Cvičení: Uvěřitelná nevěra

René Nekuda

Tvůrčí psaní

cvičení

René Nekuda

Tvůrčí psaní

cvičení

Cvičení: Uvěřitelná nevěra

Uvěřitelnost je pro všechny příběhy klíčový bod. Bez ní by byly příběhy jako domečky z karet, které může lehce rozfoukat sebemenší větřík.

V dnešním cvičení tvůrčího psaní si můžete vyzkoušet, zdali jako autoři umíte obstát v náročné zkoušce vytváření uvěřitelných příběhů:

Muž má románek se svojí sekretářkou. Stráví spolu příjemnou noc v jednom zapadlém motelu za městem. Když se ráno muž probudí, zjistí, že je sice ve stejném motelu, ale že žena vedle něj je jeho vlastní manželka.

Zadání úkolu: Pokuste se dohrát tuto situaci tak, aby její vysvětlení bylo co nejvíce uvěřitelné.

Poznámka: Ano, vždy se jedná o uvěřitelnost v rámci daného světa příběhu. Takže pokud vymyslíte kouzelný svět plný draků, principy uvěřitelnosti tohoto vašeho fikčního světa budou trochu odlišné od toho našeho reálného. A to je naprosto v pořádku. :)

TIP! Další cvičení tvůrčího psaní najdete zde.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

18 komentářů u „Cvičení: Uvěřitelná nevěra“

  1. No co se to… Šimon překvapeně zamrkal a ještě jednou zaostřil na změť černých vlasů, které rozhodně nepatřily jeho milence, s níž ještě před několika málo hodinami zkoušeli pevnost hotelové postele. Ba co hůř. Byl si téměř jistý, že až se tmavá hříva pohne, bude mít co vysvětlovat své zákonné choti.

    “Dobré ráno, miláčku,” zapředla již ne tak docela neznámá žena a upřela na něj smyslný pohled. Polkl.
    “D… dobré ráno, lásko,” odpověděl zmateně a přemýšlel, kdy ho takhle oslovila naposledy.
    “Tebe ten včerejšek zmohl, co? A já jsem myslela, že budeme pokračovat,” zamrkala a nechala ze svého nahého těla sklouznout saténovou přikrývku.

    Polkl podruhé. Že by se mu to jen zdálo? Jeho žena nikdy nedovolila, aby ji viděl nahou. Nikdy se do sexu nehrnula. Co se to jen… Myšlenku nedokončil, protože když se jeho mozek začal konečně probouzet, skočila po něm jeho nezvykle vášnivá manželka a za několik okamžiků už znovu zkoušeli, co vydrží ten nebohý kus nábytku.

    V průjezdu za domem zablikala chladně bílá zářivka a stín dvou objímajících se osob se zazmítal. Drobné dlaně jedné z nich nedočkavě vklouzly pod košili té druhé a obě se společně zaklonily ve vášnivém polibku.

    “A myslíš, že to vyjde?” zeptala se vyšší tichým roztřeseným hlasem.

    Dívčí zachichotání se odrazilo od vlhkých betonových stěn.

    “Adélko, ty jsi moje ustrašenka. Samozřejmě. Nebo si myslíš, že nedokážu dostat do blázince jednoho zamilovanýho blázna? A pak nás čeká ta cesta kolem světa, o který pořád mluvíš.”
    “No mě jsi do blázince skoro dostala,” ozval se první hlas a smích obou žen se rozeběhl nocí.

    Odpovědět
  2. Opět zavřel oči. To se mu snad muselo zdát. Možná, že to včera s Marií přehnali. Nikdy moc nepil a dostat se na dno druhé lahve bylo i na ně dva opravdové umění. Zkusil se nadechnout a vydechnout. Co by tady sakra mohla dělat? Vždyť Klára pracovala dlouho do noci… a vůbec kde je Marie?
    Ne, že by si stěžoval. Třeba mu teď v posteli ležely dvě sexy kočky, jedna, kterou miluje a druhou, s níž je ženatý. Jenže motelové lůžko nebylo zas tak široké. Zamračil se. Určitě se mu jen zamlžil pohled. Ucítil zavrtění.
    „Dobré ráno, lásko,“ pokojem se rozezněl jemný hlas jeho manželky. Pochyboval o situaci, že by se holky seznámily, někdy nevěděl kdy, a jeho žena by mluvila podobným tónem. Byla dost chladná mrcha a něco takového by ji rozhodně nenažhavilo takovým způsobem, aby se chovala byť jen mile.

    Otevřel oči a zahleděl se do těch šedozelených. Připomínaly mu les na pokraji zimy. Zimy, která nechtěla odejít a jaro bylo v nedohlednu. Kdy zimní vločky bojovaly o poslední nadvládu s pomalu kvetoucími petrklíči. Jenže zatím úspěšně vyhrávaly.

    „Jak ses vyspal?“ pokračovala stejně melodicky, když se posadil a prohlédl si celou místnost. No fajn, pomyslel si, tohle je prostě divný. „Kde je Marie?“ zeptal se s počínající nejistotou v hlase. Došel k závěru, že žádná trojka fakt neproběhla.

    Falešný úsměv se na tváři dlouho nezdržel. Ženiny rysy ztvrdly. „Kdo?“ zamrkala na něj rádoby zmateně. Nevěřil jí ani nos mezi očima. Moc dobře věděla, o kom se baví. A jeho by dost dobře zajímalo, proč s tou ženou zůstával. Proč? Toť otázka, ale k odpovědi se neměl daleko.

    Protože by ti ze života udělala takové peklo, které by nezachránilo ani trénování ve finské sauně, odpověděl si na své přemítání a promnul si obličej.

    „Marie! Do prdele, kdo jiný asi. Máš pocit, že těch ženských tu bylo víc? Nedělej ze sebe totální pí…“ zastavil se, když ji pohledem přeběhl po tváři. Ramínko podprsenky jí sklouzávalo z ramene, mohlo to působit jakkoliv zranitelně, ale to, co se schovávalo v těch očích bylo mnohem mrazivější, než by si v onen moment byl schopen připustit.

    Dost. Mizí pryč.

    „Pane, prosím, otevřete dveře,“ zaklepal na dveře od pokoje nějaký muž. Klepot byl hrubý a hlas znepokojený. Richard na sebe hodil v rychlosti trenky a už byl u dveří. Klára jej sledovala svým nejspíš-nasraným-pohledem, ale co mu bylo po tom!

    „Dobrý …den,“ vysoukal ze sebe až to znělo jako kdyby se ptal. Důvodem totiž byla seniorka, která stála za policistou, jenž mu ukazoval odznak. Pokývl hlavou a pustil je dovnitř.

    „Tady paní uslyšela ženský křik… Vlastně nebyla jediná. Zneklidněný majitel, kterému jste prý neotevírali, mi před chvílí volal, abych to prověřil. A tedy se chci zeptat, zdali je vše v pořádku,“ rozhlédl se po pokoji až nakonec zamířil do koupelny.

    „No kromě toho, že mi zmizela…“
    „Všecko je v pořádku, pane,“ usmála se vřele Klára a zachumlala se do bílých peřin o něco víc.
    „Co jste to říkal, pane?“ vystrčil policista Libor hlavu z koupelny. Klára po něm střelila pohledem. Varovně a zlostně. Jenže tam bylo ještě něco mnohem víc, co jeho mozek nebyl schopen zpracovat. Kdo by to taky zvládal! Furt něco luštit. Člověk nemá chvíli klidu. Ona měla svůj život, on svůj. Proč byli pořád v uzavřeném manželství byla spíš záležitost majetku. Tak co byl za problém?

    „Moje milenka zmizela,“ dokončil svou větu s pohledem do země. Policista vytáhl telefon z kapsy a zmizel v koupelně se zamyšleným výrazem. Richard se odmítal podívat na tu saň, která po něm div neplivala oheň. Avšak, vsadil by se, že kdyby to Klára uměla, je spálený na popel.

