Začnu krátkým příběhem: Žila byla jedna úspěšná básnířka. Během svého života (ale vlastně i po smrti) získávala uznání, slávu i literární ceny.
Objektivně tedy měla všechny předpoklady k tomu, aby vás naučila psát poezii. Mohla by se s vámi bavit o psaní, tvorbě, rozvoji slovní zásoby, rytmu, pozorování svého vnitřního světa i světa okolo.
Mohla by být jedním z nejlepších učitelů, který by vás mohl provést rýmovačkami i volnými verši.
Navíc žila celkem spořádaný život a její tvorba měla jistý řád a pravidla: například poezii psala při jízdě na koni v okolí svého venkovského domu (to jí pomáhalo ve verších udržet rytmus) a inspiraci čerpala zejména z pravidelných dýchánků o páté, kdy služebnictvo servírovalo pravý cejlonský čaj. Někdy se připojili hosté a ona s nimi potom rozmlouvala o filozofii, náboženství či nevšedních společenských tématech.
Ano, mohla by to být skvělá učitelka poezie. Ale nebyla.
Ptáte se proč?
V zásadě z tohoto reálného života vyplývají tři zásadní ponaučení:
- Pokud někdo našel svoji cestu k úspěchu, neznamená to, že bude jeho metoda platná i pro vás.
- Umět pojmenovat věci, které vedly k tomuto úspěchu, je věc úplně jiná.
- Umět předat tyto věci ostatním není lehké a rozhodně to není automatické.
Myslím tím třeba to, že v momentě, kdy byste se báli koně (což není neobvyklé), jste namydlený. Můžete propadnout depresi, protože z vás skrze úspěch této básnířky nikdy nemůže být dobrý básník. Ona píše na koni, lidé její poezii uznávají, má to pevný rytmus a já to snad nikdy nedokážu. Jéžiš, ten zatracenej kůň! Brrr.
Viděl jsem již spoustu lidí, kteří se spoléhali na metody úspěšných a opravdu zbytečně se potom blokovali. Je přeci přirozené, že každý tvoří (a myslí) trochu jinak a že ne všechny metody jsou vhodné pro všechny.
Jiný příklad: Můžete se někde dočíst, že jeden úspěšný spisovatel tvořil každý den od 5 do 9 ráno a díky této železné pravidelnosti napsal za svůj život celkem 50 knih. Pokud jste ale noční sova a budete slepě následovat tuto „radu“, pravděpodobně dlouho u psaní nevydržíte a demotivace přijde velmi brzy.
Co z toho vyplývá pro vás?
Jediná univerzální věc, která se dá z těchto dvou příkladů vyextrahovat, zní následovně: Oni poznali, jak a kdy a kde se jim nejlépe tvoří. Proto byli úspěšní.
Za celou dobu svého učení tvůrčího psaní jsem viděl tvořit nespočet lidí s různou životní zkušeností a s různým nastavením kreativity a fantazie.
Věřte mi prosím, že neexistuje žádná obecná rada platná pro všechny, kromě jedné – měli byste vědět, jak sami fungujete. Pak to všechno ostatní přijde časem pravděpodobně (skoro) samo.
Někdo potřebuje být svázán zadáním, někdo nutně vyžaduje absolutní svobodu; jiný člověk píše dopoledne, další v ruchu kavárny nebo v nonstopu a někdo úplně jiný potřebuje naopak úplné ticho a klid. Těch variant je skutečně mnoho.
A také z těchto důvodů vznikl i můj Kreativní zápisník, neboť jsem zjistil, že většina lidí, kteří se mi objevili v kurzech, vůbec netušili, jak funguje jejich vlastní kreativní myšlení. Tato kniha obsahuje 100 různých stimulů kreativity a po jejím vyplnění byste měli zjistit, co a jak vám (ne)jde a proč. Věřím, že může usnadnit spoustu let zbytečného tápání.
Vlastně nevěřím, jsem o tom pevně přesvědčen. :)
Tip: Změřte si rychlost svého kreativního myšlení!
Stejně tak je poznání fungování vlastní kreativity jeden z hlavních pilířů mých kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost. Není nic horšího, než učitel, který slepě sleduje nějaké poučky (nebo svůj úspěch, o kterém vlastně netuší, jak vznikl). Opravdu jsem viděl spoustu přístupů k tvorbě a nyní již mohu zodpovědně poradit, jak na to. A to velmi individuálně.
Cesta zablokování a demotivace je pro mě nepřípustná (a sami dobře víte, kolik lidí přestalo psát kvůli učitelce ze střední; a já zas moc dobře vím, kolik z nich to u mě v kurzech opět začalo s postupnou radostí dělat).
Dbám na to, aby mé kurzy dokázaly odhalit spoustu škvír v nepoznání své múzy a aby uměly pojmenovat důležité body, které k tvorbě a obecně ke kreativitě patří.
Je to jedna z věcí, o které dlouhodobě přemýšlím a zkoumám, jak to všechno funguje v praxi (z různých úhlů pohledů).
Čili na závěr si vám dovolím zopakovat jednu z největších rad, kterou znám: snažte se poznat sami sebe a svoji múzu.
Je to dobré nejen v boji proti tvůrčímu bloku, ale pomůže vám to obecně zlepšit spoustu oblastí každodenního života. Dal bych za to i víc než jednu botu! ;)