Mnoho spisovatelů miluje pozornost – hlouček lidí, který naslouchá, sledování stoupající návštěvnosti webových stránek, upřené pohledy čekající vtip nebo nějakou moudrost. Vyprávíme příběhy. Všichni.

Ale kde se tyto příběhy berou? Ze života. Znamená to, že bychom měli být týranými dětmi, měli bychom si projít únosem a bůhví čím ještě? Měli bychom se ponořit do hlubokých studií filozofie a náboženství? Obě cesty jsou pro spisovatelské řemeslo určitě přínosné, ale ne všichni by to ve zdraví zvládli. Někteří z nejlepších spisovatelů jsou (byli a budou) výbornými posluchači, pozorovateli, přihlížejícími. Jsme totiž zloději lidských životů a zkušeností.

Jestliže se chcete stát lepším spisovatelem, mám pro vás jednu radu – sedněte si s někým zajímavým na kafe/drink/oběd/večeři a zeptejte se ho/poproste ho o nějaký zajímavý příběh/historku.

„Řekni mi, prosím tě, nějaký zajímavý příběh.“ To je ta magická formulka, která hýbe světem literatury.

Hodně lidí se najednou rozzáří a začne vyprávět. Všichni totiž milují vypravování příběhů! A nažhavený spisovatel dokáže být navíc to nejlepší publikum.

Sbírejte tyto příběhy, zapisujte si je a občas si je projděte. Všechno, co vidíte a slyšíte, můžete jednou pěkně zúročit.

Pro ty z vás, kteří nepíší vlastní příběhy, mám jedno upozornění: spisovatel je velmi nebezpečný přítel – mějte se na pozoru! Všechno, co kdy vypustíte z úst, je krmivo pro jeho příběhy. Určitě vám nechce ublížit, ale jakákoliv informace pro něj může být natolik fascinující, že se třeba jednou dostane „na oči“. Kamarádit se se spisovatelem je něco jako mít za domácího mazlíčka roztomilého medvěda brtníka. Vybírejte si proto pečlivě všechny příběhy, které spisovatelům vyprávíte!

A milí autoři, chraňte a pečujte o své zdroje zkušeností. Snažte se nikomu neublížit – změňte jména, přepište detaily, trochu ten vypůjčený život zaobalte. Dobrý reportér půjde do vězení, aby ochránil svůj zdroj.

A tak – řekněte mi, prosím, nějaký zajímavý příběh… ;)

4 komentářů

  1. Markéta Růžičková 12. 12. 2012 – 19:45

    Sohlasím, spisovatel je nebezpečný přítel, ale na druhou stranu nikdo nenaslouchá lépe. ;-) Jsem jako dítě, miluju, když mi někdo něco vypráví, a ještě víc zbožňuju, když to můžu nějak “zamaskovat” do příběhu. ;-)

  2. Michal Klimek 15. 12. 2012 – 15:21

    Naslouchání vyprávění druhých zbožňuji – často jsem se již přistihl při tom, kdy jsem již během poslechu přemýšlel o tom, jaký kolem historky nebo události vymyslet příběh apod.
    Není s námi lehký život :)

  3. tasselhof 15. 12. 2012 – 22:22

    A občas stačí detail z příběhu – Třeba mi někdo vypráví, jak se mu zaběhl křeček a já si bůhvíproč začnu představovat, jak to asi visděl ten křeček :)

  4. Katerina Dehningová 18. 12. 2012 – 05:51

    Je to tak…a nekdy staci jen veta nebo slovo zaslechnute v obchode, na ulici, v restauraci od vedlejsiho stolu…a to rozhodne o cem bude kniha, film, scenar…Napriklad takovy Woody Allen nosil v hlave leta dve slova: Pulnoc v Parizi, protoze se mu proste libila. No a pak teprve prisel pribeh a scenar ke skvelemu filmu :)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *