Řekněte mi: Proč píšete?

René Nekuda

Tvůrčí psaní

René Nekuda

Tvůrčí psaní

Řekněte mi: Proč píšete?

Mnoho lidí sní o tom, že napíše svoji vlastní knihu. Málo z nich skutečně začně a minimum z minima text úspěšně dokončí.

Psaní je dřina, která vyžaduje sebekontrolu, píli, ctižádostivost a zabere spoustu času. Přesto se setkáte s mnoha lidmi, kteří psaní milují a neustále ze sebe chrlí nové a nové příběhy.

Pravděpodobně k nim patříte i vy…

Mám pro vás dvě důležité otázky:

Proč píšete? & Co pro vás znamená psaní?

Prosím, vyjádřete se dole v komentářích. Děkuji a těším se na vaše odpovědi! ;)

***

A aby vám to šlo lépe od ruky, našel jsem na internetu několik zajímavých odpovědí:

Kate Pearce: “Myslím, že psaní je návykové. Je to něco jako dokončení prvního maratonu. Nemohu s tím přestat a vždy se snažím být lepší. Je to výzva; závod, který mi dává hluboké uspokojení.”

Alessa Ellefson: “Psaní naprosto miluji – každý jeho aspekt (ano, včetně revizí a korektur). Kdykoliv tvořím příběhy, mám pocit, že jsem živá (je to paradox, vzhledem k tomu, že se nořím do imaginárního světa?).”

Melissa: “Prostě si neumím představit, že nemůžu psát. Dívám se na svět skrze příběhy. Pokud bych nepsala, nejsem si jistá, zdali bych uměla vnímat svět.”

Thermocline: “Píšu pořád, protože vím, že to mohu napsat ještě lépe.”

Gary A. Donahue: “Pro mě je to jednoduché. Nemohu si pomoci. Mám v sobě příběhy, které musí jít ven.”

Jack Roberts, Annabelle’s scribe: “Protože chci vědět, co se stane s mými postavami. Nemohu se dočkat, jak si poradí s problémy, o kterých vím, že brzy přijdou.”

Sharon Kirk Clifton: “vášeň/ příběh/ sen/ příběh uvnitř mě/ výkřik/ Napiš to!”

Laurie Lamb: “Píšu, protože čtu. Čtu, protože píšu.”

Misty: “Obvykle píšu, protože mě psaní fascinuje. Občas je to tím, že mé postavy jsou zábavné. Domnívám se, že píšu právě kvůli té zábavě; je to pro mě hra.”

lystrawrote: “Můžete vůbec přestat psát, když už jste jednou začali?”

Poznámka: Vím, že jste schopní se dole v komentářích pěkně rozepsat. Pokud bude mít tento typ článku u vás úspěch, mohu pokračovat v jejich dalším publikování. Nápad příspěvků založených na názorech čtenářů pochází z tohoto blogu Nathana Bransforda.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

54 komentářů u „Řekněte mi: Proč píšete?“

  1. Proč píši?
    EXIBUJI
    Jsem tak trochu exhibicionista a možná i šašek. To je jedna věc, kapitola sama pro sebe.

    SEBEANALÝZA A POBAVENÍ
    Ta druhá? Třídím si myšlenky. Píši většinou na základě vlastních zážitků či zkušeností, ale to je jen základ. Pak se pokouším příběh vylepšit, aby pobavil toho, kdo to bude číst.

    POMOC
    Dalším motivem je .povzbudit ostatní držitele nálepky PARKINSONIK. Trvalo mi dlouho, než jsem svou diagnózu přijala, byla jsem mladá… Přijmout diagnózu, která je nevyléčitelná, ale dá se s ní žít, je velmi těžké. Ale nutné. Jinak nežijeme, ale živoříme.

