Popisy toho umí mnohem víc, než jen vykreslit atmosféru, představit nám prostředí příběhu nebo charakterizovat postavy. Jaké je základní tajemství literárních popisů a jak se s nimi dá pracovat? To se dozvíte v dnešní lekci kurzu Základy tvůrčího psaní!
📚 DOPLŇKOVÉ MATERIÁLY
První, co po otevření dveří její tajně pořízené garsonky uviděl byla ona. Stálá k němu bokem a zamyšleně pozorovala nevelkou kuchyňskou linku přetékající vším možným. Její původně světlá košile nesla známky zapasu s olejem a moukou.
„Asi si budeme muset objednat pizzu,“ zamumlala napůl pro sebe.
Zběžně přelétl pohledem rozházené nádobí se stopami nepovedených jídel. Byl tu docela velký výběr: vajíčka přismažená k pánvi, ulepená forma na muffiny i miska s čímsi, co mohlo, ale nemuselo být těstem na palačinky.
Píp, píp, píp rozlehlo se bytem dříve, než stihl cokoliv říct. Žena sebou trhla a zmateně otevřela dvířka trouby. Ta však zela prázdnotou.
„Aha, to budou ty muffiny, co mi zdrhly z formičky, jen co jsem je tam dala.“ To už bylo na Mika příliš. Sevřel Aurelii v náručí a rozesmál se, zatímco ho do nosu štípal pach spáleniny zachycený v jejích zlatých vlasech sepnutých do střapatého drdolu.
Krásný den,
tento úkol jsem hodně promýšlela, nechtělo se mi do popisu jen tak nějakého vaření, a tak vzniklo toto. Budu ráda za zpětnou vazbu. Osobně mám pocit, že je to více příběhové než popisné, nejsem s tím úplně spokojená, ale měla jsem pocit, že každou úpravou je to spíše horší než lepší. Proto to posílám v tomto stavu, děkuji :)
Ten sňatek měl být její vstupenkou do života v pohodlí a bez jakýchkoliv starostí. Jenže jak si poslední rok hořce uvědomovala, ty signály, že něco není úplně v pořádku, tam byly od prvopočátku. Nyní se však musela soustředit, aby dovařila manželovu večeři včas, než přijde domů. Nepochybovala, že přijde opilý, jako to měl ve zvyku již dlouhou dobu.
Zamyšleně hleděla do bublajícího rendlíku, kde se chvílemi ukazovaly kousky mrkve, masa a brambor. Přes několik vrstev sukní a spodniček si rukou přetřela stehno. Ještě stále ta modřina bolestivě pulsovala, podle jejího muže měla být upomínkou na to, že má být poslušnou ženou. Kdyby neměla nateklý ret od toho, jak ji dnes ráno uhodil kvůli pláči jejich maličké dcery, ironicky by se usmála. Místo toho zamíchala vařící se pokrm dřevěnou vařečkou a do stařičkých kamen pod hrncem přihodila polínko vysušeného dřeva. Uvnitř rozpáleného sporáku to zahučelo a po světnici se rozlilo teplo. Náhle ucítila zatahání za sukni. Přibatolila se k ní její dvouletá dcera a přitiskla se k její noze. Usmála se na to drobné dítko s kučeravými vlasy a obrovskýma hnědýma očima, které připomínaly ty její, a zvedla ji do náruče. Zahořela láskou k tomu malému dítěti a v tu chvíli se rozhodla, že když ne kvůli sobě, tak kvůli ní musí najít lepší místo pro život. Bez něj.
Rozhlédla se po malé komůrce s manželskou postelí, malou postýlkou, truhlicí a stolem se třemi židlemi. To byl veškerý jejich majetek poté, co její manžel nešťastně investoval veškeré jejich úspory i její věno do nákladu s hedvábím. Loď ztroskotala po útoku pirátů a oni tak přišli téměř o všechno. Aby rozmnožil drobný obnos peněz, který jim zbyl, zkoušel sázet, neměl však štěstí a jen se propadl do ještě hlubších dluhů. Hlavně pak ale začal nezřízeně pít. Museli se odstěhovat z jejich městského domu a pronajmout si malý domek v nedaleké vesnici. Před svatbou zaznamenala jisté náznaky jeho sklonů, ale rodiče ji ujišťovali, že až se vezmou, přejde ho to.
Z malé kapsičky vytáhla malý pytlíček, po kterém se ihned natáhla zvědavá dětská ručka, leč nenechala ji prozkoumat obsah. Místo toho dívenku položila na zem a nabídla jí klacík na hraní, což se setkalo s okamžitou pozitivní reakcí. Vrátila se zpět k bublajícímu hrnci, rozvázala tkanice od sáčku a spočinula zrakem na směsi bylin. Od místní bylinkářky si nechala namíchat obvyklou sestavu bylinek, kterou používala k vaření, avšak tentokrát doplněnou o nadrcený kořen kozlíku a šištice chmelu. Sebrala poslední zbytky odvahy a nasypala do rendlíku část obsahu bylinné směsi. Zamíchala a čekala pár minut, přesně jak ji bylinkářka instruovala. Stáhla hrnec z plotny a krátce na to se ozvalo za dveřmi říhnutí.
Byl zpět. Polkla a nasadila hraný úsměv. Teď nebyl čas na strach, jestli chtěla uniknout, bylo nutné to dovést až do konce. Naservíruje mu večeři přesně tak, jak si přál, počká, až usne, a pak i s dcerou odejde daleko odtud. To už se ale s bouchnutím otevřely dveře a v nich stál zarostlý muž s červeně odulou tváří. Držel se zárubní a něco si mumlal, následně se několika vratkými dostal až ke stolu, kde se zhroutil na židli a opilecky zařval, že chce jíst. Nandala ještě stále horký pokrm do hlubokého talíře, ukrojila krajíc tmavého žitného chleba a i se lžící se jala obsloužit svého snad již brzy bývalého muže.
Ne, je to dobré. Skrze jedno vaření jsme poznali hned několik postav a vztahy mezi nimi + jejich historii. A taky je tam napětí a „tajná“ akce. Super!
