#10 Popisy

YouTube video

Popisy toho umí mnohem víc, než jen vykreslit atmosféru, představit nám prostředí příběhu nebo charakterizovat postavy. Jaké je základní tajemství literárních popisů a jak se s nimi dá pracovat? To se dozvíte v dnešní lekci kurzu Základy tvůrčího psaní!

📚 DOPLŇKOVÉ MATERIÁLY

25 komentářů u „#10 Popisy“

  1. Dobrý den, posílám další vypracovaný úkol. Tentokrát trochu kratší.

    Stáhla si své oranžové vlasy do culíku. Ne moc pevně ani ne moc volně. Vždycky jsem obdivoval, s jakou přesností dokáže dělat tyto drobnosti. Uvázala si zástěru perfektní mašlí a vytáhla z kuchyňského šuplíku nůž. Začala krájet maso na svíčkovou, kterou mi tak dlouho slibuje. Říká se, že láska prochází žaludkem. A se Sofií to nebylo jinak. V moment, kdy jsem poprvé ochutnal její jídlo, tak jsem věděl, že si ji jednou vezmu. S nožem pracuje přesně jako robot, ale vypadá u toho tak přirozeně a uvolněně. Je to jedna z těch věcí, co člověk doopravdy neocení, dokud to nevidí naživo. Měl jsem to štěstí, že jsem ji mohl sledovat. Vzduchem se začala rozplývat vůně svíčkové, když byla Sofie ve finálních momentech jejího vaření. Esteticky nachystala pokrm na talíř a přinesla mi ho s úsměvem ke stolu. Ach bože, jak já ji miluji.

    Odpovědět
  2. Nikdy předtím doma svíčkovou nedělal. Ale protože pečlivě sledoval všech posledních pět ročníků soutěže Masterchef, nabyl Jiří dojmu, že už je pokročilým kuchařem a něco tak banálního jako svíčková ho nemůže zaskočit. Chvíli zvažoval, že by poprosil o osvědčený domácí recept svou babičku z Hané, ale nakonec to zavrhl, protože mu bylo jasné, že by se babi zvědavě vyptávala, kterou že to dcérečku hodlá svým kuchařským umem oslnit tentokrát. A tak radši na svém zánovním Ipadu spustil aplikaci Youtube, do vyhledávače zadal heslo „svíčková – Pohlreich“ (protože minimálně tak sebevědomě si teď připadal) a kolem pasu uvázal zástěru s výmluvným nápisem „king of kitchen“, kterou dostal loni k vánocům od kolegů z práce.
    Už včera v místní Jednotě zakoupil všechny potřebné ingredience – maso, sáček mražené zeleniny, mouku, vejce, droždí, olej a smetanu. Předtím ovšem důkladně vyluxoval celý byt, ze stolu odklidil dvě hromádky nepřečtených knížek a časopisů, (Playboy a Leo zasunul hluboko na dno skříně, pro jistotu), prostřel bleděmodrým ubrusem, doprostřed slavnostní tabule postavil láhev od vypitého budvarského ležáku (samozřejmě pečlivě zbavenou etikety) a zasunul do něj jednu žlutou gerberu, se kterou hodlal Jitku uvítat u dveří.
    Tak teď už jen jen připravit na stůl příbory a barevné ubrousky. Ty Jiří v nedalekém papírnictví poměrně dlouho vybíral – chtěl zvolit nějaký romantický vzor, ale motiv srdíček mu připadal příliš laciný. Navíc nechtěl Jitku vylekat, přece jen to mělo být jejich teprve páté rande. A tak nakonec zvolil indiferentní vzor s modrými pruhy, který se velmi dobře hodil k pomněnkové barvě ubrusu.
    Maso v troubě se peklo (přesně podle návodu) pomalu, na 140 stupňů už od brzkého odpoledne. Jiří právě soustředěně tvaroval knedlíčky do úhledných válečků, které odkládal na prkénko vedle sporáku, kde měly lehce nakynout a čekat na moment, kdy voda v hrnci dosáhne té správné teploty a bude možné ji osolit a knedlíčky za pomoci plastových kleštiček vložit do klokotající vody přesně na 18 minut.
    V tom se z Iphonu v zadní kapse džínů značky Lee Cooper ozval vysoký tón ohlašující příchozí SMS zprávu. Jiří si ledabyle otřel ruku od mouky do zástěry a doufal, že Jitka píše, že už sedí v tramvaji, dorazí přesně na čas (jak to měl Jiří rád) a že se na oběd moc těší a že zpráva bude zakončená alespoň jedním virtuálním polibkem. Ta příchozí zprávy skutečně byla od Jitky, ale stálo v ní: „Promiň, ale nedorazím. Jsi skvělý kluk, ale já vážný vztah ještě nejsem připravená. Můžeme zůstat kamarádi?“
    Jiří jen polohlasně vzdychl, nevěřícně zakroutil hlavou a pak beze slova zastrčil toho nezvaného posla špatných zpráv zpátky do kapsy a mrsknul o zem knedlíkem, který stále ještě držel v pravé ruce. Maso v troubě už mezitím začalo dostávat tu správnou barvu a jeho vůně se drala ven i přes zavřené upatlané sklo plynové trouby. Jiří dvířka otevřel, zhluboka nasál tu lahodnou vůni a vyndal pekáček na prostřený stůl. Ze špajzu vytáhl patku včerejšího chleba, z lednice vychlazený Budvar a sklenici okurek, přímo z pekáčku ukrojil z pečeného masa tlustý plátek a pleskl sebou na gauč před televizní obrazovku. Fotbalové utkání mezi Baníkem a Slávií bylo už lehce za polovinou a stav byl 1:3.

    Odpovědět
  3. Dobrý den René a všichni :)
    přidávám své cvičení

    Věděl, že dnes je ten den. Den, kdy se svou ženou urovná všechny spory. Emily měla být v práci ještě dvě hodiny. To je přesně tak akorát, aby si Adam vše nachystal a naplánoval. Vyzdobil byt, nebo alespoň jeho část.
    Od vchodových dveří, si nachystal cestičku z okvětních lístků. Je to sice otřepané klišé, ale přesně takové, na které holky pořád letí. A Adam měl co žehlit.
    Ráno, strávil asi dvě hodiny péči o svůj zevnějšek. Každý vlásek na hlavě, každý chloupek na strništi měl své místo jako voják v armádě. Nic nesmělo vyčnívat či trčet. Vše muselo být perfektní. Proto se vydal do kuchyně jen v trenýrkách a zástěře. Oblek měl pečlivě složený v ložnici na křesle.
    Rozhodl se, že nachystá jednoduchou, ale chutnou večeři. Kuře na kari. Nezabere to moc času a splní to účel kulinářského výkonu. Tedy na Adama. A jako bonus, je to oblíbené jídlo Emily i Adama.
    Nakrájel si kuřecí maso na jemné nudličky. Každý kousek orestoval do zlatova a až si byl jistý, že vše bylo dost do zlatova, zalil svůj výtvor smetanou , přidal kari se solí a nechal jemně probublávat na pánvi. Zeleninový salát k masu si samozřejmě koupil už hotový a namíchaný. Nemusí se zdržovat maličkostmi. Svou pozornost věnoval stolu a přichystání slavnostní tabuli. Sklenice na šampaňské, které se mimochodem chladilo v lednici. Dokonalé vyleštěné a zarovnané příbory a slavnostní talíře.
    Prostředku stolu vévodila váza s nádhernou kyticí Lilii. Musel hrát na jistotu a Lilie byly jistota. Vzpomněl si, jak tehdy na dovolené v Řecku obdivovala Emily ubrousky zdobené plátky květin a nezapomněl tak ani na tyhle drobnosti.
    V harmonii příprav na dokonalý večer, který skončí v ložnici, jak předpokládal uslyšel klíče v zámku.
    To bylo značně nečekané. Adam koukl na hodinky. Ty měl ale nachystané v ložnici vedle saka.
    S panikou v očích vypnul sporák popadl kytici ze stolu a jen tak v negližé se vrhnul na chodbu k Emily.
    ,, Co je to tu za bordel?!“
    No nevypadá, že by byla zrovna dobře naladěná. Ale Adam miloval tu její divokost.
    ,, Emily…“
    ,, Ne Adame nemluv. Nebudu se raději ani vyjadřovat k tomu co máš na sobě, nebo spíše nemáš.“
    ,, Miláčku, připravil jsem nám večeři tak jak jí máš ráda.“
    ,, Opravdu? A jsi si jistý, že je pro mě a nebo jsem jen přišla domů nevhod?!“
    Adam se nevzdával a pokynul kytici směrem k Emily. Ta jeho entusiasmus příliš nesdílela.
    ,, Upřímně jsem doufala, že už tady nebudeš když přijdu domů.“
    ,, Emily, víš že tě miluju, byl to jen hloupý úlet.“
    ,, Úlet? úlet je drahoušku když se projíždíš na motorce bez přilby, úlet je když skočíš z letadla bez padáku. Ale tomu když se vyspíš s mou kamarádkou se říká rozvod!“
    ,, Emily, miláčku neblázni, vždyť víš že bez tebe nedokážu žít.“
    ,, Fajn, pozvi mě pak na pohřeb!“
    S posledními slovy Emily prošla kolem Adama s naprostou ignoraci nádherné květiny a vyzdobeného bytu a zaklapla za sebou dveře ložnice. Po pár minutách kdy tam Adam stále klečel jen v trenýrkách na něj přilétl jeho úhledně vyžehlený a navoněný oblek a pár dalších svršků. Večeře s omluvou se zrovna neodehrály dle jeho scénáře.

    Odpovědět
    • No teda! Pokání nevěrného Adama se moc nepovedlo, že? Je pěkné, jak se ta romantická situace v půlce otočí a že to potom začne pěkně gradovat. Na konci to má malou pointu (ta poslední věta tam být asi nemusí). Hezký den přeju a moc zdravím!

  4. Byl pátek, dvě hodiny odpoledne a já se už těšila, jak si po náročném pracovním dni v nemocnici, sednu pěkně do svého pohodlného křesílka, dám si nožky nahoru a budu relaxovat u své rozečtené knížky. Manžel měl mít nějakou pracovní večeři a děti byly u babičky. To by mi ten “večer jen pro sebe” měl konečně klapnout.
    Akorát nasedám do rozpáleného auta, když mi přijde SMS od manžela: “Promiň, vše je jinak, blbě jsem pochopil šéfa a s klientem a jeho paní přijdeme dnes na večeři k nám domů. Bude to okolo sedmé hodiny. Ty to určitě zvládneš, jako vždy. Miluji tě a večerní odměna tě nemine.”. V tu chvíli mě polil studený pot po celém těle, až se mi udělalo černo před očima. Přečetla jsem si to ještě jednou, jestli se mi to jenom nezdá a bohužel. “Hmm, zase myslí jenom na sebe a jestli mám něco já v plánu, je mu ukradený. Nejraději bych ho v tom nechala vykoupat. Já jsem ale tak blbá a hodná, že zase udělám, co po mně chce.” Sebrala jsem poslední síly a jela do obchodního centra něco nakoupit. “Co budu vařit? A co s tím bordelem, který je po celém baráku? To přeci nemůžu stihnout.”

    Stojím v uličce s mléčnými výrobky a zírám do blba. Najednou cítím, jak mi někdo klepe na rameno. Otočím se a tam rozesmátá Katka. Moje nejlepší kámoška, s kterou se známe už od školky. Když je mi nejhůř, vždycky mi dokáže pomoci a hlavně zvednou náladu. Hned jak mě uviděla, zeptala se, co se děje, že prý vypadám příšerně. Ano, to co jsem na ní měla odjakživa ráda, byla její upřímnost. Ta vám to uměla vpálit rovnou do obličeje bez nějakého dalšího rozmyslu. Jak jsem jí vše koktavým hlasem vychrlila, okamžitě mě objala a řekla, že to spolu zvládneme. Byla prostě úžasná. Svoje páteční plány hodila za hlavu, aby mi mohla pomoci. Sice mi řekla, že nic zvláštního na dnešní odpoledne neměla, ale já vím, že by v pátek jen tak doma neseděla.
    Okamžitě vymyslela tříchodové menu, tak aby se vše stihlo, dokončily jsme společně nákup a vyrazily k nám.

    Zbývaly přesně tři hodiny, než to vše vypukne. Byla jsem na zhroucení. Katka nám však nalila sklenku vínka, pustila hudbu a s klidným hlasem řekla to její oblíbené “přeci se z toho neposereme.” Pracovala jako projektová manažerka v nadnárodní společnosti, takže rychlé rozhodování a plánovaní v krizových situacích byl defakto její koníček. Ta už věděla v autě, s čím přesně začneme, kdo co bude dělat a kdy. “Co já bych si bez ní počala?”

