Místa, kde se to inspirací jenom hemží

René Nekuda

Kreativita

článek, cvičení

René Nekuda

Kreativita

článek, cvičení

Místa, kde se to inspirací jenom hemží

Toto cvičení-necvičení vám bude užitečné ve chvíli, kdy potřebujete nabourat rozum a budete se chtít ponořit do svých pocitů. Mnoho lidí se domnívá, že tvůrčí proces je pouze intelektuální činnost. Není tomu tak. Opravdu si myslíte, že vrcholná díla vznikla z myšlenkového kalkulu jedince? Pojďme si situaci trochu více rozebrat…

Ano, rozum vám bude při tvorbě užitečný. Použijete ho při revizi textu, vymýšlení kompozice příběhu nebo konkrétního obrazu. Ovšem opravdovost, jedinečnost a tajemná krása umění je skrytá v pocitech. Kdyby E. A. Poe netrpěl jistou duševní nemocí a neztratil svoji lásku (mmch. to byla jeho čtrnáctiletá sestřenice), určitě by nenapsal tak sugestivní a drsné povídky, jako nakonec napsal. Všechno si prožil a bylo to v něm. Samozřejmě to pak také dokázal přenést řádně na papír – k tomu už potom dozajista výborně využil své inteligence. Stejně tak byl na tom i Dostojevskij, který díky smrti vlastního dítěte dokázal napsal jeden ze svých nejlepších příběhů v Bratrech Karamazových.

Je to těžký úděl jakéhokoliv kreativce – jedna vědecká studie praví, že drtivá většina umělců měla opravdu těžké dětství. Proč asi? Z mladistvých traumat a prožitků čerpají/čerpáme inspiraci po celý život.

Pokud máte chuť tvořit a nevíte o čem, doporučuji vám párkrát navštívit nějaké zajímavé místo, které je nabité emocionálními prožitky a lidskými příběhy. Zde uvádím jenom pár osvědčených příkladů:

  • nemocniční bufet
  • přeplněná kavárna
  • zapadlý noční klub nebo nonstop
  • tzv. restaurace na půl cesty (tj. zařízení, kde obsluhují většinou duševně nemocní lidé)
  • velké nádražní haly
  • rušný hotel
  • městskou knihovnu s mnoha návštěvníky
  • projeďte se vlakem
  • sedněte si na pár hodin do parku
  • jděte na oběd do staré jídelny

Tím nemyslím, že obvoláte pár přátel a vyrazíte na noční pařbu. Buďte sami se sebou, zklidněte se a pozorujte okolí, přemýšlejte a vnímejte atmosféru místa a lidí.

Co asi prožil ten pán, který čeká na doktora? Pořád se drbe na koleni a těkavě pozoruje ostatní, včetně vás. Či cestující, kteří se míhají kolem, když spěchají na právě ujíždějící vlak, nebo naopak nadávají na velké zpoždění. A co potom ta stará uhlazená paní v knihovně, která si tak zarytě listuje v Nietzeho knize?

Nikam nespěchejte, nechte toto tajuplné místo na sebe působit a hledejte v něm spojitost se svým životem. Pokud budete poctiví, jsem si jist, že z vás samých vyčtete velmi pěkný nápad, který bude obsahovat i to skrýté a neuchopitelné tajemství lidského života.

No a o to tu právě běží, ne? ;)

Pár dalších tipů, jak hledat inspiraci: Vyzkoušejte tuto netradiční meditaci, naučte se dívat okolo sebe nebo se přihlaste do mého e-mailového kurzu 3 měsíce inspirace zdarma.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

7 komentářů u „Místa, kde se to inspirací jenom hemží“

  1. Píšu doma, v místnosti. Tak se nejlépe soustředím. Nápady, slova a různě dlouhá slovní spojení ale ke mně přicházejí při procházkách venku, vynořují se z různých pocitů, vjemů, vzpomínek a hodně také ze snů. Ty si zapisuji již několik let.
    Momentálně tedy píši převážně básně. Chvilkové záblesky inspirace probíhají u mne tak, že mi vnitřní zrak ukáže nějaký obraz, pocit, a hned mi k tomu připojí i slova. Něco se v tu chvíli ve mně rozlije, povolí hráz…. A buď to teče tak, že se z toho – nebo do toho – vypíšu a nebo zůstane jen pár zapomenutých slovních hříček, spojení, někde založených ve skříni nebo v pc.
    Některé věci jdou ale hluboko….
    A z čeho jiného čerpat, než opravdu ze sebe. To všechno kolem – příroda, osoby, vztahy, věci, místa – jsou už jen “spouštěče”. Alespoň takhle si myslím, že to mám já….

    Takže tady posílám kousky sebe. První báseň je inspirovaná přírodou a druhá snem.

    V ŠUMĚNÍ LISTŮ

    Dokonalost přítomného okamžiku
    nezná překážku

    Nekonečná posloupnost
    všech proměnných
    v pohybu větru
    ladí všechny tvary
    do správného pořadí a zvuku

    Do zahuštění tepu

    Neskladné maličkosti
    opouštějí prostor

    ODĚNÁ V ŠATECH Z TRNOVÉ KORUNY

    Oblékla jsem si šaty z trnové koruny
    Oděná ze snu
    přátelím se se svými démony

    Pouštím to malé dítě
    co celou dobu držím pevně za ruce
    Usychá do propasti

    Noc se zužuje

    Vetřelec, ten neotřelý pozorovatel,
    marně hledá svá stará útočiště
    Ojíněn kořalkou roztrhanou na hadry
    usíná na parapetu jako vzácná exotická květina

    Hon na zbabělost je u konce

    To Bůh byl vyslyšen

    Odpovědět
  2. Máte úplnou pravdu. Trauma z mého dětství, hořkosti mládí a věčné snění o lepším životě jsou motorem příběhu, který nyní píšu(mimochodem můj úplně první pokus o psaní). Horší jsou situace, které neznám a snažím se je popisovat.
    Píšu kdekoliv když mě něco napadne. V kavárně, v knihovně, ve škole nebo v parku…

    Odpovědět
  3. René, ta místa jsi vystihl dokonale! Vážně. Přesně taková místa (nebo jim podobná) jsou nabitá emocemi a lidskými příběhy a i mě šíleně inspirují.

    Odpovědět
  4. Na tom něco je? Máte pravdu. Většinou, píšu o svém životě, co jsem prožil a vím přesně co napsat, možnosti řešení, jaká je skutečnost, realita. Horší je, když se snažím vyjádřit nějakou situaci, která se mě nedotýká. Jen se motám stále dokola a okecávám to, žádné východisko, řešení, nic. Pěkný článek

    Odpovědět
    • Děkuju a ano, příběhy prožité a procítěné jsou vždy lepší a silnější než ty zhola vymyšlené a vykonstruované (já bych třeba těžko napsal dobrou povídku z hornického prostředí se správným využitím tamějšího slovníku). ;)

    • Já to mám tak, že se do vlasního psaní vciťuji lépe smutkem, bolestí, napětím, než třeba radostí, štěstí ..atd. Je to možná tím, že mám vážně nemocného otce a ztratila jsem hodně přátel, kteří pro mě byli důležití. Nemusí to tím ovššem být. Já nejraději píšu na zahradě v obležení stromů, květin, slunce a příjemného větříku. Inspirace se tam na mě jen hrnou a lépe dokážu popisovat například krajinu, když ji kolem sebe vidím a cítím pocity z ní. Když jsem zrovna mohla, psala jsem i ve škole, ale nakonec jsem to doma ještě přepsala aby to bylo více porcítěné. Ve škole se psát prostě moc dobře nedá.

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.