Proč je těžké učit se od úspěšných

Proč je těžké učit se od úspěšných

Začnu krátkým příběhem: Žila byla jedna úspěšná básnířka. Během svého života (ale vlastně i po smrti) získávala uznání, slávu i literární ceny.

Objektivně tedy měla všechny předpoklady k tomu, aby vás naučila psát poezii. Mohla by se s vámi bavit o psaní, tvorbě, rozvoji slovní zásoby, rytmu, pozorování svého vnitřního světa i světa okolo.

Mohla by být jedním z nejlepších učitelů, který by vás mohl provést rýmovačkami i volnými verši.

Navíc žila celkem spořádaný život a její tvorba měla jistý řád a pravidla: například poezii psala při jízdě na koni v okolí svého venkovského domu (to jí pomáhalo ve verších udržet rytmus) a inspiraci čerpala zejména z pravidelných dýchánků o páté, kdy služebnictvo servírovalo pravý cejlonský čaj. Někdy se připojili hosté a ona s nimi potom rozmlouvala o filozofii, náboženství či nevšedních společenských tématech.

Ano, mohla by to být skvělá učitelka poezie. Ale nebyla.

Ptáte se proč?

V zásadě z tohoto reálného života vyplývají tři zásadní ponaučení:

  1. Pokud někdo našel svoji cestu k úspěchu, neznamená to, že bude jeho metoda platná i pro vás.
  2. Umět pojmenovat věci, které vedly k tomuto úspěchu, je věc úplně jiná.
  3. Umět předat tyto věci ostatním není lehké a rozhodně to není automatické.

Myslím tím třeba to, že v momentě, kdy byste se báli koně (což není neobvyklé), jste namydlený. Můžete propadnout depresi, protože z vás skrze úspěch této básnířky nikdy nemůže být dobrý básník. Ona píše na koni, lidé její poezii uznávají, má to pevný rytmus a já to snad nikdy nedokážu. Jéžiš, ten zatracenej kůň! Brrr.

Viděl jsem již spoustu lidí, kteří se spoléhali na metody úspěšných a opravdu zbytečně se potom blokovali. Je přeci přirozené, že každý tvoří (a myslí) trochu jinak a že ne všechny metody jsou vhodné pro všechny.

Jiný příklad: Můžete se někde dočíst, že jeden úspěšný spisovatel tvořil každý den od 5 do 9 ráno a díky této železné pravidelnosti napsal za svůj život celkem 50 knih. Pokud jste ale noční sova a budete slepě následovat tuto „radu“, pravděpodobně dlouho u psaní nevydržíte a demotivace přijde velmi brzy.

Co z toho vyplývá pro vás?

Jediná univerzální věc, která se dá z těchto dvou příkladů vyextrahovat, zní následovně: Oni poznali, jak a kdy a kde se jim nejlépe tvoří. Proto byli úspěšní.

Za celou dobu svého učení tvůrčího psaní jsem viděl tvořit nespočet lidí s různou životní zkušeností a s různým nastavením kreativity a fantazie.

Věřte mi prosím, že neexistuje žádná obecná rada platná pro všechny, kromě jedné – měli byste vědět, jak sami fungujete. Pak to všechno ostatní přijde časem pravděpodobně (skoro) samo.

Někdo potřebuje být svázán zadáním, někdo nutně vyžaduje absolutní svobodu; jiný člověk píše dopoledne, další v ruchu kavárny nebo v nonstopu a někdo úplně jiný potřebuje naopak úplné ticho a klid. Těch variant je skutečně mnoho.

A také z těchto důvodů vznikl i můj Kreativní zápisník, neboť jsem zjistil, že většina lidí, kteří se mi objevili v kurzech, vůbec netušili, jak funguje jejich vlastní kreativní myšlení. Tato kniha obsahuje 100 různých stimulů kreativity a po jejím vyplnění byste měli zjistit, co a jak vám (ne)jde a proč. Věřím, že může usnadnit spoustu let zbytečného tápání.

Vlastně nevěřím, jsem o tom pevně přesvědčen. :)

Tip: Změřte si rychlost svého kreativního myšlení!

Stejně tak je poznání fungování vlastní kreativity jeden z hlavních pilířů mých kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost. Není nic horšího, než učitel, který slepě sleduje nějaké poučky (nebo svůj úspěch, o kterém vlastně netuší, jak vznikl). Opravdu jsem viděl spoustu přístupů k tvorbě a nyní již mohu zodpovědně poradit, jak na to. A to velmi individuálně.

Cesta zablokování a demotivace je pro mě nepřípustná (a sami dobře víte, kolik lidí přestalo psát kvůli učitelce ze střední; a já zas moc dobře vím, kolik z nich to u mě v kurzech opět začalo s postupnou radostí dělat).

Dbám na to, aby mé kurzy dokázaly odhalit spoustu škvír v nepoznání své múzy a aby uměly pojmenovat důležité body, které k tvorbě a obecně ke kreativitě patří.

Je to jedna z věcí, o které dlouhodobě přemýšlím a zkoumám, jak to všechno funguje v praxi (z různých úhlů pohledů).

Čili na závěr si vám dovolím zopakovat jednu z největších rad, kterou znám: snažte se poznat sami sebe a svoji múzu.

Je to dobré nejen v boji proti tvůrčímu bloku, ale pomůže vám to obecně zlepšit spoustu oblastí každodenního života. Dal bych za to i víc než jednu botu! ;)

Podobné příspěvky

Pár dalších rozhovorů

Delší dobu jsem neaktualizoval sekci Média, i když v posledním roce vzniklo poměrně hodně nových článků a rozhovorů (zejména ve spojení s Projektem Hakuna Matata). Takže tady jsou: Reflex: Kniha, která...

Povídka měsíce = výbor toho nejlepšího

Krátkých povídek, které by vás vytrhly z každodennosti a které můžete zhltnou během jedné kávy, není nikdy dost. Takže jsem založil novou sekci nazvanou Povídka měsíce, kde vám každého čtvrt...

Zbavení se tvůrčích bloků

Zbavení se tvůrčích bloků může znamenat cestu do minulosti. Naše současné problémy totiž mnohdy začínají už v dětství. Většinou si to ani neuvědomujeme, ale je to tak. Už jako malí jsme...

Travel Journal s Reném Nekudou o Keni

Jak jsem byl v televizi… :) V aktuálním díle Travel Journalu se vydáme do východní Afriky, konkrétně do Keni. O tom jak šokující tato země může být nám poví René...

Pojďte tvořit! 4000 účastníků, 9 let praxe a 98% spokojenost vám zaručuje osvědčený a osobitý přístup v úspěšných kurzech tvůrčího psaní (pro veřejnost i v těch online).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top

Než odejdete…

Odebírejte inspirativní newslettery plné skvělých tipů, dárků a exkluzivního obsahu. Dostávejte víc!