    Na hodinách padlo 18:30. Uzený losos na zeleninovém salátu jako předkrm byl už naservírovaný na jídelním stole, telecí s brambory se dopékalo v troubě a panna cotta se chladila v ledničce. Jídelní stůl byl nádherně prostřený a vše sladěné do bílé a fialové, stejně jako květina, pro kterou jsme se ještě stihly stavit v nedalekém zahradnictví. Celá jídelna byla naleštěná a uklizená tak, jak se mi to nepodařilo nikdy ani na Vánoce. U toho všeho shonu, jsme si ještě stihly báječně pokecat. “Jak jí to jenom oplatím?”

    Rtěnkou si projíždím ještě spodní ret, když slyším drnčet zvonek. Vše je jak má být. Jsem prostě dokonalá žena, kterou si každý chlap přeje mít. Manželovi se rozzářily oči, jak mě viděl a klient se ženou byli v úžasu z našeho nádherného domu. Večeři si nemohli vynachválit a myslím, že i ten společný business jim nakonec klapne.

    “Kdy mi konečně prozradíš, jak jen to děláš? Přiznám se, že jsem byl dost v obavách, že mě s tím mým rozhodnutím na poslední chvíli pošleš do háje. Vše ti řeknu, ale až ráno, teď chci tu svoji odměnu. A zítra chci s tebou ještě něco probrat.”

    Odpovědět
    • Taky jsem byla překvapená, co vše se člověk dozví :). Díky za přečtení a koment.

  5. Věděla, že jí zítřejší oslava 42 nemine. Její kamarádky čekají, že je jako každý rok pozve k ní domů a bude se pít, jíst a povídat do pozdních večerních hodin. Až do posledního metra. Anebo i déle. Taxíky jezdí pořád.
    Raději by je vzala do kulečníkové herny nebo je pozvala na večeři a drink do nějaké vyhlášené restaurace. A pak by třeba šly tančit. Ale její finanční situace jí to letos neumožňuje. Bude to muset vymyslet jinak. Sama si v dny, kdy překládala, vystačila jenom s brambůrky a Colou, nebo energy drinky. Když už měla obrovský hlad, objednala si něco přes Dáme jídlo. Většinou smažené věci.
    Včera toho moc nenaspala, překládala počítačovou hru dlouho do noci. Po krátkém spánku to dnes ráno dokončila a odeslala. Unaveně se zvedla od počítače, aby přešla k zrcadlu v koupelně. Skoro se sama sebe lekla. Já teda vypadám, vlasy neobarvené, oči rudé od neustálého zírání do počítače. Vypadám jak po flámu. Pročísla si prsty zplihlé vlasy, opláchla si obličej studenou vodou. Tak jo, jdu na to, objednám něco přes Rohlík. Přivezou mi to ještě dnes. Ať to mám připravené.
    Opět se vrátila do obýváku k počítači a začala na internetovém obchodu objednávat. Začnu od sušené šunky, přidám španělský salám, fuet, parmazán, nějakou nivu, olivy, suché víno tři sedmičky a šampaňské. A pro sebe Prosecco. Brambůrky a oříšky!!! Oříšky s chilli a brambůrky hořčičné a slané. Jo a ještě zeleninu: zelenou papriku a cherry rajčátka na ozdobu, okurky dvě. Holky mají zeleninu rády. No a tradičně nesmí chybět moje česneková pomazánka, takže potřebuji koupit majolky aspoň tři, strouhaný sýr, hlavičku česneku a bagety aspoň 4. Pomazánku udělám ještě dnes, ať se mi proleží. Nic to není, jen smíchám majolku, strouhaný Eidam a prolisuju do toho česnek, opepřím, osolím a hotovo. To zvládnu, uklidňovala samu sebe. A holky mi když tak pomůžou zítra připravit stůl. Myslím, že toho bude dost.
    Kolem lýtka se jí otřela kočka. Ahoj Mimi, málem jsem na tebe zapomněla. Tobě musím taky něco koupit, když už mám ty narozeniny. Objednávám ti ty konzervy tuňáka, co se po nich můžeš utlouct a nějaké pamlsky, ano miláčku? Podrbala svojí bílo šedou Siamku za ušima. Její heboučká srst jí uklidňovala.
    Rozhlídla se kolem sebe. Stůl přetékal knížkami a obaly od počítačových her. Po parketách se válely hračky pro kočku. Ach jo, budu muset ještě rychle uklidit. A obarvit si vlasy, aby mě holky nepomluvily.
    Tak jo, jdu na to, ať mám vlasy hotové, než přijde poslíček s objednaným nákupem. Večer půjdu brzo spát, ať jsem zítra fit.

