Jakmile začnete něco tvořit a vystrkovat růžky na veřejnosti, začne se okolo vás motat ohromná spousta lidí. Dost pravděpodobně to bude neuvěřitelně pestrá směsice lidí nejen z vašeho oboru.

Mnoho z nich vám bude fandit (pár z nich třeba až slepě), někteří se nad vámi budou povyšovat, z jiných se stanou hateři nebo trollové a jen málo z nich zůstane vašimi kamarády (a jen o trochu víc z nich zůstane ve vašich očích profesionály).

Zkušenost mě naučila rozlišovat opravdové profesionály od rádoby profíků.

V zásadě k tomu používám naprosto jednoduchý fígl – jakmile s vámi daný člověk jedná jako dřív, je to opravdový profesionál.

Co tím myslím?

Mám jednoho kamaráda režiséra, který sesbíral desítky zahraničních i českých cen. V tomto směru je ve svém oboru rozhodně profesionál.

Když se bavíme o jeho nebo o mojí práci, dokážeme se do krve pohádat (hlavně když oba pijeme víno). Ale jakmile diskuze skončí, řekneme si „vole“, naplánujeme si další společnou akci a život jde dál.

To znamená, že dokážeme naši práci hodnotit s odstupem, dávat si zpětnou vazbu (pozitivní i konstruktivně kritickou), ale v žádném případě to neohrožuje naše dlouholeté přátelství. V tom je ten fór!

Podle mě je tento kámoš opravdový profík.

Pak znám pár lidí, kterým se třeba úplně nelíbí to, co dělám. Vídáme se skoro každý týden, třeba se i na sebe usmíváme a někdy i klábosíme o běžných věcech. A pak se odněkud ze třetí, páté, druhé či desáté ruky dozvím, jak moc mě daný člověk nesnáší a co o mně kde napsal. Něco z profesního života si spojí i na úrovni člověk-člověk a nechává se unášet emocemi (možná i závistí, což ale také není známka profesionálnosti). A ještě k tomu se přetvařuje.

A to je podle mě špatně. Od těchto lidí dávám ruce pryč.

Tito lidé jsou pro mě maximálně „profesionálové“ v uvozovkách.

Od „profesionála“ se můžete tu a tam něco málo přiučit, ale opravdový profesionál vás bude znát se vším všudy, dost možná se budete potkávat celý život a vzájemně se obohacovat, což mi přijde jako jedna z nejlepších věcí, které se vůbec mohou stát.

Přeci jenom jsme lidé. A i když milujeme svoji práci nade vše a máme k někomu nějaké připomínky, není nutné zapomínat na základní lidské hodnoty.

A pak je to samozřejmě i o tom chtít (a vědět jak) komunikovat a mít koule si případné neshody vyříkat z očí do očí a nevyužívat k tomu podlé kanály a temné tunely.

Určitě tento fígl neplatí pro všechny profese, ale v tom mém malém světě tvůrčího psaní se rozhodně osvědčil.

Nechť máte ve svém okolí co možná nejvíc opravdových profesionálů (já jich znám naštěstí dost)!

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *