Čtení je vášeň. Čtení je sebepoznání a umění vyznat se ve světě. Díky čtení máte možnost zažít věci, které byste v životě nikdy nezažili nebo ani neviděli. Příběhy jsou základním kamenem všech kultur. Knihy jsou relaxace, odpočinek, obohacení jazyka a duše v jednom.

A tak mi řekněte, proč nečteme? Proč nevyužíváme toho úžasně blahodárného prostředku, jakými jsou knihy? Odpověď je vždy stejná – VÝMLUVY.

„Nemám vůbec žádný čas.“ nebo „Jsem přece na mateřský!“ či „Zrcadlo mi ráno řeklo, že jsem nejkrásnější, a tak číst nemusím.“ – tohle všechno si strčte za klobouk. Knihy a příběhy jsou pro každého člověka mnohem mnohem důležitější!

Řešení je jednoduché a 100% funkční – jmenuje se:

5 tipů, jak se stát pravidelným čtenářem

  1. Čtěte řetězově – je to jednoduché pravidlo, které vás naučí těšit se na literaturu. Kdykoliv si chcete hodně moc přečíst nějakou knihu, kupte si a začněte číst jinou. Když to tak budete dělat vždycky, budete se mít pokaždé na co těšit a se čtením jen tak neskončíte. K řetězovému čtení také patří jedno univerzální pravidlo – pokuste se vždy číst jednu knihu, ne jich mít pět rozečtených. ;)
  2. Čtěte pro potěšení – naučte se kupovat si takové knihy, které se vám líbí. Čím více budete číst, tím více se váš vnitřní čtenář vytříbí a bude mít jasno.
  3. Zapomeňte na rychlé čtení – jestliže chcete zničit svoji lásku ke knihám, čtěte rychle a neužívejte si je. Jen klidným a soustředěním čtením si příběhy dokážete plně vychutnat. (Samozřejmě existují části knih, které se dají jen tak prolítnout a na celkovém dojmu vám nic nezkazí.)
  4. Používejte pravidlo 50 stran – toto je to nejjednodušší a zároveň nejdůležitější pravidlo. Kdykoliv vezmete do ruky knihu, přečtěte si minimálně 50 stran. Zapomeňte na kapitoly a přečtěte minimálně 50 stránek. Tímto systémem jste totiž schopni přečíst každý týden zhruba 350stránkovou knihu, kterých je většina. Doporučuji dodržovat! ;)
  5. Nečtěte věci, které se vám nelíbí – ano, skutečně nečtěte knihy, které se vám nelíbí, ale zároveň to alespoň zkuste. Vezměte knihu, dejte ji jeden čtecí den, přečtěte si prvních padesát stran, a pokud nezafunguje, klidně ji odložte nebo prodejte. Čtení vás musí bavit!

Tak šup, jděte si pro svoji první knihu. A pamatujte si, že když to bude blbost, s klidem ji zahodíte! A když ne, tak si ji vychutnáte a bude vám nejlíp na světě! ;)

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

14 komentářů

  1. anezka 2. 2. 2010 – 10:54

    Aha. No, predpokladam ze autor clanku uz ma nekolik materskych za sebou, takze asi vi, o cem mluvi, ze?
    Ted ale vazne. Na tyhle stranky chodim rada a myslim, ze na ceske scene se jedna o vyjimecny projekt. Ale obcas mam pocit, ze prilis lita v oblacich, respektive je slepy k tomu, ze ne kazdy ma takove moznosti (a schopnosti, vuli, sebekazen a janevim co) jako on. Tak jenom abych pripomnela, jak to u vetsiny ctenaru tohoto webu pravdepodobne vypada:

    – vetsina pracujicich ma 8hodinovou pracovni dobu, realne v praci stravi minimalne 9 hodin. Vezmete v potaz, ze obvykle pracuji u pocitace (pricemz na to, aby pracovat 9 hodin u pocitace, neni clovek biologicky ani psychicky prizpusobeny)

    – k tomu je potreba pripocitat jeste cestu z a do zamestnani.

    – pokud chce takovy clovek zabranit totalni depresi a shniti vsech svalu, musi kazdy den trochu hybat – zabehat si, zaplavat… to se neda ukratit pod cca 1.5 hodiny.

    – a to neberu v potaz pokud ma clovek jineho konicka nez cteni a psani… to je samozrejme dalsi zaliba, ktere se o cas musi podelit

    – obcas musi, i kdyby to bylo jen 1krat tydne, nakoupit. Obcas musi na nejaky ten urad, k doktorovi…

    – obcas dela prescas, v soukromem sektoru vymluva „sorry, sefe, prescasy ubijeji meho vnitrniho umelce“ nefunguje. Fakt ne.

    – obcas by se chtel videt se svym partnerem dyl nez 10 minut u ranniho kafe

    – nekdo ma treba i rodinu (takova nepodstatna blbost, ze). :-)

    – a obcas clovek musi spat. Ja treba spim cca 6 hodin (vstavam v 6, chodim spat o pulnoci), ale to se da vydrzet tak tyden, pak to musim o vikendu dohnat. Proste zkratit si spanek neni reseni pro kazdeho. Nadavkem neznam ve svem okoli cloveka, ktery by bezne spal „devet ci deset hodin“, jak se uvadi v jinem clanku na techto strankach. Ale asi se pohybuji v jinem prostredi nez autor.

