Každý má svůj vlastní rytmus dne, který se hlavně odvíjí od jeho pracovních (příp. ještě školních) povinností. Nikdy není na škodu srovnat si svůj život s velkými jmény světového významu. Například Benjamin Franklin již v 18. století věděl, že “čas jsou peníze”. Dále hrdě hlásal:
Nikdo se nestal nesmrtelný svou leností.
Nebo:
Lenost činí každou práci těžkou.
Zkuste se podívat na jeho rozvrh dne a řekněte mi, proč kurňa všichni úspěšní lidé vstávají tak brzy?! ;)
Denní rozvrh Benjamina Franklina:
- 5:00 Ranní otázka: Co dobrého dnes udělám?
- 5:00 – 8:00 Probouzení, snídaně, ranní hygiena, plánování denního rozvrhu, studium.
- 8:00 – 12:00 Práce.
- 12:00 – 14:00 Oběd a prohlížení si zpráv.
- 14:00 – 18:00 Práce.
- 18:00 – 22:00 Úklid, večeře, zábava, konverzace a zhodnocení dne.
- 22:00 Večerní otázka: Co dobrého jsem dnes udělal?
- 22:00 – 5:00 Spánek.
ale ne, co takový Balzac? Ten pracoval jedině v noci, takže určitě i pozdě vstával.. :)
….myslím si,že psaní alespoň to pro radost není o tom být jak motorová myš,jasně že to není o lenosti ale o tom,že taky někdy musím,ale sednou a ťukat jen že ťukám ? někdy na to nemusím mít náladu a myšlenku a někdy to jde samo…kurz alá napsat knihu …neživím se tím,dělám to pro sebe pro svoji chuť psát a něco vytvořit a nebo taky ne,a tak normohodiny ??? asi ne???
Skoro to vyzniva, jako bychom my, sovy, nemely v zivote niceho kloudneho dosahnout. ;-)
5:00 budíček (otázka: kdo mi dneska zase hne žlučí?)
6:00-17:00 (nejdu-li do fitcentra tak do 18:00) práce
18:00-18:30 nákupy atd.
18:30-20:00 (někdy do 21:00) večeře a pokus o nějaké domácí práce (vytření podlahy, nošení dřeva na topení, krmení psů a rybek mimo zimní období zahrada atd. někdy u toho stíhám zprávy)
20:00-22:00 osobní volno (surfování na internetu, poslouchání muziky, čtení, občas u toho sledování TV, občas vše najednou, občas jen sedím a tupě zírám do jednoho místa – to mi potom říkají, že na mě nechtěli mluvit, protože jsem při tom vypadal jako starý Brůna)
22:00 (někdy 23:00) otázka: kdo mě dneska vytočil a co všechno mu za to jednou provedu?
22:00 – 5:00 spánek
V sobotu jsem v práci jen do dvanácti.
V neděli obyčejně dělám doma celý den – abych nahnal tu prolenošenou sobotu.
Je to tak! Nedávno jsem viděla film Invictus od C. Estwooda, kde je jednou z hlavních postav Nelson Mandela. Ten také začínal, coby president, každý den tím, že ještě za tmy vstal a šel na ranní procházku. (Ten film je zajímavý i z jiných důvodů, ale když se mluví zrovna o tomhle…)
Co se ranního vstávání týká, jsem přesně ten typ, co by ráno klidně zaprodal duši Ďáblu, jen aby mohl spát o půl hodiny déle. Asi si budu muset konečně vybrat, zda-li chci být úspěšná a změnit svoje návyky (zvyky, zlozvyky?) a to zcela zásadně, anebo…
Každopádně jsem přesvědčená, že to opravdu funguje, ale zatím jsem nenašla nikoho, kdo by mi dokázal poradit, jak na mě!
No ono když se člověk naučí vstávat brzo, je to fakt super. Kdo by nechtěl udělat to nejdůležitější do oběda a pak už se nestresovat, že něco nestihnu? Je škoda kvůli pár minutám sebezapření přijít o nejproduktivnější část dne. A ano, vyhrabat se z postele brzo je opravdu možné.