    Odpovědět
  2. Začínám psát.
    Proč?
    Už dlouho to nosím v hlavě. Spoustu témat. K zasmání, breku i vzteku.
    Prostě ze života :-)
    Možná to pomůže někomu jinému nahlédnout věci i z jiného úhlu a nebo i mě to přinese jiný pohled?
    Každopádně mě to baví a kydby nic jiného, za ten pocit to stojí :-)

    Odpovědět
    • Píši protože, nic na světě nemůže probudit mou fantazii jako psaní knih. Dává mi to naději a rádá dělám zapeklité případy, jež je těžké rozluštit. Pro někoho, kdo nepřesáhl ještě ani patnáctý rok živora, je to úžasný způsob dát najevo nápady. Nemůžu si pomoct, občasně jsem kvůli tomu zanedbala i učení, ale ten dobrý pocit, toho jak moje fílo vypadá za to stojí. Mám se pořád v čem zlepšovat a lidé tvrdí, že děti nemohou psát knihy, protožr toho tolik nezažily. To nepopírám, ale zdá se my úžasné, když to je podoba světa, který si to dítě představuje.

  3. Píšu, protože když ke mě přijde příběh… a on většinou přijde sám (když se ho snažím vyvolat, tak mám hlavou prázdnou)… ucítím takové napjaté vzrušení, svrbění v prstech. Musím ho ze sebe dostat. Jsem v něm v tu chvíli až po uši. Je to ten nejlepší příběh, vidím ho před sebou plasticky a jsem si v tu chvíli jistá, že když se mi ho podaří ze své hlavy dostat v těch správných slovech, bude úžasný i pro ostatní. A to mě neskutečně nabíjí. Psaní mi tedy dává drive, radost. Ta chvíle, kdy přijde příběh, je pro mě nejkrásnější… možná proto je to na úkor těch ostatních chvil nutných pro psaní již popsaných výše (dřina apod.)

    Odpovědět
  4. Píšu, protože to je druh umělecké tvorby. Architektura mění prostor. Sochařství pracuje s hmotovou v prostoru, malba pracuje s prostorem v ploše. Psaní boří hranice prostoru a času, pomocí slov buduje nové reality a tím zhmotňuje myšlenky.

    Odpovědět
  5. Mě psaní naplňuje a když nepíši cítím se jaksi mrtvá. Příběhy, které se mi odehrávají v hlavě, ale nezastavím a pořád proudí v mé krvi. Musím je převést na papír. Přijde mi jako hřích kdyby ne. Miluji psaní odjakživa.

    Odpovědět
    • Psaní mě baví odjakživa. Měla jsem plno nápadu, ale těžkou ruku, drápala jsem jak kocour, plno slov, co se mi rojila v hlavě, se na papír ani nedostala. Počítač nebyl.
      Už mám nějaký ten křížek a vyšly mě dvě knihy, třetí vychází. Každý rok jedna. V psaní se vyžívám. Splnil se mi sen.

  6. Začalo to nenápadně. Čtvrt hodinka padla a přede mnou ležela hromádka popsaných papírů. Pořád to ale nebylo ono, tak co s nimi? Vyhodila jsem je a začala znovu. Další půl hodina v trapu a výsledek stejně nulový. Vztek, slzy, zase vztek, rezignace. A pak přišla dcerka a žadonila, abych jí vyprávěla pohádku. Nechtěla knihu, netlačila na mě s normostranami ani nic podobného. Bolelo jí bříško z horečky a chtěla imaginární svět, kde bolest neexistuje. Tak jsem odložila papír a tužku a vzala si ji na klín. Do pěti minut dítě spalo a bolest byla ta tam.. Proč? Protože jsem to dokázala. Zvládla jsem to. Sice ne na papíře, ale účel to mělo stejný.
    Od té doby píšu, protože chci. Potřebuji psát. Ne proto, že musím, tlačí na mě termíny, bla bla. Ale protože chci. Chci ji znovu uspat, chci vidět otázky v jejích očích. Jak prožívá každou příhodu s hrdinou, bojuje spolu s ním se záporňáky, pláče, když se stane něco zlého. Chci se s ní hádat o tom, že tohle by její hrdina nikdy neudělal. Navíc nic se nevyrovná tomu, když předčítáte skupině dětí. Je úžasné sledovat, jakou moc mají slova. Tak proto. ;)

    Odpovědět
  7. Píšu, protože je to pro mě mnohem jednodušší, než něco říct. Začínala jsem u krátkých e-mailů pro nikoho a psala do nich, co bych chtěla ostatním sdělit. Přišlo mi to moc těžké a pro mě nereálné. Skončila jsem (zatím) u povídek a článků na blogu a pořád čtenářům něco sděluji; píšu povídky na téma “co se stane, když…”, prostě reálné příběhy ze života, co by se mohli přihodit každému. Mluvím skrz psaní, protože je to jednodušší a víc mě to baví.