    – do cesty taky mohou vstoupit nejruznejsi zdravotni, socialni problemy, a ty byvaji skoro vzdycky dlouhodobe. Lidi, kteri by se s necim takovym nepotykali, je zatracene malo

    Shrnuto a podtrzeno: Na televizi nekoukam, od te doby co jsem se odstehovala od rodicu ji ani nevlastnim a je mi bez ni velice dobre. Naposledy jsem se licila pred maturitnim plesem. Spim jen tolik, abych byla pres den funkcni. Zavodniho sportu jsem nechala uz pred 5ti lety, ale sportuju aspon rekreacne. Zatim jsem relativne zdrava, rodinu nemam. Ctu, co to jde, snazim se i psat a jsem ochotna kvuli tomu vstavat v 6, takze motivaci asi mam.
    Ale, zatracene, (1) den ma porad jen 24 hodin a (2) vzdycky je neco za neco. Obcas by bylo dobre si tyhle dva veci priznat.

    1. René Nekuda 2. 2. 2010 – 11:20

      Milá Anežko, děkuji za úžasnou reakci a neskutečnou upřímnost. Ano, den má 24 hodin, ano, vzdycky je něco za něco, ano, jsem snílek, protože miluju příběhy a to k tomu prostě patří. A ano, vlastně mám i většinu zmíněných zkušeností.

      Mé denní povinnosti jsou: práce (8 až 9 hodin + dohromady přes hodinu dojíždění), vysoká škola – prezenční studium! (cca 25 hodin týdně je jenom nutná docházka; bez úkolů a povinné četby), přednášení po školách + cesta do daného města, tento blog (věnuji mu spoustu času a energie), čtení a psaní (většinou každý den; letos bych měl participovat na 1 až 3 knížkách, které by měly skutečně vyjít), 5 až 7 hodin spánku, má drahá polovička, 2x denně Pět Tibeťanů (cca po 20 minutách), kamarádi a debaty v hospodách, 2x do měsíce víkend u rodičů na Vysočině, tvorba webových stránek (občas něco někomu), moderování a autorská čtení (poslední dobou poměrně často), dělám šéfredaktora serveru Maglajs.cz, jsem členem divadelního spolku La Ramener; kultura (kino, divadlo) celkem pravidelně min. 1x týdně; lékař, nákupy, kadeřník, úřady apod. má snad každý přibližně stejně.

      Takže mi chybí jenom děti do zmíněného kompletního seznamu (ale máme psa). :)

      Tohle všechno píšu jenom proto, aby bylo vidět, že mé články vycházejí z vlastní zkušenosti, že fungují a dají se zvládnout. Vše v životě je jenom otázka volby, uspořádání a komunikace.

      A ano, když se ty dvě věci z konce Anežčina textu přiznají, pak se s nimi dá úžasně pracovat. ;)

      (PS: Ještě jednou díky za upřímný komentář takového rozsahu; moc si ho vážím.)

      PPS: Rady a doporučení z RenéNEKUDA.cz berte jako návod pro osobní změnu. Třeba tento článek „Jak přečíst jednu knihu týdně“ není o tom, že by měli hned všichni začít číst minimálně jednu knihu týdně. Né! Je to o tom, že pokud hledáte čas pro čtení, protože už to tak dlouho chcete a nedaří se vám to, měl by vám pomoci. Nebo třeba někoho inspiruje, že by se nemusel dívat na televizi a raději začne číst … (což doporučuju každému) ;)

      (PPPS: Anežko, pište a třeba se tu někdy s něčím pochlubte. Držím vám všechny palce!)

  2. anezka 5. 2. 2010 – 16:02

    Díky za bryskní reakci. Tak rychlou a výmluvnou odpověď jsem nečekala.

    Já si samozřejmě nemyslím, že ten článek platí pro kohokoliv. Cílem mojí kritiky bylo poukázat na to, že existuje nemalá skupina lidí, která by ráda četla „správně“ (tj. ne po 10minutových kouscích v šalině), ale bohužel na to nemá čas. A to z příčin, které dle mého názoru nějakými lacinými výmluvami nejsou. Z pohledu člověka patřícího do této skupiny se ten článek potom může jevit jako nerealistický až arogantní.

    Přiznám se, že výčtem svých činností (o většině z nich jsem tušila nebo zaslechla, takže vím, že to nejsou nějaké řečičky) jsi mi docela vytřel zrak. Ale při druhém zamyšlení – jenom když sečtu čas, věnovaný práci, škole a spánku, vyjde mi cca 20 hodin. A to ten zbytek opravdu zvládneš nacpat do těch zbývajících 4? Nechci tě tady zpovídat (už tak mám z tohohle pitvání trochu blbý pocit, ale neměl’s to tam holt psát :-), ale myslím, že to nemůžeš stíhat, pokud práci nějakým způsobem nekombinuješ se studiem nebo ji neděláš z domova, což by ti dávalo možnost ji přizpůsobit studijním povinnostem. Taková volná pracovní doba je ale spíš výjimka než pravidlo. Pokud by se ti taková kombinace nezdařila, čeho by ses vzdal – práce? studia? Nebo některého ze svých koníčků?

  3. René Nekuda 5. 2. 2010 – 16:51

    Drahá Anežko,

    je to tak, že má práce je naštěstí 12 minut pěšky od školy, takže se dá relativně efektivně přebíhat. Nicméně položenou otázku z posledního odstavce nyní řeším, protože toho je opravdu dost a skutečně se to nedá stíhat delší dobu.

    Rozhodl jsem se pro školu s tím, že se pokusím více rozjet své přednášení po školách. Když to nepůjde, vrátím se asi k novinařině nebo využiji jedné nabídky, která mi už dva měsíce leží na stole.

    Nicméně pravda je, že svým zájmům a koníčkům + psaní a čtení věnuji denně zhruba 3 až 6 hodin a stíhám to (a nikdy bych se jich nevzdal!). ;)

  4. Volt.cz 17. 7. 2010 – 22:13

    Článek i reakce jsou užitečné pro zamyšlení. Díky za ně. Tento blog jsem objevil nedávno, ale je fajn, hodně inspirativní. Kdysi jsem četl nějaký podobný „rýpavý“ článek a taky jsem musel sám sebe přesvědčit, že to, že nečtu jako za školních let, jsou jen moje VÝMLUVY. Od té doby jsem toho opět hodně přečetl. Myslím, že mám taky program hodně nabitý, TV vlastně ani neznám, ale i tak si myslím, že čas na čtení lze najít. Nepočítám stránky, snažím si každý den říct: „Teď bych si mohl hodinu číst, vše ostatní počká. Potřebuju relax“. A jde to. Úplně každý den ne, ale je to lepší, než si říkat, že na čtení nemám čas.

    1. René Nekuda 23. 8. 2010 – 14:44

      To mám velkou radost, že to funguje a jde! ;)

  5. zdenek 25. 10. 2010 – 23:29

    Ahoj Rene,delam take na 8hodinovy provoz, rani a odpoledni, deti nemam “tim lepe“ zatim, jiz jsem vyzkousel tu metodu 50 stranek a hle ono to funguje, tvoje rady si vezmu k srdci a doufam ze se mi to cteni zlepsi. TV se mi totalne zhnusila promin ze to reknu ale asi TV poleti z okna, ponevadz co se ted z medii deje, to nema obdoby. a ja jsem se vratil ke cteni po nejakem tom uherskem roku na tvuj blog jsem narazil nahodou a ja ti muzu jen podekovat, za ty dobre rady k metode „lepsiho cteni“ jeste jednou dekuji.

    1. René Nekuda 30. 10. 2010 – 11:29

      Milý Zdeňku, moc děkuji za Tvůj komentář a mám opravdovou radost, že to funguje! ;)

  6. Zdenek 24. 1. 2011 – 12:39

    Ahoj Rene,tak s tou tvoji metodou 50 stran, se ted prokousavam objemnym dilem od Allana Bulocka, “Hitler a Stalin Paralerni zivotopisy“ma to 1029 stran a je tam takovych informaci, o techto dvouch dktatorech 20 stoleti, ze me to posila “do kolen” jedno je dulezite, tvoje metoda FUNGUJE:) jeste jednou, velke diky!!!

    1. René Nekuda 24. 1. 2011 – 20:33

      Mám radost, že to funguje! ;)

  7. Petr Václavek 5. 3. 2012 – 20:15

    Musím souhlasit s Reném, všechno je otázkou priorit. Osobně jsem toho příkladem – dve děti, manželka, 8 hodin práce + 2-4 hodiny podnikání, 1,5 cesta do práce, sport a pořád se tam vejde minimálně jedna kniha za týden.

    S čím nesouhlasím je pravidlo minimálně 50 stran – to se s dětma nedá zvládnout. Já čtu jen cestou do a z práce a pak večer před usnutím (podle knihy to je pak 30 sekund nebo klidně 5 hodin :)

    Mám zato jiné pravidlo 50 stránek – pokud kniha do 50 stran nezaujme, nemá cenu ji dočítat.

    1. Tomáš Jetel 14. 6. 2012 – 19:06

      Ano, časově to zvládáte to se musí nechat. Ale zásadně musím nesouhlasit s heslem, že pokud kniha do 50 stran nezaujme tak jí nedočítat. Myslím, že s takovou vy jste přišel o díla jako např. Otec Goriot. Ale asi věc názoru. Já když už si něco vyberu tak tu knihu chci i dočíst do konce. ;-)

    2. Petr Václavek 14. 6. 2012 – 21:18

      Mno a co když si vyberete špatně? :)
      Ale je fakt, že nedočítám tak jednu knihu za rok.

  8. Mamba 14. 6. 2012 – 14:50

    Za jak dlouho zvládnete přečíst 50 stran? :-)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *