Cítíte se frustrováni tím, jak dlouho už píšete svoji knihu, zejména její nejdůležitější část – první verzi?

Snažíte se zuby nehty a ne a ne ji dokončit?

Někteří spisovatelé jsou schopní vyplodit ucelený text za několik málo týdnů, ale pro většinu psavců napsání knihy trvá mnoho měsíců.

Pokud shledáváte, že vaše vlastní psaní trvá déle, než je obvyklé a pomalu ztrácíte motivaci dopsat svoji knihu, možná děláte některou z následujících chyb:

  • Domníváte se, že zrovna nyní potřebujete napsat perfektní pasáž, bez které se nemůžete pohnout dál?
  • Bojíte se škrtat věci, které jsou v textu nadbytečné a neustále nad tím přemýšlíte?
  • Nepíšete, protože se raději zabýváte výzkumem, který má udělat vaši knihu barvitější?
  • Jakmile si přečtete již napsanou kapitolu, začnete se kritizovat?
  • Jste zablokovaní opravami překlepů, stylistiky a gramatických chyb?

Co má předchozích pět bodů společného? Jaký je tedy důvod č. 1, proč nikdy nedokončíte svou knihu?

Vy vlastně vůbec nepíšete

Opravy chyb a překlepů před dokončením knihy není psaní. Výzkum není psaní. Kritizování sebe sama za prvé není psaní, a za druhé vás blokuje od další práce.

Možná to bude znít hrůzostrašně, ale vy jednoduše prokrastinujete, i když si vše dokážete odůvodnit zdánlivě ctnostnými výmluvami!

Pokud se potýkáte s těmito pěti problémy, nedovolujete si pokračovat dál (a tudíž pravděpodobně nedokončíte první verzi své knihy).

A znovu – i když by to už snad mělo být zjevné – pokud nepíšete, nemůžete svůj text nikdy dopsat.

Zkuste se nad tím prosím zamyslet… ;)

7 komentářů

  1. Joa 30. 9. 2011 – 13:49

    Tak, a teď jste na to kápl. :-D Prokrastinace je hrozná věc, ale schovávání se za ctnostné výmluvy, ještě horší. Nejenže se člověk utvrzuje, že to dělá pro dobro věci, on si dokonce myslí, že to pomůže, že ho to posune v práci. Je to jen blud a klam, ale přiznávám se bez mučení, že jím taky trpím. A co hůř, moc dobře o něm vím. :-)

  2. Janek 1. 10. 2011 – 21:27

    Zase mám depku. A tohle slovo mě do ní zašláplo ještě hlouběji. Proboha, musel jsem se podívat do slovníku, co vlastně znamená. Ale už jenom ten zvuk: prokrastinace; vždyť to zní hnusně! Jako třeba deviace, depravace nebo třeba devalvace. Taky ohavný věci. A to jsem nezmínil Defloraci (to velké D je tam záměrně; vždy je to jen jednou, takže z piety).
    Ale jinak celkem souhlasím. Ztracené existence ustavičně brečí, jak by to všechno mohlo být báječné, kdyby nebyly tak nemocné, zaměstnané, unavené. Ale že jsou prostě jen líné, to si nepřiznají.To je totéž, jako když se vymlouvám dvojnásobné matce, majitelce dvou diplomů z VŠ, která je navíc z části získala v mateřství, že já nemůžu na VŠ, neboť na to nemám čas. A to jsem prosím svobodný a bezdětný. Připadám si při tom vždycky tak trapně, ale co jí na to mám říct?
    Ale já mám depku. To je jiná. Když mám depku, nemohu psát. Dokonce ani číst nemohu. Půjčil jsem si tři moc bezva knížky, akorát nevím, kdy si je přečtu. Jsem na odpis. Asi je půjdu vrátit a půjčím si je, až mě to zase pustí. Ale vzhledem k tomu, že mám depku od začátku podzimu do konce zimy, asi bych měl jít zrušit členství do místní MK. Vyjde to levněji.

  3. Jindrich Husicka 19. 6. 2012 – 15:49

    Ja jsem ted s hruzou zjistil, ze jsem do sve knihy ani neklepl uz pres dva tydny. Ale pri tom jsem mezitim vyplodil pres tricet NS jineho beletristickeho textu.
    Kamarad se me pta, proc jsem ten cas a namahu nevenoval prave sve priorite – knize a ja se musel zeptat sam sebe. Jednoduse proto, ze ackoli vim, jak pokracovat v deji, netroufam si. Mam proste strach, ze nejsem v te spravne nalade, abych spravne vystihl atmosferu, kterou chci pristi kapitole dat. Proto jsem se ted chvili venoval necemu jinemu. Pekna vymluva, ne? ;-)

    1. René Nekuda 19. 6. 2012 – 19:54

      Ano, patří k těm častějším. ;)

  4. Martina 22. 11. 2012 – 11:27

    Tohle je přesně to, co se mi teď stalo. Tahle rada přišla pro mě přesně v pravý čas, abych se nezasekla ale pokračovala. Moc děkuji René. Moc mi pomáháte, mám od Vás tolik podpory a tolik rad.

  5. Lukáš 1. 4. 2013 – 22:48

    Je to tak, stejně jsem na tom byl při psaní první knihy, která nakonec ani nebyla použitelná…
    Dovolím si poradit, co radí Král (Stephen King): 1000 slov denně. 1000 slov denně, alespoň 6 dní v týdnu, přes to nejede vlak. Nezdržovat se opravami, prostě psát a nevstat od PC dřív, než člověk dokončí svých 1000 slov. Opravy přijdou při editaci knihy. Osobně mi tato rada moc pomohla :)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *