Cvičení: Náhodné znalosti

cvičení

Cvičení: Náhodné znalosti

Toto krátké cvičení tvůrčího psaní pěkně procvičí vaše mozkové závity!

Jistě dobře víte, že náhoda je dobrá cvičitelka kreativity. Umí velmi dobře spolupracovat s vaší múzou a je i vědecky ověřeno, že stimulování mozku skrze náhodné kombinace zadání může účinně povzbudit tvůrčí potenciál většiny lidí.

ZADÁNÍ ÚKOLU:

Wikipedie je obrovská databáze lidských znalostí a zajímavého poznání z různých oborů. A nevím, zdali jste o tom již slyšeli, ale na Wikipedii je možné losovat náhodné články.

Vylosujte si tedy z české Wikipedie dva náhodné články (použít můžete odkazy uvedené níže) a pokuste se potom na základě těchto dvou článků vymyslet zajímavý příběh.

Odkaz č. 1 →

Odkaz č. 2 →

Co vám učitelka Náhoda dneska přiřadila za netradiční kombinaci slovníkových hesel? Dá se z toho vytvořit nějaký příběh? Naučili jste se díky tomuto cvičení něco nového?

Tip na konec: Další cvičení tvůrčího psaní najdete zde.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

11 komentářů u „Cvičení: Náhodné znalosti“

  1. René, děkuji za všechny odpovědi a Vaše cvičení, jsou boží! Nabily mně příjemnou tvůřčí energíí a takový pocit mám i z Vaších videí. Jen asi nestihu úplně celý kurz tvůrčího psaní – myslím udělat cvičení. Už takhle sem trochu ve stresu, protože to dělám na poslední chvíli, takže píšu v metru, po práci, nestíhám si dávat odstupy, atd… Je to samozřejmně moje chyba, že sem to tak dlouho odkládala. Ale kurz, bez ohledu, jestli stihnu nebo nestihnu cvičení, si prostuduju celý. Ráda bych sepsala pro svého brášku příběh naší rodiny. Věřím, že mi Váš kurz pomůže k tomu, že se to bude dát číst (pevně doufám). Držím Vám palce, děláte skvělou práci. Janka

    Odpovědět
    • Milá Janko, moc díky za vaši úžasnou zpětnou vazbu. Mám radost z každého, kdo si hraje se slovy a rozvíjí své schopnosti. Právě jsem vám prodloužil o 2 měsíce přístup do kurzu Základy tvůrčího psaní, tak se nemusíte nikam hnát. Pořádně si to užijte! ;)

  2. Dobrý den René,
    Wikipedie mi vybrala Serengeti a Java Card.

    Viktor je 50letý introvertní IT, který spravuje aplikace Java Card firmě……už 30 let. Pracuje většinou z domova, odkud řeší problémy zákazníků. 1 x týdně dochází do firmy na porady a podává hlášení, jaké problémy mají lidí s aplikací, která se používá mimo jiné i na všech paměťových kartách: od bankovních přes Sim karty, tankovacích, nebo karet pro MHD. Jako odborníka si ho moc váží, je spolehlivý a schopný navrhovat řešení problémů. Jako člověk je hodně uzavřený o soukromí nikdy nemluví, takže ho v práci nikdo moc nezná.Neví, že žije jenom svojí prací, je fanoušek Star Treku a nadšenec do Pc her. Takže kamarády zná jenom pod přezdívkami a schází se s nimi jenom online. Má staré rodiče, občas k nim zajde na návštěvu do domova důchodců. Neví moc o čem má s nimi mluvit a tak jenom přikyvuje a poslouchá.

    Na poslední poradě ho nemile překvapili. Dostal příkaz jet na měsíční služební cestu do Serengeti v Africe. Jejich přední zákazník – velká banka – má po celé oblasti pobočky a bankomaty. Jenže ty jsou momentálně nespolehlivé a jim se nedaří odhalit chybu. Vzhledem k tomu, že jde o rozlohu 14 763km2 a velké množství turistů, který neustále proudí do této přírodní rezervace, potřebují, aby jejich služby fungovali 100%. Bude potřeba specialista na aplikace přímo na místě, minimálně na měsíc. Vědí, že člověk, který tam pojede, bude muset řešit očkování a být v nepohodlí, protože teploty denní a noční se liší i o 15 stupňů. Navíc je tam i spousta dravé zvěře, ale velice dobře mu to proplatí. A právě finanční odměna pomohla překonat Viktorovi jeho neochotu jezdit někam ven. S těmi penězi by si mohl si vyměnit komplet všechny PC doma za nejnovější modely a hlavně si pořídit tu novou dokonalou horní konzoli. Byl to jeho sen, ale hotovost navíc mu nikdy nezbyla. Vše co měl, průběžně investoval do nejnovějších mobilů, rychlejších síťových připojení.

