Obecně platí, že dialogy zrychlují tempo vyprávění. Čistý dialog bez uvozovacích vět je to nejrychlejší, co můžete ve svém textu použít.

Abychom si to uvědomili, pojďme se na to podívat z druhé strany v následujícím krátkém cvičení tvůrčího psaní…

Honza a Jana jsou manželé, kteří spolu žijí již řadu let. A z větší části jsou oba pořád šťastní.

Jana má ráda řád a přesnost. Občas je netrpělivá, když věci nejdou podle jejích představ. Na druhou stranu se umí ovládat.

Honza je v tomto slova smyslu pravý opak – pořád spěchá, nic nestíhá. Na pracovním stole má pěkný nepořádek a k posledním Vánocům dostal od Jany hodinky a diář. Zafungovalo to ale jenom párkrát.

Zde je jejich poslední rozhovor ohledně Honzova typického zpoždění:

„Jsem tady, Honzo.“

„Běžím.“

„Kdy přijdeš?“

„Chvilku, dej mi ještě chvilku.“

„Honzo, už je skoro čtvrt!“

„Ano, já vím. Vidím to. Mám od tebe přece ty předražený hodinky.“

„Máma bude naštvaná, když ji vyzvedneme pozdě.“

„Ano, já vím. Bohužel ji znám moc dobře.“

„Honzo!“

„Lásko!“

„Jdu radši nastartovat auto, jo?“

„Dej pozor, prosím tě, na ty bedny před výjezdem. Včera jsem je tam asi zapomněl.“

„Bóže! Už jdeš?! Kde ksakru jsi?“

„Už jdu!“

Nyní se na tento dialog pozorně podívejte a pokuste se mu dopsat uvozovací věty tak, abyste text co nejvíce zpomalili a obohatili (použijte např. popis prostředí, gesta, nálady či nějakou akci).

Když se podíváte na původní a váš výsledný dialog, co vidíte? Cítíte ten rozdíl? Vnímáte různé tempo? Podařilo se vám ukázku vypointovat?

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *