Sháníte-li zaručený recept, který z vás udělá skutečně produktivního člověka, můžete se inspirovat třeba těmito významnými jmény: Thomas A. Edison, Charles Darwin, Ernest Hemingway, Benjamin Franklin či Emily Post. Ptáte se, co to má znamenat?

Všichni tito lidé (podotýkám, že to je jen náhodný vzorek z blogu Daily Routines) mají společnou jednu věc – byli to ranní ptáčata.

Nová studie profesora Christophera Randlera z University of Education at Heidelberg říká, že lidé, kteří brzy vstávají, jsou více produktivní (výsledky byly posuzovány z dotazníků od 367 vysokoškolských studentů).

A dává to smysl: Pokud vstanete brzy, pravděpodobně již máte jasnou představu, co chcete během dne udělat. Navíc brzké ranní vstávání jasně dokazuje disciplínu jedince, což je klíčový rys produktivních lidí.

Spisovatel Ernest Hemingway opodstatnil svůj zvyk takto:

Když pracuji na knize nebo na příběhu, jdu psát ihned po rozbřesku. Všude je klid, nikdo mě neruší, vzduch je chladný, ale nervozita z práce mě vždycky zahřeje … Pište, dokud máte po ruce svůj džus a dokud víte, co bude následovat. Pak se zastavte a zkuste žít do dalšího dne, kdy se s příběhem opět potkáte. Měli byste začít v šest hodin ráno a pokračovat do poledního slunka. Nic by vás nemělo rozházet, nic vám nemůže ublížit. Pište a další den pište znovu. Pak přijde čas, kdy se tohoto zvyku bude těžké vzdát.

Hemingway v tomto úryvku vystihl hned dva důležité body. 1) Můžete udělat hromadu smysluplné práce dřív, než většina lidí začně vůbec něco dělat. 2) Dá se vypěstovat návyk na tento pracovní režim.

Ale co když nejste ranní ptáčata?

Nebo se vám prostě nelíbí ta představa ranního … brrr!

Samozřejmě existuje spousta lidí, kteří by se dali označit za tzv. “noční sovy”.

Když pomyslíme na každodenní práci do šesti, může se jevit noční klid jako vhodná doba pro vyřizování všech zbylých restů. Také vás nikdo neruší, město pomalu usíná a vy máte svůj nerušený čas.

Jenomže – zamyslíte-li se nad tím trochu, lepší doba pro práci je ve dne. Má to co do činění s lidskými biorytmy.

Tony Schwartz v jednom ze svých rozhovorů zdůraznil, že pouze méně než 10 % dospělé populace se díky svým neměnným biorytmům nemůže zbavit zlozvyku “noční sovy”.

Stručně řečeno, většina z nás má předpoklady k tomu, aby si na ranní vstávání zvykla (pokud máme dostatečnou motivaci).

Jak se stát ranním ptáčetem

Vstávat brzy z nás tedy může udělat více produktivního člověka. Ovšem i přes toto tvrzení může být pro někoho těžké donutit se dříve vstávat. Takže zde je pár rad:

  1. Nedělejte příliš drastické změny. Začněte pomalu (po 15 – 30 min.), dokud se nedostanete ke kýžené hodině vstávání.
  2. Dovolte si chodit dřív spát. Oželte televizi, zbytečné brouzdání po internetu apod. Zároveň nikdy nezapomeňte, že nedostatek spánku škodí!
  3. Dejte si budíka daleko od postele.
  4. Přinuťte se zvednout se z postele co nejdřív od momentu, kdy se vzbudíte. Pár minut navíc totiž může znamenat pár hodin.
  5. Zkuste vstávat s prvními slunečními paprsky. Když se chvilku pokocháte východem slunce a vše okolo začne ožívat, bude se vám lépe vstávat.
  6. Udělejte si ze vstávaní příjemný rituál. Pravidelný rituál vám pomůže zvyknout si na brzké vstávání – vstaňte, napijte se sklenice vody s citronem, zalejte si ranní kávičku a v klidu pojezte dobrou snídani. Cvičíte-li, zacvičte si. Teprve až po ranní hygieně se pusťte do práce. To už budete zcela probuzení a váš organismus bude plně nastartovaný.
  7. Držte se tohoto zvyku. Neočekávejte, že se budete cítit svěží a plní energie hned první den. Může to trvat až měsíc, ale nic není nemožné. Uvidíte, že se pro vás nakonec může stát brzké vstávání nejpříjemnějším okamžikem z celého dne.

Tip! S ranním vstáváním vám mohou pomoci i moderní technologie, které sledují fáze vašeho spánku a snaží se vás probudit v dobu, kdy je to pro vás nejvíce vhodné. Podívejte se například na aplikaci pro iPhone Sleep Cycle (tu používám já) nebo na zajímavý budík aXbo.

Je mnohem lepší pustit se do pracovního dne s pocitem, že jste již vykonali spoustu práce, než se zbytečně v noci nervovat s tím, co vás ještě čeká.

James Victore řekl: “Do devíti hodin ráno někdy stihnu udělat mnohem víc práce, než ostatní lidé za celý den.”

***

A jaké jsou vaše zkušenosti?

V jaké části dne jste nejvíce produktivní?

