V dnešní době  zaplnil oslnivý Hollywood téměř všechna filmová plátna svojí typickou září. Proto není divu, že na sebe Fontána strhla takovou pozornost, když její světlo, byť stále Hollywoodské, má dosti jinou barvu – pulzující a velmi oslnivou. Buď si ji zamilujete, nebo nad ní mávnete rukou, to vám říkám na rovinu.

Režisér Darren Aronofský má za sebou celkem tři celovečerní filmy – Pí, Requiem za sen, který se stal téměř moderní klasikou a konečně Fontánu. Ta vypráví tři zdánlivě jednoduché příběhy, které svým uspořádáním a skladbou nutí diváka neustále udržovat pozornost a klást si otázky. Úvodní záběry nás zavedou do temného 16. století, kdy se španělský kapitán vydává do Nového světa, aby zde nalezl Strom života. Jeho síla, symbolicky spojující nejen křesťanskou a mayskou kulturu, má pomoci španělské královně nastolit mír v její zemi. A také zamezit vlivu obávaného inkvizitora, který si brousí své zažloutlé zuby na královnino zahřáté místečko. Vzápětí děj skočí do století šestadvacátého a představí vám osamělého muže, který ve vzduchové bublině pluje vesmírem a snaží se zachránit usychající strom. Zároveň prožívá mystické vzhledy do minulosti, pro nás vlastně do přítomnosti. V 21. století totiž sledujeme zoufalého vědce Tommyho Croea, jehož jediným cílem je najít lék na rakovinu, který by zachránil jeho umírající choť Izzy. Jak se ukáže na závěr filmu, všechny tři dějové linie mají více společného, než jen jejich hlavní představitele – Hughe Jackmana  a Rachel Weiszovou.

Technická skladba filmu se zpočátku může zdát dosti zmatená. Přeskakování mezi časovými liniemi, opakování scén a prolínání minulosti, přítomnosti a budoucnosti určitě nepatří ke  standartnímu pojetí podání příběhu. Ovšem reálný výsledek není tak chaosový, jak by se mohlo zprvu zdát. Věřím, že i nezkušený divák vcelku rychle skočí na režisérovu myšlenkovou vlnu a dokáže si tak vychutnat ohromující závěr filmu.

Herecké výkony snad všech zúčastněných přesvědčí diváky o reálnosti jejich postav. Místy jim dokonce věříte i umělou páru od úst. Někdy se ovšem stane, že z hereckým výšin trochu seskočí. To je pravděpodobně dáno množstvím postav, které si Jackman s Weiszovou zahráli.

Piper at the Gates of Dawn

Pokud by vám tohle všechno bylo málo, tak vězte, že audiovizuální pojetí filmu umocňuje výsledný dojem ze všeho nejvíce. Podmanivá hudba (za ní může skladatel Clint Mansell) se vám vryje hluboko do hlavy. Navíc každý pohyb postav na plátně je dalším prostředkem k podpoření tónů za kulisami, které jsou, jak jinak, odvedené na výbornou. Vesmírné mlhoviny, Strom života či nemocniční prostředí by se mohly sami o sobě stát obrazy. Až se nechce věřit, že veškeré použité triky jsou „pouze“ vizuální, ne digitální. Někdo Aronofského výjevy označil jako „filmovou onanii“ a já s tím netradičním přirovnáním mohu jen souhlasit.

Here comes the Broom

Chcete-li shlédnout film, který vám děj naservíruje na stříbrnném podnose, pak vás Fontána pravděpodobně nezaujme. Máte-li ovšem rádi filozofování a netradiční romantiku, pak by vám tento snímek v žádném případě neměl uniknout. A pokud zrovna moc neholdujete úvahám o smrti, reinkarnaci a věčném životě, pak vás Darren Aronofský okouzlí přinejmenším uměleckým zpracováním svého filmu. A to natolik vzrušujícím, že vám budou místy vztávat chlupy na zátylku.

Režie a scénář: Darren Aronofsky
Hrají: Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Mark Margolis, aj.
Délka: 96 minut
Premiéra v ČR: 8. března 2007
DVD verze v ČR: 18. června 2007

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *