Každý z nás má v knihovně či ve své filmotéce příběh, který ho nějak výrazně ovlivnil či změnil. Přiznám se, že je to jedna z velkých otázek, která mě velmi zajímá.

Série příspěvků „Řekněte mi“ je o vašich zkušenostech a názorech.

Dneska se vás chci tedy zeptat na důležitou otázku: „Který příběh vás změnil?“

Odpověď se nemusí vázat jenom na knihy, protože to může být klidně i film, divadlo nebo třeba skutečný příběh vědce, jenž vás hodně inspiroval.

Pojďte se podělit o zásadní příběhy svého života! Ani nevíte, jak moc se těším na vaši sbírku takových příběhů (použijte k tomu, prosím, prostor pro komentáře níže).

Já například miluji Obraz Doriana Graye od Oscara Wilda. Fascinuje mě jeho vnitřní kompozice a jazyk, kterým je napsán. Myslím si, že jsem ho četl už asi desetkrát a pokaždé jsem v něm objevil něco nového. Byl to právě Oscar Wilde, který změnil moje vnímání výstavby děje. A samozřejmě jsem i velkým obdivovatelem života tohoto extravagantního autora.

A tak mě ještě napadá – víte, proč se k některým knihám často vracíme?

Vaše vlastní kniha
Pojďte tvořit!
Vyzkoušejte jedinečné kurzy tvůrčího psaní, které splnily sen již tisícům lidí. Nejsou určeny jen spisovatelům…
VÁŠ PŘÍBĚH

9 komentářů

  1. Antonín 20. 9. 2018 – 17:10

    Milénium od Stiega Larssona pro jeho pohled na svět a vůli zastat se slabších.

  2. Pavel Polcr 20. 9. 2018 – 17:12

    Příběh, který se mi zaryl pod kůži byla první kniha od Stephena Kinga, kterou jsem četl-Nadany žák. Kompozice vyprávění, která člověka stáhne do vnitřní zvrácenosti hlavních postav. Zjistil jsem o jak temných věcech může být vyprávěno. Pak se mi vybaví Salem…se skvělým průsakem zla do normálnosti městečka. Obojí jsem četl dobře 15 let zpátky a vždy si na to vzpomenu.

  3. abhorsenka 20. 9. 2018 – 19:11

    Kantos Hyperionu od Dana Simmonse. Nejen že má geniální dějovou linku, ale používá tolik způsobů vyprávění v jedné knize (jsou to vlastně spojené dvě knihy do jednoho svazku), že se dá použít jako učebnice.

  4. Míla 20. 9. 2018 – 19:23

    Pro mě je to jednoznačně „Pan“ Hrabal. Jeho krátké povídky s nečekanou pointou a objev pábitelství ve mě probudilo touhu po psaní. Příběhy vonící člověčinou, vyvolávající záchvěvy duše…

  5. Lukáš Boček 20. 9. 2018 – 21:56

    Mě změnil životní příběh gorily Koko, která uměla znakovat a dorozumívat se s lidmi. Letos zemřela, ale určitě se na ni nezapomene.

  6. Kateřina Vágnerová 25. 9. 2018 – 18:03

    Mám spoustu milovaných knih, ke kterým se s láskou vracím, ale snad nejvíc mě v životě zasáhla kniha, kterou už nechci číst znovu. Jde o Smrt je mým řemeslem od Roberta Merleho. Příběh „vzorného nacisty“, který byl velitelem v Osvětimi. Je to do značné míry fascinující a na druhou stranu dokonale odpuzující příběh, jak se ze v zásadě slušného člověka stává zrůda, která na vraždění miliónů pohlíží jenom jako na technický problém.

  7. Michelle 27. 9. 2018 – 12:27

    Pro mě je to jednoznačně Lolita. První setkání s Nabokovem, který je v mých očích génius. Imponuje mi jeho styl psaní, nádherný jazyk, to jak si dovede hrát se čtenářem… Ať už se to týká příběhu nebo právě jazyka, který dokáže využívat neskutečným způsobem. Nabokov s čtenářem doslova hraje šachy. Nedá mu nic zadarmo, musí být stále ve střehu. A o to je to větší radost ho číst a pochopit :-)

  8. Pavla Garwoodová 28. 9. 2018 – 09:36

    Betty MacDonald Dusím se ve vlastní šťávě. Jak mohla tahle paní znát i můj příběh? Nádherná kniha o běhu všedních dnů po odchodu z města tam, kde vládne a diktuje příroda, slzy a smích života s dospívajícími dcerami a především víra, že všechno dobře dopadne. Napsané vtipně, svižně, s humorem a nadsázkou.

  9. Alex 5. 10. 2018 – 21:06

    Je dost těžké vybrat jedno dílo, když se člověk za život setkal s tolika neskutečnými díly. Téměř každý autor, se kterým se čtenář skrz knihu setká, má šanci člověka nějak ovlivnit, naučit ho o některých věcech jinak uvažovat, ukázat mu, co všechno se dá literárním dílem dokázat.
    První příběh, který mě nějak ovlivnil, byl Epos o Gilgamešovi. Jak se Gilgameš marně snažil získat nesmrtelnost a nakonec se stal nesmrtelným díky hradbám města Uruku. Myslím, že jsem se s ním setkala poprvé v šesté třídě základní školy. Od té doby jsem jak posedlá hledáním a hlavně vytvářením něčeho, co by mě přežilo.
    Literárně i svou propracovaností po všech stránkách a zajímavými myšlenkami, pod které bych se podepsala, mě zaujal Věk nevinnosti od Edith Wharton, která za toto své dílo získala Pulitzera.
    Obraz Doriana Graye jsem četla poměrně nedávno, také obsahuje mnoho zajímavých myšlenek, ke kterým se ještě budu dlouho vracet. :-)
    Za zajímavě zpracované dílo považuji i Nos od Gogola. Neskutečná fantazie!
    Ze Stopy tvé krve ve sněhu od Márqueze mi vyloženě běhal mráz po zádech.
    Pak mě některé povídky od Roalda Dahla dostaly výstavbou děje a překvapivou pointou.
    Nějakou dobu jsem taky hodně hltala Vančuru, jehož díla mě uchvátila svým jazykem.
    Za nejdrsnější ukázku „romantiky“ považuji báseň Mršina od Baudelaira. Stejně tak miluji jeho sugestivní Báseň o hašiši, o které jsem celé dospívání tvrdila, že kdyby ji znali lidé, kteří chtějí zkoušet drogy, nebylo by opravdových feťáků, neboť toto dílo by drogy dokonale nahradilo.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *