Po skvělé úvodní větě a několika desítkách strhujících stránek jste se dostali k pravděpodobně nejtěžšímu bodu psaní – nyní potřebujete ukončit děj a napsat poslední větu. Níže najdete několik příkladů, které vám snad pomohou najít jednoduchý, ale zároveň i originální způsob, jak zakončit děj přesně tak, aby si čtenář po zaklapnutí knihy řekl “Wow!”. ;)

Spojte všechny nedořešené věci do závěrečné tečky a přidejte k tomu ještě malé tajemství

Zabalte všechny chybějící minipointy, náznaky, vedlejší linie a samozřejmě i hlavní děj do jedné věty (odstavce), která sice všechno hezky ukončí, ale donutí čtenáře znovu o příběhu přemýšlet (nebo ještě lépe – donutí ho přečíst si knihu znovu).

Každý čeká na Otce, který může, ale nemusí, přijít domů. – George Chambers, The Last Man Standing

Uvažujte nad koncem jako nad novým začátkem

Nechť vaše poslední slova nejen vyřeší příběh, ale i otevřou nové otázky, které vrhnou na děj nové světlo a naznačí nový začátek pro vaše postavy…

Ale to už je začátek nové historie, historie poznenáhlého obrozování člověka, poznenáhlého přerodu, poznenáhlého přechodu z jednoho světa do druhého, seznamování s novou, doposud úplně neznámou skutečností. Historie, jež by se mohla stát tématem nového příběhu — náš nynější příběh však skončil. – Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Zločin a trest

Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet. – J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě

Zanechte ve čtenáři po dočtení pachuť

Další dobrý způsob, jak zakončit váš příběh, je zanechat ve čtenáři po dočtení knihy jistou pachuť po základní esenci vašeho textu. Zkuste znovu shrnout elegantním způsobem obsah, který zůstane pěkně (a dlouho) viset ve vzduchu…

Zvenčí pohlힾela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo užž možžné rozliššit, která tvář patří člověku a která praseti. – George Orwell, Farma zvířat

Ještě než došel k poslednímu verši, stačil však pochopit, že z oné místnosti už nikdy nevyjde, neboť je souzeno, že ono město zrcadel (anebo zrcadlení) bude smeteno větrem a vymazáno z lidské paměti v okamžiku, kdy Aureliano Babilonia rozluští poslední pergamen, a všecko, co v nich stojí, že je neopakovatelné odevždy a navždy, poněvadž rodům, odsouzeným ke sto rokům samoty, se nové příležitosti na této zemi už nikdy nedostane. – Gabriel García Márquez, Sto roků samoty

Otázky pro vás:

  • Jaké konce máte rádi vy?
  • Znáte konec vašeho příběhu před tím, než začnete vůbec psát?
  • Jaká kniha vás díky svému závěru úplně nejvíc překvapila? ;)
Vaše vlastní kniha
Pojďte tvořit!
Vyzkoušejte jedinečné kurzy tvůrčího psaní, které splnily sen již tisícům lidí. Nejsou určeny jen spisovatelům…
VÁŠ PŘÍBĚH