Milovat pouze jednu knihu

„Jevgenija Krasnovová se odjakživa domnívala, že člověk může milovat jen jednu, nanejvýš několik knih – jinak se dopouští jistého druhu promiskuity. Ty, kdo mluví o knihách jako o zboží, pokládala vždy za nedůvěryhodné, tak jako lidé, kteří si pěstují početnou sbírku známých, mohou být jen povrchními přáteli. Román, který máte rádi, je také určitým druhem přítele. Čtete jej znovu a znovu a poznáváte stále důkladněji. Přijímáte jej takový, jaký je, a nesoudíte ho – právě tak jako svého přítele.“
Nassim Taleb Nicholas (Černá labuť)

Máte to taky tak? ;)

Sdílení

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on pinterest
Share on email

Další čtení…

Pojďte tvořit!

Vyzkoušejte jedinečné kurzy tvůrčího psaní, které splnily sen již tisícům lidí. Nejsou určeny jen spisovatelům… :) 

3 myšlenky u článku „Milovat pouze jednu knihu“

  1. Ke knížkám obyčejně veliké citové pouto nechovám… Ale když už mezi námi proletí jiskra, je to k nezastavení :) Naposledy se mi to stalo u mojí první “tisícovky”, tedy mojí první tisícistránkové knížky autora Stephena Kinga – To. Už se prostě těším a nemůžu dočkat, až ji za pár let přečtu podruhé a objevím to, co mi dosud unikalo :) Děkuji za krásný citát…

  2. Jevgenija je zvláštní druh spisovatelky, ostatně to bude v Černé labuti dále:)

    Já to mám tak, že mě některé knihy provází životem opakovaně. Vynoří se, někde se objeví, připomenou se mi v myšlenkách díky nějaké situaci, nějakému spouštěči. Něco mi sdělí a zase zapadnou. Možná čekají, až se znovu vynoří. Při každém vynoření si vybavím to staré přátelství s zážitky. Toužím je přečíst znovu, jako bych chtěl se starými přáteli prožít ty společné chvíle ještě jednou. Ale jsme už dál, někde jinde. Většinou ty knihy znovu celé nepřečtu. Jen vyhledávám a vychutnávám určité pasáže – jako vzpomínky. Při vzpomínání s přáteli také nevzpomínáme na každou všední událost a víme, že to, co bylo, bylo. Sdílíme společné hluboké zážitky, vzpomínáme na zvláštní silná místa, body zlomu a zvratu, na to, co nás obohatilo a proměnilo. Tak to vnímám já. Stejně jako mám přátele a i povrchní známé, tak mám i “velké” knihy a vůči některým knihám jsem promiskuitní.

    P.S.: Černá labuť je velmi zajímavá, ještě nevím,na kterou stranu se přikloní :)
    Díky za citát a impuls k zamyšlení.

    1. Díky za zajímavý komentář (v Černé labuti jsem zhruba ve čtvrtině a myslím, že další citáty ještě přijdou). ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *