Jak moc nás při čtení ovlivňuje psychologie fontů? Co o nás výběr fontů prozradí? Jak postupovat při výběru písma pro váš další projekt? Toto zajímavé a užitečné téma jsme pěkně rozebrali s povolanou odbornicí Andreou Grigerovou.
„Fonty jsou jako oblečení, ve kterém přijdete na obchodní schůzku,“ říká Andrea. V následujícím podcastu se od ní mimo jiné dozvíte:
- Který font umožní restauracím prodávat jídlo za více peněz
- Jaké jsou základní kategorie fontů a čím se od sebe liší
- Co to znamená psychologie fontů
- Jak postupovat při výběru písma
- Jaký je význam písma použitém na tomto webu (Georgia)
- Jaký je rozdíl mezi typografií, sazečstvím a psychologií fontů
- Že Google fonty můžete používat i v komerčních zakázkách
- A jako bonus si můžete vyzkoušet jedno kreativní cvičení, které najdete na konci tohoto článku
No co vám budu povídat, následující podcast se vám může hodně hodit do krámu – tak tedy poslouchejte! ;)
Podcast o psychologii fontů
Poznámka: Více informací o psychologii fontů a Andree Grigerové (+ nabídku školení, které pořádá) najdete na těchto webových stránkách.
Karty, o kterých jsme se v podcastu bavili
Cvičení: Psychologie fontů
Zadání cvičení: Zkuste vyprávět tři různé příběhy podle následujících začátků:
Pevně věřím, že vás díky odlišnému výběru fontů napadají naprosto rozdílné příběhy. To je moc dobře, neboť právě tohle je síla výběru písma v praxi. Budu také rád, když se o svá řešení podělíte dole v komentářích – opravdu se na ně moc těším! ;)
Poznámka na konec: Další podcasty najdete zde. Více kreativních cvičení hledejte tady.
Bylo 1. září. Náš velký den, na který jsme se všichni těšili. Počasí nám přálo, od brzkého rána svítilo sluníčko, na nebi nebyl ani obláček. Oblékla jsem si bílé šaty zdobené krajkou po mamince, do vlasů jsem si zapletla věneček z kopretin a v doprovodu otce jsem se vydala k nedaleké Lesní kapli. Po 5 minutách chůze jsme došli ke kapli, kde už čekali všichni naši blízcí a pan farář. Pak jsem tě konečně uviděla. Moc ti to v obleku slušelo. Mohla jsem na tobě oči nechat. To, že jsou okolo nějací lidé, jsem vůbec nevnímala. Konečně se pan farář zeptal, jestli si tě beru dobrovolně. A já jsem se zatajeným dechem řekla: „Ano!“ Po tvém souhlasu jsem byla nejšťastnější na celé planetě. Na 1. září 2010 nikdy nezapomenu.
Bylo 1. září 20:15 1990. Na náměstí Míru byli zatčeni 3 muži ve věku 30, 35 a 38 let. Zadržení jsou podezřelí z krádeže 20 zlatých náhrdelníku v hodnotě 1 000 000 Kč ze zlatnictví U Zámku. U jednoho ze zadržených byl nalezen 1 zlatý náhrdelník, který odpovídal ztrátám ve zlatnictví. Zadržený tvrdí, že tento náhrdelník je bezcenná cetka z poutě. Zadržení svou vinu odmítají. Nyní jsou v zadržovací vazbě a čekají na právníka. Externí spolupracovník Policie potvrdil pravost náhrdelníku a majitel zlatnictví porovnal vyražené číslo se svými záznamy. Číslo odpovídá.
Bylo 1. září, ten dlouho očekávaný den. Dnes poprvé jsem poprvé otevřel masivní dveře střední veterinářské školy. Byl to den plných zážitků. Třídní vypadá, že bude fajn. Z jeho projevu mě nejvíce zaujali praxe v místní zoo. Po úvodní hodině jsem se s novými spolužáky vydal do nedaleké hospody oslavit, že jsme přežili první školní den a taky se trochu seznámit. Po 3 pivech jsme se s Romanem sbalili a zamířili jsme na intr. Cestou jsme probrali naše nové spolužačky. Musím říct, že Irena je vážně kus. A ještě dneska měla dost krátké červené šaty, vypadla prostě sexy. Romanovi se víc líbí Monika. Podle mě je moc tichá a nemluvná. Teď se válíme na pokoji a probíráme naše plány na večer. Když mi cinkne mobil, neochotně se zvednu a podívám se, kdo co zas chce. Facebook hlásí, že mám novou žádost o přátelství od Ireny Kolčíkové. „No, ty vole,“ zakřičím na Romana, „pocem!“ Roman jen uznale hvízdne a jde se dál věnovat čumění do mobilu. Asi 2 vteřiny potom, co odkliknu žádost Ireny, mi od ní přijde zpráva. Ahoj, co delas vecer? Myslím, že Roman si bude muset večer vystačit sám.