Už jste zkusili tuto metodu? Jaké z toho máte dojmy? ;)

10 komentářů

  1. wutu 4. 2. 2011 – 16:42

    Pekne cteni, diky!
    Snazim se toto praktikovat jiz nekolik let. Inspiroval me rozhovor s Dalai Lamou, ktery chodi spat kolem 21 hod. a vstava kolem 3-4 hodiny. Take tvrdi, ze den nezacina ranem, ale naopak vecer, kdyz ulehame k spanku.

    1. René Nekuda 4. 2. 2011 – 16:58

      Děkuji za zajímavý poznatek (ale co jiného bychom mohli čekat od dalajlamy, že?). ;)

  2. slunko 4. 2. 2011 – 21:19

    No, já jsem byla celý život super-sova. Chodila jsem spát mezi druhou a třetí a pokud to bylo možné, vstávala jsem až v jedenáct. A pokud jsem musela do práce, divila jsem se, že jsem “jak mrtvola”. A navíc jsem měla pořád nějaké problémy s usínáním.

    Čas ukázal, že to není dobrý systém, takže to pomalu normalizuju. Musím se pochlubit, že teď už jsem schopná usnout bez problémů kolem půlnoci a i o víkendu vstávám (bez budíku) kolem osmé. Postupně se chci dopracovat k ještě dřívějšímu vstávání, ale chce to čas.

    Jinak mohu potvrdit, že ačkoli spím pořád jen osm hodin, udělám za den daleko víc práce a ještě jsem daleko odpočinutější.

  3. Tajdik 5. 2. 2011 – 12:21

    Já se snažím vstanout po páté, a v šest už být v posilovně. Jinak bych si ani nezacvičil. Je to úžasná vzpruha do pracovního dne. Ale člověk se musí naučit chodit spát dříve. Jinak je to dost náročné.
    Ale je to tak. Člověk je brzy ráno opravdu produktivnější a i den má delší.

  4. Janek 7. 2. 2011 – 22:16

    Tak s tímhle problém nemám. Protože žiju na dalekém českém severu, kde dávají lišky dobrou noc a nový den pořád ještě vítají praví kohouti (to jsou ti ptáci s takovým tím rudým pytlem pod bradou), jsem nucen ve všední dny vstávat na pátou, neboť má pracovní doba začíná úderem šesté. Jenomže všechnu svou energii věnuji firmě, takže když mezi čtvrtou a pátou odpolední dorazím domů, jsem tak akorát zralý na hrnek čaje a reset mozku.
    Jeden čas jsem se pokoušel stejně vstávat i o víkendu. Přítelkyně, která pochopitelně obyčejně spí vedle mě, mi vysvětlila, že jsem “spánkokaz” a netvor a dala mi na vybranou. Víkendové budíčky před devátou v obýváku na gauči, nebo “normální” přispání si a luxus ženského těla v posteli. Inu jsem jen slabý muž, takže je vám jasné, jak to dopadlo.
    Také jsem zjistil zajímavou věc: největší chuť něco napsat mám vždycky po desáté večer. Jenomže to už bývám tak grogy, že jakýkoliv pokus je zpravidla korunován nedopitou studenou kávou a klávesnicí obtisknutou na obličeji.
    Takže jsem vlastně obětí doby. Honba za mamonem a kapitálem, který mi má umožnit žít svobodněji a bohatěji, mě vzdaluje mé vnitřní touze po sebevyjádření a seberealizaci, což vytváří jen obrovské prázdno v mé duši, jež je motorem frustrace z toho, že pro nedostatek času nejsem s to nabytý kapitál využít právě pro uměleckou tvorbu.
    Herdek, nějak jsem se do toho zamotal.

  5. Ange 7. 2. 2011 – 22:20

    Mé zkušenosti? Já jsem noční sova. Odjakživa. Přiznávám. A v noci se mi také nejlépe píše. Mám nejvíce nápadů, protože právě paní Noc, je ohromnou inspirací! A také je v tuto dobu takový úžasný klid…! :-)
    Uznávám, že den je lepší, ale… stejně :-) Já se držím svého názoru, že noc je zkrátka noc!

  6. Dragita 11. 2. 2011 – 19:03

    Tak řeknu Vám tohle by mě spolehlivě odrovnalo. :-D na brzké raní vstávání jsem si ani po letech nezvykla a když mohu dlouho spím a nepomohlo mi ani jít dříve spát. Ráno mi mozek vůbec nepracuje a pokud jsem si nedala kafe, tak jsem nedokázala napsat ani větu. Takže mi absolutně vyhovuje psát na večer a poslední dobou občas i přes den:-) Holt se té noční sovy asi nezbavím :-D

  7. houfek 27. 4. 2011 – 21:16

    To jsou pravidla, která opravdu fungují a neplatí to jen pro psaní. Osobně taky patří k těm kterým se lépe pracuje v noci.

  8. Martina 11. 9. 2011 – 23:35

    Já trpím nespavostí, takže noc… to je můj čas. A to nejen co se týče psaní… Zkoušky? Mám ověřené dva způsoby. Celou noc (cca od 23h-3h) nebo si nařídit budíka na 4h, učit se 45 mnt a pak si ještě na hoďku schrupnout. Neuvěřitelné, ale i s tou druhou možností se mi podařilo v tak krátkém čase nacpat do hlavy Dějiny lingvistiky.
    Pro mě tedy vede jasně noc, odpočívám přes den :) A pokdu na svých stránkách napíši, že povídka bude v určitý den, čtenáři už ví, že před 20h nemá smysl číhat :D

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *