Měl jsem to štěstí, že jsem mohl v minulých dvou měsících navštívit USA a Finsko. V obou zemích jsem se školil a vzdělával v oblasti výuky tvůrčího psaní a po návratu jsem se vždycky cítil víc než nadšený, rozhodně obohacený, silnější v kramflecích a s otevřenou myslí.

Chapman university v Los Angeles

Dva týdny na této univerzitě znamenaly pozorovat systém výuky tvůrčího psaní v USA. Navštěvoval jsem různě zaměřené semináře, diskutoval s profesory, ale i se studenty, a dokonce jsem dojednal i nějakou tu spolupráci pro příští akademický rok.

Amerika je kolébkou tvůrčího psaní (mnoho lidí v Čechách ani neví, co to tvůrčí psaní je, nebo má spoustu předsudků, případně si ho plete s literární vědou) a pro mě střetnutí se s tímto základním systémem znamenalo, že jdu dobrou cestou. Že to, co se snažím aplikovat v Čechách, někde jinde funguje. Že všechny případné předsudky spíše ukazují na naši malost a čecháčství.

Taky se mi líbilo, že jsou založeni na demokracii prakticky ve všech směrech – pokud se tam někdo rozhodne psát červenou knihovnu, bylo to jeho rozhodnutí a je na stejné úrovni jako člověk, který se rozhodne pokoušet se o tzv. „vysokou literaturu“. Oba vědí, proč to asi chtějí dělat a tak bychom se k nim měli chovat stejně. Necítil jsem tam prakticky žádné elitářství a nadřazenost. Přijde mi to jako skvělý princip, který jsem již uplatňoval ve svých hodinách a budu si na něm trvat.

Vzájemná podpora bez závisti je další skvělá věc, ve které mě Amerika utvrdila (nebo spíše potvrdila, že je to možné).

A výsledky této návštěvy byly hned dva – příští rok budu učit s pozměněnou koncepcí a mé roční kurzy začnou psát společnou sbírku povídek s americkými semináři tvůrčího psaní.

Malá osobní poznámka: Na tomto místě bych ještě rád poděkoval celé rodině Dehningových, která mě do USA pozvala a Zuzce s Codym, u kterých jsem bydlel a kteří se o mě moc hezky starali. ;)

Santa Monica a René Nekuda

Orivesi ve Finsku

Jelikož jsem členem Evropské asociace programů výuky tvůrčího psaní (EACWP), byl jsem zhruba před týdnem navštívit finskou školu v Orivesi, kde se konalo evropské sympózium o tvůrčím psaní organizované právě EACWP.

Setkání s tolika odlišnými přístupy a s tolika extrémně milými a zajímavými lidmi (např. ze Španělska, Itálie, Francie, Belgie, Švédska či Libanonu) bylo přímo ohromující.

Dlouhé bílé noci jsme využili k řešení základních problémů, se kterými se učitelé tvůrčího psaní setkávají. Také jsem byl fascinován některými živými projekty, které byli tito lidé s nulovým rozpočtem schopní uskutečnit. To je totiž moje cesta, která mě nejvíce baví a láká…

Z Finska jsem si odvezl pozvání na další evropské konference o tvůrčím psaní a zároveň i rozšířil spolupráci mých dalších kurzů se školami v Belgii a možná i v Libanonu (aktuálně ve fázi jednání).

Orivesi ve Finsku

Závěr

Mám obrovskou radost, že mě přízeň osudu zavedla na tato místa. Jsem skutečně šťastný, že mohu vykonávat povolání učitele tvůrčího psaní na plný úvazek a že jsou mé kurzy stále oblíbenější a oblíbenější. Taky jsem potěšen, že mohu spoustě lidem plnit sny a vidím výsledky své práce.

Veřejně slibuji, že příští rok budou mé kurzy tvůrčího psaní pro veřejnost ještě lepší, neboť na sobě tvrdě makám a prakticky půl roku zpátky jsem neměl ani jeden den volna.

Baví mě to. Beru to vážně.

Díky vám všem za to!

Poznámka na konec: Již brzy můžete čekat ohlášení nových kreativních projektů, na kterých jsem poměrně dlouho tajně pracoval. Dále včera začala práce na nové sbírce povídek z mých letošních kurzů s pracovním názvem Instantní životy (budeme tak navazovat na první sbírku z mých seminářů Ti, kteří kradou mango). ;)

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

4 komentářů

  1. Markéta Růžičková 11. 6. 2013 – 12:23

    To muselo být skvělé! Už se těším na nové projekty. ;-)
    Jinak co se týče toho, že spoustu lidí u nás neví, co je to tvůrčí psaní – setkávám se s tím neustále. Většina lidí na mě nechápavě hledí a myslí si, že mluvím o psaní všeobecně (třeba o chatování na internetu nebo psaní oficiálních dopisů nebo bakalářky). Snad se to díky Vám brzo změní. ;-)

  2. Michal Havlíček 27. 6. 2013 – 11:04

    Teda já bych jel raději někam k moři, na pláž, načerpat inspiraci (rozuměj flákat se), ale proti gustu :-)
    Ne vážně, je prima vědět, že tam někde za Velkou louží existují lidé, co nedělají rozdíl mezi Moby Dickem a Srandokapsem. A pevně doufám, že se nám tenhle model podaří dostat i do naší krásné vlasti. Bylo by totiž fajn, kdyby se ti „velcí“ spisovatelé nekoukali na nás, drobné pisálky a blogery, jako na havěť (tedy taková je alespoň moje zkušenost). Díky za hezký článek, doufám, že se mi konečně podaří našetřit trochu volného času a zapsat se na kurz :-)

  3. Hanka Oravcová 2. 7. 2013 – 12:41

    To zní skvěle!
    Taky mne to baví – to máme stejně. Ale – neberu to dost vážně. Tak ..mohu říct, že jsem v půli cesty??? :-D
    Těžko, anežko?
    Chmmm :-(

    Pravda je, že mám nějaké „objektivní“ důvody .. jako například, že od základu překopávám celý svůj život. Ale vím, že na to se nemohu vymlouvat. Každý máme něco – a skuteční spisovatelé píšou v dobách nejtěžších – ty nejlepší věci.

    Tak .. musím říct, že jste mne teď vážně zase inspiroval.
    Děkuji!

    1. René Nekuda 27. 7. 2013 – 21:18

      Tak to mám radost, že se mi opět povedlo něco pozitivního! ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *