Nemáte čas na psaní? 5 způsobů, jak udržet svoji múzu naživu

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

Nemáte čas na psaní? 5 způsobů, jak udržet svoji múzu naživu

Nedostatek času ovlivňuje nejen naše pracovní výkony, rodinné vztahy, přátelství, ale i naše koníčky. Nejčastěji trpí záliby, které vyžadují pravidelnost. A mezi ně patří i psaní (o přirovnání, že psaní je jako hra na klavír – cvičit se musí prakticky denně – jsme se tu bavili již nesčetněkrát).

Múza je velmi křehké stvoření, které je náchylné k mnoha nemocem. Zároveň je velmi nestálá, a tak se může stát, že by vás mohla opustit.

Takže jsem se zeptal internetového vyhledávače, co by mi poradil, abych si udržel svoji múzu naživu v případě, kdy nemám čas a nebo dostatek energie. A v několika zahraničních diskuzích jsem sesbíral 5 osvědčených způsobů, které sice vypadají zdanlivě banálně, ale údajně 100% fungují…

5 osvědčených způsobů, jak udržet svoji múzu naživu

Čtěte knihy: Jednou rukou můžete krmit dítě a druhou si přidržovat knížku. Viděl jsem již spoustu žen, které to tak dělají. A je to vlastně ideální způsob, jak konečně dohonit zaprášený seznam knížek, které byste si rádi přečetli.

Tip: Jak přečíst jednu knihu týdně

Sledujte filmy: Když cítíte, že váš mozek je totálně přeplněný různými věcmi, není nic lepšího, než sledovat filmy. Ano, vyžaduje to trochu mozkové činnosti, ale tahle trocha vám může poskytnou spoustu nápadů pro vaše vlastní příběhy.

Přemýšlejte: Pokud nemáte čas psát, rozhodně máte čas přemýšlet a plánovat. Cestujete metrem? Pak využijte volné minuty k přemýšlení o dalších kapitolách, které se chystáte napsat.

Veďte si umělecký zápisníček: Záblesky inspirace jsou nevyzpytatelné a zároveň spolehlivost lidské paměti je nestálá. Pořiďte si proto svůj umělecký zápisníček – opravdu je k nezaplacení!

Pište alespoň 10 minut denně: Je možné, že nemáte čas psát dvě hodiny v kuse, ale co třeba jenom 10 minut? Myslíte si, že to nemá význam? Rozhodně má! Zkuste využít třeba čas po snídani nebo těsně před ulehnutím do postele.

Nedávno jste se vyjadřovali v tomto článku, co děláte, když nemůžete psát. Přesto se vás táži znovu – jaké okolnosti vám brání ve psaní a co děláte, abyste je pokořili a nevypadli z tempa? 

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

15 komentářů u „Nemáte čas na psaní? 5 způsobů, jak udržet svoji múzu naživu“

  1. Já jelikož jsem člověk, který nenosí tašky, ale místo nich používá kapsy jsem to vyřešila tak, že můj bloček je mobil. Píši si do konceptů, jako do bločku a velký rozdíl v tom není. Ale protože vždy strašně bojím, že se mi moje poznámky vymažou, vždy si je raději přepíši do sešitu. Jinak jsem ještě dodat, že toto je skvělý web, myslím že ho doporučím své kamarádce, která se také zajímá o psaní. Jsem Vám pane Nekudo moc vděčná za pomoc mladým spisovatelům….Děkuji.

    Odpovědět
  2. Nemohu zde nezanechat pár svých slov… Stává se mi totiž při psaní velmi zvláštní, ale i zároveň i otravná věc. Představte si, že sedíte u stolu, pero v ruce a už už chytáte nápad na knihu. Hlavní hrdina už se ve vaší mysli nudí a čekajíc, kdy konečně začnete psát.

