Podle posledních průzkumů již více než ⅔ obyvatel západního světa touží po napsání své vlastní knihy. Ovšem málokdo svoji touhu uskuteční, neboť dopsat román či novelu vyžaduje mnoho energie, úsilí a sebezapření.

A tak není divu, že se začaly vydávat knihy a články typu “Jak napsat knihu za tři dny”. Jeden takový napsal britský autor úspěšných fantazy a sci-fi románů Michael Moorcock. Osobně nemohu souhlasit s tím, že tyto návody fungují pro každého (pro mě určitě ne). Nicméně znám spoustu příkladů, kdy se autor zavřel na opuštěnou chatu a během 14 dní napsal své vrcholné dílo. Nebo například můj známý skutečně stihl dokončit svoji detektivní novelu během této strašidelně krátké doby – tj. pouhých tří dnů (psal ovšem v kuse 16 hodin denně).

Zřejmě je toto velké téma k diskuzi… ;)

Jak napsat knihu za tři dny podle Michaela Moorcocka:

  • Pokud chcete napsat knihu za tři dny, musíte mít všechno řádně připravené.
  • Vytvořte si seznam věcí, motivů a obrazů, které chcete do svého textu zanést.
  • Poznamenejte si kompletní strukturu vašeho příběhu. Nepotřebujete znát jeho přesný děj, ale pouze jeho strukturu.
  • Nakreslete si časovou osu příběhu.
  • Pamatujte si, že poté, co jste začali se psaním, si nemůžete dovolit skončit!
  • Plánování a promýšlení je od toho, že kdykoliv během psaní narazíte na jakýkoliv problém, řešení najdete na stole.
  • Dobrá finta jak udržet tempo a dobře čitelný příběh zní, že byste si měli rozdělit text do čtyř částí a každou plánovat a psát zvlášť. (Poznámka: Někdo doporučuje rozdělovat text po čtyřech normostranách.)
  • Nezapomeňte na humor! I ty nejvážnější kousky beletrie obsahují odlehčené části.
  • Pokud si nejste jisti s pokračováním příběhu, přepněte z hlavního hrdiny na vedlejší postavu. Děj se přirozeně posune dál…
  • Ne všechno musí být v první verzi logické. Do očí bijící nelogičnosti odbouráte až při revizích.
  • Vyhraďte si svůj čas a nechte inspiraci nepřerušovaně plynout.

Můj dodatek:

Co si o tom všem myslíte? Jaká je vaše zkušenost? ;)

12 komentářů

  1. Joa 14. 8. 2011 – 18:28

    Uf, to by mě musel někdo zavřít do vězení, abych tohle zvládla. :-D Vypadá to neuskutečnitelně, alespoň pro mě. Svůj jediný krátký román jsem psala podle on-line kurzu Jak napsat knihu – tedy kolem dvou normostran denně. A přesně tak mi to taky vyhovuje – klidné tempo, čas na přemýšlení. Nerada mám vše připravené dopředu a rychlé tempo by mi asi kazilo zážitek z psaní. Ale zní to lákavě, to jo. :-)

    1. Pavlína Stloukalová 12. 4. 2014 – 07:05

      No vzhledem k tomu že chodím do školy, je dost nepravděpodobné že bych psala 16 hodin v kuse :D
      Já si raději nestanovuji čas, chci aby kniha byla dokonalá, proto se nechci omezovat časem

  2. Janek 14. 8. 2011 – 21:10

    Souhlas. Svůj román jsem napsal poté, co mě vyrazili z práce. 315 stran za osm týdnů. Byly dny, kdy jsem napsal i pětadvacet stran “na posezení”. Ten román je fakt hrozný, nicméně jsem se aspoň donutil ho napsat , což se o většině lidí říci nedá, a docela jsem se při tom bavil.
    Myslím, že u mnoha autorů může tento způsob fungovat. Chce to jen prvotní impuls, odhodlání až fanatické, prostor (od svých blízkých především) a asi tři kartony cigaret. Alkohol rozhodně nedoporučuji. Ale zato čaj ano. Spoustu čaje.
    Pokud jste kuřák, nekuřte u práce. Přibližně každou půlhodinku si udělejte přestávku “na cígo”. Odejděte si zapálit někam pryč z pracovny a properte si v hlavě to, co jste napsal. Určete si několik dalších bodů v příběhu, ke kterým se chcete během následující půlhodiny propracovat. Dokud se k nim nedostanete, na cígo nepůjdete. Když se vrátíte z rauchpauzy k práci, text po sobě zásadně NEČTĚTE, nýbrž ihned pokračujte v psaní. Na opravy bude spousta času později. Nejste-li kuřák, dělejte totéž, jen u toho nekuřte ;o))) Třeba si udělejte padesát dřepů.
    Budete-li psát celý den dlouho do noci, budete unavení, ale psaní vám půjde od ruky, nepřestávejte a piště, dokud nezkolabujete nad klávesnicí. Na spánek je vždycky dost času. Často jsem psal přes celou noc a nad ránem jsem zcela vyčerpán uléhal s pocitem, jaký mívají vojevůdci po vyhrané bitvě. Slastný pocit, věřte mi.
    Více dějových linií je skvělý trik, jak si odpočinout od toho otravy – hlavního hrdiny. Zní to divně, ale je to tak. Docela klidně se pak může stát, že z takového původně bezvýznamného čoudy ve druhé či třetí linii se v průběhu psaní stane hrdina hlavnější než je ten hlavní a vy k němu zahoříte náklonností. No a když se vám ty dvě či tři linie kdesi na třísté straně spojí v jediný skvělý a přísně logický celek, to je potom pozdvižení v hlavě. To je radosti na Starém bělidle.
    No nic, nějak jsem se rozkecal. Třeba to na vás nebude fungovat. Na mě to zabralo. Asi nenapíšete kloudnou knihu za tři dny. Asi ani ta tři týdny, ale uznejte, že aspoň zkusit byste to mohli.

    1. René Nekuda 16. 8. 2011 – 17:59

      Milý Janku, díky moc za krásný a vyčerpávající komentář. Souhlasím s ním. ;)

  3. Le fille Ash 16. 8. 2011 – 21:41

    No, napsat knihu za tři dny je pro opravdu velmi, velmi těžké. Já vím, že když začnu něc psát, tak to trvá hodně dlouho, než se dostanu od první kapitoly ke konci. Velmi dlouhá.
    Ale některé rady jsou dobré, myslím, že si je budu muset zapamatovat!

    1. Le fille Ash 16. 8. 2011 – 21:43

      Oh, omlouvám se za chyby a překlepy! To ta moje zrádná klávesnice!!

  4. BaraCornellia 21. 8. 2011 – 19:07

    Nulla dies sine linea – Ani den bez řádku.

  5. Karel Petráň 23. 8. 2011 – 13:11

    Knihu lze napsat za tři dny… Trošku však záleží na rozsahu. Novela o 60 stranách při velkém vypětí se dá zvládnout. (S 500 stránkovým románem by to bylo krapet těžší.) Spíše mě u Reného zaujalo to, že 2/3 lidí by chtělo napsat knížku. S tím lze jen souhlasit. Podle mě – každý by měl napsat aspoň jednu knížku za život. I když nepůjde o světadílo, tak pro sebe, pro své blízké. Naše osudy jsou natolik jedinečné, a přitom typické, natolik konkrétní, a přitom obecné – až člověk žasne. V životě zanecháváme různé otisky, od hmotných, majektových, až po ty lidské. Díky jejich zachycení se můžeme stát i jinou cestou nesmrtelnými.

  6. Martina 15. 9. 2011 – 18:45

    Pamatuji si dny, kdy jsem šest hodin denně psala :D Teď mám co dělat, abych zvládla určené normostrany :D
    Chtěla bych se vrátit do dnů, kdy jsem napsala třeba pět kapitol na jedno posezení. Závislá na psaní jsem pořád, jen se studiem a prací se to těžko kloubí dohromady :-I

  7. dana malkova 19. 9. 2012 – 08:58

    Jankovi

    máš můj obdiv, aspoň se člověk vypíše z toho balastu, díky
    asi mě to taky čeká, jen se budu odměňovat místo cíga šálkem kávy, pěkně jeden za druhým…

  8. kacenace 28. 8. 2013 – 10:08

    Tak pro mě nula, 3 dny vymýšlím první větu :D

  9. luanna 22. 8. 2017 – 10:44

    … tak to opravdu nevím, nechce se mi tomu věřit , že něco vznikne v tomto časovém období … já umím psát všemi deseti, ale pochybuji za tři dny 300 stran v knize … nikdo onoho spisovatele u toho neviděl ani nevěděl zda už před tím měl něco napsané … prostě to pravda není , nevěřím tomu není to totiž možné, 16 hodin nikdo nevydrží sedět na prdeli … , že to někde někdo řekl a udělal z toho pro mně bulvár a bylo to úšpěšné je věc druhá , dobrý marketing … všechny zdravím

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *