Naše životy jsou plné vedlejších účinků různých myšlenek. Někdy se prostě stane něco, co jsme vůbec nazamýšleli nebo s čím jsme nepočítali (a to i v případě, že myšlenka byla správně realizována).
První příklad: Znáte příběh krále Midase? Podle dochovaného vyprávění miloval král Midas zlato natolik, že když mu bůh Dionýsos nabídl, že mu splní i to nejhlubší přání, přál si následující:
“Chci, aby se všechno, čeho se dotknu, proměnilo v ryzí zlato!”
Zpočátku byl Midas potěšen a jásal. Rostlo mu přece bohatství a moc přesně tak, jak chtěl. Ale brzy zjistil, že jídlo se stává nepoživatelné a všechny jeho milované osoby jsou nyní nehybnými zlatými sochami. A tak král Midas pochopil, že dostat přesně to, co člověk chce, může mít dalekosáhlé nežádoucí účinky.
Další příklad: Olympijský trenér veslování chtěl po svých svěřencích, aby si osvojili techniku hluboké meditace. Chtěl, aby závodníci byli více synchronizovaní, soustředění a aby lépe snášeli soutěžní adrenalin. I stalo se tak! Všechny trenérovy požadavky byly splněny. Ovšem ironií osudu je, že posádka při závodě jela mnohem pomaleji. Ukázalo se totiž, že je mnohem více než vítězství začalo zajímat bytí v harmonii a v přítomném okamžiku.
Tip: Vyzkoušejte si také myšlení mimo krabici!
A ještě jeden příklad na konec: V japonském městě Atami vytvořila radnice velmi lákavou nabídku – chtěla postavit super rychlou železnici, která by cestující z Tokia přivezla za neskutečné tři hodiny. Firma, která výběrové řízení vyhrála, požadavek skutečně splnila. A když bylo vše hotové, ukázalo se, že se cestovní ruch v dané oblasti výrazně snížil. Vysvětlení odhalily až zpětné marketingové průzkumy – cestující ztratili romantickou představu odpočinkové víkendové cesty na venkov, protože najednou vše bylo tzv. „na dosah ruky“.
Zkuste se proto u každého projektu zamyslet nad následujícími otázkami:
- Jaké by mohly být vedlejší účinky tohoto projektu (myšlenky)?
- Našli byste nějaký pozitivní důsledek případného nechtěného vedlejšího účinku?
Tak co, znáte vedlejší účinky myšlenek z vlastní zkušenosti?
u mě je to něco podobného. nadchnu se pro nějaký projekt, činnost (cokoliv), plasticky si představuji, jak vše funguje – jak mě to uspokojuje, a pak, po nějaké době, aniž by existovaly objektivní důvody proč, mám jakoby pocit, že to zas až tak skvělé není.
ty pocity, o kterých jsem byl přesvědčený, že přijdou, přichází napůl, nebo “jen někdy” . . . .atd.
problém je asi v tom, že nikdo z nás nedokáže “vše” domyslet “až do konce”, to by to na tom světě vypadalo asi úplně jinak (myslím, že mnohem lépe). jsou pouze ti, kteří “to” umí na začátku promyslet více a ti (k nimž se zatím řadím), kteří dávají spíše na pocity a emoce
JJ