Závěr je velmi důležitá část každého textu – ne nadarmo se říká: “Konec dobrý, všechno dobré.” Je to přesně tak – pokud bude vaším koncem happy end, pak i celý předchozí text bude působit pozitivně. Můžete napsat 500ti stránkový román o soudním procesu nevinného, a pokud ho na závěr odsoudí, bude to mít úplně jiné vyznění, než když bude zproštěn viny nebo někam uteče. Přitom předcházející text může být naprosto totožný – celé vyznění příběhu bude záviset pouze na konci; možná na jedné větě soudce.
Příkladem špatně napsaného závěru jsou texty, které neskočily tam, kde skončit měly. Jsou pak nudné, a tudíž i většinou neúspěšné.
William Zinsser
1. Dejte si záležet na poslední větě stejně jako na první (viz Rady pro napsání dobrého úvodu nebo Jak moc je při psaní povídek důležitý úvod).
2. Na konci nikdy nehodnotťe!
Proč musíte na konci všechno znovu vysvětlit? Myslíte si, že jsou vaši čtenáři natolik hloupí, že to nepochopí? Pokud zbytečně shrnujete děj a udržíte si pozornost čtenářů, máte kliku. Oni totiž mají ještě jednu možnost – přestat číst.
3. Když jste připraveni ukončit děj, udělejte to.
4. Perfektně končící příběh by měl čtenáře překvapit, zatímco by ale měl být přirozený a nevzbudit dojem, že je něco špatně.
5. Uzavřete svůj text větou, která čtenáře tzv. “praští”, protože ji neočekává.
6. Vyvarujte se otřepaným frázím typu “ke konci”, “na závěr” apod.
7. Pokud je to možné, uzavřete příběh podobně jako když zapadne poslední dílek puzzle do právě vytvořeného obrazu. To čtenáře totiž vždycky potěší.
Právě jsem dopsala svůj první román, který jsem začala před čtyřmi lety. Nevím kam bych svůj konec zařadila, možná částečně happyendový a na pokračování.Zatoužila jsem (a už mi na to mozek pracuje) po pokračování.
Úderný asi nebude, a neočekávaný asi taky ne, ale já jsem spokojená.;) Děkuji za rady.
A ja zas ty ostatni, co nejsou tak stoprocentne happy. Mam radsi, kdyz me kniha ci povidka poradne prasti. Nevim proc. Asi jsem apokalypsomilec.
Miluju částečné happyendy :D