Paul Arden, autor knihy It’s Not How Good You Are, Its How Good You Want to Be, radí vypustit všechny své nápady, znalosti a plány do světa:

Jakmile vypustíte všechno, co víte, do světa, mnohem více se vám vrátí zpět.

Určitě si každý pamatuje chytré spolužáky, kteří si při písemce zakrývali svůj test tak, aby ho nikdo neviděl.

A tohle platí v mnoha oblastech našich životů: “Neříkej jim to, oni toho pak využijí a tobě nic nezbyde!”

Problém s hamouněním si myšlenek můžete ukončit žitím bez výhrad. Jinak vám hrozí riziko, že skončíte jako vyčerpaná stará zatuchlina.

Čím více toho odevzdáte světu, tím více se vám vrátí!

Myšlenky jsou otevřené znalosti. Neříkejte jim vlastnictví.

Beztak to nejsou vaše nápady, ale informace proudící v celosvětovém éteru.

Vy jste je pouze zachytili do prostoru své mysli a říkáte jim “moje”.

V době okamžité a masové komunikace to zní jako docela rozumný názor – představte si, že doma sedíte jako lakomec Harpagon na myšlence, která by mohla prakticky ihned posunout svět k lepším zítřkům (a nebo postupně a za nějaký čas, to je vlastně jedno). Spisovatelka Elizabeth Gilbert tento názor potvrzuje, když ve své TED přednášce mluví o vnímání umění v antice – lidé věřili, že skvělé nápady k nám přicházejí zvenčí, skrze tzv. “vnitřího génia”.

A co vy – souhlasíte s Paulem Ardenem? Otevřete svoji myšlenkovou truhlu a vyjádřete se dole v komentáři! ;)

8 komentářů

  1. Petr 27. 5. 2010 – 16:55

    Souhlas! Sam jsem takto zatim temer nejednal, ale ted mi to dava obrovsky smysl!
    Stacilo takoveto kratke ale vystizne shrnuti…

  2. PepaR 28. 5. 2010 – 07:28

    Skvělá myšlenka, zatím to vidím taky tak idealisticky a rád sdílím nápady, protože jsem toho názoru, že každá myšlenka nápad vpuštěný do pléna se může posunout dál a být někomu k užitku. Kéž by si alespoň část populace uvědomila, že hrání si na vlastních uzavřených pískovištích nás bude posunovat dopředu méně, než když spojíme svá úsilí.

    Co ale zažívám na vlastní kůži, je to, že i když to budete myslet dobře, tak existuje spousta škarohlídů, kteří Vám budou házet klacky pod nohy. Navíc v našem lokálním českém prostředí se něco jako vděk či ocenění práce nepěstuje. Setkal jsem se i s tím, že projekt, kterému člověk věnuje nemálo času a dá jej zdarma k dispozici, tak nakonec se setká s kritikou, jaktože to nefunguje jak má a jak si to představuju dát něco zdarma a pak tomu nedělat plnou technickou podporu jako softwarové giganty, které si nechají za např. za software tvrdě platit. Tím jsem chtěl říci, že ač jsem toho udělal a zveřejnil zdarma bezpočet, tak jsem se často setkal spíše s tím, že se ozývali lidi až měli problém, což občas vyčerpává.

    Druhý rub mince ale je, že jest otázkou, jakým způsobem se tento idealismus vrátí, neb z poplácání po ramenou si rohlík v samoobsluze nekoupíte.

    1. René Nekuda 29. 5. 2010 – 13:37

      Domnívám se, že se tímto způsobem dá živit. Nedávno jsem četl článek o kanadské zpěvačce, která má svoji hudbu volně ke stažení na internetu. Peníze jí jdou z turné, které měla z 80 % vyprodané a těch zastávek tam bylo víc než dost. To je ovšem jen jeden příklad …

      Co se týče zmíněné kritiky – je fakt, že bychom se měli navzájem více chválit a projevovat si vděk a nadšení. Na západě dokonce funguje model “donátorství” – čtenáři čas od času pozvou své oblíbené autory virtuálně “na pivo/ kafe” tak, že jim převedou pár dolarů na účet. V ČR je toto zatím nemožné.

      Díky moc za zajímavý komentář! ;)

  3. PepaR 29. 5. 2010 – 14:22

    Zdravím, možná jsem se špatně vyjádřil. Nikdy mi při zveřejnění některého z mých počinů nešlo o stránku finanční, koneckonců dělal jsem to nezištně, protože mě to bavilo a s cílem změnit něco k lepšímu nebo pomoci lidem, kteří na tuto problematiku narazí, tzn. aby se nemuseli, tak jako já zaobírat vším už od píky, ale měli možnost začínat s něčím a případně to posunout i dál, vylepšit, přijít na nové myšlenky, inovovat např. teze ke kterým jsem se dostal já. Jedině tak můžeme jako lidstvo jít dál, tím že se poučíme z chyb vlastních, a namísto individuálních poznání se podíváme na věc z toho globálního pohledu/přínosu. Už trošku sklouzávám k noetickému náhledu na problém, tak to raději utnu.

    Bohužel dnešní svět či ekonomický model tomu nepřeje, k tomu abyste byl úspěšný se musíte hodně zamyslet nad tím, co sdělíte nebo vyšlete do světa, a co bude Vaše know-how. Netvrdím, že jsme tohoto názoru, mám raději např. otevřený model sdílení vědomostí, ale je tomu prostě v současné době tak. Snad se to však změní.

    Článek o zpěvačce jsem taktéž nedávno četl (pravděpodobně čteme stejné periodikum ;), je to důkaz, že svět se mění, ale stejně, je to jeden z mála případů a myšlení na západě nemůžete hned tak naroubovat do hlav v naší kotlině. Tady je totiž často větším hrdinou ten, kdo dokáže věci ošidit nebo obejít, o nějakém vděku nebo uznání nemluvě. Tato situace je dle mého hodně tristní a smutná, ale jsem idealista, a ač komentář vyznívá pesimisticky, tak doufám v lepší časy ;)

    1. René Nekuda 29. 5. 2010 – 15:39

      Určitě se to změní k lepšímu! Ještě jednou díky! ;)

    2. PepaR 29. 5. 2010 – 15:46

      Nemáte zač, to já děkuji za Vaše články a web.

  4. Martina 3. 7. 2012 – 18:05

    Mám s tím osobní zkušenost. Před lety jsem vymyslela hru. Jsem dost kreativní a pořád a neustále mi chodí nápady. Tehdy to bylo hodně originální a nádherně marketingově zpracovatelné. Ale – tehdy jsem narazila na některé bariéry a hru šoupla do šuplíku. Věděla jsem, že kdybych s ní někde vyrukovala – někdo by si na tom namastil kapsu – nejspíš reklamní agentura – a já bych utřela hubu… A nedávno jsem tu hru vytáhla ze šuplíku a oprášila…
    Ten nápad je pořád aktuální – světe – div se!
    Jenže můj přístup už je jiný a jsou i jiné možnosti.
    Změnil se můj úhel pohledu….
    Nejdříve jsem si říkala – dáme to do tisku (digitálního) a v té tiskárně si to nechají namnožit a budou to prodávat sami…. jak snadné… Ale pak se stalo něco jiného – můj úhel se posunul…
    A přešel od hamounění právě k těm opačným úvahám – no a co?
    Vždyť se o tom může dozvědět více lidí a možná díky tomu přijdou nové kšefty? Anebo to prostě více lidem udělá radost!
    A chci dělat lidem radost? Ano!
    Začala jsem uvažovat zcela jinak, protože to, co vyšlu – to se mi vrátí a možná ještě více…
    Hra sice kvůli nedostatku času a množství dalších šílených nápadů stále dřepí v šuplíku – ale někdy ji snad do světa pošlu…:-))

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *