V dnešní dynamické době se vyplatí umět psát přehledné a živé dialogy. Pokud se vám zdát, že je psaní dialogů jednoduché, mám pro vás záludné cvičení tvůrčího psaní. Mělo by trochu potrápit vaši spisovatelskou múzu a ukázat vám, jak kreativní psaní dialogů vlastně může být…
Příprava cvičení
Prvně si prosím důkladně přečtěte tento krátký dialog:
***
„Je to docela fajn, protože můžeme dělat různý věci.“
„On říká, že musíme používat recyklovaný věci, protože chceme, aby to bylo… ekologický.“
„No vždyť přece používáme zbytky toho, co už jsme odstřihli.“
„A budou z to takovýhle velký kusy – podívej.“
„Minule to bylo jiný. Mám pocit, že letos jsme jenom tady a je to takový divný. Těším se na další rok.“
„Jako bychom vlastně neměli žádnou práci.“
„Jo.“
„Já ti teda nevím.“
„Říkal jsem ti přece o tom?“
„Mně jo.“
„Tak super.“
„Hmm… Jenže my tady děláme něco jinýho.“
„To je taky super, ne?“
„Proč?“
„Víš, když jsem byl ještě na škole, tak jsem nepřemýšlel o tom, co budu dělat za pět let. Je to vlastně šílený.“
„Mám pocit, že to nesedí. Hele, potřebuju to posunout výš.“
***
Nyní se pokuste odpovědět na následující otázky:
- Kdo jsou ti lidé, kteří spolu mluví?
- Jak jsou staří a čím se živí?
- V jaké situaci a na jakém místě se jejich dialog odehrává?
- Proč se tu sešli?
- Jak se mezi sebou (ne)znají?
- Co je cílem jejich setkání?
- O čem si vlastně povídají a proč?
Zadání cvičení
Hlavním úkolem je udělat z tohoto nepřehledného dialogu co nejvíce srozumitelný text. Použijte k tomu vhodné uvozovací věty a popisy. Dialog můžete i prodloužit.
Doplňte čtenářům informace o kontextu rozhovoru a charakterech postav. Jestliže se vám podaří přidat na konec ještě nějakou překvapivou pointu, získáváte pomyslný bod navíc.
Samozřejmě platí, že své výsledné texty můžete zveřejnit dole v komentářích. Moc rád si je přečtu.
Díky a držím vám palce!
Tip: Pokud potřebujete poradit, přečtěte si článek Jak napsat dobrý dialog.
Dobrý den, moc děkuji za pozitivní zpětnou vazbu. Velmi si toho cením. Hezký den. :)
„Je to docela fajn, protože můžeme dělat různý věci,“ podala mu do ruky plnou náruč starých ponožek, ty našla mezi ostatními věcmi, které byly pro dnešek určené k využití.
„On říká, že musíme používat recyklovaný věci, protože chceme, aby to bylo… ekologický,“ znechuceně pohlédl na hromadu ve své náruči a poté ji položil na ponk.
„No vždyť přece používáme zbytky toho, co už jsme včera odstřihli,“ kývla na změť látek, které měli od včera a sledovala ho, jak bere jeden kus do ruky.
Roztáhl odstřiženou část modrých džínů na délků paží a poté prohodil; „A budou z to takovýhle velký kusy – podívej.“
Sára přikývla a pomocí špendlíků začala špendlit ponožky na kus napnuté látky. Dávala si obzvlášť záležet na volbě střihu a barvy jelikož chtěla, aby každá z nich byla co nejvíc odlišná.
Když skončila, položil Greg připravený kus zpět na dřevěnou pracovní desku a rozhlédl se po místnosti.
„Minule to bylo jiný. Mám pocit, že letos jsme jenom tady a je to takový divný. Těším se na další rok,“ sebral další látku a poměřil ji s již našpendlenou částí.
Sára začala připínat ponožky na zelený manšestr, který jí podal a když měla hotovo, vzhlédla k němu. Zkroušeně těkala mezi ním a věcmi na jejich stole.
„Jako bychom vlastně neměli žádnou práci.“
„Jo,“ přikývl souhlasně, sebral puntíkatou ponožku, sroloval ji do kuličky a hodil ji po ní. Vyhnula se jeho hodu a oplatila mu útok. Greg se po pěti minutách, kdy jen tak blbli, zarazil a přistoupil k ní blíž.
„Já ti teda nevím,“ zašeptal a Sáře neušel jeho zaražený pohled, otočila se směrem kterým se díval a prohlédla si muže, který stál asi deset metrů za nimi. Byl to malý, podsaditý chlápek, kterému mohlo být kolem třiceti let. V ruce držel dřevěné desky a důležitě do nich nahlížel. „Říkal jsem ti přece o tom?“ střelil po muži dalším letmým pohledem a ona hned věděla co myslí.
„Mně jo,“ potvrdila jeho slova a také na zmiňovaného úskokem pohlédla. Gregor se jí dne předtím svěřil “o tom” co měl namysli. Totiž že muž, který byl tento rok porotcem, si ho na záchodě nevhodně a až příliš dlouho prohlížel.
„Tak super,“ sehnul k ponožkám a začal je sbírat ze země aby alespoň trochu skryl fakt, že se při vzpomínce na událost začal červenat. Přidala se k němu a oba sem tam zabloudili pohledem ke zmiňovanému muži. Ten se nyní bavil s párem mladých lidí, kteří postávali kolem krejčovské manekýny. Na ní měli již oblečený svůj návrh – černou večerní róbu.
„Hmm… Jenže my tady děláme něco jinýho,“ zamručela Sára.
Greg kývl na jejich dílo a povzbudivě se na ni usmál než řekl; „To je taky super, ne?“
„Proč?“ vzala další ponožky a začala je špendlit na látku kterou ji podal. Měla pocit že možná vůbec nepochopili zadání. Greg pokrčil rameny a jal se zprovozňovat šicí stroj. Nechápal co se jí na jejich návrhu nelíbí, byla to přece jen ona, kdo ho vymyslel.
„Víš, když jsem byl ještě na škole, tak jsem nepřemýšlel o tom, co budu dělat za pět let. Je to vlastně šílený,“ změnil téma aby ji rozptýlil.
Jeho výroku se vůbec nedivila. Greg vystudoval strojírenství a oni dva se poznali těsně po jeho maturitě. Měla tou dobou pocit, že jsou stroje jeho jedinou vášní. Nyní nejen že stál vedle ní na soutěži návrhářů ale ještě to byl on, kdo je sem opět přihlásil.
„Mám pocit, že to nesedí. Hele, potřebuju to posunout výš,“ ukázala na rukáv ověšený ponožkami a on ho začal přeměřovat s druhým kusem. Poté ho našpendlil na jejich téměř hotovou košili. Ta byla inspirovaná vášní pro ponožky a obnošené věci, kterou se vyznačoval skřítek Dobby, Sářina oblíbená knižní postava. Společně přetáhli svůj návrh přes jejich manekýnu a poté odstoupili o několik kroků vzad aby zhodnotili své dílo. Košile se skládala z jednoho džínového a jednoho manšestrového rukávu, které byly ověšené různo-barevnými ponožkami. Záda košile byla z hedvábné látky oranžové barvy a předek z fialového flísu.
Páni, to je pěkné řešení. Myslím, že se to povedlo. Díky za sdílení a moc zdravím!