    A ejhle! Tam pod stolem leží múza! Tak ji čapnu za vlasy a vytáhnu nahoru. Jsem si najednou jistá, že lepší nápad jsem neměla, ale, jen co se na tu múzu zaměřím, zjistím, že je to jen převlečená situace – místo – nebo postava z jiné knihy a mně nezbývá než klít a protestovat, že už tak skvělý nápad napsal někdo přede mnou a že se mi v hlavě objevil jen a jen proto, že jsem tu knihu nedávno dočetla. Znechuceně vstanu od papíru, hlavní hrdina, který už takovou dobu v mé hlavě nocuje a čeká na prostředí a na příběh jen hrubě zanadává a jde zase spát.

    Všem tedy jedno varování! Pozor na vlezlé pseudomúzy, dokáží totiž psaní neuvěřitelně znechutit.

    Odpovědět
    • Nedávno se mi to také stalo, ale obráceně. Vymyslela jsem si prostředí a kostru příběhu a zašla do knihovny pro inspiraci a ejhle!, zjistila jsem, že velmi podobný námět byl už zpracován. Ze začátku jsem byla rozhořčená, ale pak jsem si řekla, že dnes už stejně není možné najít téma, o kterém nikdy nikdo nenapsal ani řádku, že to chce prostě si jen najít svůj vlastní styl.
      Takže klidně s múzou šup zpátky na stůl, ať hrdina dlouho nečeká!

  3. Nechci tu moc spamovat, ale narazila jsem na zajímavý článek, o který se tu jednoznačně musím podělit :)
    Jedná se o řadu krátkých zpovědí mnoha umělců z různých oborů (malíři, tanečníci, spisovatelé, muzikanti…). Celý projekt je zaměřený na způsoby hledání inspirace :)

    (Článek je prostřednictvím aplikace na facebooku)

    https://apps.facebook.com/theguardian/culture/2012/jan/02/top-artists-creative-inspiration?fb_source=recent_activity&fb_action_types=news.reads&code=AQB80eK9RR3Mk2vcVvzOigzWB42c2E2XdjVoQoc4-9Vu_-PKRC2VDtdUM7TTgsq7f1XdcJsg4252CTdjjLpzzxLI2-2ONnincwjyCpqGE1NtZNk06NE7TKZCcpMg_T0FJJB9cJVo5KMSL6csuFpMeLdYZUAlb2l_TqD874uuabwb7ojYDjC3edD7aGoPWJVkgaM#_=_

    Odpovědět
  4. Nevíte, jak a co psát? Pořiďte si blog! Nejsem zrovna příběhový typ (detailista, který dobře popíše místo, ale nikdy neumí vymyslet strhující děj) a můj tříletý bloček dokonale uspokojuje všechny grafomanské choutky. :)

    Odpovědět
  5. Vřele doporučuji se těchto tipů držet :)
    Se zápisníkem jsem začala víc jak před rokem – nejdřív to byl A6-kový tlustý sešit s tvrdou vazbou, krásnými listy a sametovým potahem. Ale hlavně jsem to ze začátku pěkně flákala :D Neustále jsem ho někde zapomínala apod. Ovšem zhruba před půl rokem jsem ho u sebe začala mít všude a ten malý formát mi začal i přes jeho prostorovou praktičnost být malý. Všechno jsem přepsala do starého A4-kového sešitu, desky jsem polepila balícím papírem. Teď si do něj můžu lepit i novinové výstřižky a zajímavé fotky. (Může to znít, jako, že jsme malé dítě, ale kvalitní zápisník je ohromná pomoc)
    Na začátku byl tenhle server, tam jsem se myšlenky uměleckého zápisníku chytila. Teď je to ta nejdůležitější věc v mé tašce. Je jedno jestli s sebou mám telefon nebo občanku, hlavně, že je tam zápisník :)
    Skvěle přilákává inspiraci, i když jím jen tak nazdařbůh listuju.
    Děkuju moc, úžasný blog – i pokud nejste spisovatel, ale výtvarník, který si tvůrčího psaní užívá jen párkrát do roka.

