Uvěřitelnost je pro všechny příběhy klíčový bod. Bez ní by byly příběhy jako domečky z karet, které může lehce rozfoukat sebemenší větřík.

V dnešním cvičení tvůrčího psaní si můžete vyzkoušet, zdali jako autoři umíte obstát v náročné zkoušce vytváření uvěřitelných příběhů:

Muž má románek se svojí sekretářkou. Stráví spolu příjemnou noc v jednom zapadlém motelu za městem. Když se ráno muž probudí, zjistí, že je sice ve stejném motelu, ale že žena vedle něj je jeho vlastní manželka.

Zadání úkolu: Pokuste se dohrát tuto situaci tak, aby její vysvětlení bylo co nejvíce uvěřitelné.

Poznámka: Ano, vždy se jedná o uvěřitelnost v rámci daného světa příběhu. Takže pokud vymyslíte kouzelný svět plný draků, principy uvěřitelnosti tohoto vašeho fikčního světa budou trochu odlišné od toho našeho reálného. A to je naprosto v pořádku. :)

5 komentářů

  1. Katte 10. 11. 2017 – 18:05

    Pracujeme spolu již dlouho. No, dlouho, mám pocit, že je v mém životě odjakživa, přitom je to jen sedm měsíců.

    Poprvé jsem si jí všimnul, když vycházela z firmy a na zemi našla minci. Nesebrala ji, namísto toho ji otočila hlavou nahoru, usmála se a odešla. Něco takového jednoduše musí upoutat vaši pozornost.

    Tehdy jsme byli posláni, abychom konečně podepsali dlouho projednávaný kontrakt ve Švýcarsku. Cesta byla úmorná a na konci nás ještě dorazilo hledání motelu. Byl zapadlý za městem a najít ho trvalo dobré dvě hodiny. Po příjezdu jsme si z posledních sil vyzvedli klíče a odešli spát.

    Druhý den se nám samozřejmě pojišťovnu Swiss Life podařilo přesvědčit a tak jsme mohli slavit.

    Začalo to nevině, jak jinak, než sklenicí dobrého Merlotu u večeře. Nevím, snad kouzlo Švýcarska, výhra, víno nebo kombinace všeho, mě donutila sáhnut do peněženky a vytáhnout minci, kterou tam nosím už několik měsíců. Provrtal jsem ji a dírkou protáhl stříbrný řetízek, který se nyní stáčel kolem ní. Vyprávěl jsem jí o tom prvním dni a ona poslouchala s tím nejsladším úsměvem, jaký si jen dokážete představit.

    „Už ji nikdy z krku nesundám.“ řekla. A ačkoli jsme oba dobře věděli, že je to proti předpisům a že bychom to dělat neměli, strávili jsme spolu naprosto magickou noc.

    Když jsem se probudil, ležela vedle mne. Bože, co jsem to provedl. Jak jí to jenom vysvětlím. Jak jsem to vůbec mohl udělat za jejími zády? Nenapadalo mě nic, absolutně nic, čím bych se mohl ospravedlnit. Když jsem se na ni podíval znova, měla už otevřené oči: „Dobré ráno.“

    „Dobré.“

    „Jen dobré? Žádné miláčku? Copak se děje muži můj?“

    Za ty dva roky co jsme svoji, mě má přečteného skrz naskrz. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že mi to projde. I tak jsem to ale zkusil: „Nic.“

    „Nic? No to ti tak budeme věřit, ven s tím.“ Posadila se a opřela o čelo postele.

    „No dobře… jak ti to jenom…“ zhluboka jsem se nadechl, nemělo cenu chodit kolem horké kaše. „Koupil jsem poloviční podíl Grem Korporation.“

    „Aha.“ Řekla suše „No dobře, a kolik si za něj dal?“

    „Přes pět milionů.“

    „Takže vlastně všechny naše ušetřené peníze?“

    „Ano.“

    Pak nastalo ticho. Mám dojem, že jsem ani nedýchal. Ještě včera mi to přišlo jako úžasný dárek k našemu výročí. Mluvili jsme o té koupi už dlouho, takže jsem vzal všechny naše úspory a asi před týdnem to zařídil. Teď by se ve mně ale krve nedořezal.

    „Myslíš, že to opravdu vyjde?“ zeptala se nakonec.

    „Myslím, že ano, víš, že mají skvělý potenciál.“

    Usmála se: „Dobře, no zvažovali jsme to už dlouho, jsem ráda, že jsi to udělal, já bych k tomu nejspíš nikdy nenašla odvahu.“ Pak se ke mně přitulila a mě spadl obrovský kámen ze srdce, někdy se prostě vyplatí riskovat.

    „No, a kdyby náhodou,“ dodala „Vždy můžeme začít znova, i s korunou se řece dají dělat zázraky, vzpomínáš?“ a ukázala na svůj řetízek, který jsem jí přesně před dvěma lety, na tomhle motelu daroval.

    1. René Nekuda 13. 11. 2017 – 23:15

      Super, skvělá práce! Díky! ;)

    2. Katte 13. 11. 2017 – 23:19

      Byla to výzva. Napadalo mě mraky možností… počínaje „divokým snem“ ze kterého se daný muž probudí, přes dvojčata, až po teleportaci. Nechtěla jsem ale do příběhu zahrnou zrovna tu nevěru, když tam vlastně být nemusela :) Románek nutně neznamená nevěru, stejně tak se neuvádí v zadání, že to bylo „zítra ráno“ ale ráno. Krásná hra se slovy, ačkoli mě na pár vteřin zadání zmátlo! :) výce takových výzev ;) bylo by skvělé, přečíst si řešení a nápady jiných… :)

    3. René Nekuda 13. 11. 2017 – 23:23

      Další výzvy určitě budou. A třeba se k tomuto příspěvku časem přidá i někdo další… uvidíme… ;)

    4. Katte 13. 11. 2017 – 23:26

      Uvidíme a na další výzvy se budu těšit ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *