Jedna z nejdůležitějších funkcí dialogů je charakterizování postav. Hezky se to řekne, ale hůř se to udělá. Takže tady máme další hravé cvičení tvůrčího psaní, které dokonale prověří vaši schopnost psát srozumitelné dialogy…
Zadání cvičení
Podívejte se prosím na úvodní obrázek. Jsou na něm čtyři typově odlišní lidé – hudebník, dáma s deštníkem, sečtělý dlouhán a elegán v dobře střiženém obleku.
Zkuste napsat jejich společný dialog bez uvozovacích vět a bez jakýchkoliv popisů (jako kdyby to byl čistý divadelní scénář). Prostě jenom střídejte repliky jednotlivých postav označených písmeny A, B, C, D (jejich rozdělení by mělo být náhodné, např. někdo může použít A pro dámu, B pro elegána, C pro hudebníka a D pro dlouhána; jiný zase označí hudebníka A, dlouhána B, dámu C a elegána jako D).
Výsledný text nemusí být vůbec dlouhý, bohatě postačí 10 až 20 výměn (nicméně nic vám nebrání v tom se případně více rozepsat).
Vyhodnocení cvičení
Cílem tohoto cvičení je dosáhnout srozumitelnosti jejich povídání, tj. čtenáři by měli rozpoznat, kdo kdy mluví a neztratit se v napsaném dialogu. Pokud cizí člověk dokáže správně přiřadit k těmto postavám jejich zástupná písmena, uspěli jste.
Pár tipů
Jestliže si chcete srozumitelnost svého dialogu vyzkoušet, vložte ho dole do komentářů a dostanete na něj zpětnou vazbu.
Také by se vám mohl hodit článek, který se věnuje psaní dobrých dialogů. Naučte se psát lepší dialogy »
A pokud by to bylo málo, podívejte se ještě na e-book Dialog, seznamte se!
Tvořte a hrajte si. Držím vám palce! ;)
Poznámka na konec: Více podobných cvičení tvůrčího psaní je zveřejněno zde.
A: Paní? Paní, upadl vám deštník.
B: Člověk chvilku nedává pozor, a hned ho někdo okrade! Ach, ty dnešní lidé!
C: On vás nechtěl okrást. Upadl vám. Já to viděl.
B: Ale prosím vás. Podívejte se na něj. Ten asi nemá peněz nazbyt.
D: Pane, slyšel jsem vás hrát! Já jenom, že… Co se to tady děje?
B: Ten váš muzikant se mi pokusil ukrást deštník.
A: Paninko, tak se uklidněte. Kdybych vám ho chtěl ukrást, tak bych ho ukradnul a nevracel vám ho. Já vám něco zahraju, a budeme si kvit, co vy na to?
B: Vidíte, ještě se přiznal. Zavolám na vás policii!
C: Paní, já musím bohužel souhlasit tady s panem umělcem.
D: A navíc, co byste té policii řekla? Studuji právo, a vy tady pána nemáte za co žalovat.
B: Pche. Banda prachsprostých zlodějů. Udavte se!
A: Tak co kdybychom si teď všichni spolu zazpívali? Madam nás už očividně nebude vyrušovat.
C: To je výborný nápad.
A: hudebník
B: dáma
C: dlouhán
D: elegán
Je to tak?
Ano, je to tak.
B: Co tady vržete, umělče… Na Carnegie Hall, Tonhalle, Musikverain nemáte…
A: Vy toho otrhance posloucháte i v tom dešti jako svatá…
C: Jsem z hudební agentury JAS, a žasnu… Takový talent se jen tak nevidí…
B: Talent? To byste musela slyšet někoho, jako jsou Gautier Capuçon, André Navarra, Mischa Maisky, Truls Mørk, Yo-Yo Ma…
C: Můžete se zítra dostavit do naší agentury, slibuji vám, že dostanete exkluzivní smlouvu pro koncertní vystupování… Nechám vám tu vizitku.
A: Já bych vám obstaral solidní oblečení pro vystupování… dělám v módní branži. Vidím to na Digela, Westburyho, nebo Batistiniho… Však najdeme něco excelentního k té vaší base…
D: To není basa… to je violoncello…
A: Tomu já nerozumím, ale garantuji, že oblek vám bude sedět jako ulitý…
D: Dobře… rozmyslím si to…
B: Vy jste mi teda best skupina… Na viděnou v Rudolfinu… chacha… nebo na Karlově mostě…
A: elegán
B: dlouhán
C: dáma
D: hudebník
Ano, souhlasí. Zkoušel jsem prostým dialogem vytvořit “příběh”…
Přijde mi super, že jste si nepomohl tím ženským rodem. I tak to funguje – gratuluju!
B: Uvidíš, že mi dáš za pravdu, v lepší restauraci si určitě nikdy nebyl!
C: No já nevím, pořád si myslím, že kvůli večeři nemusíme jezdit takovou dálku.
B: Věř mi prosím, alespoň jednou.
D: Omlouvám se, můžu Vás poprosit, pomůžete mi s tím nahoru?
C: Určitě, to není žádný problém.
C: Kam s tím máte namířeno?
A: Dobrý den, kontrola jízdenek.
C: Dobrý den, se slečnou máme společnou.
A: Ano, děkuji. Ano, Vás taky vidím. Děkuji, přeji příjemnou cestu.
D: Do Třeboně, s kapelou máme hrát v místním lokále.
B: Opravdu? Tak to máme evidentně společnou cestu! To nám dnešní večer pěkně začíná!
D: No tak to u mě máte písničku na přání!
C: Pokud by Vám překáželi moje nohy, stačí říct. Jízda vlakem je pro mě vážně peklo.
D: To vůbec neřešte, já myslím, že si poradíme.
A: elegán
B: dáma
C: dlouhán
D: hudebník
Co? :)
Vhodnější téma mne nenapadlo.
A: Ahoj Honzo, omlouvám se ti, dneska na zkoušku našeho kvarteta
nemůžu přijít.
B: Copak se děje?
A: Ale, domluvila jsem si schůzku s jedním chlápkem, on jindy
nemůže. Tak se uvidíme zítra, jo?
B: Hmm. Jo a vem´ s sebou toho svýho konzervatoristu, ať se nám
předvede, mohl by si s náma i zahrát.
A: Počkej, řeknu mu, je zrovna vedle.
A: Kájo, nechtěl by sis s náma zítra u Honzy přehrát pár věciček, violoncello
by se hodilo?
C: Mami, to tedy bych opravdu nechtěl, mám něco lepšího na práci. Víš, že ty
vaše hudební soaré mne neberou, tak si něco vymysli a u Honzy mě mluv.
B: Slyšel jsem to, nemusíš mi nic vysvětlovat, bodejť by dneska mladí trávili
svůj čas s námi, i když by jim to prospělo. A kam vlastně jdeš?
A: Jdu si stěžovat řediteli jedné televize na jeho moderátora a budu chtít, aby ho vyrazil.
Bože, venku se zrovna dalo do deště.
B: To nemyslíš vážně? Tohle chceš udělat? A jak myslíš, že to dopadne?
A: No, jak asi? Nic s tím neudělá, protože mu ten debil pokrývá 10 hodin
vysílacího času denně a to po celý rok. Šéfík si ho tam nechá jen proto, aby
nemusel měnit programové zaměření, anebo za něj hledat náhradu.
B: Pak mi řekneš, jak to dopadlo, ale jsi naivní, jestli si myslíš, že se tohle
podaří.
A: To víš, že ti řeknu, tak ahoj zítra…….
D: ……Vítám vás, prosím posaďte se.
A: Děkuji.
D: Dáte si kávu, čaj, vodu?
A: Ne děkuji, nezdržím Vás dlouho.
D: Tak prosím, co máte na srdci.
A: Až vám to povím, nebudete mne mít vůbec rád. Přišla jsem si
postěžovat na vašeho moderátora, který 10 hodin denně, po celých 365
dní v roce negativně ovlivňuje vyjadřování náctiletých. Je to nevzdělanec,
který przní češtinu a jako takový by neměl mít v žádném médiu prostor.
D: Počkejte, počkejte, koho máte na mysli, o kom vlastně mluvíme?
