Mám obrovskou radost, že se lidé ze zdejšího fóra (nejen) o psaní dlouhodobě podporují a také se i pravidelně setkávají. Letošní víkendový pobyt na Bartoničce byl již v pořadí pátý (já tam bohužel nebyl). Jako vždy přináším krátkou reportáž, kterou jsem nedávno obdržel e-mailem…

Report ze setkání pisálků Fóra Reného Nekudy

Bartonička 2017 – sraz fóra

Odkaz: http://forum.renenekuda.cz

Příjemný úkol – napsat reportáž z letošního setkání – padl tentokrát na mou hlavu.

Přes veškerou snahu se mi nepodařilo z této pocty vykroutit, takže sedím u počítače a hloubám, co zajímavého vám o našem setkání sdělit.

Letošní ročník Bartoničky byl pátý – jubilejní a snad i díky tomu byla letošní účast rekordní. Tradiční sestavu mazáků z posledních tří ročníků čili Markétku, tříčlennou rodinku Williových a Mirka, po loňské absenci opět doplnili Jerryovci a moje maličkost, tentokrát bez psa a dalších členů rodiny. Překvapením bylo navrácení do spolku téměř ztraceného pisálka Vojty, překvapení jsme byli především Vojtovou fyzickou proměnou. Z Vojty se za léta, kdy se nás stranil, stal krásný, štíhlý, příjemně vousatý muž, tak trochu podobný Ježíši (to není můj výmysl, shodli jsme se na tom všichni). Jestli na této proměně má zásluhy Vojtova přítelkyně Jaruška, která ho na Bartoničku doprovázela, se můžeme dohadovat. No a nakonec to nejlepší. Po letech aktivity na Fóru, mezi nás konečně fyzicky zavítala Míša, sympatická studentka jaderné fyziky. Suma sumárum sjelo se nás jedenáct, z toho sedm ambiciozních pisálků, tři zarytí nepisálci ( Vlaďka, Simona a Jaruška ) a konečně malá Leonka Williová, která v pátek večer ještě neměla jasno, do které skupinky se zařadí.

O pátečním odpoledni vás věrohodně informovat nemůžu, protože já a Williovi jsme přijeli až po setmění. Už tradičně jsem tedy všechny nejdůležitější drby a novinky propásla, jelikož první natěšené skupiny pisálků dorazily v časných odpoledních hodinách a všechno podstatné si už mezi s sebou stihly říct. Příště si prostě na pátek musím vzít dovolenou…

Páteční večer ve světnici na Bartoničce jsem si opět užila. Vždycky si tak mile představuju sousedská setkání při dračkách. Sedí se, povídá, každý přihodí nějaký příběh. Letos mě asi nejvíc utkvěly v mysli bizarní historky o topících se číňanech… kdo nevyslechl, neuvěří. Míša na vlastním příkladu rozpoutala podnětnou diskuzi o morálních dilematech a také o tom, jaké nevýhody v životě s sebou přináší bujná fantazie, pro pisálky jinak tak potřebná.

A protože na Bartoničce se nejenom klábosí, popíjí a odpočívá ale také píše, po desáté hodině bylo vyhlášeno zadání povídky pro tento ročník. Vybrána byla následující sestava: 1. věta – Probudilo ji ticho. Místo – Bazén. Téma – Cestovat bez mapy se nevyplácí.

Někteří nadšenci se pustili do povídky ještě v pátek večer. Jako největšího borce bych ovšem vyzdvihla Mirka, který v noci vyjel z Bartoničky do Berlína, aby v sobotu ráno absolvoval pracovní setkání a obratem se sobotní odpoledne vrátil mezi nás na Bartoničku!

Pro nás ostatní se sobotní den se nesl v již tradičním, pohodovém duchu. Psaní povídek, povídání, procházka do Vysokého na oběd a na kávičku, a opět psaní, čtení, ping-pong… Nechybělo ani večerní opékání buřtíků a jiných dobrůtek a to už za přítomnosti po cestě vyspaného a dobře naladěného Mirka.

Loni naše pisálkovská skupinka zavrhla do té doby zavedený systém čtení a hodnocení povídek mezi sebou navzájem, takže o tuto masochistickou libůstku už zůstaneme ochuzeni. Rozhodlo se, že místo toho všechny výtvory budou nahrávány do příslušného vlákna na fórum. To je, pro většinu z nás, kteří trpíme při vystupování na veřejnosti, navíc s odhalováním právě zrozených povídek, laskavé a ohleduplné. Bohužel tento systém přináší i jistá negativa. Nedisciplinovaní jedinci, mezi které se také řadím, mají tendenci definitivní verzi povídky stále odkládat. Takže v sobotu večer nahrála povídku do vlákna asi polovina účastníků.

Jak už to tak bývá, že všechno krásné a pohodové jednoho dne končí, tak i naše setkání se v neděli nachýlilo ke konci. Společně jsme se vyfotili (už bez Vojty a Jarušky, kteří odjeli v sobotu večer) a před auty stále otáleli s odjezdem. Co naplat. Je nám spolu fajn, tak se musíme příští rok zase sejít!

Lucie

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *