Cvičení: Popis místa

Následující cvičení tvůrčího psaní vás provede popisem míst a prostředí. Obecně platí, že se vám pravděpodobněji povede popis místa, které si dokážete věrně až realisticky představit (a je jedno, zdali se jedná o existující místo či smyšlený hrad na neznámé planetě), než těch míst, které si jen stěží vybavíte.

Toto cvičení vás proto otestuje z postupného procházení vybraným místem a vybavování si různých detailů na základě pěti lidských smyslů.

Když to zvládnete, zvyšujete šanci, že se vám na papíře podaří dané místo zachytit tak, že si ho vaši čtenáři budou umět snadno představit.

Zkuste to!

Cvičení tvůrčího psaní: Popis místa

  1. Zavřete oči a vybavte si místo, kde jste v minulosti delší čas přebývali a které dobře znáte.
  2. Představte si sami sebe, jak se vracíte domů.
  3. Vybavte si co nejvíce detailů (tvar domu, barvu omítky, značky, štěkajícího psa sousedů apod.).
  4. Nadechněte se a vybavte si co nejvíce vůní a pachů z okolí tohoto místa (např. pravidelně projíždějící vůz s krávami).
  5. Nadechněte se a zavzpomínejte na to, co jste běžně slýchávali (např. dětský křik z nedalekého hřiště).
  6. Znovu se nadechněte a vybavte si chuť okolí tohoto místa (např. grilovačku na zahrádce jednoho z domů v ulici nebo závan chmele z pivovaru za řekou).
  7. Naposledy se nadechněte a popište, jak se zrovna teď na tomto místě cítíte.

Zvládli jste tento úkol? Pokud ano, literární popisy míst by vám neměly dělat větší problémy – gratuluju vám!

Tip na konec: Další cvičení tvůrčího psaní najdete zde.



Psst… Chtěl bych vám ukázat celou řadu projektů, kurzů a pomůcek, které umí nastartovat (nejen) vaši kreativitu. Všechny najdete v menu nahoře v Rozcestníku. Jestliže jste dočetli tento článek, tak se tam mrkněte – nebudete litovat, protože většina je zdarma!

2 komentáře u „Cvičení: Popis místa“

  1. POPIS MÍSTA

    Jako každý podvečer odpoledne vystupuji z motoráčku o dvou vagonech, zamávám paní výpravčí a spěchám po silnici domů. Z kopce dolů to jde rychle. Občas někdo vystoupí se mnou a kus cesty klábosíme o všedních věcech. Ale raději jdu sama. Miluji nakukování do zahrádek a přemýšlím, zda by se něco ze všech těch květin, keřů a stromů hodilo do té mé. Některé keře vůbec neznám a doufám, že na zahrádce uvidím jejich majitele, abych se mohla zeptat. Když odbočím ze silnice k nám, přivítá mě pohlazení chladu od potoka a má nejoblíbenější vůně. Vůně živé vody. Musím se zhluboka nadechnout, kdyby se vůně dala jíst, tak jsem po večeři. Nechápu, proč mi zrovna vlhko, tlení a všechny ty pachy mokra můžou takhle vonět. Očima zkoumám břeh, kde mají kachny ukrytá hnízda a občas zahlédnu i rybí ploutev v proudu. Voda se žene rychle přes kameny, zurčí, bublá, pospíchá. Pod nohama už mi křupají kamínky naší cesty a od domu slyším dopadání sekery na špalek, to jak Honza seká dříví a ode dveří se ke mně žene radostně Mery, aby mě přivítala a nechala se podrbat. Jsem doma.

    Odpovědět
    • Vilmo, to je moc krásné. Dokážu si to snadno představit a má to příjemnou atmosféru. Díky za sdílení a přeji ti více podobně tvůrčích dní!

Napsat komentář

 

Inspirativní newslettery

Item added to cart.
0 items -