A: No přeci váš oblíbený moderátor, který uvádí ve vaší TV rodinné příběhy.
D: To nemyslíte vážně, že? Podívejte se na jeho fejsbuk, samé zdvižené palce,
samá srdíčka a slova chvály, je dokonalý, je skvělý.
A: Ano, v tom máte pravdu. To píší ale hodně mladá děvčata. A následně pak
v tramvaji uslyšíte jejich rozhovor, kdy jejich rodiče „se hádají SKRZ
peníze, SKRZ psa, SKRZ babičku, SKRZ hospodu.“ A právě tohle nevhodné slovo
často a velmi rád užívá váš pan moderátor a je mu jedno, že przní češtinu a mladí ho
kopírují.
D: To nemyslíte vážně?
A: Naprosto vážně. Tady jsem vám sepsala pár jeho strašlivých češtinářských
výroků. Až si je přečtete, pochopíte, že analfabet na obrazovku nepatří.
D: Podívám se na to. Znám ho 5 let a nikdo si dosud na něj nestěžoval.
A: Vždyť nezvládá gramatiku 5. třídy základní školy, přesto rád a hodně
mluví, rád se poslouchá a ještě raději provádí psychologické soudy hostů , navíc
má binec v koncovkách, v pádech, v časech, prostě ve všem.
D: To je vážné obvinění. Samozřejmě se na to podívám. Seznam těch jeho
údajných chyb mi tu nechte a tady mi to podepište.
A: Ráda. A budu doufat, že s tím konečně něco uděláte. Naashledanou.
D se vytřeštěně dívá na seznam výroků moderátora a nemůže uvěřit svým
očím:
– Vy jste se museli doma skrz to hádat, rozumím a chápu tomu dobře?
– Já jsem taky roztlemený od ucha k uchu.
– Pořídil si skrz ní byt?
– Leoši ,můžete mi říci co vás imponovalo na Adéle?
– Běhá váš syn skrz kondičku?
– Jenom když to vidím do svý hlavy, tak…
– Musíme pozvat Dušana z mnoha ohledů.
– Co když jsou ti, který nás čeká, dobré znamení.
– Dívali jsme se tomu, jak se to vyvíjelo.
– Dnes přišli do studia bratři skrz peníze.
– Začnou se lidi hádat skrz zvířátko.
– Vyhodila jste ho skrz to, že nepřišel.
– On je v opozici skrz váš jídelní lístek.
– Vy jim nemůžete říct, že je to skrz dort.
– Mluvili jsme s vašemi kamarádkami.
– Já pořád doufám tomu, že…
– Nepotkali jste se skrz hlídání domů.
– Můžu najít jasný objasnění.
– Tak ňák, jakože jinak mluví, když jste v přítomnosti.
– Drží společnou basu.
– Neumím sdělit situaci, že se něco nejde.
– Věra netušila o tom, že máte milenku.
– Pomohli jsme spoustě dalším lidem.
– Proč jste se chtěla zbavit Dominika, skrz zkoušku?
– Nebudu se ptát o tom.
– Říká se, že pod světlem je největší tm.
– Předjímám toho, jak to dopadlo.
– Čím vás David vlastně učaroval.
– Vynadal jsi jí skrz toho chlapa?
– Otec vdá svoji dceru skrz majetek.
– Budu z toho mít žbrundu.
– Jeli byste k moři skrz to astma
– Sandro, nebyla jste zrovna nakloněna k tomu
– Je to tady, jakože prostě, tak ňák
– On miluje Denisu, Denisa miluje HO (s oblibou užívá)
– Za ten alkohol se skrývá strašná spousta věcí……
–
….a za pár dnů jsme se dozvěděli, že s moderátorem byl ukončen
pracovní poměr bez udání důvodu…..
A: dáma
B: sečtělý dlouhán?
C: hudebník?
D: elegán
S B a C si tedy nejsem moc jistý…
A: Náá
B: Náá (o oktávu výš)
C: Náá (o další oktávu výš)
D: Náá (o další oktávu výš)
A+B+C+D: zdar!
A: A tak pěkně dneska, trefili jste to!
C: Sorry, jsem zadýchanej, jak jsem běžel z basketu, abych to stihl dneska
A: Ale dal jsi to na pána!
