Právě mi přišel e-mail od jedné bývalé studentky, která nyní studuje v Mexiku:
Dnes se mi udála věc, kterou musíte vědět, a to hned. Vlastně nevím, nakolik to pro Vás bude senzace, ale mě to dočista dostalo. Hovořila jsem s jednou 100% mexickou kamarádkou. No a najednou na mne vychrlila Vaše jméno, s obdivuhodnou výslovností! A to jsme se prosím nebavily o psaní. Doslechla se o Vás na zeměpisných přednáškách o Africe! Na přednáškách, které dávají na nejprestižnější univerzitě v Latinské Americe! Poté mi sdělila, že vlastně zná jen dva české “literáty” – Kunderu a Nekudu! Chápete to??? Ne Viewegha, ne Kafku, ale Nekudu! To je naprosto “wow”, ne?!
Beru to jako legraci, fór, který tu a tam život nečekaně připraví. Nicméně si na této roztomilé historce můžeme ukázat hned několik závažných věcí:
- měli bychom se chovat zodpovědně, protože nikdy nevíme, kam až se náš čin může dostat (tím myslím hloubku, délku i šířku jeho následků)
- svět je extrémně malý a o náhody v něm není nouze
- mediální sféra dokáže mít velký vliv
- zůstaňme za všech okolností pokorní, protože za mnoho věcí může scénář života a ne my (byť bez prvotního impulzu by to samozřejmě nešlo)
- říká se, že nepravděpodobné se může napsat a neskutečné se musí stát – v mém životě je mnoho neskutečných věcí a tohle je právě jedna z nich
Mějte se hezky a udělejte, prosím, dneska alespoň jeden dobrý skutek! ;)