    Píšu, protože mě to baví a chci. A taky proto, že už na mě nic jiného nezbylo, nakreslit neumím ani oko, namalovat už vůbec ne, místo zpěvu krákorám a podobně, takže na mě zbylo psaní. A baví mě to! ^^

    Odpovědět
  8. Když se kouknete na můj blog tak si řeknete,co ta ženská tady kecá o psaní.Ovšem,nemám čas,tolik blogů jsem začala,a většina z nich nepokračuje.Nalsala jsem knížku a nemám odvahu ji nabídnout.Je tam ještě pár věcí k dokončení ,ale honbou za živobytím mi prostě čas nezbývá……Pěkná blbost,že jo.
    Jak už bylo řečeno.Stačí deset minut denně.
    Pravda ale je,že psaní je pro mne něco jako živá voda na zemdllé srdce,je to úsměv,je to záblesk ve tmě.Je to něco co držím vesvých dlaních,mazlím se s tím,cítím to teplo,ccccítím ten žár,je to jako jako nekonečná láska,která tě opouští a zase se vrací,protože tě prostě nemůže nikdy opustit…i když jsi člověk líný,nevycválaný a nestálý…a výsledek?
    Kniha,která tě vtáhne do života a naučí tě,že život je třeba žít,že přátelé se mají setkávat a že myšlenky se mají dávat aby ti ostatní našly tu cestu ,právě jako jsi ja našel ty…..to pro mne znamená psaní…a přesto jsem mu stále nevěrná…

    Odpovědět
  9. Proč píšu? Hned na začátek bych chtěla říci, že já sama si tuhle otázku pokládám…no, dost často:)
    Ale když se zamyslím: Píšu proto, že mi můj vlastní život přijde “nepolíbený”, že snad bych od něj chtěla víc, než mi může dát a psaní je dobrá cesta jak si splnit to, co nikdo jiný nedokáže. Psaní je pro mě jako úniková cesta od všeho a od všech. Moje hlavní postavy jsou moje nejlepší kamarádky a jsem to i já sama. Myslím, že krása napsaných řádků je v tom, když si je po sobě přečteme a vidíme, že vlastně všechny naše myšlenky, přestože jsou v hlavě pomotané, nakonec dávají smysl. A píšu proto, že to mám prostě ráda. Miluji pocit, že někdo přežívá mou vlastní fantazií. Zbožňuju okamžik, kdy sama nevím, jak se má postava zachovat a pak to přijde a já si řeknu: “Jo, takhle jsem to přesně chtěla!”

    Odpovědět
  10. Já ani nevím proč píšu. Navíc ve svých textech dělávám spousty chyb, které pak musím pracně odstraňovat. Přesto stále píšu. Až doposud to byly především články, ale poslední dobou tíhnu k vypravování. Chci konečně dostat příběhy, které se mi honí každý den hlavou na papír. Jistě potrvá velmi dlouho, než toho budu vůbec schopen, avšak ta touha je natolik silná, že mě k psaní vždy dokope.

    Odpovědět
  11. Proč? Protože to je moje všechno. Vkládám do toho sama sebe a nalézám v tom sama sebe. Neznám lepší způsob jak si odpočinout, dostat ze sebe všechno, co mě tíží nebo naopak co mě těší. Člověk tvoří něco nového, zpočátku to je jenom jeho. Stává se pánem svého světa a kdykoliv tam může utéct.

    Odpovědět
  12. Touha, něco dokázat, něco zanechat, prožít nepoznamé a sdělit prožité.
    Čistý list papíru a jen mé myšlenky a fantazie. Místo, kde můžu vše co chci.
    Naprostá svoboda.

