„Jevgenija Krasnovová se odjakživa domnívala, že člověk může milovat jen jednu, nanejvýš několik knih – jinak se dopouští jistého druhu promiskuity. Ty, kdo mluví o knihách jako o zboží, pokládala vždy za nedůvěryhodné, tak jako lidé, kteří si pěstují početnou sbírku známých, mohou být jen povrchními přáteli. Román, který máte rádi, je také určitým druhem přítele. Čtete jej znovu a znovu a poznáváte stále důkladněji. Přijímáte jej takový, jaký je, a nesoudíte ho – právě tak jako svého přítele.“
Nassim Taleb Nicholas (Černá labuť)

Máte to taky tak? ;)

3 komentářů

  1. Karlinho 21. 5. 2012 – 14:46

    Ke knížkám obyčejně veliké citové pouto nechovám… Ale když už mezi námi proletí jiskra, je to k nezastavení :) Naposledy se mi to stalo u mojí první “tisícovky”, tedy mojí první tisícistránkové knížky autora Stephena Kinga – To. Už se prostě těším a nemůžu dočkat, až ji za pár let přečtu podruhé a objevím to, co mi dosud unikalo :) Děkuji za krásný citát…

  2. Volt.cz 21. 5. 2012 – 19:14

    Jevgenija je zvláštní druh spisovatelky, ostatně to bude v Černé labuti dále:)

    Já to mám tak, že mě některé knihy provází životem opakovaně. Vynoří se, někde se objeví, připomenou se mi v myšlenkách díky nějaké situaci, nějakému spouštěči. Něco mi sdělí a zase zapadnou. Možná čekají, až se znovu vynoří. Při každém vynoření si vybavím to staré přátelství s zážitky. Toužím je přečíst znovu, jako bych chtěl se starými přáteli prožít ty společné chvíle ještě jednou. Ale jsme už dál, někde jinde. Většinou ty knihy znovu celé nepřečtu. Jen vyhledávám a vychutnávám určité pasáže – jako vzpomínky. Při vzpomínání s přáteli také nevzpomínáme na každou všední událost a víme, že to, co bylo, bylo. Sdílíme společné hluboké zážitky, vzpomínáme na zvláštní silná místa, body zlomu a zvratu, na to, co nás obohatilo a proměnilo. Tak to vnímám já. Stejně jako mám přátele a i povrchní známé, tak mám i “velké” knihy a vůči některým knihám jsem promiskuitní.

    P.S.: Černá labuť je velmi zajímavá, ještě nevím,na kterou stranu se přikloní :)
    Díky za citát a impuls k zamyšlení.

    1. René Nekuda 21. 5. 2012 – 20:10

      Díky za zajímavý komentář (v Černé labuti jsem zhruba ve čtvrtině a myslím, že další citáty ještě přijdou). ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *