoušet nebudu..páč letím na dovolenou..ale noťas si beru sebou..budu psát jak strhaná..stejně furt píšu a na všechno ostatní kašlu..:))
    ..s tím časem..to dá rozum..má ve zvyku zastavit se..hlavně v práci..kolem čtvrté odpoledne..je to mučivé..
    ..souhlasím s ghostem..někdy člověk za pár minut vyplivne skvělý text..ani neví jak..někdy napíše dvě věty za hodinu a nic..
    ..jinak dík za pomoc..René..tvůj projekt je pecka..:)
    ..akorát..mám zrovna pocit..že jsem si vybrala téma..se kterým nevím jak se poperu..furt to pčevracím ze všech stran..
    ..ale co..budu psát a uvidí se..mi to stejně vždycky všechno naskakuje až během psaní..

    Odpovědět
  15. Ehm. kto z vás čítal špeciálnu teóriu relativity? Nuž jedna jej časť sa zaoberá efektom, ktorému sa hovorí dilatácia času. Jednoducho povedané pre objekty, ktoré sú v pohybe plynie čas pomalšie ako pre objekty, ktoré sú v pokoji. Čím sa pohybuje objekt bližšie k rýchlosti svetla, tým je tento jav pozorovateľnejší. )

    Ale keď sa tak nad tým zamýšľam tak známa relatívnosť času by sa dala vysvetliť skôr z hľadiska biológie ako fyziky :-)

    Odpovědět
  16. Jo, jo. Nezbývá než souhlasit, je to 1001x potvrzená, stará, známá pravda, že čas je natahovací. Způsobů, jak toho prevíta přelstít je mnoho. Věřím, že jednou to nějaká ta studie dokáže – tedy to, že si panáček dělá, co chce a kdy chce, nejlépe tehdy, když se to hodí jemu a ne nám :-)

    Odpovědět
  17. Ano, čas je relativní, když čekám na nějaké brutální lékařské vyšetření tak se to také často vleče, ale jsem tomu rád. Je to jako čekání na Godota, akorát, že určitě přijde a pak se čas opravdu vleče, když se mi šťourají v žaludku, rejpají do ledviny a podobně. Ale dovolím si lehce odporovat, někdy je na psaní 20 minut až dost, jindy nestačí několik hodin. Ty můzy mají také své dny. Každopádně díky Ti za každé vlídné slovo a pomoc.

    Odpovědět
  18. Moc pěkný článek! Nechal jsem si to projít hlavou a došlo mi, že máš pravdu. Člověk si za tu dobu čumění do blba uvědomí, že ten čas je přece jenom dlouhej. Celou dobu jen tak kouká a přemýšlí. Ta konečná hodina musí být na tvoření perfektní.

    Odpovědět
    • Díky za komentář! To, že čas je natahovací, vědí spisovatelé už dávno (např. Woolfová či Proust) a velmi zvláštní je, že vědci tento fakt pomalu potvrzují (nedávno jsem četl článek o jednom seriózním fyzikálním zkoumání času, který měl velmi zajímavé výsledky; bohužel si už napamatuju kde, a jak se jmenoval).

      Nicméně hodina na tvorbu je dostatečná a pocit, že nemáme kdy tvořit, je pouze domnělý. Doporučuju si tu domnělost prožít na vlastní kůži pomocí zde uvedeného cvičení! ;)

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.