    Odpovědět
  6. Bára na pečicí plech nandá rozválené listové těsto a prsty pečlivě přitlačí všechny okraje těsta až k okraji plechu. Vyndá si z lednice kečup, předem na kolečka nakrájenou cibuli, na kolečka nakrájený trvanlivý salám a nandává na těsto jednu vrstvu za druhou. Nejprve kečup, hezky stěrkou rozetřít rovnoměrnou vrstvičku. Potom cibuli, už už by si bývala otřela čelo a celý obličej, aby trochu rozehnala všechnu tu ukrutnou únavu, ale ta ruka je od cibule, vzpamatuj se, Báro, to by štípalo, to by sis zase zabrečela! No a potom salám. Ten má Štěpán rád, dobře to jde potom k pivu. No a děti to naštěstí taky jedí, i když ne dvakrát nadšeně. Trouba už je rozehřátá, stupně jsou nastaveny správně, tak teď jen nastavit minutku na správný počet minut. Bára si utře ruce do utěrky a honem strčí plech dovnitř trouby. V kuchařce hledá, jak dlouho se to má péct. Ne, tak to bylo v té druhé kuchařce nebo možná v té třetí… proč proboha se z každé kuchařky dá použít jen pár receptů, ale ty ostatní jsou příliš složité, ze surovin, které u nich doma nikdo nejí, ba dokonce které se v místním malém obchůdku ani nedají koupit? Tenhle recept stejně v kuchařce ani není, ten jí dala Bětka odnaproti, takže bude zapsaný v kuchařském zápisníku… Během pečení se rázně zakousne do jednoho z jablek z mísy na kuchyňské lince. Ona večeřet nebude, to už je jisté, to jablko jí zaplnilo žaludek až až. Po jablku si jde dát na terasu cigaretu, než se improvizovaná pizza upeče. Táhlo by ji to za zdravým životem, ale pak je tu ta realita života, všechno to, co ji táhne dolů a nedovolí udělat něco jinak a líp, neházet sobě samé klacky pod nohy.

    Odpovědět
    • Utahaná a zmožená Bára, která je ve stresu. Taky má dobré vztahy se sousedy a chtěla by něco ve svém životě zlepšit, že?

