Motivace, motivace, motivace. Slovo nahánějící hrůzu. Slovo, které v sobě obsahuje zejména strach z prázdné bílé stránky.
Psát, či nepsat. To je to, oč tu běží.
Abych vám pomohl vyřešit tento zásadní rozpor každého píšícího člověka, vybral jsem pár rad od zavedených českých i světových spisovatelů. Třeba vám to pomůže skamarádit se s tímto strašákem všech múz…
Bryce Courtney, údajně nejprodávanější australský autor, vtipně říká: “Jediné, co jako spisovatel potřebuji, je lepidlo na zadek.” V podstatě to znamená toto – přilepit si zadek k židli a psát. Pořiďte si také jedno takové lepidlo a naučte se pravidelně psát! “Motivace” se pak stane pouze bezvýznamným pojmem.
Shelley Lieber radí: “Uvědomte si rozdíl mezi spisovatelem a pisálkem. Spisovatel píše a pisálek o tom jen mluví.” Někdy jako motivace může stačit poznání, že psaní prostě k tomuto řemeslu patří a jinak to nejde.
Česká spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová tvrdí: “Psaní je jako hra na klavír. Když necvičíte pár dní, poznáte jenom vy, že jste trochu z formy. Když necvičíte pár týdnů, poznají to i odborníci. A když necvičíte pár měsíců, poznají to všichni, včetně laického publika.” (Uch, a jsme zase u toho…)
“Nikdy se nespokojte s první myšlenkou, první verzí, ani s desátou revizí! I když máte výborný nápad, neznamená to, že napíšete dobrou knihu. Musíte vědět, jak napsat poutavý úvod, jak vytvořit živé a dynamické postavy, jak poskládat dějovou linku, jak udržet čtenářovu pozornost, jak napsat strhující a překvapující závěr apod. Psaní totiž vždycky vyžaduje spoustu práce.” říká Cindy Kenney. Uvědomění si, že psaní je těžká dřina, vám může usnadnit práci.
Na závěr si prosím pamatujte, že v tom nejste sami – dokonce i slavní spisovatelé bolestně úpí nad svými texty! Na rovinu to vyřkl Joseph Heller: “Každý spisovatel, kterého znám, má problémy se psaním.”
A jak se motivujete ke psaní vy?
Něco napíšu, pak 90% napsanyho vymažu a tak porad dokola. Když pocit, že píšu totální sračky nemám hned, tak po třetím…desatym přečtení, zatím vždy prisel. Píšu, ale knihy, který čtu jsou prostě mnohem mnohem lepší, tak vlastně ani nikdo neví, že píšu. :)
Milá Livi, tento pocit není neběžný. Získání zdravé spisovatelské sebedůvěry a hledání vlastního autorského hlasu je velmi důležité. Dá se s tím vědomě pracovat – ať už v kurzech veřejných, nebo třeba i v těch on-line (např. Bojovník s tvůrčím blokem funguje více než dobře). Držím palce!
Paní Fischerová to napsala moc hezky! Souhlasím s ní! :-)
A pokud jde o moji motivaci? Ani nevím. Jsem na tom stejně jako Slíva, mým problémem je také spíše lenost. Motivace mám dost ze stran mých čtenářů a od bílého papíru…! ;-)
Mě osobně nestraší ani tak motivace (té bych měla, jéje) jako spíš LENOST se svojí rodnou sestrou VÝMLUVOU, proč to zrovna dnes nejde. Napadá mě jedno přirovnání, kdy by mi to šlo úplně samo a nemusela bych se hádat sama se sebou: znáte ve filmech ty sekvence, kdy hlavní hrdina se učí bruslit (tančit, skákat s padákem, malovat, milovat, vraždit…dosaďte, co je libo)? Většinou jsou podbarvené ústřední melodií a v jednotlivých obrazech vidíte pokrok od Ničeho k Něčemu a pak k Mistrovství v daném oboru a všechno to vypadá nesmírně jednoduše a hladce, a vůbec. Bohužel za tím není vidět ta realita: propocená trička a dřina a vztek na všechny a na všechno, pokud se to zrovna nedaří, tak jak si hlavní hrdina představuje. No samozřejmě, že to není vidět, protože v tom filmu přece nic takového neexistuje, tam to jde přesně tak, jak to vypadá…v životě je to obráceně. Bohužel. Nebo bohudík?
Takže skutečný spisovatel potřebuje disciplínu, disciplínu a zase disciplínu. Zapomněla jsem na něco důležitého? Jo … ještě na disciplínu.
Mimochodem, nevíte někdo, kde se dá koupit? Třeba v tabletách, jako vitamímy?
Myslím si, že Shelley Lieber trefil do černého. Skutečný spisovatel prostě píše. To je ten zásadní rozdíl mezi spisovatelem a kupříkladu mnou. Spisovatel píše, ale to neznamená, domnívám se, že nemá problémy nebo pochyby. Jeho motivace k psaní je však silnější než kritik v něm. Prostě přijde jeho čas, sedne a píše. Nežvaní o tom.