Děkuji za podcast o psychologii fontů. Nad tím jsem vlastně nikdy neuvažovala a vždy jsem používala defaultně nastavený font. Což je asi trochu škoda. Aktuálně Arial a když už jsem to změnila, tak na Courier New, protože mi připomíná psací stroj. Mimochodem, vzpomněla jsem si u toho na grafologii – tou se dá rozebrat písmo psané rukou, jaký ten člověk je. Funguje to, ale chce to čas a hodně praxe se to naučit. A teď co mi přišlo pod jednotlivými třemi fonty ve cvičení:
Bylo 1. září… já Rufus, kouzelník jsem se právě vrátil ze své cesty časem. Byl jsem na návštěvě v 21. století. To jsou tedy věci! Lidé jsou tam struční, mají k dispozici tolik přístrojů a nemají na nic čas. To já si rád hraju – s písmem, kouzly a rád dělám pokusy ve své kouzelnické laboratoři.. Tuze rád cestuji časem. Teď si tedy zase chystám nějakou dobu užívat dobu, odkud pocházím – 13. století, ale rád navštěvuji 20. a 21. století. Mohu stejné chvíle prožívat znovu a znovu, seznamovat se s lidmi, které já už znám a oni si to nepamatují, pokud za nimi přijdu v čase před naším seznámením. Také jsem vystudoval moderní psychologii 20. století, oženil se s ženou ve 21. století a prožil s ní život. Jakmile ale umřela, rozhodl jsem se vrátit sem. Možná ji navštívím a znovu s ní prožiju život. Tak kam se zase podívám? Jaká dobrodružství napříč časem mě čekají?
Bylo 1. září… a já jsem opět v práci. Sedím znovu za svým psacím strojem. Jsem zapisovatelka u soudu. Nejdřív jsem psaní na stroji musela pilně trénovat každý večer, málem jsem si u toho zlomila malíček levé ruky, když jsem pořád dokola trénovala “aya aya aya”, jak jsem se snažila naučit “y”. Ale teď jsem šťastná za tuto dovednost, která je prakticky automatická. Jistě, občas si o stroj zlomím nehet, ale to je jen malá daň. Chodím k soudu a poslouchám ty nejzajímavější případy. Nejdřív jsem pracovala u rozvodových řízení. Zajímavé, ale smutné. Nejsmutnější, když na sebe manželé vytahují špínu a hádají se o děti, které tím vším trpí nejvíc. Teď pracuji na trestním oddělení. Také to není žádný balzám na nervy, ale jednoduše mě tahle tématika zajímá. Je to jako sledovat detektivky v pracovní době, jediné, co pro to musím udělat je, že musím zapisovat. Možná se tím nechám inspirovat a nějakou takovou detektivku napíšu…
Bylo 1. září… a děti šly zase první den toho ročníku do školy. Drahá sestro, také to u vás v Plzni bylo tak náročné, jako u nás v Olomouci? Naše Anička se nemohla vzbudit, a to včera nemohla usnout a ne a ne pochopit, že prázdniny tohoto roku 1972 již skončily a musí se opět naučit chodit dřív spát. Ale to se poddá. No ráno nemohla vstát a musela jsem ji budit třikrát. Pak se oblékala pomalu jako zpomalený film a nestihla se skoro ani nasnídat. Já jsem ji zase zapomněla nachystat tašku, tak jsem to dělala ještě ve spěchu, málem jsme ani nestily autobus. Moc mi chybí můj muž, se kterým by bylo vše určitě jednodušší, ale musíme si bez něj holt poradit. Dnešní den byl takový mezník, ráda vzpomínám na ty hezké prázdniny, ale teď nás čekají nové začátky. Aničku ve škole a mě v práci. Zase ti brzy napíšu, jak to zvládáme a těším se, až mi přijde nějaký dopis od tebe. Co říkáš, že bychom se brzy o víkendu navštívily? Jsi k nám srdečně zvaná a pokud by pro tebe byla cesta příliš náročná, rády přijedeme s Aničkou za tebou. Moc tě obě zdravíme a těšíme se na tvé novinky.
S pozdravem Milena
Díky moc – taky mi přijde zajímavé, co všechno písmo nedokáže. ;)
Super informace, už jsem si objednala karty. Přišla chvíle loučení s mým milovaným Calibri? Co naplat, změna je život. Dík za další inspiraci.
Rádo se stalo! ;)
Ahoj :) Som rada, že som narazila na túto stránku. Keď mám “hluché miesta” počas môjho písania, inšpiruje ma a zabaví. Chcela som si vypočuť celý podcast, myslím, že je to zriedkavá téma a zaujímala ma. Ale tú pani je veľmi zle počuť. Hlas sa stráca do šepotu, polka vety vždy zanikne v tichu. Nedá sa s tým niečo urobiť?
Ďakujem :)
Děkuju, mám radost, že jsou tyto stránky zdrojem inspirace. Doporučuju si ten záznem pustit do sluchátek, jinak teď už s tím nic bohužel nenadělám. Moc zdravím!