Proč neexistuje nic jako spisovatelský blok

René Nekuda

Kreativita, Tvůrčí psaní

článek

René Nekuda

Kreativita, Tvůrčí psaní

článek

Proč neexistuje nic jako spisovatelský blok

Ano, myslím to zcela vážně.

Po tolika publikovaných článcích, které vám mají pomáhat bojovat se spisovatelským blokem, může znít trochu divně, když řeknu, že nic takového vlastně neexistuje.

Ale přemýšlejte nad tím chvilku. Už jste někdy viděli spisovatelský blok?

Jak je velký?

Jakou má barvu?

Kolik váží?

Přesně tak – nic takového neexistuje. “Blok” je pouze metafora, představa něčeho.

Spisovatelský blok totiž existuje pouze v naší hlavě.

A pokud této představě dovolíme mnohé, stane se reálnou. Ale pokud ji vymažeme, okamžitě zmizí.

Nejčastější rada na zbavení se spisovatelského bloku zní: “Přestaňte na něj myslet. Zkuste bez něj žít. Neexistuje. Nejvíc vás blokuje to, že na něj neustále myslíte.”

Takže pokud trpíte spisovatelským blokem, měli byste udělat následující:

  1. PŘESTAT dělat věci, které vás blokují.
  2. ZAČÍT dělat něco jiného.

A pamatujte si, že mnohdy bývá nejtěžší PŘESTAT myslet právě na to, že jste zablokovaní…

Jestliže potřebujete další nakopnutí (a zejména pokud si stále myslíte, že máte spisovatelský blok), položte si následující otázky:

  • Opravdu jím trpíte?
  • Můžete ho vidět? Dotknout se ho? Cítit ho?
  • Co ve vás nejvíce udržuje myšlenku spisovatelského bloku?
  • Co můžete začít dělat, abyste se cítil(a) lépe?

Pevně věřím, že po upřímném zodpovězení předchozích otázek spisovatelský blok zmizí.  A pokud s ním budete mít stále problém, tak se nebojte povolat do zbraně Bojovníka s tvůrčím blokem – ten totiž funguje 100%!

Co si o tom myslíte vy?

  • Souhlasíte s tvrzením, že spisovatelský blok je pouze v našich hlavách?
  • Co děláte, abyste spisovatelský blok překonali?
  • Zažili jste někdy delší období, kdy jste nemohli psát?

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

14 komentářů u „Proč neexistuje nic jako spisovatelský blok“

  1. Zdravím všechny, ráda bych přidala svůj názor, přestože jsem v psaní začátečník. Nevím, zda existuje něco, co je tady označováno jako blok, ale bezpečně vím, že existuje stav, kdy opravdu člověka nenapadá, o čem by měl psát. Mnohdy je také zbržděn nedostatkem sebevědomí, nejistotou, jestli jeho psaní k něčemu je a není to pouhá ztráta času. To všechno třeba u mne hrálo hlavní roli v tom, že jsem se do psaní pustila až ve středním věku. Nakoply mě různé životní zkušenosti a vědomé životní změny, díky kterým jsem se o tvůrčí psaní začala zajímat více. A momentálně rozhodně nelituji a píši, kdykoli to jen jde :-)

    Odpovědět
  2. Podle mě myšlenka článku není úplně mimo, ale zároveň s ní poněkud nesouhlasím. Za prvé – říct, že blok neexistuje jen proto, že si na něj nemůžu sáhnout, je blbost, protože tím by vlastně autor zároveň říkal, že neexistuje myšlenka, fantazie, slovo,… Za druhé – já se s blokem setkala poprvé v době, kdy jsem neměla tušení, že se tomu tak říká. Až ve chvíli, kdy jsem “to něco” uměla pojmenovat, jsem se toho zbavila.
    Na druhé straně v článku kus pravdy je, protože ten blok má vždy svou příčinu a tak bych “to něco” mohla klidně pojmenovat i důvodem, ze kterého blok vznikl (například nedostatečná propracovanost příběhu – což je u mě asi nejčastější). Nicméně největší přínos článku vidím v tom, že mě donutil zamyslet se nad tématem “blok” a uvědomit si právě mou nejčastější příčinu…

    Odpovědět
  3. Žádám o povolení, odkazovat se na tento článek na svém blogu – tam jak je “Spisovatelský blok” v popisu blogu, bych hodil hyperlink. Ale neodvažuji se, udělat to bez svolení. :-)
    Děkuji za případnou kladnou odpověď

    Odpovědět
  4. Podle mě spisovatelský blok existuje. Můj blok je 10 cm velký, má černou barvu a váží zhruba tak 5 kilo ( zatím jsem ho nestihla zvážit). :)

    Odpovědět
  5. Tak si tak vesele datluju do klávesnice, poslouchám oblíbenou hudbu, pokyvuju do rytmu nohou, v hlavě mi zní dohadující se postavy a najednou … buch!
    Zmateně ustoupím o krok zpět – smažu pár posledních řádků, přestože se to charakterům nelíbí (zatímco vedlejší postavy si mnou ruce, neboť tuší, že dostanou více prostoru) a znovu se vrhnu do práce. Buch!
    Nechápavě sundám sluchátka a vyčítavě se dívám na bliající kurzor na monitoru. “Co to jako má být?” Obořím se na své prsty, které se tváří nevinně, ale zároveň ublíženě.
    Vzhlédnu a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.
    Ne, přede mnou není Gramatický Obr, ani oznámení Neuloženo. Ne, kdepak. Něco mnohem horšího.
    Obrovský blok, který je postaven z tun a tun knih – některé jsou tlusté, jiné tenké – to ale nemění nic na tom, že není možné jej překonat. Postrach všech autorů.
    Potměšile se mi postavil do cesty a jakoby to nebylo dost, drze se ptá: “Tak co s tím, ty slavná spisovatelko, heh?”
    V duchu zatoužím po princi na bílém koni, který se jmenuje Nápad ze země Všech Nápadů. Ale ten zmetek se zase zasekl někde v půli cesty u nějakého filmu nebo seriálu.
    Vražedným pohledem probodávám tlemící se Autorský blok.
    “Však počkej!” Hrozím mu zatnutou pěstí…
    A příběh přesouvám do Pohřebiště – chudinka, snad se dočká a stane se z něj alespoň Příběhové Zombie … ;)

    Odpovědět
  6. Opravdu si myslím, že žádný “Blok” není. Píšu už dlouho a nikdy jsem se s tím nesetkal. Ano byla období, kdy se mi prostě nechtělo, ale to neznamená že to nešlo. Stačí jen začít. Spisovatelský blok je spíš jakási výmluva. Někdo slavný (vůbec už nevím kdo) kdysi řekl: “Když bůh rozdával talent psát tak přišli samí lenoši.” Na tom něco bude. To bude asi ten zakopaný pes spisovatelského bloku. :-)

    Odpovědět
  7. Ach, musím vyjádřit soucítění s petaSK. Trpím stejně. Nápady a neuhasitelnou touhu psát mám vždy, kdy to není z hlediska času možné. Přenáším-li nápady na papír, má mysl je otevřená a volná, až nastane okamžik, kdy se posadím před monitor a cítím se jako v řetězech (tehdy nejhůře dopadá tvorba rozhovorů, je tupá). Nechápu to. Všechno nadšení se vypaří, než stačím mrknout.

    Odpovědět
  8. Spisovatelský blok byl podporovaný obrovskou dávkou prokrastinace. Bála jsem se psát, pořád se bojím, někdy mi to připadá naprosto zbytečné, úplná ztráta času, ale pak se zase psaní hlásí o slovo a já si vyčítám, kolik času jsem promarnila, a o to zbytečnější se mi psaní zdá. Kupidivu, když se do psaní pustím, cítím se šťastná…své jednání nechápu, ale myslím, že tenhle problém má spousta lidí.
    Můj spisovatelský blok není dán nedostatkem nápadů, ale nedostatkem motivace a víry a velkou dávkou roztěkaností. Většinou nedokážu psát více než půl hodiny v kuse, pak si dávám přestávku, po které bohužel mnohdy další úsek psaní nepřijde. Začínám to zkoušet s GTD a timerem.
    Ony sice všechny ty pozitivní řeči jsou fajn, ale když se jimi člověk neřídí, mnohdy ho to hodí ještě do větší deprese, jak je nemožný. Je fakt dobré to zkoušet a zkoušet a nevyčítat si, že to nejde a zároveň ze psaní nedělat problém nebo nějakou velkou věc, o které má pak člověk pocit, že ji nezvládne. Silná vůle je k ničemu, chce to spíše vytrvalost. V člověku se prostě musí něco zlomit, najít si nějaký fígl, kterým tu nechuť psát překoná nebo naopak z toho přestat dělat vědu. Já s tím taky pořád bojuji.

    Odpovědět
  9. Abych pravdu řekl, tak s myšlenkou článku příliš nesouhlasím. Nepřijde mi správně tvrdit, že spisovatelský blok neexistuje proto, že si na něj nemůžeme sáhnout. Potom tam je ale správně napsáno, že existuje pouze v naší hlavě – no jinde by přece ani nemohl být.

    A co to vlastně jde? Je to nedostatek fantazie, tvůrčí síly, možná neschopnost něco dělat. Někdy to prostě nejde, není čas nebo není zájem. Nedá se s tím nic dělat, nechte ho, ať vyprchá sám.

    Odpovědět
  10. No mezi námi, já si ten blok ošahala opravdu hezky. A to jsem tehdy ještě ani nevěděla, že něco jako “spisovatelský blok” existuje. prostě jsem psala kudy jsem chodila a najednou to nešlo. Nešlo to pět let! Bylo to jak skleněná stěna.

    měla jsem spoustu jiné práce, takže jsem to neřešila, jen jsem si říkala, že jsem z toho psaní asi “vyrostla”. Ale bylo to otřesné. dokázala jsem psát články na zadané téma, dokázala jsem napsat prakticky jakýkoli (zvenčí zadaný) útvar tak, že jsem byla považována za velmi kompetentní, ale nebyla jsem schopna dát dohromady jedinou vlastní povídku. Děs. Jako bych den ze dne oslepla nebo o něco ze sebe přišla. I když jsem se snažila psát, byla to bída.

    pak jsem sio spisovatelském bloku přečetla a právě to mě nakoplo dál. Sice to zabralo dost času, ale přišla jsem na to, co mě brzdí a jak to řešit, takže už zase chválabohu můžu tvořit.

    Ale pro mě ten blok byl tedy setsakra hmotný, to mi věřte!

    Odpovědět
  11. Ano, naprosto. Poslední dobou jsem se snažil na svůj blogísek psát pravidelně, přesně jednou týdně. A tohle hloupé pravidlo, které jsem si stanovil sám sobě, mi znechutilo můj koníček – psaní ;)

    Tak jsem pravidlo zrušil a pocítil úlevu, jako kdyby ze mě někdo sundal okovy

    Odpovědět
  12. Když někomu nejde jedno odpoledne psát a hned si z toho vyvodí, že má blok, a následně mu kvůli vědomí, že má blok, nejde psát dva měsíce, tak ano, blok je jen v jeho hlavě.
    Když někomu až po týdnu dojde, že za těch posledních sedm dní prakticky nic nenapsal, protože jakmile si k tomu sedne, Múza zarytě mlčí, nejspíš ten blok jen v hlavě nemá…

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.