  7. Patnáctiletá Zelda ještě jednou zívne a protáhne se. Víc by se jí líbilo protahovat se ještě v posteli. Takhle stojí uprostřed místnosti a v duchu si nadává, že souhlasila s losováním o to, kdo připraví snídani. Co že to chtěla ségra? Zeleninový burgr? A brácha ten něco mlel o palačinkách.
    Zelda si utáhne pásek svého růžového froté županu a stáhne si své dlouhé blond vlasy do culíku. Rozhlédne se kolem sebe.
    Dvoukřídlým oknem vtéká do kuchyně teplo letního rána, které dodává slunce spolu s jasnou září. Vánek přinesl i vůni čerstvě posečené trávy a k tomu všemu se všude ozývá trylkování okřídlených pěvců, kteří obsadili všechny stromy babiččiny zahrady. Kousek od okna je dlouhá lavice, která se vine kolem masitého stolu aspoň pro dvanáct lidí. Židle z druhé strany stolu jsou spořádaně zasunuty pod něj, aby nezavazely už v tak malém prostoru. Tři kroky od stolu k protější stěně jsou dvou plotýnková bílá kamna s troubou. Vedle nich stojí ošatka s polínky. Opodál je pracovní stůl s výsuvným šuplíkem s vlastními nožkami, kde jsou dva otvory s plechovými lavory, kde se umývá nádobí. Z druhé strany pracovního stolu je stará lednička.
    Zelda otevře chlebník na pracovním stole a najde v něm jen toustový chléb.
    „Tak moment, to jako mám jít ještě nakoupit? Ani náhodou.“ Otevře špajz a vytáhne mouku, z ledničky vejce a mléko.
    „Takže brácha snídani mít bude. A co ty sestřičko?“ Najde krájený eidam sýr a rozbalí ho. Ucítí hutnou mléčně slanou vůni. Ještě vytáhne z ledničky roztíratelný čerstvý sýr, mrkev, rajčata, kousek okurku a domácí pesto z medvědího česneku. Přivoní k pestu a ucítí olejovou vůni s pikantně štiplavým nádechem.
    „Vypadá to na královskou snídani.“
    Zapne jedno plotýnkový elektrický vařič na pracovní desce stolu, na který položí teflonovou pánev. Nalije do něj lžíci oleje a na mírném ohni nechá olej rozehřát. Rozšlehá v míse dvě vejce s 30 dkg krystalového cukru a špetkou soli. Přilije čtvrt litru mléka a za stálého šlehání jednou rukou přimíchává hladkou mouku, dokud těsto nemá tu správnou hustotu řídké kaše. Zelda namočí prst do džberu s vodou a stříkne na pánvičku, olej začne okamžitě prskat. Nabere naběračkou těsto a nalije tenkou vrstvu do rozpáleného oleje. Místností se během okamžiku rozšíří nasládlá vůně smaženého jídla. Po chvilce Zelda vezme pánvičku za rukojeť a s palačinkou houpavým pohybem nádoby pohne. Není přilepená ke dnu, takže ji Zelda nadhozením do vzduchu otočí. Obrat se povede a Zelda si začne pohvizdovat. Pustí si rádio a hlas Václava Neckáře ji zpívá o čaroději Dobroději. Vytáhne z ledničky marmeládu a postaví ji na stůl. Otevře ji, přivoní si a ucítí meruňkovou vůni. Nabere si na prst a vychutnává si sladko kyselkavou chuť rozvařených meruněk. Nachystá pak na stůl příborové nože a ploché talíře. Ještě postaví na stůl sýry a umytou zeleninu na tácku. Zapne topinkovač a zasune do něj dva plátky toustového chleba. Ucítí trochu spáleninu, jak žhavé spirály uvnitř topinkovače přepalují střídku měkkého bílého tousťáku na světle hnědou krustičku z obou stran. Podle nahořklé vůně linoucí se z pánvičky Zelda zjišťuje, že právě připaluje hned první palačinku.
    „Sakra,“ uleví si Zelda a rychle palačinku dá na talíř. Nalije na pánvičku zase lžíci oleje a čeká, než se rozpálí. Z topinkovače vyskočí dva vzorně opečené chleby, které Zelda opatrně přendá na talíř a do topinkovače zasadí další dva neposkvrněné tousty. Do místnosti vpochoduje sotva sedmnácti letý kluk s oholenými boky na hlavě a nad tím se mu divoce vlní chomáč dlouhých rudých vlasů. Má na sobě jen šortky a je bos. Za ním se líně pohybuje o něco starší dívka s hnědým mikádem, oblečená do noční košilky.
    „Jak ti to jde?“ ptá se bratr Zeldy?
    „Ale smažím, smažím a nejednou koukám a já pálím pálím.“
    „Hm, cítím. Kde je babička?“
    „Na poli, sbírá mandelinky. Máme pak za ní přijít ji pomoct.“
    „Kde mám zeleninový burgr?“ptá se dotčeně sestra Zeldy.
    „Buď tousty se sýrem a zeleninou, nebo si běž na ten burgr nakoupit. A jezte, ať babičce pomůžeme. Nebo nás večer nepustí na zábavu.“

    Odpovědět
    • Ano, myslím, že literární pozadí Zeldy je z toho velmi dobře poznat (kolik členů má rodina, jak to u nich chodí, jaké mají mezi sebou vztahy + i jak Zelda vypadá a co má ráda). Chtělo by to trochu „pošolíchat“ a prokrátit, ale jinak je to moc povedený popis jejího rána (včetně vaření).

    • S jednoduchými a výstižnými popisy místa docela bojuji. Někdy mě to dokonce odradí od udělání si zápisu. Moc děkuji za reakci. Těší mě dostávat zpětnou vazbu s konstruktivní kritikou. Krásný den přeji.

    • Rádo se stalo. Mě zase těší, že můžu vidět rozkvět tvořivosti v přímém přenosu. :)

      Tahle cvičení jsou vždy na jednu věc a výstupy z nich nemusejí být dokonalé (ani nemohou, pokud se jim člověk dle zadání věnuje těch 10 až 20 minut a nedělá zpětné revize). Jde o to si vyzkoušet dané téma a pohrát si s ním (+ narazit na různé typy zadání, vybudovat si návyk pravidelného psaní a naučit se pojmy, díky kterým se snadněji pojmenovávají věci, které potom (ne)fungují).