Děkuji :)… Já jsem původně začala psát něco jiného, ale zaprvé se to opět natáhlo a zadruhé jsem zjistila, že jsem se odklonila od zadání, a tak jsem vymyslela toto. Ještě jednou díky, Váš komentář mi vždycky prosvětlí den! :)
Taky díky. Rád čtu vaše texty – jen tak dál! ;)
Z kuchyně se linula hutná vůně římského kmínu, papriky a čerstvě namletého černého pepře, smíšená se štiplavým nádechem nakrájené cibule a rozdrceného česneku. Vstoupil jsem do dveří, abych se podíval, co se chystá. Na lince stály vyskládané pootvírané konzervy krájených rajčat a červených fazolí, které už čekaly slité v cedníku ve dřezu, a nakrájená červená paprika. Na plotně se vařila rýže a ona zrovna z lednice vytahovala mleté hovězí. Ujídala u toho hořkou čokoládu, její tajnou ingredienci. Posadil jsem se k jídelnímu stolu. “Mám ti s něčím pomoct?” zeptal jsem se. Zakroutila hlavou.
Ve svém huňatém plyšovém županu se vracela ke sporáku, po cestě mě políbila, a pak do smažící se směsi zeleniny s kořením přisypala hovězí. Olej zaprskal, z woku se vznesl kouř a ona vařečkou postupně rozbíjela mleté maso na menší kousky, aby se rovnoměrně propeklo. Další na řadu přijde omáčka, která se nakonec bude alespoň třicet minut redukovat. V břiše mi zakručelo, podepřel jsem si bradu rukou opřenou o stůl a zahleděl se z okna. Venku už se sešeřilo a v teplém světle pouličních lamp vzduchem pomalu poletovaly velké, těžké vločky.
Chilli con carne vytváří zajímavé vzpomínky ;)
Byl to po dlouhé době kouzelně strávený večer s pozváním na výbornou večeři v uznávané restauraci s nádherným interiérem, hudbou a úžasným mužem.
Když ráno otevřela oči užívala si přítomnost dokonalého mužského těla a hlavou jí letmo proběhl slastný pocit z noci plné vášně. Rychle, potichu odběhla z ložnice plné rozházených svršků a zavřela se v koupelně v přízemí. Po osvěžení a znovunabytí své ženské krásy se pustila v kuchyni do přípravy vydatné snídaně pro svého vynikajícího milence. Vložila kapsle do kávovaru a zapla jej. Z lednice si připravila vajíčka, šunku ,lahůdkovou cibulku. Do toustru dala opéct plátky toustového chleba . Na rozpálenou pánev rozklepla vejce, přidala nakrájenou šunku, osolila, opepřila a vše promíchala. Odstranila pánev stranou. Nakrájela nať lahůdkové cibulky. Do dvou hrnků nalila kávu a na připravený talíř shrnula vejce, přidala opečené tousty a ozdobila nakrájenou zelenou natí. V okamžiku , kdy se chystala uchopit talíř se jí znenadání a zcela neslyšně omotala kolem pasu teplá ruka a na šíji se přitiskl lahodný polibek.
Je sobota 23. prosince. Monika rychle vstala, odbyla snídani a pustila se do vaření. Omyla brambory a naházela je do hrnce. Zatímco se vařily, nasypala do mísy mouku, cukr, žloutky, oříšky a rozinky. Zadělala kvásek. Ke všemi přilila rozehřáté máslo a pustila se do hnětení. Chvílemi to vypadalo, že už nemůže. Připravila si hodně těsta, aby měli dost na celé svátky a nemusela pozítří kuchtit. Konečně usoudila, že je těsto krásně vláčné. Nechala ho kynout. Akorát se dovařily brambory. Pustila se do přípravy bramborového salátu. Mísy se salátem schovala do lednice. Vykynuté těsto nalila do dvou forem a dala péct. Uklidila kuchyň, aby se mohla vrhnout na… Jéje, to už je tolik hodin? Oběd. Do velkého hrnce nasypala špagety. Mleté maso rozprostřela na pánev, na druhou pánev nakrájela cibuli a zeleninu. Vařila to zvlášť, protože děti cibuli i zeleninu odmítaly jíst a ona s Filipem ji měli moc rádi.
„Oběěěd!“ zavolala strávníky v půl jedné.
Rozdala každému porci na talíř a odběhla od stolu.
„Ty si s námi nedáš?“ divil se manžel.
„Jen vytáhnu vánočku z trouby.“
Vrátila se a s vítězoslavným úsměvem se na všechny podívala. Filip začínal tušit. Když zhltla oběd jako první a nervózně čekala, až dojedí ostatní, aby mohla nádobí sklidit, už věděl. Po obědě vyskočila porcovat rybu a krůtí prsa. Nakrájela eidam na plátky a společně s hermelínem se vše chystala obalit v mouce, vajíčku a strouhance. Přála si mít vše připravené dnes. Zítra je Štědrý den. Ten si musíme užít! V žádném případě si ho nechci kazit vařením! I tak budu mít spoustu práce. Připravit vánoční stůl, plovoucí svíčky, pečená jablka a obložené talíře.
Uvěřitelné ;)
Krásná vysoká žena pozorovala své vlastní prsty u krájení zeleniny. Sledovala lehký třes, který měla v rukou. Zvláštní, pomyslela si, nůž používala často, nikdy se jí ruce netřásly. Možná to bylo tím, že krájet zeleninu a připravovat večeři nebyla právě činnost, kterou trávila svůj čas. Zvedla dřevěné prkénko a sunula za pomocí nože zeleninu, která byla všechno možné, jen ne stejnoměrně nakrájená, do velikého hrnce.
Muž, který ji sledoval, práskl rukou do stolu až se lekla a cukla s sebou. Zelenina se rozsypala všude okolo hrnce jako když vysypete kuličky z pytlíku.
“To si děláš legraci!!! Měla jsi připravit rychlou večeři!!! Proč jinak bych tě odpoutal!!!” zahřměl dunivým hlasem ošklivý hromotluk v jinak docela prázdné kuchyni. Ozvěna se tu nesla jako v nějaké katedrále. Žena soustředěně sesbírala popadané kousky zeleniny a vyhodila je do koše. Nejradši by mu zabodla nůž přímo do srdce. Už několik dnů byla vězněná, tohle bylo poprvé, co ji ten šílenec odpoutal. A proč vlastně??? Jen aby mu uvařila večeři. Ona není žádná kuchtička! Ale to on netušil. Teda myslela si, že to netuší. Podle všeho to byl zvrhlík, který si ji vyhlédl na ulici a omráčil ji chloroformem. Spoutal ji v prázdném špinavém domě a o jeho úmyslech raději ani nepřemýšlela.
Byla tu zima a cítit zatuchlina. Okna byla zabedněná a neslyšela z venku žádné zvuky. Bude si s ním muset poradit sama. Ostatně, to jí vůbec nevadilo, byla na to zvyklá.
“Neboj se,” uklidňovala jej klidným hlasem, “zelenina přeci není důležitá. Hlavní složkou je masíčko, které se ti už restuje. Budeš koukat!”