    Odpovědět
  13. můj život je plný stresu, hádek a nenávisti… a psaní mi dovolí z toho všeho uniknout do mého, klidného života, kde se všechno odehrává jen jak chci já =) je to uvoňující pocit. A miluju psaní, protože se mi líbí, jak se v mých povídkách projevuje můj vlastní život… je to fascinující =)

    Odpovědět
  14. Psaní jsem ještě donedávna netušila, že by mohla být má milovaná činost.
    Ale musím říct, že nedávno jsem si prostě jen tak sedla ke kroužkovému bloku a jakoby tužka začala sama psát příběh .. který prostě vzešel odněkud z hloubi mé fantazie či snad duše?Nevím mám období hledání sama sebe a doufám že mi psaní pomůže k tomu najít k sobě cestu.. Uvidíme co z mých toků myšlenek nakonec vzejde

    Odpovědět
  15. Začala jsem psát první příběh na dovolené před dvěma roky. Dočetla jsem knížku tředí den. Zbývalo mi devět dní a já nevěděla co budu ve volném čase kromě sportu dělat. Rozhodla jsem se tedy začíst psát vlastní knihu. Tak jsem si vzala blok a začala psát svůj příběh. Když jsme odlétali domů, měla jsem v bloku přes 60 stránek. Doma jsem si stále říkala, jestli by stálo to přepsat do PC. Před půl rokem jsem se rozhodla že ano, a ted mám na 126 A4 ve wordu. Myslím že stojí za to psát knihu i kdyz není jisté, že vyjde. Moc se mi to líbí. Nápadu mám den od dne více ;) Doufám, že se mi to podaří dokončit. Jsem už zhruba v polovině. :)

    Odpovědět
  16. Nevím, jestli je dá říct, že píšu, ale občas vyplodím i něco co se mému okolí líbí.
    Já jsem snílek. Sním před spaním, ve vlaku, když jdu po ulici… ale i moje noční sny dokáží vytvořit neuvěřitelné příběhy. Můj mozek je naprosto skvělý scénárista, režisér architekt a všichni herci najednou, aniž by mně k tomu potřeboval. Mám hlavu napěchovanou příběhy, pohádky a vůbec obrazy, které na mě vyloženě křičí, že chtějí ven. Mám pocit, že když se o ně nějak nepodělím, exploduje mi hlava. Ohromě mě baví, když se je snažím přetransformovat na papír. Můj alternativní svět, ve kterém si občas bloudím, chce o sobě dát vědět i tomu světu reálnému. Je v tom velké sebeuspokojení a hlavně seberealizace. A musím si přiznat, když se příběh někomu líbí! To je jako droga, to se pak člověk snaží ještě víc.

    Odpovědět
    • Překrásný komentář.. asi se mi tolik líbí taky hlavně proto , že se v něm poznávám..Jsem taky hrozný snílek.. a v noci se probouzím se sny které netuším ani kde beru .. je to bláznivé vždy když to někomu vyprávím .. ale je to zase plné nové inspirace..či námětů k novým myšlenkám..
      ráda bych si s tebou někdy popovídala o psaní
      napiš na email:[email protected]

  17. Proč píšu? To je jako byste se mě zeptali, proč dýchám? Dýchám proto, abych žila, protože s každým nádechem do mě přichází nová síla, která mi pomáhá jít dál. Dýchat musím, abych se neudusila. Se psaním je to stejné. Všechno to co se ve mně hromadí, radost, poznání, ale i bolest a nepochopení musí prostě ven.
    Protože pokaždé když si to poskládám do nějakého příběhu je to najednou lehčí. Je to lepší, než kdybyste si popovídali s kamarádkou. Protože si myslím, že nikdo člověku nerozumí tak dobře jako on sám sobě. A moje příběhy to jsem já sama. Nalézám v nich uklidnění a často i odpovědi na otázky, na které si normálně neumím odpovědět. Každý odstavec je pro mě jako nové nadechnutí a hlavně naděje že ať se mi v životě přihodí cokoliv, vždycky tu bude někdo, kdo mě vyslechne a možná i poradí. Protože papír a tužka jsou vaši nejvěrnější přátelé. Můžu se s nimi smát, bát se i plakat a záleží jen na mě, jak to všechno skončí. Psaní je nádherná možnost jak vypustit ven ty myšlenky a pocity které mi celý den víří v hlavě. Sice se nakonec v mém případě zformují jen do laciné říkanky, nebo do jednoduchého příběhu, ale jsou prostě venku. Psaní je i možnost jak zklidnit tu neodbytou touhu něco dokázat, něco stvořit. Něco co by dokázalo pobavit i ostatní nebo je přimět k zamyšlení.

    P. S.: I já ale patřím k těm, kteří sotva mohou považovat svoje dílka za zdařilá, proto děkuji za tyto stránky. Snad s jejich pomocí dosáhnu někdy toho, aby se moje psaní zlepšilo na tolik, že budu mít odvahu ukázat je i někomu jinému
    Jinak moc držím palce všem účastníkům online kurzu tvůrčího psaní. Jste pro mě inspirací.

    Odpovědět
  18. Nikdy mě nenapadlo, že jednou budu psát. Ale zažila jsem něco, co ze sebe musím psaním dostat, jinak se nezbavím zlých snů.

    Odpovědět
  19. Už dlouho mám v hlavě tajemný příběh na téma, co by bylo kdyby … a tak jsem se rozhodl to namodelovat, tedy napsat. Není to poprvé, už jsem pár “co kdyby” vyrobil, akorát jsem nedotáhl do konce. Tohle bych chtěl dotáhnou.

    Odpovědět
    • Děkuji všem za úžasné komentáře a Ghostovi přeji pevnou vůli, aby svůj nápad skutečně “dotáhl”! ;)

      PS: Pište dál, pořád mi tu něco chybí … ;)

  20. Psaní je pro mě útěk od reality, všedního světa, který je pro mě tak trochu nudný. Ve svých příbězích se ze mě stává někdo, kým bych chtěla být, prožívá příběhy, které bych (většinou) chtěla zažít… když píšu o čarodějích, magii obecně, prostě o věcech, které mají v našem světě jen minimum životního prostoru, můžu je vytvořit, jak chci, mám nad příběhem moc, jen na mě záleží, jak bude pokračovat (jestli vůbec).
    Hodně čtu. Opravdu hodně – dvousetstránkovou knihu přečtu za den, když mě baví (takže to musí být sci-fi). Baví mě ponořit se do příběhu, společně s hrdiny poznávat nebezpečí a tak… když píšu, vydávám tím na papír svoji fantazii, kterou jinde neuplatním… prostě knihy jiných mě vždycky naladí, a já bych chtěla, aby to všechno, co se ve mě odehrává, si mohl přečíst i někdo jiný, aby zažíval, to co já, když se ponořím do děje knihy… aby poznali, že fantazie je v každém z nás, a jen na nás záleží, zda ji necháme ležet nebo ji probudíme a budeme ji hýčkat a opečovávat…
    …to pro mě znamená psaní.

    Odpovědět
  21. Sedím si takhle nad knihou,
    nápady a zlepšení do hlavy se jen hrnou.
    To by šlo přeci líp, jinak!
    Co na tom, že si to nebude podobné ani za mák.
    Sepsal jsem první povídku,
    nával inspirace a vznikla za minutku.
    K nečtení to bylo, řeknu vám,
    je mi zle jen když se na ní znova podívám.
    Napsal jsem druhou, třetí.
    Hergot! Pořád to zní jako děsný smetí.

    Až ta čtvrtá prý za něco stojí,
    jenže já vážně nevím co s tou postavou mojí.
    Zamkla se s chlapem v ložnici!
    Kdybych měl deadline, tak z toho mám mrtvici.
    Naštěstí píšu jen pro radost,
    takže času mám naštěstí bohatě dost.

    PS:
    Tohle je moje veršování první,
    jak jsem k němu přišel v mé hlavě není.
    Můza asi nedaleko se plíží,
    Že bych tohle sepsal sám? To teda stěží.

    Odpovědět
  22. Píšu proto, že se mohu alespoň na nějaký čas odtrhnout od reality. Mohu se úplně odpoutat od okolního světa a ponořit se do toho svého vymyšleného. Tam si můžu dělat co chci. Psaní mi zlepšuje náladu, protože se mohu krásně vypsat ze svých problémů, ale i ze svých radostí!