      A to se vám daří, Jano – jen tak dál!

  8. Zeleninová s vajíčkem.

    Na elektrickém sporáku se smaží v bílém smalťáku cibulka na drobno. V kuchyni si vaří oběd stará paní v pletených papučích a růžové flizové bundě. Je tu dost chladno a táhne že špajzu.
    Paní si už třicet let čím dál častěji vaří sama pro sebe.
    Od sedmdesátkové linky s umakartovým povrchem, co má vypadat jako dřevo, se paní sune ke sporáku. Pomalu vezme dřevěnou vařečkou z utěrky vedle hrnce a prožene kousky cibule kolem stěn hrnce. Sladká štiplavá vůně plní kuchyni a dělá v kuchyni dojem tepla.
    Zašlou promaštěnou vařečku rozvážná ruka odloží na utěrku. Pletené papuče se zase sunou zpět k lince. Na prkénko tu leží všemožná zelenina na kostky.
    A vajíčko.
    Muž, co už tu není 30 let, tomu říkával “Napříč zeleninovou zahradou”.
    Paní se vrací zpět ke sporáku-solitěru. Nevešel se už vedla liky. Vadil by dveřím do špajzu.
    Stará paní nese prkénko se zeleninou a položí ho na utěrku k vařečce.
    Na místě elektrického sporáku stála kdysi modrá kachlová kamna. Když se v padesátém třetím vzali, vybourali je. Dlouho tu pak stál bílý sporák na uhlí. Pak našetřili na elektrický a taky na ledničku.
    Paní kouká do cibulky a míchá až se kouskům cibule začnou připalují zadky. Zvedne prkénko se zeleninou a rukou kostky sesune na cibulku. Zas se činí promaštěné dřevo.
    Sporák, na kterém si teď vaří je už v pořadí třetí, elektrický.
    Od sporáku je vidět do obývacího pokoje. V obývací stěně jde v televizi od rána ČT 24.
    “Dnes nikdo nepříjde. Možná až v neděli.” stará paní se zamyslí a nachvíli zapomene na zeleninu.
    Vrátí se zas duchem k vaření.
    Otevře se umakartové dřevo nad sporákem a paní vytáhne dřevěný soudek se solí a pepř ve skleničce od Dijónské Hořetice. Přisolí to lžičkou soli, ať to pustí vodu.
    Vedle sporáku, když to tu v sedmdesátém rekonstruovali, se ještě vešla skříňka na nádobí až ke dveřím z kuchyňe ven na chodbu. Baculatá ruka se zachytí desky skříňky a paní se rychlostí lenochoda sklání, aby otevřela dvířka. Tu jistotu už při předklonu nemá. Obzvlášť bez hůlky.
    Bílá smaltovaná poklice se vznese pomalu a stejně pomalu přistane na utěrce u supícího hrnce. Paní se narovná.
    Už to pustilo vodu a papuče se zase sunou k lince.
    Paní už tou cestou šla tolikrát, že ve dvou vrstvách linolea na prkenné podlaze kuchyně je vyšlapaná pěšina.
    Paní po ní míří pro varnou konvici.
    A nová rozvážná cesta k šumícímu hrnci se zeleninou. Zalije zeleninu vodou z konvice. Zelenina se zlobí. Brzo se ale uklidní. Paní teď nad směsí čeká, až se objeví pěna a pak puchýře na hladině, se kterou hýbe var. Promíchá znovu starou vařečkou pěnu a přiklopí hrnec poklicí. Nechá to na jedničku 30 minut, ať je to měkké.
    Čelem vzad dva kroky od sporáku je okno-pozorovatelna. Pod oknem o dřevěný krytu ústředního topení je opřená hůlka. Stará paní se opře o hůlku a dotkne se nosem nylonové záclony s drobným vzorem. Za oknem nic zajímavého.
    Papuče míjí ledničku a hůlka ťuká do linolea. Ťukání ztlumí až koberec v obýváku.
    Paní usedne do křesla, nasadí brýle s trochu upatlanými skly a čte teletex. Musela by si sednout na židličku k obrazovce, pak by slyšela i rozhovor, který běží by dvacetčtyřce.
    Sedí u umakartového stolu chemlonové papuče na chemlonovém koberečku. Hrbí záda v růžové mikyně a sklání se nad talířířem horké polévky.
    V polévce už je i to vajíčko a špetka pepře.
    Usrkává polévku. “Dobrá! To je ta moje.”