    „Opusťte prosím pokoj, oba dva. Vy rovněž,“ kývl na starší bělovlasou dámu, která zvědově sledovala, co bude dál. Měla z toho hotové drama. Richard se jí vlastně ani nedivil, kdyby podobnou scénu pozoroval v kině – v jezení popcornu by jej to rozhodně zastavilo.
    „Ale já jsem nahá,“ zdráhala se Klára. Policista se ušklíbl.
    „Dám vám chvíli, paní.“
    „Klára – prosím. Jsem unavená.“
    „Nemáte-li co tajit, Kláro, brzy se opět vrátíte,“ významně se na ni podíval. Richard neváhal ani chvíli a už stál vedle šedovlasé ženy, která mu velkoryse nabízela cigaretu. Již dlouhá léta se jich nedotkl. Možná, že je načase ten lék opět nasadit.
    „Díky,“ zamumlal. Klára to vzdala a po pár vteřinách se objevila venku ve střevících a černém negližé, které si nejspíš vzala z domu. Policista prošetřil celý pokoj. Když stále nic nenacházel, na čele se mu vytvořily vrásky. Richarda docela dost zajímalo, co se tomu borcovi honilo hlavou. Cožpak nenacházel to, co chtěl?
    Richard vyhrabal z kapes džínů, do nichž se stihl nasoukat, telefon a několikrát se zkoušel dovolat Marii. Nedostupná.
    Jo, nebyl jediný, který nenacházel to, co potřeboval. Vysvětlení.
    Policista otevřel postel na straně Richarda a prohledal její vnitřní prostor, hned nato se vydal k té druhé. Šokovaně odskočil. Klára se otočila na podpatku a spěšně se vydala po schodech dolů. To už se však asi potkala s nějakým kolegou od levné verze Hercula Poirota, který prohledával jejich pokoj. A evidentně našel.
    „Kampak, slečinko?“
    „Pusťte mě!“ vřískala Klára a zmítala sebou mezitímco jí policejní příslušník vysvětloval její práva. Policista poklepal Richarda po rameni.
    „Upřímnou soustrast,“ potvrdil Richardovi nejhorší představu, to už ho však nevnímal. Richard vběhl do pokoje a s vyděšeným výrazem strnul u ženy, kterou ještě před pár hodinami svíral v náruči. V očích ho pálily slzy. Klára mu ze života udělala peklo tak jako tak.

    Na policejní stanici se s ženou vydal nakonec jen Libor. Podal ženě kelímek s kávou a pobídl ji k jakémukoliv slovu. V autě totiž mlčela jako zarytá. Jen chladně zírající oči do zpětného zrcátka. Její pohled byl opravdu hypnotizující. Jen o moment déle a možná by i nabourali.

    „Kláro, nejsem si jistý, čí ta krev na rámu dveří byla, ale jsem si jistý tím, že to technici brzy zjistí. Neztěžujte si tuto situaci a kápněte božskou,“ založil si paže na hrudi a podíval se jí do tváře. Klára jej sjela pohledem, než rezignovaně vydechla.
    „Víte co je nejvíc fascinující? Ten kretén spal tak tvrdě… když jsem té couře obíjela hlavu o dveře, jeho to nijak nevyrušilo.“

    Odpovědět
    • O jéje, to je ale tvrdá pointa. :) Pokud měl například nějaké uspávadlo v pití, je to celé relativně uvěřitelné. Palec nahoru!

    • Nevím, co všechno si naštvaná manželka může držet za karty v rukávu. Když už o nevěře věděla delší dobu, tak mohla leccos způsobit. :D Děkuju moc za zpětnou vazbu. :)

