Jste s vašim příběhem v koncích? Začaly vás vaše postavy otravovat? Jste alergičtí na každé jejich nové slovo?

No, pak by to asi chtělo nějaký čerstvý vítr. Závan něčeho nového, co vás nabudí a zároveň pohne s dějem, co?

Chcete-li, nabízím vám pár postav, se kterými si můžete dělat co chcete. Přejmenujte je, ožeňte je, změňte jim dětství, případně je i zabte. Jakmile je zapojíte do svého textu, který bude delší než tento popis, stávají se vašimi postavami a vy budete jejich právoplatnými autory.

Takže tady je má malá nabídka:

Bedřich Donát: Bedřich je 64letý vdovec, který nedávno opustil svoji práci místoředitele v místní továrně vyrábějící počítačové součástky. Po smrti své manželky (neptejte se jak zemřela) má na účtě spoustu peněz z její pojistky. Z části těchto peněz si koupil velký kamp, který by rád předělal na zábavný park. Je plešatý (tedy kromě pár šedivých chlupů, o kterých se v továrně vyprávělo, že si je tam každé ráno přilepuje lepidlem), jezdí svým krémově-oranžovým vozem značky Mustang z roku 1975 a je alergický na mořské plody.

Laverne Dudeux: Laverne je sedmiletá holčička, která je velmi hrdá na své jméno. Také ho vždy zřetelně a přesně vyslovuje, kdykoli se jí někdo zeptá, jak se jmenuje. Vlastně ona se vyžívá v jakémkoli vyslovování nejrůznějších slov (libozvučných i kakofonních). Je to její velká záliba, kterou občas otravuje své okolí. Laverne nemá kudrnaté vlasy a jiskřivé oči jako ostatní sedmileté holčičky, takže se to vůbec nemusíte snažit zapojit do jejího popisu.

Poskok: Poskok je 19letý sirotek, který tento rok maturuje. Své pravé jméno vytěsnil z paměti díky požívání drog (na minulost se snaží co nejméně myslet). A protože na něj spolužáci často volají “Poskoku”, označuje se tak i on sám. Je to extrémně chytrý kluk, ale nikdo to neví, protože se s lidmi baví pouze tehdy, když ho konverzace zajímá (což je málokdy; včetně učitelů při zkoušení). Jediné věci, které ho skutečně fascinují, jsou romány Stephena Kinga, sérioví vrazi a cheesecake s jahodami.

Pavlína London: Pavle je čtyřicet a něco a nezná skutečný význam slova “lstivost” (ne, ona to opravdu neví, tak se jí nesmějte). Neustále se obléká do křiklavých barev, mluví velmi nahlas (sousedi říkají, že křičí) a bystré ucho by poznalo jemné odstíny bývalého anglického přízvuku. Žije v paneláku s poměrně velkou sbírkou nejrůznějších papoušků, se kterými občas rozmlouvá. Jeden z nich s ní mluví pouze tehdy, když je … no, víte … asi to pochytil z jejích hodin tantrické výchovy, které jednou měsíčně pořádá ve svém bytě (upřesňuji – s lidmi přes inzerát).

Tomáš Vybíral: Tomáš ztratil svoji práci díky finanční krizi, která donutila jeho firmu bankrotovat. Tomáš není šťastný muž. Vlastní zbraň. A občas zabíjí lidi. To je všechno, co vám o něm mohu říct. (Ovšem poradím vám – držte ho co nejdál od vašich vlastních postav. Myslím to vážně.)

Flamb: Flamb má těžký život. Nikdo neví, jestli je to kluk nebo holka. Do školy chodí minimálně a někdy, když už se tam ukáže, tak většinou rychle zmizí. Kdyby se na olympiádě soutěžilo v únicích, byl(a) by to zcela jistě vyhrál(a). Jenomže to malé tajemství, které nikdo nezná, zní: Flamb má tu smůlu, že když se rozčílí, vzplane a teleportuje se na náhodné místo ve městě. Začíná jí to dost štvát, ale přiznejme si – je to prostě výbušná povaha.

Jana Sobotková: Jana něco tají. Všichni vědí, že mlží a zapírá a nikomu nechce říct pravdu. Dokonce ani své rodině. Dokonce ani svému staršímu “bráškovi”, kterého z celého srdce miluje, a který jí koupil byt i s veškerým zařízením. Jasně že to udělal, aby byla v pořádku. Teď, když je těhotná. Jenomže sakra s kým …

Nakládejte s nimi s rozvahou a užívejte života! ;)

9 komentářů

  1. lexie 30. 1. 2011 – 23:32

    Páni, to jsou ale prima postavy. S těmi by se suprově pracovalo:D nejvíce mě zaujala postava jménem Flamb, ale Tomáš Vybíral také není špatný, až nebudu vědět, jak se nějaké postavy zbavit:D

  2. Daniel Máslo 31. 1. 2011 – 11:56

    Karel Hainz je připoután k invalidnímu vozíku. Nemá nohy, ale zato má plnou hlavu plánů na pomstu. O nohy totiž nepřišel přirozenou cestou. Žije z invalidního důchodu v malém panelákovém bytě. I v nuzných podmínkách však věnuje všechnu svou energii plánu, který bude stát viníka život.