    Odpovědět
  23. Proč píšu… Často se lépe vyjádřím slovem psaným, než slovem vypuštěným z úst.
    A pak, když mi lidé po přečtení (mého dílka) popisují přesně to, co tam mělo být čtenářem nalezeno…je mi krásně. (No a jasně, že mě to mimo jiné baví.)

    Odpovědět
  24. Proč píšu? Protože ráda žiju a všímám si všeho dění kolem sebe. Když píšu, je to návrat do mých vzpomínek. To mi prodlužuje život. A to je přeci fajn :-)

    Nesbírám cizí nápady, ale soustředím se na vlastní prožitky a to mě nutí stále něco nového podnikat a žít svůj vlastní život pokud možno na plný plyn. Ráda si povídám a ještě raději poslouchám. Zlomek volného času věnuji psaní. Myslím si, že to je přesně ten správný poměr, aby mi nic z toho nezevšednělo a pro jedno jsem nezanedbala druhé.

    Odpovědět
  25. 1/ m u s í m psát básně
    2/ ch c i psát básně

    3/ ” musím a chci ” mi dělají radost a já žiju v naději – a mám taková znamení – že dělám svým
    čtenářům radost… souznění…empatie …krása českého jazyka../.on,ač měkký,může
    kosti lámat! /

    Odpovědět
  26. Miluju čtení a miluju knížky. Nejen kvůli čtení, ale i pro ně samé. Když se mi nějaká moc líbí a mám ji jen půjčenou, musím ji mít, prostě si nemůžu pomoct! (Čímž myslím, že si ji seženu a koupím, ne že už ji nevrátím a budu tvrdit, že mi ji ukradli s kabelkou…) Musím takovou knihu vlastnit, abych se k ní mohla kdykoli vrátit.Jsou knihy, které jsem četla už víc než několikrát a pokaždé v nich najdu něco nového. S literaturou je to podle mně jako s hudbou. Jsou jen dvě kategorie, DOBRÁ a ŠPATNÁ. Na žánru nezáleží, miluji fantasy, sci-fi, ale i dobrou detektivku. Mám ráda knížky od Stephena Kinga, ale ani klasika jako “Mistr a Markétka” od Bulgakova není k zahození….a odjakživa, kam moje pamět sahá, tedy řekněme spíše, co jsem se naučila pořádně číst, jsem chtěla psát. Umět to, co autor příběhu, čarovat se slovy. Miluji jazyk a hru se slovy. Je přece tak fascinující, že pouhým přehozením slovosledu dostanete úplně jiný význam. Je přece tak zvláštní, že pouhým správným poskládáním slov za sebe můžete u čtenáře vyvolat strach, smích a nebo dokonce pláč. Kdo říká, že čarodějové neexistují? Stačí přeci otevřít kteroukoli dobrou knihu a ocitnete se přesně tam a přesně s těmi pocity, jak si to autor přál.
    Chtěla bych být taky takovou čarodějkou…zaklínat písmena, co jsou v abecedě za sebou jen pouhými znaky a tvořit z nich příběhy, které dávají lidem radost.
    Sbírám nápady (vlastní), zážitky, historky, útržky rozhovorů (to všechno vlastní i cizí). Zapisuji si zvláštní místa a atmosféru, abych je mohla v budoucnu použít. A říkám si: “chtěla bych a budu…”, ale jsem nedisciplinovaná a líná!!!!
    Tak to všechno a ještě daleko víc pro mě znamená psaní.

    Odpovědět
  27. když píšu, jsem to já, žádná přetvářka, žádná snaha o naplnění očekávání druhých, když píšu, jsou to mé sny, mé myšlenky, má skromná i neskromná přání, je to můj svět, který řídím já sama podle svých vlastních představ, jsou to rozvedené sny, které se mi předchozí noci zdály a píšu proto, abych věděla, kam jsou všechny ty myšlenky z mé hlavy schopny zajít.. když píšu, nezáleží na pravidlech, na pravopise, na slovních obratech, když píšu, píšu srdcem i duší…. když píšu, nejde říct: “STOP!”