  3. “NE! Ne, to přece nemůže být pravda. Nebo ano? Počkat, vždyť jsem si včera dal jen jednu, dvě…no maximálně tři skleničky vína. Co tu potom dělají ty tři prázdné lahve? Že by to nebyly jen skleničky?! Ale tak na mol jsem zase být nemohl! Ale ta žena vedle mě má na na prstu prstýnek. A já taky!”
    Romanovi se právě odehrává třetí světová v hlavě, protože si ne a ne vzpomenout co se stalo včera večer a hlavě v noci… Ještěže my s naším nadhledem víme více.
    Roman se dnes ráno probudil na posteli vedle své sekretářky v zapomenutém, zatuchlém, smradlavém a prostě hnusném motelu, kam včera odjely. Možná by ale nebylo od věci zmínit, kde se tento podnik nachází, protože to tvoří v našem příběhu podstatnou část. Chlapec nám sice celý život vyrůstal v Las Vegas a taky zde pracoval, ale ještě nikdy se nepřiblížil do takové blízkosti ke světoznámému kasinu, jako právě včerejší noci. Smůla byla, že jeho “přítelkyně” omámena nejen láskou, zůstala více při smyslech než Roman a odvlekla ho k oltáři. Poté se samozřejmě nezapomněli vrátit do hnízdečka lásky a prožít (ne)zapomenutelnou svatební noc.
    Takže vše nejlepší novomanželům!!!

    Odpovědět
  4. Sluneční paprsek pronikl škvírou mezi závěsy a pošimral jednoho ze spáčů na víčku. Ten se zavrtěl a natáhl se po mobilu. Jenže noční stolek byl o dvacet cenťáku vyšší než byl zvyklý. Rázem si vzpomněl na večer a na rtech mu rozkvetl spokojený úsměv.

    Otočil se, aby políbil ženu vedle sebe. Spánek poznamenal její fasádu. Blond paruku se svezla, rozpitá řasenka jí orámovala oči jako hornický mour, ale líbila se mu více než včera, kdy ho navštívila v kanceláři jako adeptka na novou sekretářku. Nevěřil by, že i po pěti letech jí bude minisukně sedět stejně. Už tehdy mu její dlouhé nohy vyrazily dech a včera tomu nebylo jinak.

    „Vstávej, miláčku, do hodiny musíme vyklidit pokoj.“
    „To už je tolik?“ ospale zavrněla.
    „Je devět.“
    „Ach, jo,“ zívla a protáhla se. Blonďatý skalp se sesul na postel.
    „Zatracený krám,“ odhodila ho na stolek.
    „Ale moc ti to včera slušelo, v baru na tobě mohli všichni oči nechat.“
    „No, jo, chlapi a jejich fantazie. Zbožňují Marilyn, ale naštěstí si berou Jackie.“
    „Já jsem se svou Jackie šťastný,“ políbil ji na krk, „zvlášť, když se převleče za Marilyn.“
    Usmála se a nastavila labutí šíji.
    „To je dobře, ale pro příště já budu Kleopatra a ty můj otrok.“
    „Souhlasím,“ zatímco se pro líbával k prsům, „ty budeš Kleopatra, ale já budu Julius Ceasar a budeš mě svádět.“
    „Klidně, jen kobercovou roládu raději vynecháme.“

    Odpovědět
  5. Probudil se v dokonalé náladě a pousmál se hrdě na vzpomínku minulé noci. Otočil se na bok, aby se podívat na zrzavý zdroj včerejšího ohně a… málem z něj neuprchl život. Zamrkal několik krát nervózně, ale nic se nezměnilo. Opatrně otočil se zpátky na záda a nadechl se zhluboka. Očima klouzl po pokoji: zrcadlo v kýčovitým rámu, obrázek polních kytku, poškrábaná skříň z IKEA, ušpiněné křeslo. Místo souhlasí, postel souhlasí, já souhlasím, jen… Mrkl na dámu spící po jeho pravým boku. Nejraději by prchnul, ale kam utéct před vlastní ženou? Musí být nějaké logické vysvětlení.
    „Dobré ráno, Rudíčku“ sladký hlas vytrhl ho z myšlenek.
    „Dobré ráno“ odpověděl zmateně.
    „Jsi v pořádku?“ usmála se na něj a protáhla se jak lina kočka.
    „To právě nevím“ zadíval se na vyklouzající zpod přikrývky nahé ňadra své manželky.
    „Aaa, tohle“ sklopila očí stejným směrem a přikryla se těsně pod bradu. „Maličké překvápko.“
    „To teda jo“ zabručel.
    „Potřebovala jsem něco ověřit.“
    Zavřel oči. Další experiment, pomyslel a vztekem stiskl zuby.
    „Vím o tvým románku“ poklekla na posteli. „Chtěla jsem tě potrestat a přearanžovala jsem tvé včerejší rande. Myslela jsem, že hned zjistíš, že jsem to já a ne…“ odfrkla.
    Bleskově se zvedl. „A nemohlas to udělat normálně?“
    „Co udělat? Jak normálně?“ couvla překvapeně hlavu.
    „Hysterickou scénu!“ vybafl na ni. „Jak normální ženská! Řvaní, hrozby, plač!“
    „Ale jaký, prosím tě, bych měla z toho užitek?“ vypadala jako by jí někdo kázal sníst žábu.
    „No jo“ shrbil se rezignovaně „Za prvé výzkumnice, potom dlouho, dlouho nic, někde při konci člověk, ale na ženu moc místa nezůstalo.“
    „Kdysi moje inteligence dělala na tebe dojem.“ zašeptala smutně.
    Přiblížil se do ní a chytil ji za ramena. „A pořád děla. Jen někdy bych řád…“ odmlčel se a hledal v hlavě vhodné slova. „Jsem chlap. Velký, silný chlap. Velím mnoha lidem a mám jejích poslech. Ale tebe se bojím“
    „Rudíčku…“ spustila, ale zastavil ji rázným máchnutím ruky.
    „Když jsem se konečně přemohl, dej mi skončit.“ vydechl.
    Jemně přikývla. Líbila se jí ta jeho dosud neobjevená sebejistota a jiskřící dravost v očích.
    „Včera večer měl jsem schůzku s Terezou, mou sekretářkou. Ale to víš. Měla na mě čekat v tímhle pokoji. A čekala. V smyslovým oblečku a s maskou na tváři. Při prvním polibku cuklo mi v hlavě, že to ústa mé ženy, ale jen jsem se na to pousmál. Moje Anežka v černé svůdné krajce? Nemožné! A potom, nojo… To bylo nádherné.“
    „Nádherné…“ protáhla se souhlasně.
    Díval se na ni okouzlen. Viděl-li ji kdysi takovou uvolněnou, sexovnou? Nemohl si vzpomenout.
    „Ale řekni mi, Rudínku, proč ty se mě vlastně bojíš?“ vrátila se v ní výzkumnice.
    „Proč?“ lehnou si pohodlně na záda a zíral do stropu. „Jsi chytrá, samostatná, bolestně logická. A celý čas se cítím jako bych místo protokolu o uzavření manželství podepsal souhlas na psychiatrické pozorování. Každý můj pohyb sleduješ tím přimhouřeným zrakem. A vůbec mi nedovolíš se o tebe postarat.“
    „Prostě jsem studená mrcha“ povzdechla a přitiskla se k něj.
    „Miluji tě, Aško, a nechtěl jsem tě podvádět. Ale potřeboval jsem se aspoň jednou cítit jak opravdový muž, jak Tarzan hájící svou Jane. Potřeboval jsem ženu, ne badatelku. Ta noc byla tak krásná, protože jsi zapomněla na rozum, a dala se unést smyslům. A takhle to má být.“
    Objal ji a kochal se její blízkosti a úlevou svého přiznaní.
    „A Tereze?“ pronesla skoro bezhlasně.
    „To mělo být poprvé,“ odřekl stejné ticho. „A myslím, že i naposled.“
    „Ona to brala hrozně vážně,“ zašeptala zamysleně. „Když jsem s ní mluvila…“ odmlčela se na chvíli. „Ze začátku chtěla jsem se jen přesvědčit, že mám pravdu. Ale kdy mi řekla o vaší schůzce, vymyslel jsem ten podivný souboj, a ona na něj přistála. Až na obličej vypadáme téměř stejně, takže nemělo by to být těžce provést. Přesto byla si jistá, že odhalíš výměnu, protože ji miluješ. Asi byla ráda, že o vás vím a jsem ochotna ustoupit vám z cesty.“
    Píchlo ho v srdci. „Chceš ode mě odejít?“
    „Nechtěla jsem ti bránit štěstí. A celý ten výkon měl mi dát satisfakce, že jsem tě přehlédla. Ale nedal.“ Unesla se na loket a zlostně zadívala se mu do oči. „Proč jsi mi toho neřekl, místo hledat náhradu? Nezdálo se ti to jednodušší?“
    „To ne“ zachechtal se. „Zkusil jsem to několik krát, ale pokaždé se mi vybavilo, jak díváš se na mě pohrdavě jako na Neandertálce, kterým vládnou jen chutě.“ pohladil ji po tváři. „Zůstaneš se mnou?“
    „Chce to pořádnou analýzu“ zadumala se. „Nejsem si jistá zda jsem vyhrála nebo prohrála. Říkal jsi, žes mě poznal po polibku, ale mentálně noc jsi strávil s Terezou. Prý mě miluješ, ale jsem příliš málo Tarzanová Jane.“
    „Bereš to nějak povrchně“ vrh se jí do slova.
    „Počkej, myslím!“ odfrkla. „Podle všeho já také trošičku za to můžu. Pokud bychom se dohodli na nějaké ústupky…“ kroutila hlavou ze stany na stranu.
    „Pojď sem, nenapravitelná badatelko!“ přitáhl ji k sobě a políbil vášnivě.
    Nebránila se, dovolila, aby ovládla ní rozkoš. Ten nový experiment se jí jevil velmi zajímavě.

    Odpovědět
  6. Viktória vypila pol litra vodky, než sa odhodlala vstúpiť do jeho spálne. Keď ju zbadal, zasyčal a zamračil sa. Ležal nehybne v posteli, posadila sa vedľa neho. Neznášala toho bezcitného, večne mrzutého starca. Na otázku ako sa má, odpovedal mnohými nadávkami. Ľahla si k nemu a chvíľu plakala, on pri tom zaspal, akoby ho jej slzy upokojovali. Potichu vstala, nasadla do taxíku a nechala sa odviesť do baru v tej najhoršej štvrti mesta. Pri bare stál vysoký muž v obnosenom obleku, usmiala sa na neho. Za chvíľu už spolu pili. Rozumela mu každé druhé slovo, pochádzal z Ruska. Keď už nemohli ďalej piť, presunuli sa do malého motelu. Chvíľu sa bozkávali, potom si ľahla na posteľ a on sa zvalil vedľa nej. Pohladil ju po hlave a zaspal. Celú noc zízala do tmy. Z vedľajšej izby k nej doliehalo náruživé vzdychanie.
    Ráno vstala, prešla do vedľajšej izby a ľahla si do postele. Pri zrkadle stála krásna brunetka, ktorá si upravovala make-up. Muž ležiaci vedľa Viktórie otvoril oči.
    „Dobré ráno, láska“ oslovila ho s úsmevom.
    Muž si neveriacky pretrel oči, mal pocit, že ešte spí. Potom sa strhol, ale stále sa mu zdalo, že je jeho žena ležiaca vedľa neho iba zlým snom. Jeho sekretárka sa postavila k posteli vedľa Viktórie a ona jej prešla rukou od pásu až k stehnu.
    „To je moja priateľa z detstva, Eva. Dlho sme sa nevideli, ale znovu sme sa našli.“
    Viktória bola pobavená manželovým prekvapením. V skutočnosti chcela už len jediné, zbaviť sa ho. Kvôli nemu prišla o lásku otca, ktorý ju zasypával nadávkami, vždy keď za ním prišla, a to bývala jeho obľúbenou dcérou. Iba pre to, že pritiahla do rodiny takého chudáka. On sa jej za ten boj, ktorý pre neho viedla s celou rodinou, odvďačil tým, že ju počas celého manželstva neustále podvádzal. Z jeho úst znovu vychádzali samé klamstvá. Snažil sa ju presvedčiť o tom, že ju miluje. Eva vytiahla z kabelky zbraň, než stihol zareagovať, strelila ho do hlavy.

    Odpovědět
  7. Pracujeme spolu již dlouho. No, dlouho, mám pocit, že je v mém životě odjakživa, přitom je to jen sedm měsíců.

    Poprvé jsem si jí všimnul, když vycházela z firmy a na zemi našla minci. Nesebrala ji, namísto toho ji otočila hlavou nahoru, usmála se a odešla. Něco takového jednoduše musí upoutat vaši pozornost.

