Jubilejní Bartonička 2017

Jubilejní Bartonička 2017

Mám obrovskou radost, že se lidé ze zdejšího fóra (nejen) o psaní dlouhodobě podporují a také se i pravidelně setkávají. Letošní víkendový pobyt na Bartoničce byl již v pořadí pátý (já tam bohužel nebyl). Jako vždy přináším krátkou reportáž, kterou jsem nedávno obdržel e-mailem…

Report ze setkání pisálků Fóra Reného Nekudy

Odkaz: https://forum.renenekuda.cz

Příjemný úkol – napsat reportáž z letošního setkání – padl tentokrát na mou hlavu.

Přes veškerou snahu se mi nepodařilo z této pocty vykroutit, takže sedím u počítače a hloubám, co zajímavého vám o našem setkání sdělit.

Letošní ročník Bartoničky byl pátý – jubilejní a snad i díky tomu byla letošní účast rekordní. Tradiční sestavu mazáků z posledních tří ročníků čili Markétku, tříčlennou rodinku Williových a Mirka, po loňské absenci opět doplnili Jerryovci a moje maličkost, tentokrát bez psa a dalších členů rodiny. Překvapením bylo navrácení do spolku téměř ztraceného pisálka Vojty, překvapení jsme byli především Vojtovou fyzickou proměnou. Z Vojty se za léta, kdy se nás stranil, stal krásný, štíhlý, příjemně vousatý muž, tak trochu podobný Ježíši (to není můj výmysl, shodli jsme se na tom všichni). Jestli na této proměně má zásluhy Vojtova přítelkyně Jaruška, která ho na Bartoničku doprovázela, se můžeme dohadovat. No a nakonec to nejlepší. Po letech aktivity na Fóru, mezi nás konečně fyzicky zavítala Míša, sympatická studentka jaderné fyziky. Suma sumárum sjelo se nás jedenáct, z toho sedm ambiciozních pisálků, tři zarytí nepisálci ( Vlaďka, Simona a Jaruška ) a konečně malá Leonka Williová, která v pátek večer ještě neměla jasno, do které skupinky se zařadí.

O pátečním odpoledni vás věrohodně informovat nemůžu, protože já a Williovi jsme přijeli až po setmění. Už tradičně jsem tedy všechny nejdůležitější drby a novinky propásla, jelikož první natěšené skupiny pisálků dorazily v časných odpoledních hodinách a všechno podstatné si už mezi s sebou stihly říct. Příště si prostě na pátek musím vzít dovolenou…

Páteční večer ve světnici na Bartoničce jsem si opět užila. Vždycky si tak mile představuju sousedská setkání při dračkách. Sedí se, povídá, každý přihodí nějaký příběh. Letos mě asi nejvíc utkvěly v mysli bizarní historky o topících se číňanech… kdo nevyslechl, neuvěří. Míša na vlastním příkladu rozpoutala podnětnou diskuzi o morálních dilematech a také o tom, jaké nevýhody v životě s sebou přináší bujná fantazie, pro pisálky jinak tak potřebná.

A protože na Bartoničce se nejenom klábosí, popíjí a odpočívá ale také píše, po desáté hodině bylo vyhlášeno zadání povídky pro tento ročník. Vybrána byla následující sestava: 1. věta – Probudilo ji ticho. Místo – Bazén. Téma – Cestovat bez mapy se nevyplácí.

Někteří nadšenci se pustili do povídky ještě v pátek večer. Jako největšího borce bych ovšem vyzdvihla Mirka, který v noci vyjel z Bartoničky do Berlína, aby v sobotu ráno absolvoval pracovní setkání a obratem se sobotní odpoledne vrátil mezi nás na Bartoničku!

Pro nás ostatní se sobotní den se nesl v již tradičním, pohodovém duchu. Psaní povídek, povídání, procházka do Vysokého na oběd a na kávičku, a opět psaní, čtení, ping-pong… Nechybělo ani večerní opékání buřtíků a jiných dobrůtek a to už za přítomnosti po cestě vyspaného a dobře naladěného Mirka.

Loni naše pisálkovská skupinka zavrhla do té doby zavedený systém čtení a hodnocení povídek mezi sebou navzájem, takže o tuto masochistickou libůstku už zůstaneme ochuzeni. Rozhodlo se, že místo toho všechny výtvory budou nahrávány do příslušného vlákna na fórum. To je, pro většinu z nás, kteří trpíme při vystupování na veřejnosti, navíc s odhalováním právě zrozených povídek, laskavé a ohleduplné. Bohužel tento systém přináší i jistá negativa. Nedisciplinovaní jedinci, mezi které se také řadím, mají tendenci definitivní verzi povídky stále odkládat. Takže v sobotu večer nahrála povídku do vlákna asi polovina účastníků.

Jak už to tak bývá, že všechno krásné a pohodové jednoho dne končí, tak i naše setkání se v neděli nachýlilo ke konci. Společně jsme se vyfotili (už bez Vojty a Jarušky, kteří odjeli v sobotu večer) a před auty stále otáleli s odjezdem. Co naplat. Je nám spolu fajn, tak se musíme příští rok zase sejít!

Lucie

Podobné příspěvky

Kreativní dárky, které nikdy nezklamou

Vymýšlet neustále další a další kreativní dárky může být pěkný oříšek. Následující tipy vám to případné lámání hlavy výrazně ulehčí. Inspirativní knihy Kreativní zápisník je ověřený dárek. Je levný, zábavný...

Pár pozvánek (říjen a listopad 2013)

Drazí čtenáři, omlouvám se za delší odmlku, ale z nějakého důvodu jsem (v pozitivním slova smyslu) zahlcen zajímavými projekty. Dovolte mi pozvat vás na některé z veřejných akcí, které brzy...

Než začnete psát I

Příprava před psaním je velmi důležitá a musím podotknout, že by ji nikdo neměl podceňovat. To málo času, který jí věnujete, se jistě vyplatí. A pak můžete klidně přejít k...

8 let RenéNEKUDA.cz

Ano, je to neuvěřitelné – RenéNEKUDA.cz právě dnes slaví krásné 8. narozeniny. Když si vzpomenu na úplné začátky, jak jsem si krátil nudné noční směny psaním tohoto blogu, chce se mi smát (noční...

Jak by neměl vypadat konec příběhu

Závěr je velmi důležitá část každého textu – ne nadarmo se říká: “Konec dobrý, všechno dobré.” Je to přesně tak – pokud bude vaším koncem happy end, pak i celý...

Tajemství rohového stolu

Představte si malý rohový stůl v útulné kavárně, u kterého sedí spisovatel. Jsou tam dvě židličky, ale jedna je prázdná. Jako kdyby na něco čekala. Tento stůl je hned vedle...

Novinka: Obsáhlý videokurz Základy tvůrčího psaní je zábavný, hravý a opravdu hodně užitečný!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top

Než odejdete…

Odebírejte inspirativní newslettery plné skvělých tipů, dárků a exkluzivního obsahu. Dostávejte víc!