    Jeho cesta povede Z Dar-es- Salaamu přes Arushu, což potrvá třináct a půl hodiny autobusem. Pak bude muset tu samou cestu absolvovat i vlakem a nazpátek letadlem do Moshi. Po cestě bude muset vystupovat a u zastávek přeinstalovávat aplikace u bank a bankomatů.

    A tak by se dalo pokračovat dál…jak se mu z té nádherné dechberoucí travnaté savany s několika kilometrovými stády migrujících pakoňů úžasem skoro zastavilo srdce. Že ho překvapili domorodci, jejich srdečnost, když mu pomáhali, protože při jízdě busem zažil úplně vše, co se běžně nezralému cestovateli na cestách stává: od ztracené batožiny po špatně zvolené oblečení, až po pokousaní hadem. Ve finále potřeboval pomoc na každé své zastávce. O tom, jak se z člověka, který žil jenom ve světě her a PC stal nadšený cestovatel a ochránce zvířat.

    Odpovědět
    • Ano, je to „jenom“ start zajímavého životního osudu ajťáka Viktora. Nicméně pro řešení tohoto úkolu (spojit vygenerovaná témata) je to samozřejmě v pořádku. Povedlo se vám hezké a funkční propojení parku Serengeti a firmy Java Card. ;)

  3. Klokan znamenaný a Lukostřelba na Letních olympijských hrách 2004
    Nikdo nevěděl, jaké tajemství ukrývá lukostřelec z Austrálie. Proč se mu nedařilo nastřílet potřebný počet bodů? Proč natažená tětiva nenastartovala šíp potřebnou silou ke zlatému cíli. Sportovec měl poslední šanci. Natáhl tětivu, nádech, výdech, nádech a s výdechem vyslal ze vzdálenosti 70 metrů do terče s pěti soustředěnými kruhy o průměru 122 cm šíp. Moc si přál, aby zasáhl zlatý střed, který měřil 12,2 cm. Dokonce na okamžik zapomněl i na černá očka toho půlmetrového klokánka znamenaného, kterého v sadě u svého domu při tréninku postřelil a telepaticky povzbuzoval svůj šíp ať se nefláká. Klokani v Austrálii jsou sice něco jako zajíci v Česku, ale on sám ještě nikdy nic živého nezastřelil. Proto toho půlmetrového drobka ošetřil a teď se o něj staraly jeho děti, zatím co on se snažil překonat trauma z postřelení živého tvora.
    A…vedle. Slzy se snažily vyplavit jeho zklamání, ale vše bylo marné.
    Když pak v noci volal domů, jeho děti nezajímalo, že neuspěl. Jeho děti zajímalo, kdy se vrátí domů, protože malý Skippy, jak ti caparti pojmenovali klokánka, se pomalu zotavoval a oni by s ním chtěli jít ven, ale jejich máma řekla, že bez táty to dělat nemohou.
    Když se sportovec s dětmi loučil pusinkami na displej, cítil se už mnohem lépe. Jeho krásná žena na něj významně mrkla a on věděl, že s touhle ženskou to prostě vyhrál na celé čáře. Teď už mohl v klidu spát.

    Odpovědět
  4. Vylosovala jsem si Avignonský most a českého strakáče

    Bylo, nebylo, na vesnici Pohoří se narodil malinkatý králíček. Byl bílý a sem tam měl tmavé skvrny. Hned od malička byl velmi živý a zvědavý. Často utekl z králíkárny, aby se mohl podívat, co to je za divnou věc venku. Ostatní králíčci jeho chování nerozuměli, líbilo se jim, že dostávali pravidelně najíst a nemuseli nikam chodit.
    Náš králíček měl nejradši, když k jeho majitelům přijela na návštěvu jejich vnučka Klára, která hodně cestovala po světě. Vždy jim na lavičce na zápraží vyprávěla nějaký příběh. Králíček ji moc rád poslouchal a říkal si, že by bylo úžasné, kdyby se mohl aspoň na jedno místo z vyprávění podívat. Ostatní králíčci se mu smáli.
    Jednoho dne, když už králíčka nebavilo posmívání ostatních, se rozhodl, že pojede s Klárou. Brzy ráno si sbalil zásoby na cestu, vylezl tajnou dírou z králíkárny a schoval se v batohu, který měla Klára připravený před domem. Klára se rozloučila s babičkou a s dědou a spěchala na autobusovou zastávku. Králíček si mezitím v batohu představoval, kam se asi podívá. Klára dojela autobusem do Ústí nad Labem, kde přistoupila ke své kamarádce a autem se rozjely do Francie. Králíček opatrně vylezl z batohu a koukal z okýnka. Viděl věci, které nikdy dřív neviděl. Velké silnice, panelové domy, honosné kostely, velká jezera, spoustu lidí a mnoho dalších zajímavých věcí.
    Cesta jim rychle ubíhala, králíček buď spal schovaný pod sedačkou, nebo obdivoval okolní míhající se svět. Děvčata byla tak zabrána do rozhovoru, takže si ani černého pasažéra nevšimla. Jejich cílem bylo francouzské město Avignon. Když auto zastavilo, králíček se rychle schoval do batohu, který ležel na zadní sedačce.
    Klára si vzala batoh na záda a se svou kamarádkou vyrazila k avignonskému mostu. Na mostě si udělaly několik fotografií. Právě, když Klára pózovala na fotku, naklonila se ke straně, králíček vypadl z batohu na zem.
    „Co to je?“ zaječela vyděšená kamarádka. Klára se podívala na zem a uviděla strakatého králíčka. „Ahoj,“ pozdravila ho Klára a zvedla ho ze země. „Ty vypadáš jako strakáč od babičky a dědy,“ podivila se Klára. Nejradši by babičce hned zatelefonovala, ale bohužel neměli telefon. „No, tak to asi pojedeš s námi do Čech,“ podrbala králíčka za uchem.
    Králíček s Klárou a její kamarádkou procestovala ještě kus Francie a poté se vrátil zpět do králíkárny v Pohoří. Babička a děda byli překvapeni, že jim z Francie Klára přivezla strakáče, o kterém si mysleli, že se ztratil. Králíček potom vyprávěl ostatním králíčkům své zážitky a nikdo už se mu nesmál.
    Když Klára zase odjížděla, zeptala dědy: „Mohla bych si vzít toho strakáče s sebou? Když se nám tak pěkně spolu cestovalo.“ Děda souhlasil, tak králíček zase skončil v Klářině batohu. Tak se první český strakáč, který byl na Avignonském mostě podíval ještě na mnoho míst a splnil si svůj sen o cestování.

    Odpovědět
  5. Zde přidávám svoje splnění úkolu.Ve videu byl úkol změna barvy očí a wikipedie mi vybrala hesla domesticus a šampionát Fortuna 2010. Tak snad to bude ke čtení. Omlouvám se, protože netuším kolik normostran to ve skutečnosti je. Ale jinak přeji příjemné čtení.

    Mladá dívka kouká do výlohy oční optiky na reklamu na barevné kontaktní čočky.
    Blíží se Sylvestr a k doplnění své masky by se jí moc hodily jinak barevné kontaktní čočky.
    Nakonec se přece jenom odhodlala vstoupit do krámu.
    “Dobrý den, ” pozdravila slušně při vstupu paní prodavačku.
    “Dobrý den, jak vám mohu pomoci?” reagovala paní prodavačka.
    “chtěla bych barevné kontaktní čočky k doplnění své sylvestrovské masky.” odpověděla dívka.
    “Máte nějaké dioptrie?” zeptala se prodavačka.
    “naštěstí ne” odpověděla dívka
    “a máte představu jakou barvu kontaktních čoček byste chtěla?” ptala se dál paní prodavačka
    “nejlíp kdyby byly ohnivě červené s možností takové ty mihotající jiskry.” rozvinula svoji představu dívka.
    “tak jiskru vám neslíbím, ale červené bychom tu měli.” odpověděla paní prodavačka, otočila se ke šuplíkům a vyndala několik různých krabiček.
    dívka je mlčky vzala do ruky a prohlížela si barvy, které byly na krabičkách označeny. Chvíli přemýšlela a váhala, ale nakonec ukázala na krabičku která se jí zdála nejsympatičtější v souvislosti s plánovanou sylvestrovskou maskou.
    Paní prodavačka ostatní krabičky uklidila a vybranou krabičku vzala k pokladně. Dívka ji následovala.
    Tam zaplatila požadovanou sumu koupené kontaktní čočky si uložila do své tašky a zamířila domů.
    Když přišla domů, zamířila přímo do svého pokoje, kde si rozbalila právě koupené kontaktní čočky,aby si je vyzkoušela a naučila se je nasadit si je. Chvíli ji to nešlo, třásly se jí ruce, často jí to padalo,ale nakonec se jí to povedlo, podařilo se jí je nasadit.
    Zatvářila se velmi spokojeně.
    Nyní se rozhodla, že se zkusí nalíčit na sylvestrovskou merendu. Pustila se do toho. Za chvíli byla tak k nepoznání na obličeji měla dokonalou masku čertice. Oblékla si i zbytek masky a vydala se do sklepa.
    Když přišla do sklepa a otevřela dveře do místnosti, která byla zařízena jako laboratoř pro fyzika a mezi těmi přístroji tam pobíhal starší, vysoký, bělovlasý, rozčepýřený od statické elektřiny, muž v plášti a cosi kutil.
    Dívka zaharašila řetězy a vydala jakoby blekotavé zvuky a plížila se k muži.
    “Ahoj Zojo, konečně jsem na to přišel mám hotový stroj času….ááááááá….” zaječel muž, když se na ni podíval, protože se úplně vyděsil- ta maska se jí skutečně povedla.
    “…Zojo…. Tohle mi už víckrát nedělej. Chceš aby mě trefilo?” podíval se muž vyčítavě na tu dívku uličnici.
    “Promiň strejdo…” podívala se dívka provinile “…koupila jsem si ty barevné kontaktní čočky a moje maska na Sylvestra je úplná.” pochlubila se a radostně zatančila v masce.
    “Hele co kdybychom si vyzkoušeli ten stroj času co jsem sestrojil? Lákalo by mě se podívat do doby staré Byzantské říše ? Co ty na to?” navrhl jí muž výlet časem.
    “Do jedenáctého století? Hurá jdeme na to!!” zajásala dívka a oba se vrhli do připraveného stroje, který vypadal jako starý Moskvič.
    Vědec stiskl nějaké knoflíky a auto se spustilo začalo to různě vrčet a skřípat. Dívka nastavila datum jedenácté století našeho letopočtu a náhle se s nimi to staré auto vzneslo do vzduchu a vlétlo do červí díry, která se před nimi otevřela.
    Když opět přistáli byli na liduprázdné louce u lesa. Vědec stiskl knoflík a otevřel kufr. Vyndal z kufru dva pláště a jeden obrovský přehoz na auto. Jakmile přetáhli přehoz přes auto, tak zmizelo a byla tam jenom louka.
    “Jůůů strejdo to je jako plášť neviditelnosti z Harryho Pottera!” vykřikla dívka.
    “no samozřejmě! Přijeli jsme pouze pozorovat nesmíme zasahovat. A tady jsou stejné pláště také pro nás.” a podal dívce jeden z plášťů. Zabalili se do něj a vydali se po nejbližší vyšlapané cestičce.
    Ta je dovedla k branám Konstantinopole. Do města proudily davy lidí, blížili se svátky konce roku a pro spoustu poutníků byla hlavním cílem mše v Hagia Sofia, protože věřili v požehnání úspěšného života pokud se jí zúčastní.
    Zabaleni do svých neviditelných plášťů, se vmísili do davu a tiše poslouchali o čem se lidé baví.
    A byli překvapeni jak jsou jejich problémy a myšlenky podobné těm které znali z jejich vlastního života.
    Otec nesouhlasil s tím s kým se stýká jeho syn, jiní poutníci zase řešili jak vyřešit dluhy jednoho z nich, které měl u nějakého místního lichváře. O kousek dál se svěřovala jedna dívka své kamarádce o tom jak je zamilovaná do jednoho chlapce.
    A i když je mnohdy svrběl jazyk, aby tomu dotyčnému nebo té dotyčné poradili, ale nakonec se se udrželi a mlčeli.
    Dav je zavedl přímo do Hagia Sofia, kde si mlčky prohlíželi překrásnou výzdobu tohoto divu světa, který zůstal divem i v 21.století.
    V davu zahlédli i jednoho velmi dobře oblečeného asi třicetiletého muže.
    “Místo pro domestikuse, udělejte cestu pro domesticuse…” volali vojáci,, kteří kráčeli před ním.
    A lid se poslušně rozestupoval, aby místodržící mohl projít.
    Strýc s neteří se rozhodli, že se pomalu vrátí k autu a domů do 21. století.
    Oba dva se pomalu vytratili z davu a díky jejich plášťům je nebylo vidět. Vrátili se na cestu, kterou přišli a nastoupili cestu ke svému autu.
    “Tak a domů” promluvil po dlouhé době jako první muž. Složili pláště a přehoz zpátky do kufru.
    Nasedli do auta, nastartovali, nastavili datum kdy odlétali, otevřeli červí díru a skočili i s autem do ní. Vrátili se zpět do sklepa odkud startovali.
    “Hurá !!! Funguje to! A teď si půjdu odpočinout na šampionát Fortuna 2010.” zaradoval se vědec a radostí si zakřepčil. Hupsnul do čalouněného křesla a zapnul si televizi.
    Dívka pouze pobaveně zavrtěla hlavou a odešla do svého pokoje.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní neslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte!

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.