B: Tak vyrazíme? Jen abych si zase nezašpinil kabát, leje jak z vázy venku
C: Na to ovšem mám v kabelce ochranný prostředek, takže…
A+B+C+D: Nááááá ZDAR naší výpravy!
A: hudebník
B: elegán
C: dlouhán
D: dáma
Myslím, že takto minimalistické řešení jsme tu ještě neměli. Pokud jsem se trefil, je to celkem snadno rozpoznatelné (nicméně u předposlední repliky s ochranným prostředkem mě mate opět C – nemělo by tam být spíše D?). ;)
Ano, máte pravdu. A poslední replika měla být D samozřejmě :-) Díky, trefil jste to báječně :-)
Je to dobře napsané – ještě jednou gratuluji a přeji pěkný den!
A: Zase prší, to je děs. Člověk, aby měl neustále po ruce deštník.
C: Aspoň se ovlažíš. Dneska byl těžký den. Takový deštík nikomu neublíží. A beztak se to rychle přežene.
A: Moc tomu nepomáháš.
C: Nechceš jít raději na jinou autobusovou zastávku?
A: A proč jako?
C: Ten pobuda tam mě děsí.
A: Prosímtě, přestaň, jen si podupává nohou.
A: Dobrý den
B: Dobreeej deeeen.
A: To je dnes slejvák, co?
B: To teda! Ale je to úplně boží. Když se zaposloucháte, je z toho docela pěkný rytmický zvuk. Kap, kap, kap.
C: Není na drogách?
D: Rozhodně ne, to bych mu nedoporučoval.
B: Jéééé, ahoj, kamaráde!
D: No ahoj. Jak to dneska šlo?
B: Vzali mě!
D: Gratuluju génie.
C: Už nám to jede.
B: Já jedu jiným, mějte se!
A: Na shledanou.
D: Na shledanou.
Milá Kateřino, díky moc za sdílení – tohle je trochu oříšek… :)
A: Elegán, protože mi více sedí do dvojice s dámou
B: Hudebník (tady jsem si jistý)
C: Zřejmě dáma s deštníkem
D: Dlouhán, neboť bych řekl, že sečtělý dlouhán se bude pravděpodobněji kamarádit s hudebníkem (umělci)
Rozhodně rozeznávám dvojice, které k sobě patří (A + C a B + D), nicméně elegána a čtenáře jsem spíše tipoval. Jak to tedy mělo být (a proč)?
Je to tak. Paráda. :))
Přišlo mi, že spíš elegán se bude starat o svůj zevnějšek a o to, že bude vypadat jak tatrman. Naopak sečtělý muž mi přišel jako ten, který situaci uklidní a s harmonií v hlase dá vše na pravou míru. Uštěpačná žena vyplynula ze situace. Nebojí se rýpnout do svého přítele (možná manžela, nespecifikovala jsem si to), ale zároveň je zranitelná, a hlavu má plnou katastrof. A člověk, který hudbu vidí všude, byl jasný, k tomu nic nemám. :D
Tak to mám radost. Těším se na další vaše splněná cvičení tvůrčího psaní! ;)
A: Pane, neměl byste sedět na tom mostě tak nebezpečně blízko, klouže to, prší, vidíte?
C: Myslíte, že mi pomůže ten váš deštník?
A: Nevím, a pomohl by vám?
C: Ne.
A: Tak, proč tam tak sedíte?
C: Víte, co hráli na potápějícím se Titaniku?
A: Samozřejmě.
C: Tak to si přehrávám v hlavě já. A co tady děláte vy, takhle pozdě, v dešti?
D: Lásko, promiň, nečekáš dlouho? Ještě, že máš deštník, podívej, jak vypadám.
C: Madam, řekněte svému příteli, že šaty sice dělaj člověka, ale Bosse před deštěm neuchrání.
A: Vy hlavně už slezte dolů a pozor, klouže to.
D: Uniká mi něco, drahoušku? Měli bychom už jít nebo ten večírek nestihneme, už takhle vypadám jak hastroš.
A: Nevidíš , že teď nemůžeme odejít, chceš ho tady snad takhle nechat?