    Tehdy jsme byli posláni, abychom konečně podepsali dlouho projednávaný kontrakt ve Švýcarsku. Cesta byla úmorná a na konci nás ještě dorazilo hledání motelu. Byl zapadlý za městem a najít ho trvalo dobré dvě hodiny. Po příjezdu jsme si z posledních sil vyzvedli klíče a odešli spát.

    Druhý den se nám samozřejmě pojišťovnu Swiss Life podařilo přesvědčit a tak jsme mohli slavit.

    Začalo to nevině, jak jinak, než sklenicí dobrého Merlotu u večeře. Nevím, snad kouzlo Švýcarska, výhra, víno nebo kombinace všeho, mě donutila sáhnut do peněženky a vytáhnout minci, kterou tam nosím už několik měsíců. Provrtal jsem ji a dírkou protáhl stříbrný řetízek, který se nyní stáčel kolem ní. Vyprávěl jsem jí o tom prvním dni a ona poslouchala s tím nejsladším úsměvem, jaký si jen dokážete představit.

    „Už ji nikdy z krku nesundám.“ řekla. A ačkoli jsme oba dobře věděli, že je to proti předpisům a že bychom to dělat neměli, strávili jsme spolu naprosto magickou noc.

    Když jsem se probudil, ležela vedle mne. Bože, co jsem to provedl. Jak jí to jenom vysvětlím. Jak jsem to vůbec mohl udělat za jejími zády? Nenapadalo mě nic, absolutně nic, čím bych se mohl ospravedlnit. Když jsem se na ni podíval znova, měla už otevřené oči: „Dobré ráno.“

    „Dobré.“

    „Jen dobré? Žádné miláčku? Copak se děje muži můj?“

    Za ty dva roky co jsme svoji, mě má přečteného skrz naskrz. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že mi to projde. I tak jsem to ale zkusil: „Nic.“

    „Nic? No to ti tak budeme věřit, ven s tím.“ Posadila se a opřela o čelo postele.

    „No dobře… jak ti to jenom…“ zhluboka jsem se nadechl, nemělo cenu chodit kolem horké kaše. „Koupil jsem poloviční podíl Grem Korporation.“

    „Aha.“ Řekla suše „No dobře, a kolik si za něj dal?“

    „Přes pět milionů.“

    „Takže vlastně všechny naše ušetřené peníze?“

    „Ano.“

    Pak nastalo ticho. Mám dojem, že jsem ani nedýchal. Ještě včera mi to přišlo jako úžasný dárek k našemu výročí. Mluvili jsme o té koupi už dlouho, takže jsem vzal všechny naše úspory a asi před týdnem to zařídil. Teď by se ve mně ale krve nedořezal.

    „Myslíš, že to opravdu vyjde?“ zeptala se nakonec.

    „Myslím, že ano, víš, že mají skvělý potenciál.“

    Usmála se: „Dobře, no zvažovali jsme to už dlouho, jsem ráda, že jsi to udělal, já bych k tomu nejspíš nikdy nenašla odvahu.“ Pak se ke mně přitulila a mě spadl obrovský kámen ze srdce, někdy se prostě vyplatí riskovat.

    „No, a kdyby náhodou,“ dodala „Vždy můžeme začít znova, i s korunou se řece dají dělat zázraky, vzpomínáš?“ a ukázala na svůj řetízek, který jsem jí přesně před dvěma lety, na tomhle motelu daroval.

    Odpovědět
    • Byla to výzva. Napadalo mě mraky možností… počínaje “divokým snem” ze kterého se daný muž probudí, přes dvojčata, až po teleportaci. Nechtěla jsem ale do příběhu zahrnou zrovna tu nevěru, když tam vlastně být nemusela :) Románek nutně neznamená nevěru, stejně tak se neuvádí v zadání, že to bylo “zítra ráno” ale ráno. Krásná hra se slovy, ačkoli mě na pár vteřin zadání zmátlo! :) výce takových výzev ;) bylo by skvělé, přečíst si řešení a nápady jiných… :)

Napsat komentář

Inspirativní neslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.