Násilník se uklidnil a dokonce se začal rozhlížet po kuchyni. Procházel rozbité kuchyňské zásuvky jednu podruhé a snažil se něco konkrétního nalézt. Najednou zvedl vítězoslavný pohled a v ruce držel umolousanou křivou svíčku. Vypadala pěkně staře, ostatně jako vše v tomhle domě. Ten blázen začal prostírat stůl!
Žena se rychle otočila zpět k hrnci, aby neviděl její úsměv. Už nyní si totiž byla jistá, že ho zabije. A bude to přesně tím nožem, kterým před chvílí krájela zeleninu. Ten idiot neměl ani ponětí s kým se to pustil do křížku! Viděl hezkou tvářičku a netušil, že ona prošla tvrdým výcvikem pro elitní vojenské jednotky!
Rozepnula si další dva knoflíčky z upnuté blůzky, kterou měla na sobě, až vykoukla krajka jasně červené podprsenky. S milým úsměvem na tváři se otočila k tomu hnusnému chlapovi s poďobaným obličejem. Koukal na ni jako na zjevení a celý natěšení na krásné chvíle, které si představoval, přestal dávat pozor, či možná dokonce zapomněl, že tu ženu vlastně unesl a odložil pistoli stranou.
Chyba! O pár minut později už nežil a žena tiše odešla z opuštěného domu, kde si ještě stihla dojíst večeři, kterou uvařila.
Scéna je to moc dobrá, velmi dramatická. Prostředí, postavy a jejich vztah –> přehledné; jen je v textu příliš mnoho zbytečných vykřičníků… ;)
Johannes se podíval na suroviny před sebou a začal pátrat v mysli po nejrůznějších kombinacích. Kuchtíci kolem něj ho bedlivě sledovali a čekali, až hřmotným hlasem začne rozdávat povely. Dnes byl velmi důležitý den nejen pro něj, ale především pro krále Bohdana IV., pro kterého měl pokrm připravit. Král Bohdan dnes očekával na večeři důležitého hosta, barona Svojška, jehož si potřeboval naklonit na svou stranu, aby mohl navrhnout sňatek Svojškovy dcery Zdeňky se svým synem a následníkem trůnu, budoucím Bohdanem V. Sňatek by byl pro krále velmi výhodný, neboť by si jím zajistil příjem z bohatých vinic, kterým se pyšnil Svojškův rod. Baron byl ale člověkem velmi chladným. Putovali zvěsti, že slzy ronil pouze jako batole a od té doby prý ani kapku. Úsměvů taktéž rozdával poskrovnu, poslední když se narodilo jeho páté dítě a jediný syn Vojtěch. A to bylo před deseti lety.
Král vkládal do Johannese velké naděje. Jako dvorní šéfkuchař působil již pět let a za tu dobu hostil nemálo urozených pánů. Baron Svojšek měl ale jazyk velmi vytříbený a sousto polkl, jen pokud ho uznal za dostatečně chutné. Královská kuchyně nabízela veškeré koření a suroviny, které by mohl Johannes potřebovat na zvládnutí svého úkolu. Na masitém stole před ním ležel nádherný jelen, skolený mladým kralevicem na lovu dnes dopoledne. Vypasený dvanácterák měl nejmíň něco přes dva metráky. Kdysi určitě chlouba svého stáda, teď ležel skolený na stole před ním, se dříkem smrtícího šípu stále trčícím ze svalnatého krku. Podíval se do prázdného skleněného oka a v duchu vyslovil děkovnou modlitbu Bohu, který jistě vedl princův šíp ke svému cíli.
Zhluboka se nadechl a v hlavě se mu postupně začal spřádat dokonalý recept, jako nitky na tkalcovském stavu, které dohromady upředou hedvábný šat pro zámeckou paní. Jeho mysl sama plula po policích v kuchyni a zkoušela kombinovat důvěrně známé suroviny. Postupně si hledala cestu spletitým bludištěm koření a dochucovadel a opatrně zkoušela nové kombinace. Nakonec viděl svůj pokrm v hlavě, jako by už se vyjímal na talíři před ním. Dokonce by odpřisáhl, že ho v nose zašimrala jemná vůně pečené zvěřiny. Precizně seříznutý jelení hřbet ze všech stran zprudka opečený na oleji a zabalený v křehkém těstíčku s lehkým mandlovým přelivem. K tomu hustá šípková omáčka, nejméně půl dne tažená na libové slanině s tou nejlepší kořenovou zeleninou z královských zahrad, dochucená bobkovými listy, tymiánem a jako zlatou nití vetkanou do šatstva na samý závěr, tím nejlepším červeným vínem, které dodá omáčce trochu kyselosti a pomůže ji krásně zahustit.
Johannes polkl slinu, která se mu při té slibné představě utvořila v ústech a vrátil se myšlenkami zpět do reality. Zhluboka se nadechl. Pak napřáhl a spráskl své mohutné dlaně, až kuchtíci vyděšeně nadskočili a ještě než dopadli nohama na zem už se celou královskou kuchyní rozléhal Johannesův hřmotný hlas, rozdávající nejrůznější rozkazy.
Tohle je moc dobré – pěkné zaměření na detail, ponoření se do hloubky popisované scény, perfektně vykreslená postava. Jen tak dál!
Dobrý den, posílám další vypracovaný úkol. Tentokrát trochu kratší.
Stáhla si své oranžové vlasy do culíku. Ne moc pevně ani ne moc volně. Vždycky jsem obdivoval, s jakou přesností dokáže dělat tyto drobnosti. Uvázala si zástěru perfektní mašlí a vytáhla z kuchyňského šuplíku nůž. Začala krájet maso na svíčkovou, kterou mi tak dlouho slibuje. Říká se, že láska prochází žaludkem. A se Sofií to nebylo jinak. V moment, kdy jsem poprvé ochutnal její jídlo, tak jsem věděl, že si ji jednou vezmu. S nožem pracuje přesně jako robot, ale vypadá u toho tak přirozeně a uvolněně. Je to jedna z těch věcí, co člověk doopravdy neocení, dokud to nevidí naživo. Měl jsem to štěstí, že jsem ji mohl sledovat. Vzduchem se začala rozplývat vůně svíčkové, když byla Sofie ve finálních momentech jejího vaření. Esteticky nachystala pokrm na talíř a přinesla mi ho s úsměvem ke stolu. Ach bože, jak já ji miluji.
To by šlo. Držím palce, aby jim to vyšlo! ;)
Nikdy předtím doma svíčkovou nedělal. Ale protože pečlivě sledoval všech posledních pět ročníků soutěže Masterchef, nabyl Jiří dojmu, že už je pokročilým kuchařem a něco tak banálního jako svíčková ho nemůže zaskočit. Chvíli zvažoval, že by poprosil o osvědčený domácí recept svou babičku z Hané, ale nakonec to zavrhl, protože mu bylo jasné, že by se babi zvědavě vyptávala, kterou že to dcérečku hodlá svým kuchařským umem oslnit tentokrát. A tak radši na svém zánovním Ipadu spustil aplikaci Youtube, do vyhledávače zadal heslo „svíčková – Pohlreich“ (protože minimálně tak sebevědomě si teď připadal) a kolem pasu uvázal zástěru s výmluvným nápisem „king of kitchen“, kterou dostal loni k vánocům od kolegů z práce.
Už včera v místní Jednotě zakoupil všechny potřebné ingredience – maso, sáček mražené zeleniny, mouku, vejce, droždí, olej a smetanu. Předtím ovšem důkladně vyluxoval celý byt, ze stolu odklidil dvě hromádky nepřečtených knížek a časopisů, (Playboy a Leo zasunul hluboko na dno skříně, pro jistotu), prostřel bleděmodrým ubrusem, doprostřed slavnostní tabule postavil láhev od vypitého budvarského ležáku (samozřejmě pečlivě zbavenou etikety) a zasunul do něj jednu žlutou gerberu, se kterou hodlal Jitku uvítat u dveří.
Tak teď už jen jen připravit na stůl příbory a barevné ubrousky. Ty Jiří v nedalekém papírnictví poměrně dlouho vybíral – chtěl zvolit nějaký romantický vzor, ale motiv srdíček mu připadal příliš laciný. Navíc nechtěl Jitku vylekat, přece jen to mělo být jejich teprve páté rande. A tak nakonec zvolil indiferentní vzor s modrými pruhy, který se velmi dobře hodil k pomněnkové barvě ubrusu.
Maso v troubě se peklo (přesně podle návodu) pomalu, na 140 stupňů už od brzkého odpoledne. Jiří právě soustředěně tvaroval knedlíčky do úhledných válečků, které odkládal na prkénko vedle sporáku, kde měly lehce nakynout a čekat na moment, kdy voda v hrnci dosáhne té správné teploty a bude možné ji osolit a knedlíčky za pomoci plastových kleštiček vložit do klokotající vody přesně na 18 minut.
V tom se z Iphonu v zadní kapse džínů značky Lee Cooper ozval vysoký tón ohlašující příchozí SMS zprávu. Jiří si ledabyle otřel ruku od mouky do zástěry a doufal, že Jitka píše, že už sedí v tramvaji, dorazí přesně na čas (jak to měl Jiří rád) a že se na oběd moc těší a že zpráva bude zakončená alespoň jedním virtuálním polibkem. Ta příchozí zprávy skutečně byla od Jitky, ale stálo v ní: „Promiň, ale nedorazím. Jsi skvělý kluk, ale já vážný vztah ještě nejsem připravená. Můžeme zůstat kamarádi?“
Jiří jen polohlasně vzdychl, nevěřícně zakroutil hlavou a pak beze slova zastrčil toho nezvaného posla špatných zpráv zpátky do kapsy a mrsknul o zem knedlíkem, který stále ještě držel v pravé ruce. Maso v troubě už mezitím začalo dostávat tu správnou barvu a jeho vůně se drala ven i přes zavřené upatlané sklo plynové trouby. Jiří dvířka otevřel, zhluboka nasál tu lahodnou vůni a vyndal pekáček na prostřený stůl. Ze špajzu vytáhl patku včerejšího chleba, z lednice vychlazený Budvar a sklenici okurek, přímo z pekáčku ukrojil z pečeného masa tlustý plátek a pleskl sebou na gauč před televizní obrazovku. Fotbalové utkání mezi Baníkem a Slávií bylo už lehce za polovinou a stav byl 1:3.
Krásná pointa, sympatická postava. Úkol splněn, jeho charakterizace funguje (dovedu si ho živě představit). Snad bude mít nakonec štěstí v lásce!
Děkuju za feedback :) No já myslím, že teď hlavně doufá, že to ten Baník otočí :D
Chápu :)
Dobrý den René a všichni :)
přidávám své cvičení
Věděl, že dnes je ten den. Den, kdy se svou ženou urovná všechny spory. Emily měla být v práci ještě dvě hodiny. To je přesně tak akorát, aby si Adam vše nachystal a naplánoval. Vyzdobil byt, nebo alespoň jeho část.
Od vchodových dveří, si nachystal cestičku z okvětních lístků. Je to sice otřepané klišé, ale přesně takové, na které holky pořád letí. A Adam měl co žehlit.
Ráno, strávil asi dvě hodiny péči o svůj zevnějšek. Každý vlásek na hlavě, každý chloupek na strništi měl své místo jako voják v armádě. Nic nesmělo vyčnívat či trčet. Vše muselo být perfektní. Proto se vydal do kuchyně jen v trenýrkách a zástěře. Oblek měl pečlivě složený v ložnici na křesle.
Rozhodl se, že nachystá jednoduchou, ale chutnou večeři. Kuře na kari. Nezabere to moc času a splní to účel kulinářského výkonu. Tedy na Adama. A jako bonus, je to oblíbené jídlo Emily i Adama.
Nakrájel si kuřecí maso na jemné nudličky. Každý kousek orestoval do zlatova a až si byl jistý, že vše bylo dost do zlatova, zalil svůj výtvor smetanou , přidal kari se solí a nechal jemně probublávat na pánvi. Zeleninový salát k masu si samozřejmě koupil už hotový a namíchaný. Nemusí se zdržovat maličkostmi. Svou pozornost věnoval stolu a přichystání slavnostní tabuli. Sklenice na šampaňské, které se mimochodem chladilo v lednici. Dokonalé vyleštěné a zarovnané příbory a slavnostní talíře.
Prostředku stolu vévodila váza s nádhernou kyticí Lilii. Musel hrát na jistotu a Lilie byly jistota. Vzpomněl si, jak tehdy na dovolené v Řecku obdivovala Emily ubrousky zdobené plátky květin a nezapomněl tak ani na tyhle drobnosti.
V harmonii příprav na dokonalý večer, který skončí v ložnici, jak předpokládal uslyšel klíče v zámku.
To bylo značně nečekané. Adam koukl na hodinky. Ty měl ale nachystané v ložnici vedle saka.
S panikou v očích vypnul sporák popadl kytici ze stolu a jen tak v negližé se vrhnul na chodbu k Emily.
