Po velmi detailním článku Jak napsat dobrou povídku přichází hlubší “nadstavba” určená pro každého milovníka tohoto krátkého literárního útvaru (já k nim také patřím).
Budu stručný a věcný, takže následující praktický návod zveřejním v pouhých sedmi bodech:
- Uvědomte si rozdíl mezi literaturou a životem. V běžném životě najdeme spoustu nerozkrytých tajemství, které neodhalíme až do smrti (např. manželovu milenku či existenci Boha). V literatuře je to jiné – tam by neměla být žádná neobjevená tajemství. Poučení: Čím více odhalíte skrytých věcí nebo tajemství, tím lepší by měla být i vaše povídka.
- Život může být plný nudy, všednosti a ubohosti, literatura ne!
- Nelze obejít zákon příběhu. Každý text má čtyři části – tři viditelné a jednu skrytou. Tj. konkrétně začátek (expozice), prostředek (peripetie) a konec (katarze) + důvod či účel, proč autor příběh sepsal.
- Povídka má většinou blíže k ústnímu vyprávění.
- V povídce je důležitý moment překvapení.
- Absence napětí (jakkoliv velikého; vnitřního nebo vnějšího, to je celkem jedno) většinou poukazuje na nezdařenou povídku.
- Povídka je útvar krátký, čili většinou nepojme dlouhé časové období a velké množství postav. Měli byste si vystačit s málem.
Všech předchozích sedm bodů jsem sestavil na základě vlastní zkušenosti a z rozhovorů a proslovů E. Hemingwaye a A. Lustiga.
Jak vy píšete povídky?
Zdravím,
zaujímalo by ma, či je možné v poviedke použiť bližšie opisy pri budovaní atmosféry. Osobne mám takéto náladové veci s pomalším spádom a s dôrazom na atmoféru radšej.
Ďalej by som sa chcel spýtať, či je vhodné aby sa v poviedke, ktorú by som posielal ako prácu k prijímačkám, vyskytovali vulgarizmy?
Ďakujem. :)
Většinou se řídím zákonem “Stařenka Oggová zpívá.” Což znamená, že mě napadne zajímavý slovní obrat, nebo nějaká scéna. Tam ten příběh “odpálím” a pak čekám, kam to dopluje ;)