    Odpovědět
    • Ukázkově splněný úkol, Věro! Myslím, že si tuto paní dokážeme všichni dobře předatvit. Dnešní spisovatelské vaření se vám opravdu povedlo – gratuluju! ;)

  9. To sobotní ráno vstala Kamila o něco dříve než jindy. Seděla v pyžamu na židli a vychutnávala si poslední klidnou chvíli budoucího dne.
    V kuchyni na stole chladla káva s mlékem. Obejmula hrneček svými dlouhými prsty a zamyšleně prolistovávala knihu rodinných receptů. Nemohla se rozhodnout, který dneska uvaří. Vařila ráda klasická jídla, ale nebála se ani cizokrajných chutí.
    David je ale na klasiku a Sára moc vařit neumí. Oba vždycky ocenili její teplou kuchyni a ji bavilo sledovat, jak si dovedou jídlo vychutnávat. Nakonec se rozhodla pro koprovou omáčku s hovězím masem a domácím knedlíkem.
    Automaticky vytáhla nerez hrnec ze spodní skříňky, vhodila do něj kus krásně šťavnatého hovězího masa a napustila ho po okraj vodou. Po chvilce začala voda probublávat a chuť masa se pomalu vsakovala do mikročástic vody.
    Kamila vařila s klidem, byla ráda, že ji nikdo neruší. Všichni ještě spali a tak mohla poslouchat svoje oblíbené písničky. Těšila se na tuhle návštěvu. Vždycky si měli co říct, probrali všechno od rekonstrukce domu až po filozofická témata. Sára filozofii nesnášela, ale už si na Kamilino pojetí světa zvykla. Znali se všichni spoustu let a tyhle sobotní obědy se staly nedílnou součástí jejich kamarádství.
    Do robotu bezmyšlenkovitě vsypala hrubou mouku spolu s vajíčkem a vlažným mlékem. Do mléka rozdrobila kvasnice a jemně je rozemnula bříšky prstů. Přidala trochu soli, aby knedlíky měly tu správnou chuť. Robot už brumlal, otáčel svými metlami a tak měla čas pokrájet housky z předešlého dne. Máslo se pomalu rozehřívalo a vsakovalo do sebe dusivou mouku. Kamila míchala nesourodou hmotu tak dlouho, dokud se nespojila v jíšku a postupně nezezlátla. Tiše si prozpěvovala, ale jen tak, aby ji nikdo z dětí neslyšel. Dokázala si představit jejich kritické komentáře.
    Vypnula robota a nechala těsto na knedlíky kynout. Mezitím přelila vývar do jíšky, osolila ho a opepřila. Svařila ocet s koprem a vlila ho do omáčky. Dala vařit vodu na knedlíky. Zbývalo zjemnit omáčku smetanou a dovařit knedlíky. Po dvaceti minutách bylo hotovo.
    Dala se do sklízení nádobí. V tom uslyšela vrzání schodů. Luboš se právě probudil a hlásil se o svého turka. Vždycky si uměl všechno správně načasovat. Všechno bylo hotové. Kamila se šla dát dohromady, aby se jí David se Sárou nelekli.

    Odpovědět
  10. Bol sobotný novembrový večer. Betka vošla do kuchyne. Vybrala z chladničky dve vajíčka a položila ich na pracovný stôl. Zo špajze vybrala fľašku oleja. Zapálila plyn v sporáku. Zo skrinky vybrala panvicu. Chcela teraz rýchlo urobiť pre svojho synčeka jednoduchú večeru. Vedela, že Adamko má rád volské oká z vajec. Položila panvicu s olejom na plameň. Rozbila vajíčka a dala ich do hrnčeka. Aby nemali v sebe škrupinku. Za chvíľu horúci olej začal šumieť. Dala vajíčka na panvicu a tie sa začali škvariť. Za chvíľu ich naložila na pripravený tanier. Ešte vybrala dva rožky z vrecka a naliala vlažný čaj od obeda. Tanier s vajíčkami položila na stôl a priložila aj vidličku. Teraz už môže Adamka zavolať k večeri.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.