,, Co je to tu za bordel?!“
No nevypadá, že by byla zrovna dobře naladěná. Ale Adam miloval tu její divokost.
,, Emily…“
,, Ne Adame nemluv. Nebudu se raději ani vyjadřovat k tomu co máš na sobě, nebo spíše nemáš.“
,, Miláčku, připravil jsem nám večeři tak jak jí máš ráda.“
,, Opravdu? A jsi si jistý, že je pro mě a nebo jsem jen přišla domů nevhod?!“
Adam se nevzdával a pokynul kytici směrem k Emily. Ta jeho entusiasmus příliš nesdílela.
,, Upřímně jsem doufala, že už tady nebudeš když přijdu domů.“
,, Emily, víš že tě miluju, byl to jen hloupý úlet.“
,, Úlet? úlet je drahoušku když se projíždíš na motorce bez přilby, úlet je když skočíš z letadla bez padáku. Ale tomu když se vyspíš s mou kamarádkou se říká rozvod!“
,, Emily, miláčku neblázni, vždyť víš že bez tebe nedokážu žít.“
,, Fajn, pozvi mě pak na pohřeb!“
S posledními slovy Emily prošla kolem Adama s naprostou ignoraci nádherné květiny a vyzdobeného bytu a zaklapla za sebou dveře ložnice. Po pár minutách kdy tam Adam stále klečel jen v trenýrkách na něj přilétl jeho úhledně vyžehlený a navoněný oblek a pár dalších svršků. Večeře s omluvou se zrovna neodehrály dle jeho scénáře.
No teda! Pokání nevěrného Adama se moc nepovedlo, že? Je pěkné, jak se ta romantická situace v půlce otočí a že to potom začne pěkně gradovat. Na konci to má malou pointu (ta poslední věta tam být asi nemusí). Hezký den přeju a moc zdravím!
Byl pátek, dvě hodiny odpoledne a já se už těšila, jak si po náročném pracovním dni v nemocnici, sednu pěkně do svého pohodlného křesílka, dám si nožky nahoru a budu relaxovat u své rozečtené knížky. Manžel měl mít nějakou pracovní večeři a děti byly u babičky. To by mi ten “večer jen pro sebe” měl konečně klapnout.
Akorát nasedám do rozpáleného auta, když mi přijde SMS od manžela: “Promiň, vše je jinak, blbě jsem pochopil šéfa a s klientem a jeho paní přijdeme dnes na večeři k nám domů. Bude to okolo sedmé hodiny. Ty to určitě zvládneš, jako vždy. Miluji tě a večerní odměna tě nemine.”. V tu chvíli mě polil studený pot po celém těle, až se mi udělalo černo před očima. Přečetla jsem si to ještě jednou, jestli se mi to jenom nezdá a bohužel. “Hmm, zase myslí jenom na sebe a jestli mám něco já v plánu, je mu ukradený. Nejraději bych ho v tom nechala vykoupat. Já jsem ale tak blbá a hodná, že zase udělám, co po mně chce.” Sebrala jsem poslední síly a jela do obchodního centra něco nakoupit. “Co budu vařit? A co s tím bordelem, který je po celém baráku? To přeci nemůžu stihnout.”
Stojím v uličce s mléčnými výrobky a zírám do blba. Najednou cítím, jak mi někdo klepe na rameno. Otočím se a tam rozesmátá Katka. Moje nejlepší kámoška, s kterou se známe už od školky. Když je mi nejhůř, vždycky mi dokáže pomoci a hlavně zvednou náladu. Hned jak mě uviděla, zeptala se, co se děje, že prý vypadám příšerně. Ano, to co jsem na ní měla odjakživa ráda, byla její upřímnost. Ta vám to uměla vpálit rovnou do obličeje bez nějakého dalšího rozmyslu. Jak jsem jí vše koktavým hlasem vychrlila, okamžitě mě objala a řekla, že to spolu zvládneme. Byla prostě úžasná. Svoje páteční plány hodila za hlavu, aby mi mohla pomoci. Sice mi řekla, že nic zvláštního na dnešní odpoledne neměla, ale já vím, že by v pátek jen tak doma neseděla.
Okamžitě vymyslela tříchodové menu, tak aby se vše stihlo, dokončily jsme společně nákup a vyrazily k nám.
Zbývaly přesně tři hodiny, než to vše vypukne. Byla jsem na zhroucení. Katka nám však nalila sklenku vínka, pustila hudbu a s klidným hlasem řekla to její oblíbené “přeci se z toho neposereme.” Pracovala jako projektová manažerka v nadnárodní společnosti, takže rychlé rozhodování a plánovaní v krizových situacích byl defakto její koníček. Ta už věděla v autě, s čím přesně začneme, kdo co bude dělat a kdy. “Co já bych si bez ní počala?”
Na hodinách padlo 18:30. Uzený losos na zeleninovém salátu jako předkrm byl už naservírovaný na jídelním stole, telecí s brambory se dopékalo v troubě a panna cotta se chladila v ledničce. Jídelní stůl byl nádherně prostřený a vše sladěné do bílé a fialové, stejně jako květina, pro kterou jsme se ještě stihly stavit v nedalekém zahradnictví. Celá jídelna byla naleštěná a uklizená tak, jak se mi to nepodařilo nikdy ani na Vánoce. U toho všeho shonu, jsme si ještě stihly báječně pokecat. “Jak jí to jenom oplatím?”
Rtěnkou si projíždím ještě spodní ret, když slyším drnčet zvonek. Vše je jak má být. Jsem prostě dokonalá žena, kterou si každý chlap přeje mít. Manželovi se rozzářily oči, jak mě viděl a klient se ženou byli v úžasu z našeho nádherného domu. Večeři si nemohli vynachválit a myslím, že i ten společný business jim nakonec klapne.
“Kdy mi konečně prozradíš, jak jen to děláš? Přiznám se, že jsem byl dost v obavách, že mě s tím mým rozhodnutím na poslední chvíli pošleš do háje. Vše ti řeknu, ale až ráno, teď chci tu svoji odměnu. A zítra chci s tebou ještě něco probrat.”
To je ale den! Co všechno se z té přípravy jídla nedozvíme, že? ;) Úkol splněn – gratuluji a moc zdravím!
Taky jsem byla překvapená, co vše se člověk dozví :). Díky za přečtení a koment.
Věděla, že jí zítřejší oslava 42 nemine. Její kamarádky čekají, že je jako každý rok pozve k ní domů a bude se pít, jíst a povídat do pozdních večerních hodin. Až do posledního metra. Anebo i déle. Taxíky jezdí pořád.