    Odpovědět
  6. Myslím, že mi brání nepříjemný pocit ze ztráty kontroly. Jakkoliv nádherné psaní je, dělá si, co chce. Nikdy nevím, jak mi to půjde a co vlastně budu psát. Zároveň je to na psaní to nejhezčí. Mívala jsem i další obvyklé bloky
    – strach, že to nebude dost dobré a já to nepoznám
    – strach, že to nebude dost dobré a já to poznám a zdeptá mě to
    – obavy, že špatným psaním promarním moře času
    – strach z úspěchu (a nutnosti dostát vysokým očekáváním po vydání své prvotiny) – s tím související strach, že “Napíšu jen jednu dobrou knihu.”
    Hezký večer

    Odpovědět
  7. Od přírody jsem velmi líný stroj. Svou práci odevzdávám na poslední možný termín. Vybírám vždy snadnější cestu. A stejný vzorec se projevuje i u psaní.

    Píši jen když musím.

    Psaním se neživím, žádné termíny a vnější okolnosti mne k psaní netlačí.

    Co mne tedy k psaní nutí?
    Co mne pohne k tomu přenést své myšlenky na bílý podklad a zvěčnit třepotající se motýli?

    Emoční přetlak.

    Psaní používám jako formu vnitřní terapie, porozumění sama sobě. Když píšete, zpomalí to vaše myšlenky. Opice neskáče ze stromu na strom, je nucena následovat jedinou větev. Čas se rozplyne, mysl usadí a z této mysli pak samovolně vystupují věci, které potřebují zarovnat. A já je pouze píši. Zaznamenávám. To psaní převezmu vládu a já ponořen do světa lásky, fantazie a jednoty stávám se pouhým nástrojem. Teď a tady.

    Ať se Vašemu blogu daří.

    Váš,
    nofear23

    Odpovědět
  8. Přiznám se, že múza se mnou občas hraje pěkně nečistou hru. Jsou chvíle, kdy se ze mne nápady jen hrnou, ale taky dokážu pár let vůbec nic nenapsat. Před nedávnem jsem se opět dostal do plodného období, takže doufám, že mi to vydrží.

    Odpovědět
  9. Nejhorší nejsou trpaslíci, ale dítka. Vůbec nedokážu psát, pokud je můj potomek se mnou v místnosti.
    Mám totiž jednu velkou (ne) výhodu – jakmile začnu psát, soustředím se tak hluboce, že mi na hlavě můžou dříví štípat a já o tom nevím. Jenže když mi každých pár minut přistane na klíně malý zadeček a malé ručičky se mi zaryjí do klávesnice s doprovodným: “Mamíííí, mám hlad na křupíky.”, “Mamíííí, já chci pohádku.” nebo “Mamíííí co to děláš? Já ti pomůžu.”, je to, jako by mi pokaždé někdo vylil na hlavu kbelík ledové vody. Takže mám blok :o(

    Odpovědět
  10. dlouho nemám čas…pořád si říkám ..sednu si a budu pokračovat…zase něco napíšu..jo jo..poznámečky…ty nosím sebou…to je fakt…..a pak to najednou přijde…jako velký třesk…a sednu..a némohu se odtrhnout…je to jako jako ohňstroj s kroutivými prskavkami,ozářené noční nebe,dech beroucí ohňostroj,který mnohdy zhasně tak rychle jak začne…..opravdu někdy neskutečné…ale i tak to miluju…

    Odpovědět
  11. Sejdeme se s kamarádkou a povídáme si. Samozřejmě drobné příběhy, příhody, situace, scénky. A když vidím, kde se kamarádka směje, kde je pohoršená a kde nechápe, trochu to tříbí mé následné psaní. Kromě toho si vyslechnu zase její příhody, její obraty a myšlenky. Nebo něco z jejího okolí, což se dá (s dovolením) zase použít….až se k tomu psaní zase dostanu.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.