Dopsali jste první verzi své nové knihy? Skvěle, gratuluji vám! Nyní vás čeká jedna z nejnáročnějších částí celé tvorby, které byste měli věnovat minimálně stejné množství energie, jako první podobě vašeho rukopisu.
Říká se, že revize a korektury oddělují dobré spisovatele od amatérů a grafomanů.
Ať je to pravda, nebo ne, ať tomu věříte, nebo s tímto tvrzením naprosto nesouhlasíte, v následujícím seznamu najdete hlavní body, které byste při svých revizích rozhodně neměli opomenout.
Seznam důležitých částí každé revize
- Žije vaše hlavní postava? Není důležité, abyste popsali stohy stránek popisujících, jak váš hlavní hrdina vypadá, jak mluví, jak je vysoký a kdo jsou jeho rodiče. Důležité je předat čtenářům živý obraz bytosti, která není pouze černobílá. Dovolte svým čtenářům ztotožnit se s vašimi postavami, protože pak je větší šance, že se do rukopisu tzv. “začtou”.
- Je vaše zápletka dostatečně silná? Zápletka hýbe dějem. Zápletka rozvíjí celý příběh. Špatná nebo slabá zápletka dokáže vše zničit. Kdyby byly Montekové a Kapuleti spřízněné rody, Shakespeare by skutečně neměl o čem psát…
- Zní vaše dialogy přirozeně? Literární dialog není věrným přepisem běžné řeči (to prostě nefunguje), ale má tak vypadat (to je ta nejtěžší část na psaní dialogů). Uvědomte si to, prosím.
- Je úhel pohledy (hledisko), které jste vybrali, to nejlepší řešení? Pokud píšete standardně ve třetí osobě, není vůbec těžké změnit hledisko vyprávění. Zkuste si znovu představit své vyprávění z jiných úhlů pohledů. Není třeba některý z nich lepší?
- Dokáže si čtenář představit místo(a), kde se váš příběh odehrává? Detaily vám k tomu pomohou. Naopak nedostatek popisů prostředí (obecně řečeno) může čtenáře odradit, neboť se pak text stává většinou nepřehledným.
- Vyvinul se váš hlavní hrdina? Na divadle se říká, že na začátku je charakter postavy v bodě A, celé představení je cesta pomyslným tunelem, kde na konci vyjde nový člověk B. Tohle prosím platí i pro delší prózu!
- Udělali jste pravopisné a stylistické korektury? Já vím, redaktoři v nakladatelství později mnoho věcí upraví a opraví, ale nedá se na to moc spoléhat. Navíc je rukopis vaší osobní revizí, kterou se prezentujete na veřejnosti.
Nezapomněl jsem náhodou na něco?
Poznámka na konec: Tady je ještě jeden článek, který se podbrobně věnuje revizím rukopisu.
Občas mívám problém s tím, že po úspěšně provedené revizi to chce další revizi. Když totiž něco mimoděk změním, tak si neuvědomím, že v návaznosti na to se musí udělat i další zásahy. V mých textech se poté množí nelogičnosti.
Já ty revize dělám hlavně kvůli té nelogičnosti. Moje myšlenky mnohdy plynou tak, že nenavazují na určité detaily z minulých stránek, revize mi to pomáhá najít. Obyčejně dělám až pět revizí na jednu povídku, kdy ta poslední už se soustředí výhradně na pravopisné chyby a odstranění slov jako “jen”, “tak”, “tedy”, “přesně”, “skoro”… :-)
Před chvilkou jsem shlédla video, ve kterém pan nakladatel pravil, že redaktoři upravují značnou část textu autora. Zajímalo by mě, co je na tom pravdy a kolik vlastně z původního autorova textu v knize zůstane.
Vlastně bych uvítala článek, který by popisoval, jak vypadá cesta autorova textu až k tisku a prodeji, a co to všechno obnáší. Psaní je sice krásná věc, ale co se s textem stane potom? Jak moc musí autor text přizpůsobovat, a kdo a kolik mu má právo text přepracovávat.
Pokud už takový článek existuje, tak tento komentář pokládejte za spam, a jen mi, prosím, předhoďte nějaký link. Díky.
V beletrii nemá ŽÁDNÝ redaktor právo měnit původní text bez souhlasu autora. Možná se to moc neřeší v oblasti gramatických chyb, ale přehazování vět či škrtání musí VŽDY potvrdit sám autor. A má osobní zkušenost praví, že většina redaktorů opravy skutečně svědomitě konzultuje (je to docela časově náročný proces). ;)
Děkuji moc za rychlou odpověď. U gramatických chyb je mi to jasné a vítám to. Z úst nakladatele jsem ovšem vyrozuměla, že redaktor toho koriguje mnohem více, prý aby tomu dal formu. Celkově mě zajímá, jak vlastně probíhá spolupráce mezi autorem a redaktorem, jaká je vlastně u nás situace s prvotinami autorů apod. Nějaký čas je je třeba se trénovat, ale nemám navždycky v plánu strkat texty do šuplíku. Články, co čtu, jsou vesměs pesimistické, a docela z nich přechází vůbec chuť psát. Nejde mi teď o peníze, ale jestli lze u nás vůbec psaní brát vážněji než jako koníček, provozovaný někdy po večerech.
Dá, ale hraje tam spousta věcí velmi důležitou roli, takže tahle problematika je na delší diskuzi, která by se spíše hodila na zdejší Fórum (nejen) o psaní.
Ano, redaktor by měl dávat textu formu a dodat pohled zvenčí (odstup). Nicméně vše probíhá v kruzích: redaktorovy návrhy k úpravám -> autorův komentář a (ne)souhlas –> další kolo redaktorových poznámek –> znovu vyjádření autora –> atd. Nakonec musí být všichni spokojení. A znám i spisovatele, kteří se s nakladatelstvím pohádali kvůli jedné větě a nakonec od vydání knihy úplně sešlo. ;)