Raději by je vzala do kulečníkové herny nebo je pozvala na večeři a drink do nějaké vyhlášené restaurace. A pak by třeba šly tančit. Ale její finanční situace jí to letos neumožňuje. Bude to muset vymyslet jinak. Sama si v dny, kdy překládala, vystačila jenom s brambůrky a Colou, nebo energy drinky. Když už měla obrovský hlad, objednala si něco přes Dáme jídlo. Většinou smažené věci.
Včera toho moc nenaspala, překládala počítačovou hru dlouho do noci. Po krátkém spánku to dnes ráno dokončila a odeslala. Unaveně se zvedla od počítače, aby přešla k zrcadlu v koupelně. Skoro se sama sebe lekla. Já teda vypadám, vlasy neobarvené, oči rudé od neustálého zírání do počítače. Vypadám jak po flámu. Pročísla si prsty zplihlé vlasy, opláchla si obličej studenou vodou. Tak jo, jdu na to, objednám něco přes Rohlík. Přivezou mi to ještě dnes. Ať to mám připravené.
Opět se vrátila do obýváku k počítači a začala na internetovém obchodu objednávat. Začnu od sušené šunky, přidám španělský salám, fuet, parmazán, nějakou nivu, olivy, suché víno tři sedmičky a šampaňské. A pro sebe Prosecco. Brambůrky a oříšky!!! Oříšky s chilli a brambůrky hořčičné a slané. Jo a ještě zeleninu: zelenou papriku a cherry rajčátka na ozdobu, okurky dvě. Holky mají zeleninu rády. No a tradičně nesmí chybět moje česneková pomazánka, takže potřebuji koupit majolky aspoň tři, strouhaný sýr, hlavičku česneku a bagety aspoň 4. Pomazánku udělám ještě dnes, ať se mi proleží. Nic to není, jen smíchám majolku, strouhaný Eidam a prolisuju do toho česnek, opepřím, osolím a hotovo. To zvládnu, uklidňovala samu sebe. A holky mi když tak pomůžou zítra připravit stůl. Myslím, že toho bude dost.
Kolem lýtka se jí otřela kočka. Ahoj Mimi, málem jsem na tebe zapomněla. Tobě musím taky něco koupit, když už mám ty narozeniny. Objednávám ti ty konzervy tuňáka, co se po nich můžeš utlouct a nějaké pamlsky, ano miláčku? Podrbala svojí bílo šedou Siamku za ušima. Její heboučká srst jí uklidňovala.
Rozhlídla se kolem sebe. Stůl přetékal knížkami a obaly od počítačových her. Po parketách se válely hračky pro kočku. Ach jo, budu muset ještě rychle uklidit. A obarvit si vlasy, aby mě holky nepomluvily.
Tak jo, jdu na to, ať mám vlasy hotové, než přijde poslíček s objednaným nákupem. Večer půjdu brzo spát, ať jsem zítra fit.
Pěkný oblouk se spánekm a určitě to dobře funguje jako charakterizace postavy – jen tak dál! ;)
Bára na pečicí plech nandá rozválené listové těsto a prsty pečlivě přitlačí všechny okraje těsta až k okraji plechu. Vyndá si z lednice kečup, předem na kolečka nakrájenou cibuli, na kolečka nakrájený trvanlivý salám a nandává na těsto jednu vrstvu za druhou. Nejprve kečup, hezky stěrkou rozetřít rovnoměrnou vrstvičku. Potom cibuli, už už by si bývala otřela čelo a celý obličej, aby trochu rozehnala všechnu tu ukrutnou únavu, ale ta ruka je od cibule, vzpamatuj se, Báro, to by štípalo, to by sis zase zabrečela! No a potom salám. Ten má Štěpán rád, dobře to jde potom k pivu. No a děti to naštěstí taky jedí, i když ne dvakrát nadšeně. Trouba už je rozehřátá, stupně jsou nastaveny správně, tak teď jen nastavit minutku na správný počet minut. Bára si utře ruce do utěrky a honem strčí plech dovnitř trouby. V kuchařce hledá, jak dlouho se to má péct. Ne, tak to bylo v té druhé kuchařce nebo možná v té třetí… proč proboha se z každé kuchařky dá použít jen pár receptů, ale ty ostatní jsou příliš složité, ze surovin, které u nich doma nikdo nejí, ba dokonce které se v místním malém obchůdku ani nedají koupit? Tenhle recept stejně v kuchařce ani není, ten jí dala Bětka odnaproti, takže bude zapsaný v kuchařském zápisníku… Během pečení se rázně zakousne do jednoho z jablek z mísy na kuchyňské lince. Ona večeřet nebude, to už je jisté, to jablko jí zaplnilo žaludek až až. Po jablku si jde dát na terasu cigaretu, než se improvizovaná pizza upeče. Táhlo by ji to za zdravým životem, ale pak je tu ta realita života, všechno to, co ji táhne dolů a nedovolí udělat něco jinak a líp, neházet sobě samé klacky pod nohy.
Utahaná a zmožená Bára, která je ve stresu. Taky má dobré vztahy se sousedy a chtěla by něco ve svém životě zlepšit, že?
Patnáctiletá Zelda ještě jednou zívne a protáhne se. Víc by se jí líbilo protahovat se ještě v posteli. Takhle stojí uprostřed místnosti a v duchu si nadává, že souhlasila s losováním o to, kdo připraví snídani. Co že to chtěla ségra? Zeleninový burgr? A brácha ten něco mlel o palačinkách.
Zelda si utáhne pásek svého růžového froté županu a stáhne si své dlouhé blond vlasy do culíku. Rozhlédne se kolem sebe.
Dvoukřídlým oknem vtéká do kuchyně teplo letního rána, které dodává slunce spolu s jasnou září. Vánek přinesl i vůni čerstvě posečené trávy a k tomu všemu se všude ozývá trylkování okřídlených pěvců, kteří obsadili všechny stromy babiččiny zahrady. Kousek od okna je dlouhá lavice, která se vine kolem masitého stolu aspoň pro dvanáct lidí. Židle z druhé strany stolu jsou spořádaně zasunuty pod něj, aby nezavazely už v tak malém prostoru. Tři kroky od stolu k protější stěně jsou dvou plotýnková bílá kamna s troubou. Vedle nich stojí ošatka s polínky. Opodál je pracovní stůl s výsuvným šuplíkem s vlastními nožkami, kde jsou dva otvory s plechovými lavory, kde se umývá nádobí. Z druhé strany pracovního stolu je stará lednička.
Zelda otevře chlebník na pracovním stole a najde v něm jen toustový chléb.
„Tak moment, to jako mám jít ještě nakoupit? Ani náhodou.“ Otevře špajz a vytáhne mouku, z ledničky vejce a mléko.
„Takže brácha snídani mít bude. A co ty sestřičko?“ Najde krájený eidam sýr a rozbalí ho. Ucítí hutnou mléčně slanou vůni. Ještě vytáhne z ledničky roztíratelný čerstvý sýr, mrkev, rajčata, kousek okurku a domácí pesto z medvědího česneku. Přivoní k pestu a ucítí olejovou vůni s pikantně štiplavým nádechem.
„Vypadá to na královskou snídani.“
Zapne jedno plotýnkový elektrický vařič na pracovní desce stolu, na který položí teflonovou pánev. Nalije do něj lžíci oleje a na mírném ohni nechá olej rozehřát. Rozšlehá v míse dvě vejce s 30 dkg krystalového cukru a špetkou soli. Přilije čtvrt litru mléka a za stálého šlehání jednou rukou přimíchává hladkou mouku, dokud těsto nemá tu správnou hustotu řídké kaše. Zelda namočí prst do džberu s vodou a stříkne na pánvičku, olej začne okamžitě prskat. Nabere naběračkou těsto a nalije tenkou vrstvu do rozpáleného oleje. Místností se během okamžiku rozšíří nasládlá vůně smaženého jídla. Po chvilce Zelda vezme pánvičku za rukojeť a s palačinkou houpavým pohybem nádoby pohne. Není přilepená ke dnu, takže ji Zelda nadhozením do vzduchu otočí. Obrat se povede a Zelda si začne pohvizdovat. Pustí si rádio a hlas Václava Neckáře ji zpívá o čaroději Dobroději. Vytáhne z ledničky marmeládu a postaví ji na stůl. Otevře ji, přivoní si a ucítí meruňkovou vůni. Nabere si na prst a vychutnává si sladko kyselkavou chuť rozvařených meruněk. Nachystá pak na stůl příborové nože a ploché talíře. Ještě postaví na stůl sýry a umytou zeleninu na tácku. Zapne topinkovač a zasune do něj dva plátky toustového chleba. Ucítí trochu spáleninu, jak žhavé spirály uvnitř topinkovače přepalují střídku měkkého bílého tousťáku na světle hnědou krustičku z obou stran. Podle nahořklé vůně linoucí se z pánvičky Zelda zjišťuje, že právě připaluje hned první palačinku.
„Sakra,“ uleví si Zelda a rychle palačinku dá na talíř. Nalije na pánvičku zase lžíci oleje a čeká, než se rozpálí. Z topinkovače vyskočí dva vzorně opečené chleby, které Zelda opatrně přendá na talíř a do topinkovače zasadí další dva neposkvrněné tousty. Do místnosti vpochoduje sotva sedmnácti letý kluk s oholenými boky na hlavě a nad tím se mu divoce vlní chomáč dlouhých rudých vlasů. Má na sobě jen šortky a je bos. Za ním se líně pohybuje o něco starší dívka s hnědým mikádem, oblečená do noční košilky.
„Jak ti to jde?“ ptá se bratr Zeldy?
„Ale smažím, smažím a nejednou koukám a já pálím pálím.“
„Hm, cítím. Kde je babička?“
„Na poli, sbírá mandelinky. Máme pak za ní přijít ji pomoct.“
„Kde mám zeleninový burgr?“ptá se dotčeně sestra Zeldy.
„Buď tousty se sýrem a zeleninou, nebo si běž na ten burgr nakoupit. A jezte, ať babičce pomůžeme. Nebo nás večer nepustí na zábavu.“
Ano, myslím, že literární pozadí Zeldy je z toho velmi dobře poznat (kolik členů má rodina, jak to u nich chodí, jaké mají mezi sebou vztahy + i jak Zelda vypadá a co má ráda). Chtělo by to trochu „pošolíchat“ a prokrátit, ale jinak je to moc povedený popis jejího rána (včetně vaření).
S jednoduchými a výstižnými popisy místa docela bojuji. Někdy mě to dokonce odradí od udělání si zápisu. Moc děkuji za reakci. Těší mě dostávat zpětnou vazbu s konstruktivní kritikou. Krásný den přeji.
Rádo se stalo. Mě zase těší, že můžu vidět rozkvět tvořivosti v přímém přenosu. :)
Tahle cvičení jsou vždy na jednu věc a výstupy z nich nemusejí být dokonalé (ani nemohou, pokud se jim člověk dle zadání věnuje těch 10 až 20 minut a nedělá zpětné revize). Jde o to si vyzkoušet dané téma a pohrát si s ním (+ narazit na různé typy zadání, vybudovat si návyk pravidelného psaní a naučit se pojmy, díky kterým se snadněji pojmenovávají věci, které potom (ne)fungují).
A to se vám daří, Jano – jen tak dál!
Zeleninová s vajíčkem.
Na elektrickém sporáku se smaží v bílém smalťáku cibulka na drobno. V kuchyni si vaří oběd stará paní v pletených papučích a růžové flizové bundě. Je tu dost chladno a táhne že špajzu.
Paní si už třicet let čím dál častěji vaří sama pro sebe.
Od sedmdesátkové linky s umakartovým povrchem, co má vypadat jako dřevo, se paní sune ke sporáku. Pomalu vezme dřevěnou vařečkou z utěrky vedle hrnce a prožene kousky cibule kolem stěn hrnce. Sladká štiplavá vůně plní kuchyni a dělá v kuchyni dojem tepla.
Zašlou promaštěnou vařečku rozvážná ruka odloží na utěrku. Pletené papuče se zase sunou zpět k lince. Na prkénko tu leží všemožná zelenina na kostky.
A vajíčko.
Muž, co už tu není 30 let, tomu říkával “Napříč zeleninovou zahradou”.
Paní se vrací zpět ke sporáku-solitěru. Nevešel se už vedla liky. Vadil by dveřím do špajzu.
Stará paní nese prkénko se zeleninou a položí ho na utěrku k vařečce.
Na místě elektrického sporáku stála kdysi modrá kachlová kamna. Když se v padesátém třetím vzali, vybourali je. Dlouho tu pak stál bílý sporák na uhlí. Pak našetřili na elektrický a taky na ledničku.
Paní kouká do cibulky a míchá až se kouskům cibule začnou připalují zadky. Zvedne prkénko se zeleninou a rukou kostky sesune na cibulku. Zas se činí promaštěné dřevo.
Sporák, na kterém si teď vaří je už v pořadí třetí, elektrický.
Od sporáku je vidět do obývacího pokoje. V obývací stěně jde v televizi od rána ČT 24.
