Tento příspěvek jsem výjimečně označil hvězdičkou, protože ho shledávám jako extrémně užitečný. Následujících deset otázek rozvahy nad příběhem je shrnutí základní podstaty každého příběhu (a pokud na ně najdete odpovědi, je to vždy znamením, že váš text je kvalitní a dobrý).
Možná jste si všimli, že zde občas uvedenu zákulisní rady od známých českých spisovatelů a spisovatelek. Tento „zlatý fond“ pochází od snad nejlepší současné české dramatičky a prozaičky Daniely Fischerové. Je to kouzelná osůbka, která mi velmi pomohla (a vlastně stále pomáhá) pochopit základy řemesla zvaného „psaní“. Mnohokrát se jí klaním a velmi děkuji, že mohu tuto praktickou moudrost předat pomocí tohoto webu dále!
Rozvaha nad příběhem, základní strategem:
- Má můj příběh dostatečně zajímavého hrdinu (hrdiny)?
- Má dobrou zápletku? Je dost napínavá, srozumitelná, v rámci příběhu logická, překvapivá v závěru?
- Má můj příběh “krisis” (krizi, rozhodnou chvíli, kdy se hrdina nebo hrdinové musí rozhodnout, jak bude příběh pokračovat)?
- Změní příběh nějak hrdinu (hrdiny)?
- Je nějaká myšlenka (postoj, poselství, názor), kterou chci příběhem vyjádřit? Má můj příběh nějakou tezi?
- Mám rozmyšlenou pozici vypravěče? (Bude to “nepřítomný vševědoucí autor”, ichforma autora, ichforma některé postavy, střídání úhlů pohledu, jiná varianta?) Proč volím právě tuto možnost, v čem je pro tento konkrétní příběh přínosná?
- Budu ve vyprávění dodržovat reálnou časovou následnost dějů, nebo podřídím tok informací jinému (jakému?) autorskému plánu?
- V jaké jazykové rovině (rovinách) budu svůj příběh vyprávět? (Kultivovanou spisovnou češtinou, hovorovou češtinou, jazykovým stylem některé z postav – jakým?) Proč?
- Mám ujasněný začátek? Mám ujasněný konec?
- Je můj příběh poddajný vůči scénické adaptaci? Narazím při adaptaci na nějaký zásadní problém?
Rozvahu nad příběhem byste měli mít neustále u sebe – před a během psaní, zejména užitečná je po dopsání textu a během jeho revizí. Prostě to funguje a je to ověřené – věřte, nebo ne! ;)
Plakát ke stažení zdarma
Chcete-li tuto Rozvahu nad příběhem jako stylový plakát, můžete si jej stáhnout zde (je určen k volnému šíření i použití).
Kontrolní seznamy otázek pro spisovatele
Základní spisovatelský strategem hodnotím jako velice cennou pomůcku, proto jsem se rozhodl vytvořit celou e-knihu přeplněnou záladními otázkami pro spisovatele – najdete ji tady (psst… je zdarma).
Díky za skvělé rady,jen u “napínavé zápletky” si nejsem zcela jista.Třeba Šabach nebo Svěrák píšou často o ,obyčejných´věcech,a čte se to báječně;alespoň pro mně tedy jsou spomínaní autoři moc inspirativní.A taky tyhle stránky;)
ichforma autora, ichforma některé postavy.
Nepochopila jsem,jaký je v tom rozdíl..Prosím,řeknete mi to někdo?Vím,že ichforma je psaní v 1.osobě,ale tuto už fakt nevím
“Je můj příběh poddajný vůči scénické adaptaci? Narazím při adaptaci na nějaký zásadní problém?”
Tenhle bod nechápu :) Je důležitý kvůli samotnému příběhu? Nebo jen proto, aby to bylo zfilmovatelné a autor mohl rýžovat taky ze scénáře k filmu?
Prostupnost mezi literárními druhy může být známkou vyšší kvality textu, protože například dokazuje dramatičnost a dobré dialogy (samozřejmě to neplatí vždy). ;)
… anebo taky poplatnosti nějakého mainstreamového rámce, pro něž tu máme celkem bohatý fond pohádek a mýtických vyprávění (nemluvě o kánonu) – a pro který tak už není třeba další přežvikujících a přežvikujících spisovatelů… ;) (srov. Kundera)
Já si nemyslím, že lze obecně napsat “lze příběh zfilmovat bez potíží?” Já třeba napsala knihu, kde hlavním hrdinou je kůň a příběh se odehrává na duševní rovině tohoto koně (ich-forma), kdy vypráví, jak je zoufalý, zatvrzelý a odhodlaný. Neumím si představit, jak by něco takového někdo filmoval :D
Výborný! Výborný! Díky moc za skvělé stránky, ráda se sem vracím a
vždy tu načerpám alespoň kousek tvůrčí inspirace (i když sama si
píši jen tak do šuplíku). Takže díky a hodně štěstí!