    Odpovědět
    • Absolutně se ztotožňuji s Vašim komentářem a s Vaší myšlenkou. Možná jsem právě odhalila, proč mám téměř od mala potřebu se vypsat z myšlenek, pocitů, snů a vlastních příběhů. Když píši, tak nejsou žádná pravidla, žádná gramatika. Jsem člověk velmi akční, proto se v mé duši a někdy i hlavě skýtá tolik věcí, ze kterých se musím vypsat. A možná právě díky objevení pana Réné Nekudy mi tohle celé dává větší smysl. DĚKUJI ZA TO!

  28. Rád píši příběhy je to pro mne jako každodenní čištění zubů.Rád hraji a vyprávím příběhy (moje oblíbená slovní hra je “Dračí Doupě”). Bohužel mě docela dost rozzuří když se mi zdá příběh nudný a trapný (cca napsaný na 20 až 40 stránek) ale holt se nedá nic dělat,pouze mazat trhat a zbavit se té hrůzy. Můj nejoblíbenější žánr psaní i čtení je “FANTASY”. Např.Eragon,Pán Prstenů,Warcraft a podobně. Mým top spisovatelem je Paolini,Tolkien,Rowlingová a Long.

    Odpovědět
  29. Píšu, protože by postavy, které žijí vlastním životem v mé hlavě, neodpustily, kdybych o nich nikomu neřekla. A taky proto, že je to krásný pocit, když vám pod rukama roste příběh.

    Odpovědět
  30. Pro mě je psaní, něco jako jíst, nebo pít. Chvíli se bez něho mohu obejít. Pak prostě tu tužku a papír musím uchopit a psát.

    Tak se ponořím do světa bez hranic a je mi tam báječně.

    Odpovědět
  31. Nuž proč. Jednak je to práce, jednak zábava, občas řehole, když to jde z tuha a psaní se nedaří. Satisfakcí za bezesné noci, stovky hodin psaní, “tuny” nachozených kilometrů je konečný výtvor – kniha, kterou mohu v ruce potěžkat, přičichnout k papíru s tiskařskou černí a prostě pocit z dobře vykonané práce. Ke stejnému pocitu se žádné psaní na webu s předsevzetími “coby kdyby až jednou” nevyrovná. Prostě chce to přestat být líný a dát si pevné předsevzetí :-)).

    Odpovědět
    • Naprosto souhlasím (hlavně s poslední větou). Můj kolega říká, že jakmile si jednou přičichnete ke své tištěné knize, už není cesty zpět. ;)

      Nicméně mám pocit, že znám trochu intenzivnější zážitek – potlesk diváků po premiéře vaší vlastní divadelní hry …

      PS: Díky moc všem za úžasné komentáře a nebojte se psát dál (prostoru je tu opravdu dost)!

  32. Píši proto, že mi psaní přináší jakousi euforii, možnost pojmenovat, utřídit, pochopit, nepochopit, říci názory z více úhlů pohledu, líbí se mi hledat prameny, objevovat nové věci, názory, ztvárnění, krásné věty, myšlenky, shody-neshody, krásu i ošklivost. Psaní mi pomohlo vyrovnat se s rozvodem dcery. Pomáhá mi ve vyjadřování a chápání nejen sebe sama. Je to můj životní sen, který si nyní mám čas splnit. Neumím formu. Připadá mi, že v tom
    psaní koktám. Potřebuji učesat. Termín. Pochopení. Učitele. Děkuji Vám, že jste se toho zhostil. Děkuji z celého srdce.

    Odpovědět
  33. Miluju ten pocit, když něco napíšu, pak se to třeba na rok někam ztratí, a pak to zase najdu, přečtu si to… a s nadhledem a odstupem zjistím, že je to fakt dobrý :))) a jsem pyšný sama na sebe, že jo Rendo :)

    no, a svou knížku bych chtěla… ale pořád nejště není ten správnej čas… pořád ještě něco (málo) chybí…

    stejská se mi po vás, mouc

    Odpovědět
  34. Právě jsem tu napsala rozsáhlý a vzletný komentář o vytváření si vlastního světa, vhodnéh k úniku z toho našeho. Nezadala jsem potřebné údaje, komentář se smazal. Jinak – inspirativní článek, krásný blog :)

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.