“Dnes nikdo nepříjde. Možná až v neděli.” stará paní se zamyslí a nachvíli zapomene na zeleninu.
Vrátí se zas duchem k vaření.
Otevře se umakartové dřevo nad sporákem a paní vytáhne dřevěný soudek se solí a pepř ve skleničce od Dijónské Hořetice. Přisolí to lžičkou soli, ať to pustí vodu.
Vedle sporáku, když to tu v sedmdesátém rekonstruovali, se ještě vešla skříňka na nádobí až ke dveřím z kuchyňe ven na chodbu. Baculatá ruka se zachytí desky skříňky a paní se rychlostí lenochoda sklání, aby otevřela dvířka. Tu jistotu už při předklonu nemá. Obzvlášť bez hůlky.
Bílá smaltovaná poklice se vznese pomalu a stejně pomalu přistane na utěrce u supícího hrnce. Paní se narovná.
Už to pustilo vodu a papuče se zase sunou k lince.
Paní už tou cestou šla tolikrát, že ve dvou vrstvách linolea na prkenné podlaze kuchyně je vyšlapaná pěšina.
Paní po ní míří pro varnou konvici.
A nová rozvážná cesta k šumícímu hrnci se zeleninou. Zalije zeleninu vodou z konvice. Zelenina se zlobí. Brzo se ale uklidní. Paní teď nad směsí čeká, až se objeví pěna a pak puchýře na hladině, se kterou hýbe var. Promíchá znovu starou vařečkou pěnu a přiklopí hrnec poklicí. Nechá to na jedničku 30 minut, ať je to měkké.
Čelem vzad dva kroky od sporáku je okno-pozorovatelna. Pod oknem o dřevěný krytu ústředního topení je opřená hůlka. Stará paní se opře o hůlku a dotkne se nosem nylonové záclony s drobným vzorem. Za oknem nic zajímavého.
Papuče míjí ledničku a hůlka ťuká do linolea. Ťukání ztlumí až koberec v obýváku.
Paní usedne do křesla, nasadí brýle s trochu upatlanými skly a čte teletex. Musela by si sednout na židličku k obrazovce, pak by slyšela i rozhovor, který běží by dvacetčtyřce.
Sedí u umakartového stolu chemlonové papuče na chemlonovém koberečku. Hrbí záda v růžové mikyně a sklání se nad talířířem horké polévky.
V polévce už je i to vajíčko a špetka pepře.
Usrkává polévku. “Dobrá! To je ta moje.”
Ukázkově splněný úkol, Věro! Myslím, že si tuto paní dokážeme všichni dobře předatvit. Dnešní spisovatelské vaření se vám opravdu povedlo – gratuluju! ;)
To sobotní ráno vstala Kamila o něco dříve než jindy. Seděla v pyžamu na židli a vychutnávala si poslední klidnou chvíli budoucího dne.
V kuchyni na stole chladla káva s mlékem. Obejmula hrneček svými dlouhými prsty a zamyšleně prolistovávala knihu rodinných receptů. Nemohla se rozhodnout, který dneska uvaří. Vařila ráda klasická jídla, ale nebála se ani cizokrajných chutí.
David je ale na klasiku a Sára moc vařit neumí. Oba vždycky ocenili její teplou kuchyni a ji bavilo sledovat, jak si dovedou jídlo vychutnávat. Nakonec se rozhodla pro koprovou omáčku s hovězím masem a domácím knedlíkem.
Automaticky vytáhla nerez hrnec ze spodní skříňky, vhodila do něj kus krásně šťavnatého hovězího masa a napustila ho po okraj vodou. Po chvilce začala voda probublávat a chuť masa se pomalu vsakovala do mikročástic vody.
Kamila vařila s klidem, byla ráda, že ji nikdo neruší. Všichni ještě spali a tak mohla poslouchat svoje oblíbené písničky. Těšila se na tuhle návštěvu. Vždycky si měli co říct, probrali všechno od rekonstrukce domu až po filozofická témata. Sára filozofii nesnášela, ale už si na Kamilino pojetí světa zvykla. Znali se všichni spoustu let a tyhle sobotní obědy se staly nedílnou součástí jejich kamarádství.
Do robotu bezmyšlenkovitě vsypala hrubou mouku spolu s vajíčkem a vlažným mlékem. Do mléka rozdrobila kvasnice a jemně je rozemnula bříšky prstů. Přidala trochu soli, aby knedlíky měly tu správnou chuť. Robot už brumlal, otáčel svými metlami a tak měla čas pokrájet housky z předešlého dne. Máslo se pomalu rozehřívalo a vsakovalo do sebe dusivou mouku. Kamila míchala nesourodou hmotu tak dlouho, dokud se nespojila v jíšku a postupně nezezlátla. Tiše si prozpěvovala, ale jen tak, aby ji nikdo z dětí neslyšel. Dokázala si představit jejich kritické komentáře.
Vypnula robota a nechala těsto na knedlíky kynout. Mezitím přelila vývar do jíšky, osolila ho a opepřila. Svařila ocet s koprem a vlila ho do omáčky. Dala vařit vodu na knedlíky. Zbývalo zjemnit omáčku smetanou a dovařit knedlíky. Po dvaceti minutách bylo hotovo.
Dala se do sklízení nádobí. V tom uslyšela vrzání schodů. Luboš se právě probudil a hlásil se o svého turka. Vždycky si uměl všechno správně načasovat. Všechno bylo hotové. Kamila se šla dát dohromady, aby se jí David se Sárou nelekli.
Krásné, moc krásné – díky!
Bol sobotný novembrový večer. Betka vošla do kuchyne. Vybrala z chladničky dve vajíčka a položila ich na pracovný stôl. Zo špajze vybrala fľašku oleja. Zapálila plyn v sporáku. Zo skrinky vybrala panvicu. Chcela teraz rýchlo urobiť pre svojho synčeka jednoduchú večeru. Vedela, že Adamko má rád volské oká z vajec. Položila panvicu s olejom na plameň. Rozbila vajíčka a dala ich do hrnčeka. Aby nemali v sebe škrupinku. Za chvíľu horúci olej začal šumieť. Dala vajíčka na panvicu a tie sa začali škvariť. Za chvíľu ich naložila na pripravený tanier. Ešte vybrala dva rožky z vrecka a naliala vlažný čaj od obeda. Tanier s vajíčkami položila na stôl a priložila aj vidličku. Teraz už môže Adamka zavolať k večeri.
Moc pěkný popis – díky za sdílení a věřím, že i další úkoly jsou takto pěkně zpracované! ;)