    1. René Nekuda 31. 1. 2011 – 12:30

      Děkuji, váš Karel je velmi zajímavá postava s jistým dramatickým potenciálem. Super! ;)

  3. slíva 31. 1. 2011 – 23:57

    Postavy jsou super. Každá z nich je adept na hlavní roli,stačí přidat trochu představivosti.Určitě nějakou zkusím zneužít. Na oplátku přidám jednu do sbírky:

    Raymond Cancello je američan s italskými kořeny.Je mu kolem 40 a již několik let žije v Čechách a učí dospělé angličtinu v soukromé jazykové škole. Je velmi příjemný, působí vzdělaně a chodí velmi vybraně oblékán, všichni studenti si ho chválí. Ale vlastně o něm nikdo nic neví. Kolegům vypráví podivné dramatické a neuvěřitelné historky ze svého mládí a začíná se chovat divně, bývá neupraven, páchne a nedostavuje se na hodiny. Používá absurdní výmluvy. Ztratí se mu přítelkyně a pak se zase najde. A ztratila se vůbec? Pak záhadně zmizí on a zrovna v té době vykradou jazykovou školu. Hledá ho Interpol. Že by to všechno byly jen náhody?

    1. René Nekuda 1. 2. 2011 – 17:02

      Děkuji, také velmi zajímavá postava. ;)

  4. Martina 1. 2. 2011 – 20:38

    Vaše postavy mě opravdu zaujaly.
    A co třeba Martina?

    Martina (25): Obyčejná dívka, která zneužívá svojí krásy a svého talentu manipulovat s muži. Není spolehlivá, neumí vařit, ale přesto jí muži leží u nohou.Po 25.narozeninách Martině začnou tikat biologické hodiny a začne přemýšlet nad vážnou známostí. Tak jak se chovala dříve k mužům, chovají se teď oni k ní. Její zlé a zoufalé myšlenky ji vedou ke krutým činům.

    1. René Nekuda 1. 2. 2011 – 20:44

      Doufám, že inspirace nepramení z reálného života! ;)

  5. Janek 2. 2. 2011 – 22:17

    Hahaha, jenomže vy nevíte, jak je to doopravdy. Pan Nekuda vás tahá za nos, neboť Jana Sobotková, Flamb, Pavlína London, Poskok, Laverne Dudeux i Béďa Donát jsou dávno po smrti. Všechny je v záchvatu šílenství postřílel Tomášek Vybíralů.
    Když mu jednoho dne konečně doopravdy přeskočilo, popadl oba své glocky .357 a vyrazil do ulic. Hned ve vchodových dveřích činžáku, kde bydlel, narazil na malou rozkošnou Laverne s kudrnatými vlásky a očkama jako sluníčka. Bydlela s maminkou jen o dvě patra výš. Laverne tatínka nikdy nepoznala. Její maminka se s ním rozešla, ještě když byla u ní v bříšku a skoro nikdy o něm nemluvila. Prý to byl cizinec. A taky prý hrozný opilec.
    Laverne se usmívala a držela Tomovi dveře.
    Když se k ní blížil šerou chodbou, paže s oběma poloautomaty volně svěšené podél těla, byla zprvu vidět jen jeho hubená tmavá silueta na pozadí výtahové šachty. Laverne Toma znala. Poznala by ho už jen podle té jeho zvláštní kolébavé chůze, kterou jí trochu připomínal Happy Daddyho z dopoledního vysílání pro děti. Byla s ním sranda. S Daddym a koneckonců s Tomem někdy taky.
    Trpělivě držela dveře, tmavé zbraně zatím nespatřila. Čekala až se k ní došourá a usmívala se. Usmívala se, dokud nevstoupil do ospalého světla zvenčí a ona nespatřila jeho výraz. Ten ledový pohled Laverne vypálil černou díru do srdce. Otřásl její nevinnou duší, chladnokrevně vyrval z jejího nitra to krásné, a do prázdného místa nacpal veškerou zvrácenost dospěláckého světa. A jeho nelidský výraz bylo také to poslední, co malá Laverne ve svém krátkém životě uviděla.
    Chudák malá Laverne…

    1. René Nekuda 3. 2. 2011 – 08:45

      Moc hezké. :D

      Jenom bych rád podotknul, že jsem Tomáše Vybírala raději zavřel do sklepa na pět západů, aby se to příště nestalo a ostatní polil živou vodou (tomu se říká autorský zásah do děje). Čili zbylé postavy jsou stále volně k rozebrání. ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *