Z mého spisovatelského zápisníčku:
- Yvonne Studley z Kanady narazila cestou z práce do losa a skončila v nemocnici. Její sestra Connie Everitt se o této nehodě dozvěděla a jela ji navštívit. Cestou také srazila losa a skončila v úplně jiné nemocnici.
- Shelby County byla zadržena policií za jízdu v opilosti. Při dechové zkoušce byla silně cítit vanilkou a tvrdila, že rozhodně žádný alkohol nepozřela. Vysvětlení bylo jednoduché: Shelby při vaření natolik ochutnávala vanilkový extrakt (35 % alkoholu), že se po něm skutečně opila.
- V Americe našli na silnici mrtvého jelena, motorku a muže. Při bližším prohledání se zjistilo, že muž nezemřel nárazem do jelena. Někdo ho zezadu střelil do hlavy. Případ byl vyhodnocen jako sebevražda.
- V Austrálii byla zastavena jedna řidička a policista zjistil, že vůbec nevlastní řidičský průkaz. Údajně mu odpověděla: „Omlouvám se, ale já jsem z jiného světa. Vaše zákony pro mě neplatí. Už musím jet. Nashledanou.“ Bohužel při zavírání okýnka skřípla policistovu ruku tak, že ho následně několik metrů táhla vedle auta. Žena skončila na šest měsíců ve vězení a byla obviněna mimo jiné i z toho, že během jízdy telefonovala (což mohl dosvěčit právě tento vláčený policista).
- Německo: bankovní lupič byl natolik znechucen zprávou v novinách, která uváděla nesprávné údaje o jeho loupeži, že napsal upřesňující e-mail redaktorovi novin i policii. Uvedl svůj pravý věk, výšku i značku auta, kterým z místa loupeže odjel. Policie ho na základě tohoto e-mailu vystopovala a uvedla, že „lupič byl absolutně v šoku, že jsme ho našli“.
Máte v šuplíku nebo v uměleckém zápisníčku také nějakou těžko uvěřitelnou historku, která se ale opravdu stala? Pochlubte se dole v komentářích!
Ignacius chodíval s kamarády pravidelně na pivo do místní hospody. scházeli se a povídali si o tom, co je zrovna zajímalo. Všichni věděli, že před více jak třiceti lety někdo zavraždil Ignaciova bratra. Šeptalo se, že ho zavraždil někdo z místních lidí. Policie to tenkrát nechtěla vyšetřovat. Údajně to měl být syn nějakého vlivného politika. Většina z místních lidí věděla kdo to je, ale před Ignaciem to tajili. Měli strach, že by měli problém s komunisty. Tento příběh je starý víc jak třicet let a skoro upadl v zapomění. Lidé se už zbavili strachu z komunistů, a tak vyplývají na povrch různá zvěrstva, která se děla v totalitním režimu. Ignacius dnes sedí u stolu, tak jako jindy se dvěma kamarády a povídají si. Jeden z kamarádů se ale najednou odmlčel, zíral přes Ignaciovo rameno. Ignacio si toho všimnul a zeptal se kamaráda: “co tam vidíš?” Otoč se, za tvými zády sedí vrah tvého bratra. Ignacio vyskočil ze židle a chytil vraha za límec košile. “Tak jak to bylo ty hajzle? Mluv, nebo tě zabiju!” Vrahova odpověď bude Ignaciovi znít v uších až do konce jeho života. Na takové příhody se nedá zapomenout. Vryjí se hluboko pod kůži a do srdce. “Promiň, já jsem nechtěl. Byli jsme mladí a hloupí”. Význam těchto slov? Promiň, že jsem ti zabil bratra?