Měl jsem to štěstí, že jsem mohl v minulých dvou měsících navštívit USA a Finsko. V obou zemích jsem se školil a vzdělával v oblasti výuky tvůrčího psaní a po návratu jsem se vždycky cítil víc než nadšený, rozhodně obohacený, silnější v kramflecích a s otevřenou myslí.
Chapman university v Los Angeles
Dva týdny na této univerzitě znamenaly pozorovat systém výuky tvůrčího psaní v USA. Navštěvoval jsem různě zaměřené semináře, diskutoval s profesory, ale i se studenty, a dokonce jsem dojednal i nějakou tu spolupráci pro příští akademický rok.
Amerika je kolébkou tvůrčího psaní (mnoho lidí v Čechách ani neví, co to tvůrčí psaní je, nebo má spoustu předsudků, případně si ho plete s literární vědou) a pro mě střetnutí se s tímto základním systémem znamenalo, že jdu dobrou cestou. Že to, co se snažím aplikovat v Čechách, někde jinde funguje. Že všechny případné předsudky spíše ukazují na naši malost a čecháčství.
Taky se mi líbilo, že jsou založeni na demokracii prakticky ve všech směrech – pokud se tam někdo rozhodne psát červenou knihovnu, bylo to jeho rozhodnutí a je na stejné úrovni jako člověk, který se rozhodne pokoušet se o tzv. „vysokou literaturu“. Oba vědí, proč to asi chtějí dělat a tak bychom se k nim měli chovat stejně. Necítil jsem tam prakticky žádné elitářství a nadřazenost. Přijde mi to jako skvělý princip, který jsem již uplatňoval ve svých hodinách a budu si na něm trvat.
Vzájemná podpora bez závisti je další skvělá věc, ve které mě Amerika utvrdila (nebo spíše potvrdila, že je to možné).
A výsledky této návštěvy byly hned dva – příští rok budu učit s pozměněnou koncepcí a mé roční kurzy začnou psát společnou sbírku povídek s americkými semináři tvůrčího psaní.
Malá osobní poznámka: Na tomto místě bych ještě rád poděkoval celé rodině Dehningových, která mě do USA pozvala a Zuzce s Codym, u kterých jsem bydlel a kteří se o mě moc hezky starali. ;)
Orivesi ve Finsku
Jelikož jsem členem Evropské asociace programů výuky tvůrčího psaní (EACWP), byl jsem zhruba před týdnem navštívit finskou školu v Orivesi, kde se konalo evropské sympózium o tvůrčím psaní organizované právě EACWP.
Setkání s tolika odlišnými přístupy a s tolika extrémně milými a zajímavými lidmi (např. ze Španělska, Itálie, Francie, Belgie, Švédska či Libanonu) bylo přímo ohromující.
Dlouhé bílé noci jsme využili k řešení základních problémů, se kterými se učitelé tvůrčího psaní setkávají. Také jsem byl fascinován některými živými projekty, které byli tito lidé s nulovým rozpočtem schopní uskutečnit. To je totiž moje cesta, která mě nejvíce baví a láká…
Z Finska jsem si odvezl pozvání na další evropské konference o tvůrčím psaní a zároveň i rozšířil spolupráci mých dalších kurzů se školami v Belgii a možná i v Libanonu (aktuálně ve fázi jednání).
Závěr
Mám obrovskou radost, že mě přízeň osudu zavedla na tato místa. Jsem skutečně šťastný, že mohu vykonávat povolání učitele tvůrčího psaní na plný úvazek a že jsou mé kurzy stále oblíbenější a oblíbenější. Taky jsem potěšen, že mohu spoustě lidem plnit sny a vidím výsledky své práce.
Veřejně slibuji, že příští rok budou mé kurzy tvůrčího psaní pro veřejnost ještě lepší, neboť na sobě tvrdě makám a prakticky půl roku zpátky jsem neměl ani jeden den volna.
Baví mě to. Beru to vážně.
Díky vám všem za to!
Poznámka na konec: Již brzy můžete čekat ohlášení nových kreativních projektů, na kterých jsem poměrně dlouho tajně pracoval. Dále včera začala práce na nové sbírce povídek z mých letošních kurzů s pracovním názvem Instantní životy (budeme tak navazovat na první sbírku z mých seminářů Ti, kteří kradou mango). ;)
To zní skvěle!
Taky mne to baví – to máme stejně. Ale – neberu to dost vážně. Tak ..mohu říct, že jsem v půli cesty??? :-D
Těžko, anežko?
Chmmm :-(
Pravda je, že mám nějaké “objektivní” důvody .. jako například, že od základu překopávám celý svůj život. Ale vím, že na to se nemohu vymlouvat. Každý máme něco – a skuteční spisovatelé píšou v dobách nejtěžších – ty nejlepší věci.
Tak .. musím říct, že jste mne teď vážně zase inspiroval.
Děkuji!
Tak to mám radost, že se mi opět povedlo něco pozitivního! ;)
Teda já bych jel raději někam k moři, na pláž, načerpat inspiraci (rozuměj flákat se), ale proti gustu :-)
Ne vážně, je prima vědět, že tam někde za Velkou louží existují lidé, co nedělají rozdíl mezi Moby Dickem a Srandokapsem. A pevně doufám, že se nám tenhle model podaří dostat i do naší krásné vlasti. Bylo by totiž fajn, kdyby se ti “velcí” spisovatelé nekoukali na nás, drobné pisálky a blogery, jako na havěť (tedy taková je alespoň moje zkušenost). Díky za hezký článek, doufám, že se mi konečně podaří našetřit trochu volného času a zapsat se na kurz :-)
To muselo být skvělé! Už se těším na nové projekty. ;-)
Jinak co se týče toho, že spoustu lidí u nás neví, co je to tvůrčí psaní – setkávám se s tím neustále. Většina lidí na mě nechápavě hledí a myslí si, že mluvím o psaní všeobecně (třeba o chatování na internetu nebo psaní oficiálních dopisů nebo bakalářky). Snad se to díky Vám brzo změní. ;-)