D: No, já s tím problém nemám, ale ty jsi chtěla strávit večer na čtení těch kravin, co píše ten tvůj Dlouhán.
A: Jseš trapnej.
D: Fajn, já můžu jít.
C: Zkazil jsem vám večer?
A: A já vám?
C: Ne, jste milá a co ten váš Dlouhán a jeho čtení?
A: Už je stejně pozdě. Chcete vědět, co měl číst?
C: Nespěchám.
A: Tak naživo čtení” B: Já vám, píšu, co mohu více, co ještě mohu dodati?”
C: To mě baví Titanic a Oněgin.
A: Přestalo pršet. Už vám to nebude klouzat. Myslíte, že můžete opustit to nebezpečné místo a jít se mnou za Dlouhánem?
C: A co Boss?
A: Odešel.
C: Můžete mi podat ten deštník, ještě to klouže.
A: Ráda.
A: Dáma s deštníkem
B: Dlouhán
C: Hudebník
D: Elegán
Hmm?
Bingo. Díky, René za reakci.
A. Áááááá, kočička nám dorazila. Nebo spíš zmoklá slepice?
B. To není ftipný Tony.
A. Dyby ses nepelešila furt s tyma svojima zajíčkama stihla bys bus a byla bys tady načas a suchá. Jak já. Se mrkni ne?
B. Seš hulvát. Radši mlč. Ty se vůbec dáš poslouchat jen když hraješ.
C. Prosím vás! Nerad ruším, ale nemohu najít program Jazzové léto. Zde píší, že někde tady ve foyer by snad měl být !? Neviděli jste jej, prosím?
A. Tos uhod. Neviděli. Ale zeptej se támle toho seladóna.
C. Jak prosím? Aha, máte zřejmě na mysli toho muže s motýlkem, že?
A. Bingo !
C. Uctivě děkuji. Nashledanou.
B. Víš kde jsou! Mohl jsi je už dávno vyndat. Třeba místo těch věčných keců.
D. Vy dva! Myslím, že máte dost velký krajíc z Jazzového léta na to, aby vám nebylo jedno jestli budou chodit nějací posluchači nebo ne. A neříkal jsem vám, že programy jsou u šatnářky pod stolem? Tak proč ty lidi k sakru posíláte za mnou? Nemůžete jít, vyndat je a položit je sem na ty stolky?
A: hudebník
B: dáma
C: dlouhán
D: muž v obleku
Je to tak? Přiznám se, že jsem trochu váhal s C a D. :)
Ano, je to tak. Ale i já se přiznám, že jsem váhal, jestli více nespecifikovat tyto dvě postavy.
Ale na jiném místě webu uvádíte, že je třeba ponechat trochu fantazie i na čtenáři a nechat mu prostor zamyslet se. Avšak, potvrdila se zde pravda Vašich slov, že ne vše, co je naprosto jasné mně – autorovi (indicie, jako je styl řeči ” Zde píší, že někde tady ve foyer “, nebo popis postavy ” toho seladóna, toho muže s motýlkem”), musí být také jasné vám – čtenářům. A nebo, že to v dané chvíli postřehnou.
A to potvrzuje také i to, jak důležitá je zpětná vazba. Díky za to.
PS: Je velmi zajímavé pozorovat, jak se změní již napsaná kapitola románu, pokud v ní “osvěžím” dialogy dle Vašeho návodu :) .
Díky, mám radost, že vám má cvičení pomáhají. A ano, dobrá zpětná vazba je velmi důležitá. Držím palce a moc zdravím!
A) Dobrý den, tady někde se má konat koncert Čtvero ročních období. Nevíte, kde to přesně je. Zdá se mi, že tam máte namířeno.
B) Ano, jdu tam. Ale také nemohu najít tu správnou budovu. Jsem už úplně vyřízený. Obešel jsem to tu s tou basou snad pětkrát kolem dokola.
A) Můžeme tedy hledat spolu, ale měli bychom si pospíšit. Vypadá to na pěkný slejvák. A já jsem si zrovna vzal úplně nový oblek.
B) Zkusíme se ještě zeptat támhletoho pána. Možná tam má taky namířeno. Pane, nevíte, kde se tady nachází koncertní sál?
C)Pardon. I don’t understand. Could you help me? Can you tell me, where the concert room is?
A) Vy mu rozumíte?
B) Bohužel ne. Umím přeložit notový zápis, ale cizí jazyky nejsou nic pro mě. Ten nám asi moc nepomůže. Sám vypadá ztraceně.
A) Co to hledá v té knize?
B) Kdo ví. Snad nám nezačne recitovat básně.
A) Počkejte, to je asi slovník.
C) Já hledat pokoj na konsrt.
B) No jo pane. To jste měl říct hned. To my taky. Tak pojďte s námi.
C) Vy jít na konsrt?
B) Ale vždyť jsem Vám to právě řek. Neptejte se pořád a pojďte nebo to nestihneme.
A) Vážení, ušli jsme další kilometr a nic. já už to snad vzdám. Chtěl jsem si poslechnout krásnou hudbu a ne podniknout několikakilometrovou túru pražskými ulicemi.
B) Vy si to můžete dovolit, ale mě už by jistojistě vyhodili z ansámblu. Už se mi to stalo poněkolikáté, že jsem přišel na koncert pozdě. Mám holt strašné orientační schopnosti.
C) Oh no, it is raining.
B) No ještě tenhle do toho něco blekotá a nikdo neví co. Ale měl jste pravdu s tím deštěm. Začíná pršet.
A) Pojďte se tedy schovat sem do toho domu, ať Vám ta basa nezmokne.
B) Dobrý den, paní. Omlouvám se, ale neprodala byste mi ten Váš velký deštník. Potřebuji rychle najít sál, kde mám koncertovat a nesmí mi zmoknout basa.
D) O jaký koncert jde?
B) ViValdi
D) Tak to deštník nebude potřebovat. Vždyť ten koncert má proběhnout právě tady.
Mé tipy jsou následující:
A) Elegán
B) Hudebník
C) Dlouhán
D) Dáma
A: S dovolením. Můžete mi, prosím, udělat trochu místo? Nevidíte, že nesu basu?
B: Promiňte, byl jsem začtený.
A: V pořádku, když si stoupnu takhle bokem, vejdeme se pod stříšku oba. Nevíte, prosím vás, v kolik jede 124?
B: To netuším, ale tady pán se zrovna díval na jízdní řád. Promiňte, že ruším, v kolik jede 124, nevíte?
C: Ne, já čekám na 152.
B: A nemohl byste se, prosím, podívat? Já si zapomněl hodinky a tady pán s basou je rád, že se schoval před deštěm, navíc by se tam s ní asi ani neprocpal, jak tak koukám.
C: Ale samozřejmě. Říkal jste 124, že? Tak moment.
D: Co si to dovolujete, pane? Nemůžete se na mě takhle nalepit, to je prostě neslušné. Až jsem se prve lekla, že mi chcete ukrást kabelku. Máte štěstí, že jsem vás tím deštníkem nepraštila.
C: To jsem rád a omlouvám se, nechtěl jsem vás obtěžovat. Jen se potřebuji podívat, v kolik jede 124.
D: Ta před chvilkou odjela, další pojede až tak za 10 minut. A víte, že tam je výluka a nejezdí to přes Nábřežní?
C: Hm…. . 14:40, takže to je ve 14:48.
D: Vždyť jsem vám to říkala.
C: Děkuji, jste laskava. Přeji pěkný den.
C: Za 8 minut je tu.
A: Děkuji, to jste zlatý. Já než bych se tam dostal, tak mi za zády ujede.
C: A víte, že má na trase výluku?
A: Nepovídejte a kde? Už takhle jedu na poslední chvíli, tak abych nezmeškal.
D: Nejezdí to přes Nábřežní. To já jsem to, tady mladému pánovi, říkala. Kampak jedete, na nějaký koncert asi, že?
A: Jak se to vezme, no.
B: Ono to nejezdí přes Nábřežní?!
C: Tak nashle. Mě to už jede.
A: hudebník
B: sečtělý dlouhán
C: elegán
D: dáma
Hmm? :)
Přesně tak :)
(už nebyl klid na psaní, tak je konec poněku useknutý)