Nebylo to tak dávno, co jsem měl možnost poznat na vlastní kůži exotickou kulturu. Není naším sousedem, nepatří do Evropy, dokonce se nepočítá ani do vyspělého světa. Mluvím o rovníkové Keni, kde jsem pár týdnů pobýval, a která mi dala několik impulzů k zamyšlení se nad naší úžasnou vyspělostí.

První náraz po příletu byl velmi tvrdý – jak se tady ksakru domluvím?! Chlácholivé odstavce z turistického průvodce o anglicky mluvící zemi (Keňa byla do roku 1963 kolonií Velké Británie) mi zprvu přišly jako čirá fikce. Svahilština se tu mísí s angličtinou na každém kroku a tajemný koktejl těchto dvou zcela odlišných jazyků se zdá být nerozluštitelný i pro zdejší obyvatele. Připočtěte si k tomu 41 nářečních variant svahilštiny dle počtu místních kmenů a ze zmíněného koktejlu se vám může pěkně zamotat hlava. (A to ještě nedošlo na alkoholovou příměs!)

Hned jsem si vzpomněl na sladký domov, kde každému víceméně rozumím, kde všichni znají knedlíky a počítají v korunách. Pak to ale přišlo – z neznámého jazyka začaly vystupovat známější prvky. Uvedu příklad překladu běžné keňské mluvy: „Dnes nemám thirty šilinků, takže tu freezer zase neopravím. Ten European vypadá divně, co? Sejdeme se v Milimany, jo? Vem to car po road, na traffic lights zatoč do leva a od té fountain to je už kousek. Víš, kde to je? OK. Tak se tam sejdeme v six. Bye-bye!“

Tohle je pro nás sice exotika, ale představte si to aplikované na náš rodný jazyk a například na němčinu. Nebo ruštinu! Když to vezmeme do důsledků, tak se tu jeden jazyk snaží učit ten druhý, co jsou to věci, které nezná nebo nepramení z jeho kořenů. Prostě nebýt angličtiny, tak se Keňan jen tak nepotká s ledničkou, nezapne si televizi či nepůjde na nákup do supermarketu. Nezdá se vám to v něčem podobné? Je naše milá čeština kolonizovaná stejně jako Keňa? Podle mě bohužel ano. Ale asi ne v takové míře a stále si ještě drží svoji jedinečnost. Vždyť my muži můžeme být manažery, ženy se mohou stát naopak manažerkami a společně můžeme zvolat manažeři se Ž i Ř najednou! V Keni by to byl problém – tam by byli všichni manager ve všech pádech a rodech a co hůř – víc jak polovina Keňanů by tomu nerozuměla.

Volám po revoluci! Chci osamostatnění! Svobodu! Nechci piano – to už patří někomu jinému; taková břinkoprstokladka a čistonosoplena místo naklonovaného kapesníku má také své kouzlo, ne? Pojďte bojovat za češtinu a její osamostatnění! Nepůjčujte si auta na leasing a nejezděte v kupé! Když už, tak raději vše vyjádřete :) . To je dle mého názoru jediná univerzální řeč, která doopravdy funguje.

Ne, tohle je pouze má touha demonstrovat. Teď zas buďme kritičtí. Ať jsem chtěl, nebo ne, tak se mi v mém textu objevila spousta cizích slov. Mám je v sobě, myslím jimi, žiji s nimi 24 hodin denně a dokonce i mé sny s nimi mluví, když spím. A tak mi nezbývá nic jiného, než přiznat, že už i díky nim jsem současným moderním Čechem. Světovým Čechem, který si může dovolit napsat džes, protože to je česky. Ale až po určité době, protože musí existovat jistý mezičas pro jeho domestikaci. Tomuto slůvku, myslím, se to ještě v České kotlině moc nepovedlo.

Jsem světovým Čechem také proto, že se mohu jmenovat francouzky René. Ale téměř všem pak musím vysvětlovat, že správné skloňování mého jména je bez Reného. Ono to s tou českou identitou a hrdostí není zas až taková legrace …

2 komentářů

  1. Tomáš Lavička 10. 12. 2009 at 03:42

    Jenom malá asociace:

    Vždy, když někdo zmíní puristická pojmenování jako břinkoprstokladka či čistonosoplena, tak mě pobaví, jak jsou ve způsobu utvoření nečeská. Čeština sice používá složeniny, ale jen výjimečně z více než dvou slov, takže bojovníci za čistotu jazyka se natolik soustředili na slovní zásobu, až málem obětovali české zvyklosti ve slovotvorbě:-)

    1. René Nekuda 26. 6. 2012 at 15:27

      Ano, byla to podivuhodná (a pro mě velmi zajímavá) doba. ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *